neděle 29. listopadu 2015

Snílkovské bdění #2

Zdravím a vítám vás již u druhého vydání série Snílkovské bdění. Minule jsem vás seznámila se vším, co by měl tento projekt obnášet. V tomtéž článku jsem se rozpovídala na poměrně klasické téma - cestování. Slíbila jsem, že nadcházející už budou méně tradiční a zajímavější. Možná jste tedy zvědaví, co jsem si pro vás připravila tentokrát. Dnešní vydání bude celkově takové dalo by se říci bláznivé. Je docela těžké vymyslet mu nějaký souhrnný název, proto řeknu tedy jediné: pokud jste snílci jako já, nebo si dáváte v životě pevné body, kterých byste rádi dosáhli a zajímá vás, jak je tomu v mém případě, určitě neváhejte a pokračujte i nadále ve čtení!

čtvrtek 26. listopadu 2015

Mirai Nikki | Každá hra má jen jednoho vítěze

Zdroj
Žánr: Akční/Drama/Fantasy/
Psychologický/Romantický/Thriller
Vydání: Japonsko, 2011
Počet dílů: 26
Anotace: Jedinou náplní života Amana Yukitera bylo psát si deník do svého mobilního telefonu a povídat si se svými imaginárními kamarády v imaginárním světě. Kamarád, Bůh imaginárního světa, Deus Ex Machina, vymyslel novou hru, která Yukitera nenechá stranou ani v reálném světě. Nejprve se mu v mobilu začnou objevovat zápisky jeho vlastní budoucnosti, čehož vykutáleně využívá a hned poté se dozvídá, že není sám. Je dalších jedenáct a všichni jsou součástí hry na život a na smrt! Zabij je všechny a staň se novým Bohem! (zdroj: akihabara.cz, upraveno)

Mirai Nikki též známé jako Future Diary patří mezi poměrně známé kousky z anime světa. Jedná se z velké části o psychologický snímek, který se nijak zvlášť neštítí násilí. Jak se co nevidět ukáže, hra s časem není ani za mák legrace. Jak se to tedy podaří čtrnáctiletému Yukkiimu? Kdo nakonec přežije? A co na celé anime říkám já?

pondělí 23. listopadu 2015

Bezbarvý svět

Skutečnost, že psaní patří mezi mé největší koníčky, není snad nic tajného. I proto vám dnes přináším po dlouhé době literární článek. Začátkem školního roku jsem se zúčastnila několika soutěží s tímto zaměřením. Mezi nimi byla kupříkladu soutěž k výročí našeho města, kterou jsem vyhrála a pak mimochodem i soutěž, do níž jsem se přihlásila s touto povídkou. Zúčastnila jsem se jí už asi dvakrát nebo třikrát - snad pokaždé jsem se vyhnula tématu, které znělo: Úsměv (nebo něco v tom smyslu). Letos jsem se rozhodla experimentovat a vyzkoušela jsem styl psaní a žánr, který mi není skoro vůbec blízký. Vzniklo z toho dle slov mé bývalé kantorky, ke které si chodívám ohledně soutěží pro radu, "milé dílko". S výsledkem jsem docela spokojená, řekla bych, že jsem vlastně napsala pohádku. Oceněna sice nebyla, ale přišlo mi líto ji jen tak zahodit, když už jsem si s ní dala tu práci, a tak ji ukáži alespoň vám. Třeba si z ní aspoň vy odnesete nějaké malé moudro do života.

sobota 21. listopadu 2015

Závan barev

Zdravím Vás, mé milé zbloudilé duše a tentokrát to po dlouhé době bude u článku s fotografickým zaměřením. Název "Závan barev" je v současné chvíli poněkud zavádějící, pokud vezmu v potaz, že už od samého rána mám promrzlé ruce od držadla deštníku, neustále je mi zima a kvůli vydatnému dešti se celý kraj zachumlal do pochmurné šedé přikrývky. Když se na to ale podívám z druhé stránky, možná právě tyto dny jsou ideální příležitostí. Podzim nemám ráda, právě kvůli škaredému počasí, ale tento rok se našlo i pár dnů, kdy se obloha vyjasnila, a tak na pestrobarevné listy a krajinu svítilo hřejivé sluníčko. Asi už není žádnou tajností, že jsem hobby fotografka. Když říkám hobby, myslím tím opravdu hodně hobby. S fotoaparátem se teprve zaučuji a mé fotky nejsou nikterak zvlášť kvalitní nebo vyvážené. Důležitý pro mne ale je fakt, že mě to baví, proto na tyhle skutečnosti nepřikládám zas tak velký důraz.

Dost už ale řečí, jestli jste zvědaví, jaké fotky jsem za tento podzim nafotila, ať už na zahradě, v lese, anebo na výletech po Šumavě, určitě pokračujte dál ve čtení!

čtvrtek 19. listopadu 2015

V kině na: Spectre

Zdroj
Žánr: Akční/Dobrodružný/Krimi/Thriller
Vydání: Velká Británie/USA, 2015
Hrají: Daniel Craig, Ben Whishaw, Ralph Fiennes, Naomie Harris, Rory Kinnear, Léa Seydoux a další
Anotace: Po útoku Raoula Silvy na MI6 uvede mystická zpráva do pohybu události, které přinutí Jamese Bonda opět čelit tváří v tvář zlověstné organizaci známé jako SPECTRE. Zatímco Gareth Mallory, nově jmenovaný M, pokračuje v boji proti politickým tlakům, které ohrožují budoucnost MI6, Bond zjistí, že jediný způsob, jak odhalit síť spiknutí, je ochránit nevinnou dceru mocného nepřítele. Během sledování horké stopy z Mexika do Itálie, Rakouska a Maroka je nucen pracovat mimo své kompetence a je vtažen do konfrontace s nepřítelem ze své minulosti. Postupně tak rozplétá složitou pavučinu lží, aby nakonec odhalil děsivou pravdu o SPECTRE. (zdroj: fdb.cz)

Jistě vám neušlo, že do kin nedávno vtrhla zbrusu nová v pořadí už čtyřiadvacátá Bondovka. Jak si vedl agent 007 tentokrát? Co od Spectre (ne)čekat? A jak na celý snímek shlížím já?

neděle 15. listopadu 2015

Po stopách šelestu aneb co poslouchám #3

Zdravím a po delší době se opět hlásím s pořádnou dávkou hudby! Už jsem využila snad všechny možné způsoby zdůvodnění, proč se takový hudební článek vždy hodí a kvůli čemu nám je muzika tak užitečná: ošklivé počasí, špatná nálada, nuda... a dospěla jsem k názoru, že mi sice argumenty nedošly, ale zdá se mi už tak trochu zbytečné opět obhajovat takovou samozřejmost. Možná si to úplně neuvědomujeme, ale hudba je všude okolo nás a představit si život bez ní by bylo takřka nemožné.
Jak už jsem tedy několikrát zmiňovala a opět se k tomuto faktu dostávám, mé hudební choutky nepadnou do noty zdaleka každému. Snažila jsem se ale hudební výčet trochu okořenit různými styly a odvětvími. Inu, dost už ale řečí, jestli jste zvědaví, co jsem si pro vás přichystala tentokrát, neváhejte a čtěte dál!

✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖

Blue Stahli - ULTRAnumb
Že vám Blue Stahli nic neříká? Jedná se o umělecké jméno člověka, který se ve skutečnosti jmenuje Bret Autrey a ačkoliv se může zdát naprosto neznámým, s jeho tvorbou se v dnešní době setkal snad každý, aniž by o tom věděl. Je totiž uznávaný pro své soundtracky a trailerovou hudbu (kupříkladu Spiderman, X-man, Sucker Punch nebo třeba Percy Jackson a v dnešní době velice populární Teorie velkého třesku). Já jsem si tohoto odvážného umělce velice rychle oblíbila pro jeho originalitu a pestrost skladeb. Posuďte sami!

 

sobota 14. listopadu 2015

Rokka no Yuusha | Kdo je ten sedmý?

Zdroj
Žánr: Dobrodružný/Fantasy/Akční
Vydání: Japonsko, 2015
Počet dílů: 12
Anotace: Legenda praví, že každých 300 let povstane strašlivý pán Démonů s jediným cílem, ovládnout zdejší fantasy svět. Každých 300 let také bohyně osudu určí 6 hrdinů, kterým propůjčí své znamení a kteří jsou jako jediní schopni postavit se nebezpečí a zachránit svět. Jedním z vyvolených se stává Adlet Mayer, mladý muž, který o sobě prohlašuje, že je nejsilnějším na zemi. Když dorazí se svou novou společnicí a také jednou z vyvolených princeznou Nashetanií na místo srazu s ostatními hrdiny, všichni zjišťují, že se jich zde sešlo o jednoho více. Je tedy více než jasné, že jeden z nich je nepřítel... (zdroj: csfd.cz)

Rokka no Yuusha, taktéž známá jako Rokka: Braves of the Six Flowers je v anime světě poměrnou novinkou. Co nám nabízí tento snímek z fantasy prostředí, plný démonů, zápletek a nečekaných zvratů? A co na celé anime říkám já?

středa 11. listopadu 2015

Nové s sebou přináší staré

Říjen uplynul jako voda a máme tady listopad. Začátkem roku jsem slavnostně oznámila, že se pokusím o dochvilnost a budu deníky vydávat pokaždé na konci měsíce minulého nebo na začátku toho nového. Jak je ale vidět, opět skutek utek, a tak se s říjnovým vydáním hlásím až nyní. 
Počítač už mám tedy zaplať pánbůh v pořádku. Bohužel jsem ale vyfasovala Windows 10, což jak mi můžou mnozí potvrdit není žádná výhra. Jde hodně o cvik, v některých ohledech se tu moc nevyznám, starší verze byla o dost přehlednější, navíc pár věcí pořád blbne a tak dále. Díky novém hard disku ale aspoň šlape rychleji, tak uvidíme, snad to vydrží.
Ale konec řečí, pojďme se vrhnout na říjnové události!

pondělí 9. listopadu 2015

Večerní sprška slov

Občas si říkám, kde to jsme. V ruchu velkoměsta, nebo uprostřed pouště? Zamotaní v pralese, či na mýtině? Mezi lidmi, anebo zvířaty? Přislíbila jsem, že s tímhle už přestanu. Jenže jak je známo - sliby, chyby. Čas od času se toho tolik nakumuluje a mě už najednou ten laciný úsměv nestačí, abych dokázala skrýt křivé linie. Lidé jsou prazvláštní, skutečně prazvláštní stvoření. Jeden okamžik se smějí, druhý mračí, tlachají a mlčí, slibují a ruší. Jsme podivíni s čímsi čemu se říká mozek a já si jen říkám, za jakým účelem? Pro jaký smysl? Kde máte důvod? Říká se, že doba se mění, ale lidé zůstávají stále stejní. Také se tvrdí, že člověk a názory se časem mění. Proč jsme tedy pořád stejní barbaři? Nevážíme si ostatních a toho, jaké máme možnosti. Kde žijeme. S kým se stýkáme. Co jíme. Co nosíme. A ostatním házíme klacky pod nohy.

Zdroj
Poslední dobou se mi všechno nějak nahrnulo na jednu obrovskou hromadu sněhu, která se s padajícími vločkami neustále zvětšuje, přičemž lopata je rozbitá.
Před několika měsíci, ještě před koncem minulého roku, nám byl ve škole nabídnut zájezd do Skotska. Všechno znělo úžasně, za týden projedeme celé Skotsko a ještě se stavíme v Londýně. Pěkný plán, pěkná místa, jen trochu vyšší cena. Před nedávnem jsem se dozvěděla, že zájezd, který byl podle prvotních slov určen nám, nabídli místo toho vyšším ročníkům a na nás už nezbyla místa. Nepojedeme tedy nikam. Sice se objevila jakási "náhrada" ve formě návštěvy Londýna příští rok v září, jenže víc než jeden den v Londýně nikdo příliš netouží, kor v září, kdy bývá obzvlášť ošklivo. Do Skotska by se mělo jet znovu za dva roky. V té době budu nejspíš už v nemocnici. Takže nepojedu nikam. Možná to zní barbarsky, ale já se vážně těšila. Do Skotska se s rodinou nikdy nedostanu a jiné možnosti než je škola nemám. Byla jsme tedy pochopitelně nadšená. Teď nevím, jestli mám být dřív rozzuřená nebo  na prášky. 
Abych neměla málo starostí, jako je nemalý příval testů a mé neustálé problémy s matematikou (snažím se jako mezek a stejně je z toho jedno velké tučné nic), musí mi drásat nervy i lidé v mém okolí. Nevím, jestli už nejsem paranoidní. Ale nemyslím si, že bych byla. Spíše mám pocit, že si na mě z nějakého důvodu velká část z nich zasedla a teď si mě jen vychutnávají. Naschvály. Nespravedlnost. Za co? Chovám se já k nim taky tak? Všichni máme v minulosti úseky, o nichž neradi mluvíme. To je samozřejmost! Ale ty špatnosti, co jsem kdy vykonala, mě posunuly dál, abych věděla, že je nemám opakovat. Snažila jsem se, snažím a budu se snažit je napravit. A oni je stejně musejí nesmyslně oplácet? Nejsem špatný člověk. Nechovám se ostatním špatně. Tak co je špatně?
Nechápu svět. Nechápu tohle školství. Nechápu lidi v něm. Nechápu lidi okolo. A nerozumím sama sobě. Čím to může být?

V tomhle výcucu nehledejte žádnou pointu. Žádná v něm není. Trik ale spočívá v tom, že každé slovo i sebemenší slůvko mi pomáhá tu těžkou lopatu se sněhem uzvednout. Už je vlastně docela lehká, víte? Za to díky. Svět je vážně krásný, člověk se jen musí zbavit zátěže a často přivírat oči. To ale nevadí, tohle je život. Musím se jen naučit bdít a přitom stále jasně vidět.

"Jak můžeš být nejsilnější muž na světě, když se nedokážeš smát?" 
- Rokka no Yuusha

sobota 7. listopadu 2015

V kině na: Purpurový vrch

Zdroj
Žánr: Horor/Fantasy/Drama
Vydání: USA, 2015
Hrají: Mia Wasikowska, Tom Hiddleston, Jessica Chastain, Charlie Hunnam a další
Anotace: Edith Cushingová (Mia Wasikowska) je na svou dobu velmi emancipovaná dívka s literárním talentem a nepěkným traumatem z dětství, s nímž se vypořádává právě psaním. Záhadnému cizinci, siru Thomasi Sharpeovi (Tom Hiddleston), se její texty líbí, jí se pro změnu zamlouvá on. Dokonce tak, že po tragické otcově smrti brzy odloží smutek a provdá se za něj. Díky sňatku se stane spolumajitelkou panství Purpurový vrch, jemuž vévodí majestátní, leč chátrající viktoriánský dům, jehož děravou střechou padá do vstupní haly déšť, sníh a listí. V jeho ponurých stěnách se Edith rozhodně necítí jako doma. Přispívá k tomu odměřenost její švagrové Lucille (Jessica Chastain) a spousta děsivých vizí, jež ji provázejí od chvíle, kdy prvně překročila práh. Edith je sice k smrti vyděšená, zároveň ji ale zvědavost nutí odhalovat tajemství, které se dům snaží pohřbít. Že jí při téhle pátrací akci půjde neustále o život, asi není potřeba dodávat. (zdroj: scfd.cz)

Žhavá hororová novinka Purpurový vrch strhne diváka do temných stínů a říše mrtvých už od samého začátku. Co všechno od filmu můžete (ne)čekat? Proč je Purpurový vrch vlastně "purpurový"? A co na snímek říkám já?

úterý 3. listopadu 2015

Naučme se vzpomínat

Podzim s sebou již tradičně přináší mnoho rozverných pohledů: krom všudypřítomného pestře zbarveného listí a přírody zahrnuje ovšem i poněkud méně veselé záležitosti. Pokud pominu vítr s deštěm, spadají sem kupříkladu i svátky jako jsou Dušičky. Památka mrtvých je v naší zemi udržovaný a stále velmi zachovaný svátek. Už jsem se zmiňovala, že v posledních letech můžeme sledovat i jisté vloupání cizí kultury do té naší - a to v podobě Halloweenu. To ale není to jediné, o čem bych chtěla dnes psát. Pojďme se vrhnout po stopách těchto svátků, zjistit co mají a nemají společného, odkud pochází a tak dále, přičemž narazíme na nejeden překvapivý fakt. Krom tohoto bych vás taktéž ráda seznámila se svým názorem na zmiňovaná témata a konečně ukázala, jak se naučit vzpomínat.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...