neděle 29. května 2016

Krok za krokem Římem, Pompejemi a Florencií

Včera dopoledne jsem se poté, co jsem viděla desítky památek, ujela stovky kilometrů a ušla tisíce kroků skrz na skrz velkolepým Římem, znovuzrozenými Pompejemi, majestátním Vesuvem, přezdobeným Vatikánem i renesanční Florencií, celá zdravá a živá bez absence jakékoliv končetiny či jiné části těla vrátila domů. Na tento dlouho plánovaný školní zájezd jsem se strašně moc těšila a povím vám prozatím jediné: líbilo se mi tam snad ještě mnohem víc, než jsem si původně myslela, že by se mi vůbec mohlo líbit. V současné době jsem myšlenkami pořád ještě ve starověku a vzhledem ke skutečnosti, jak moc mě celá tato túra vyčerpala, jsem se dnes s vynaložením veškerého úsilí zmohla akorát na přidání malého zlomku z toho, co jsem zvěčnila na fotografiích. Na reportáž z celého zájezdu a deník společně s mými osobními pocity, dojmy a zážitky se můžete těšit (jak doufám) v průběhu příštího týdne. Prozatím si ale užijte a nasajte atmosféru z obrazů, které vás krok po kroku provedou těmito velkolepými městy a místy.

Naší první zastávkou byla asi největší chlouba celého Říma, tudíž doslova gigantické Koloseum

čtvrtek 26. května 2016

Vážně je vzhled všechno?

Úvodem nutno poznamenat, že už dávno jsem vyrostla z období, kdy mě i ta sebemenší zmínka ponoukala vykládat moudra a polemizovat nad naprosto klišé tématy a sdělovat své "dětské" názory světu. Dříve jsem psala úvahy moc ráda, jednalo se dost možná o můj nejoblíbenější literární útvar, co se do tvorby týče. Ovšem jak čas plynul, hodně se toho změnilo a já začala psát jiné věci, přičemž úvahy takřka upadly v zapomnění. Přednedávnem jsme ale v rámci českého jazyka dostali za úkol vypracovat sloh právě v podobě úvahy. Co si budeme povídat, většina školních témat stojí už tradičně za starou belu, takže jediné přijatelné se mi zdálo neuvěřitelně stereotypní: Dělají šaty člověka? Víte, většinou tohle nedělám, ale výjimečně mám ze své práce dobrý pocit, a tak jsem se rozhodla, že je škoda, aby i nadále hnila kdesi v zatuchlém šuplíku v kabinetě naší češtinářky a dám možnost přečíst si ji i dalším lidem. A kdoví - třeba vás alespoň trošku pobaví.

pondělí 23. května 2016

Drabble v kapkách deště

Přicházím ruku v ruce s deštěm a obohacuji tak jeho tichou ponurost. Přicházím ale i se sluncem, abych dodala něhu jeho ostrým paprskům. Ona je krásná, on mocný. Ona ztělesňuje naději a on žal. Přesto si na první pohled padli do oka a stvořili něco nádherného. Toho dne jsem z kapek připomínajících mořské perly a slunečního svitu ostrého jako čepele statisíců dýk vznikla já – křehká i nezdolná, jemná a silná, nezbedná i galantní, má krása je v mnoha písních opěvována, a přesto se ji ještě nikomu nepodařilo slovy vystihnout. Jsem nositelkou naděje a strážkyní pokladů. 
Přicházím s deštěm – já, duha.

sobota 21. května 2016

HU: První roky: Turnaj na Gorlanu | A tak to všechno začalo

Originální název: The Tournament at Gorlan
Díl: 1. (v sérii Hraničářův učeň - První roky) 
Autor: John Flanagan 
Nakladatelství: Egmont
Rok: 2016, vydání originálu 2015 
Žánr: sci-fi a fantasy
Počet stran: 372
Prostředí: Araluen 
Úryvek: k přečtení zde 
Anotace: Zrádný baron Morgarath shromažďuje pod svým praporcem další šlechtice hladové po moci. Král Osvald chřadne a princ Duncan – dá-li se věřit zvěstem – pustoší sever země. Halt a Crowley se vydávají prince hledat, aby ho požádali o pomoc a pak mohli obnovit oslabený hraničářský sbor. Kdysi loajální hraničáři jsou roztroušeni po celém království. Podaří se je opět spojit k boji za svou zemi? Dva mladí muži musejí připravit své plány dříve, než začne každoroční turnaj na hradě Gorlanu, protože tentokrát bude v sázce mnohem víc než jen to, kdo se stane vítězem. Pokud si Morgarath prosadí svou, dojde na souboj o život – a o počátek nové vlády.
(oficiální anotace)

John Flanagan, král dobrodružné a fantasy literatury pro mládež, se i po zakončení světově proslulé série Hraničářův učeň nechce světa, který vytvořil, jen tak lehce vzdát, a právě proto se rozhodl, že je ten pravý čas čtenářům dopřát dlouho čekávaný prolog. Kdo byli Crowley s Haltem před tím, než se stali hrdiny? Co měl původně Morgarath za lubem a kde přišel k děsivým wargalům? A jak to všechno vlastně vůbec začalo?

čtvrtek 19. května 2016

Odkvétající haiku

Troufnu si o sobě tvrdit, že jsem zvídavý člověk. Ráda zkouším nové věci. Když jsem tedy přednedávnem narazila na haiku, bylo mi ihned jasné, že se jedná o něco, co musím jak se říká okoštovat. Pokud se s tímto pojmem setkáváte poprvé, ve zkratce vás do vzniklé problematiky zasvětím: haiku je nejznámější forma japonské poezie. Povětšinou je tento lyrický útvar spjatý s přírodní tématikou a asi to nejdůležitější, čím je tvořen, představuje trojverší s počty slabik 5–7–5. 
Na haiku se mi líbí, že člověk může popustit uzdu své fantazii prakticky na maximum a dostává možnost vylévat své pocity úplně jinak než u obyčejných básní. Vítám také další skutečnost - pokud nejste zrovna básník z povolání, stejně vám nic nebrání haiku psát, protože to nejdůležitější, co zde potřebujete, je dobrá myšlenka a umět počítat střídavě do pěti a sedmi.

zdroj obrázku: tumblr.com

úterý 17. května 2016

Asking Alexandria - The Black | Vyplatila se změna zpěváka?

Asking Alexandria je britská skupina pocházející z Yorku a známá především pro svou metalcore tvorbu. Obzvláště velké diskuze vzbudila v okamžiku, kdy bývalý zpěvák Danny Worsnop ze skupiny odešel a na jeho místo přistoupil Ukrajinec Denis Stoff (můžete ho znát například z kapely Down & Dirty), s nímž skupina začala pracovat na nové desce. Nové album The Black prorazilo do světa koncem března a pochopitelně už díky zmiňované změně zpěváka na ni byli fanoušci z celého světa jaksepatří zvědaví. Já jsem si Asking Alexandrii oblíbila paradoxně až teprve poté, co jsem narazila na některé z dříve zveřejněných písní nazpívaných právě Denisem. Jak to ale dopadlo při poslechu celého alba? To a mnohem více se dozvíte v dnešní recenzi.

zdroj: www.musicology-online.co.uk

neděle 15. května 2016

Město z ledu

Jak už sám název napovídá, povídka, kterou jsem pro vás dnes připravila, bude zcela jistě studená. Krom toho, že coby hlavní motiv jsem se rozhodla využít led, jsem příběh napsala ještě někdy v zimě a to dokonce tehdy, když jsem byla na horách. Za poslední dobu jsem sehnala hodně témat a soutěží, do nichž bych se mohla zapojit a jedna z nich byla i tato, do které jsem ovšem původně vůbec přispívat nechtěla, jak to tak ale bývá, právě proto jsem dostala nápad a cvrnkla mi do nosu múza. 
Nutno poznamenat, že vymyslet neotřelou a smysluplnou povídku na téma "Město" dá člověku celkem zabrat, hotové umění ale představuje skutečnost, že dle zadání se vám tato povídka musí vejít pouze na jednu stranu A4 formátu, což je pro člověka, jako jsem já, prakticky nesplnitelný úkol, pokud si hodně nepohraje s písmem a řádkováním. I přesto je vzniklý příběh ale přinejmenším osekaný, hodně jednoduchý a obecně vzato bych o něm nejspíš mohla tvrdit, že se jedná spíše o pohádku. Vzhledem k tomu, že ze soutěže se mi ohledně výsledků nikdo neozval (tyhle lidi bych skalpovala), jsem dospěla k názoru, že už nadále nemám žaludek na to, aby mi tento výtvor hnil v zásuvce, a tak jsem se rozhodla, že nastal akorát tak pravý čas, abych se o něj podělila s vámi. Inu, snad se alespoň někomu bude líbit.

zdroj obrázku: data.whicdn.com

pátek 13. května 2016

Deštivá třináctka

Jak jste si už jistě všimli, počínajíc dnešním ránem se na kalendáři objevilo magického datum, tudíž pátek třináctého, jenž je zároveň prvním pátkem od listopadu loňského roku a také tím jediným, kterého se letos vůbec dočkáme. Ten další totiž budeme mít příležitost přivítat až v lednu 2017. Tento den pro někoho nepředstavuje nic neobvyklého, někdo jiný ho má ale spojený s temnými silami a neštěstím. Koneckonců, na Velký pátek byl přeci ukřižován Kristus, ale jsou zde i další události, které tento fakt podtrhávají, například v roce 1307 hromadné zatýkání rytířů z řádu templářů a následná smrt tisíce z nich, známý je ale i tzv. černý pátek na burze roku 1929 nebo nejnovější 13. listopad 2015, kdy došlo v Paříži k teroristickému útoku. Dle mého ale zdaleka nejsymboličtější a o to více neuvěřitelný je 13. duben 1970, kdy ve 13 hodin 13 minut centrálního amerického času došlo k explozi rakety Apollo 13.
A jaký byl můj pátek třináctého? Inu, především zatažený, vlhký a potemnělý. Slunce za celý den vykouklo zpod mraků jen zřídkakdy, přičemž pochmurnou atmosféru jedině podtrhl déšť. Dokonce přišla i první jarní bouřka. Abych ale jen nelamentovala nad ošklivým počasím, rozhodla jsem se tuto posmutnělou náladu nějak vylepšit, a proto jsem zde dnes s článkem napěchovaným sluníčkem a barvami. Tak hlavně ať se váš pátek třináctého ubírá ke svému konci ve znamení veselí.

středa 11. května 2016

Jarní filmová jízda

Po delší časové odmlce konečně přišla ta správná doba na názorový článek ohledně filmů, které mě za posledních několik týdnů jakkoliv oslovily, zaujaly, uhranuly, bavily i nebavily, zkrátka a jednoduše se jedná o kousky, které se mi vryly do paměti a k nimž mám co říct. Kdybych se rozhodla psát mini recenze na každičký snímek, který jsem zhlédla, nejspíš by tento článek nebral konce, proto jsem vybrala jen malý zlomek z nich a o dalších se zmíním pouze krátce. Úvodem ještě nutno poznamenat, že jsem vynasnažila vybírat zástupce různých filmových žánrů, abych se zavděčila pokud možno co nejvíce lidem, zároveň ale patřím mezi lidi, kteří mají své oblíbence vyhrazené, takže kupříkladu přílišnou porci romantiky nebo výstřelků od Disneyho rozhodně nečekejte.

   
    

pondělí 9. května 2016

10 nejčastějších chyb začínajících blogerů

Vzhledem k tomu, jaký úspěch sklidil článek s mými radami ohledně psaní, jsem se rozhodla vydat nezávazné pokračování. Jak jistě každý z vás ví, ať už začínající pisálci nebo blogeři, všem těmto lidem dá obrovskou práci, než se jejich snaha zúrodní a začne nést nějaké plody. V 10 nejčastějších chybách začínající pisálků jste se dozvěděli mé rady a tipy, které by vám měly pomoci při psaní jako takovém. Co si budeme nalhávat, kvalita článků hraje samozřejmě obrovskou roli, ale i kdybyste byli sám Shakespear a svou tvorbu předčítali akorát tak v kurníku kuřatům, nijak přínosné vám to nebude. Proto jsem se dnes rozhodla pro změnu rozebrat ty nejzásadnější a nejčastější chyby, s nimiž se v blogovém světě můžete setkat. Uvidíte, že ačkoliv se v mnoha případech jedná o naprosté banality, jejich redukování a případné vylepšení vás může přesunout na zcela jinou úroveň.

sobota 7. května 2016

Začínáme s korálkováním #5: Doporučená literatura (BONUS)

Zdravím a vítám vás u dalšího dílu z projektu Začínáme s korálkováním. V této sérii se vám obyčejně dostává příležitosti seznámit se s pomůckami a materiálem a naučit se principy základních technik, ale v dnešním vydání jsem si pro vás připravila něco z trochu jiného soudku. Z vlastních zkušeností vím, že pokud člověk hodlá s korálkováním začít od nuly, je hodně těžké najít knihu, příručku nebo něco podobného, co by vás do věci zasvětilo podle vašich představ (a nebudu si dělat naděje, že tahle série je vysoce postačující). Proto jsem se rozhodla vyřešit tento problém alespoň z části za vás, navštívila jsem knihovnu a knihkupectví a přinesla si domů balík knih s návody, rady i tipy, přičemž dnes vás seznámím s těmi dle mého skromného názoru nejvydařenějšími a nejužitečnějšími.

čtvrtek 5. května 2016

Město z kostí | Všechny báchorky jsou pravdivé

Originální název: City of Bones
Díl: 1. (v sérii Nástroje smrti) 
Autor: Cassandra Clare 
Nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2013, vydání originálu 2007
Žánr: sci-fi a fantasy, román
Počet stran: 416
Prostředí: New Yorke
Úryvek: k přečtení zde 
Anotace: Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy a vstoupí tak do světa lovců stínů, bojovníků, kteří mají svět chránit před démony. A už z něj nevystoupí, protože její život se převrátí vzhůru nohama... 
Co je Clary vlastně zač? Kde se vzaly její schopnosti? A jsou pro ni spíš prokletím, nebo požehnáním?

Fantasy série Nástroje smrti ze světa lovců stínů a démonů od americké spisovatelky Cassandry Clare doslova obletěla svět a v dnešní době jen stěží narazíte na někoho, kdo by o ní ještě neslyšel. První díl pod názvem Město z kostí čtenáře přenáší do světa hlavní hrdinky Clary Frayové, který je vzápětí doslova roztříštěn na tisíce záhadných kousků, z nichž je Clary posléze nucena poskládat pravdu.

úterý 3. května 2016

Po stopách šelestu aneb co poslouchám #8

Jak jste si jistě už všichni všimli, duben se nám pomalu ale jistě nachýlil ke svému vyústění a nakonec se přehoupl do měsíce zcela nového, doufejme, že více rozkvetlého, teplého a jednoduše jarního. Se zmiňovanými událostmi už tradičně souvisí i vydání dalšího seznamu mých oblíbených písní a skladeb, na jejichž vlnách jsem byla po dobu uplynulých několika týdnů naladěná. Co se týče oblasti hudby, může vás pohled na mou osobu vypadat různě - možná mě znáte z dřívějška jako tu malou metalovou holku v černém, možná úplně jinak. Abych ale věci jednou provždy uvedla na pravé světlo, ve skutečnosti se nehlásím k žádnému specifickému odvětví. Mám ráda černou, to je pravda, ale co se hudby týče, ráda si poslechnu skladby od epic a dubstepu až k punku a někdy i kvalitnímu popu, jindy mám zase náladu na rock a hardcore s metalem, nepohrdnu ale koneckonců ani nightcore a symfonickými skladbami. Proto jsem se snažila, aby i dnešní výběr obsahoval tak nějak ode všeho trochu a vy jste tím pádem dostali další příležitost důkladněji poznat mou mladou a (leč to tak často nevypadá) veselou dušičku.

HOLLYWOOD UNDEAD - Day Of The Dead
Hollywood Undead je skupina, kterou je netřeba více představovat. Cesta za láskou je často trnitá, ale nakonec jsem tu pravou stezku objevila i já a HU zase našli klíč od mého srdce a svou kombinací rapu se zpěvem, rockovými i electro instrumentály a celkovou energií si mě zcela získali.

neděle 1. května 2016

Hlavně nezapomenout štěkat

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...
A ano, skutečně se už stránky kalendáře přetočily na Máj. Zatímco duben panoval ve znamení pravého aprílového počasí, můžeme jen doufat, že květen už s sebou konečně přinese pořádnou dávku teplého, svěžího a rozkvetlého jara. Dnes tu ale nejsem od toho, abych lamentovala nad počasím - jak jste si jistě mnozí všimli, právě totiž nastal čas tradičního měsíčního shrnutí všech zážitků, událostí i trapasů, které se mi za uplynulý měsíc povedlo vyvést. A abych hned na začátku uvedla věci na pravou míru - duben byl tímhle vším doslova napěchovaný k prasknutí.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...