středa 29. června 2016

Slovinsko v plném květu

Pevně věřím, že jste si už postupem času všimli mé nemalé záliby v cestování. Není to laciný koníček, ale přece jen je, a když už ho jednou provozuji, zdá se mi tak trochu nefér se o něj alespoň částečně nepodělit s vámi ostatními, čtenáři. Přednedávnem se mi poštěstilo po celkem solidní době opět navštívit Slovinsko. Předpověď sice nebyla valná, ale nakonec jsme zmokli jenom jednou a jinak se na nás z vrchu sluníčko šklebilo ostošest. Co se týče našeho pobytu, tras, po nichž jsme se dali a dalších maličkostí, konkrétněji se rozepíšu v měsíčním shrnutí. Každopádně už teď vám prozradím, že jsme zájezd spojili i se zastávkou v italských Benátkách, tudíž v dohledných týdnech se můžete těšit na reportáž právě z tohoto kouzelného plovoucího města.
Jak také jistě víte, jsem něco jako fotograf amatér, a tak jsem neodolala a vzala jsem si s sebou na túry svůj fotoaparát. Fotek se sešlo mraky, proto jsem musela být hodně pečlivá a hodně přebírat, nicméně nakonec jsem pár pěkných snímků vybrala a jejich prostřednictvím bych vám nyní chtěla kouzelné rozkvetlé Slovinsko alespoň drobet přiblížit

neděle 26. června 2016

Vysvobozené haiku

Časně z rána 
holčička je tak sama 
konečně sama 

A ta červená 
všude jen ta červená 
keramický nůž 

Hutná a teplá 
holčička je veselá 
vysvobozená


Kresleno: tužka (2B a 3B), černý fix (0,3 liner), pastelky KOH-I-NOOR (Tricolor) 
Doba tvorby: přibližně 1 hodina
Původně měl sice tento výtvor symbolizovat radost z léta a konce školního roku, nicméně řádky samy se poskládaly poněkud jinačí. Pokud pominu můj věčný problém, tudíž ruce, jsem s ním celkem spokojená. Samozřejmě by se našla spousta maličkostí, které by se daly udělat jinak a dost možná i lépe, ale jak je známo, definice bezchybnosti neexistuje, takže se budete muset spokojit s touto naservírovanou nedokonalostí.

pátek 24. června 2016

Vaše názory #2: Bílá, žánr a málo času

Začátkem roku jsem na základě odpovědí v jistém dotazníku - věnovanému názorům čtenářů a blogu jako takovému - sepsala článek, v němž jsem odpověděla na některé vaše dotazy a nebo si vzala do parády pár vtipných připomínek. Zmiňovaný příspěvek měl tehdy poměrně velký úspěch, a tak mě napadlo, že by možná nebylo úplně na škodu zapracovat na pokračování. Moc nových odpovědí se mi sice nesešlo, ale vynasnažila jsem se alespoň tomu málu vyhovět (ať už vyloženě viditelně či poněkud méně) a mimo jiné využít vzniklého prostoru k menšímu informačnímu okénku. Byla bych tedy ráda, pokud by si tento článek přečetla alespoň většina pravidelných čtenářů - je to totiž ve vašem vlastním zájmu.

pondělí 20. června 2016

Zelené štěstí

Vzhledem k tomu, že všeho moc je příliš a příliš čehokoliv často škodí, jsem se dnes v záchvatu ironie rozhodla opět zveřejnit jedno z mých kratších literárních děl. Nutno poznamenat, že ačkoliv jsem se účastnila, následující povídka žebříčku vítězů v žádné soutěži nedosáhla, nicméně svým způsobem není divu. O mě je obecně známé, že holduji především fantasy a science fiction, ať už se jedná o filmy nebo literaturu a to samozřejmě souvisí také s tím, jakým žánrům se z hlediska psaní věnuji. Řekněme si to upřímně, dosud jsem psala a umím (ano, troufnu si vážně tvrdit, že umím) psát hlavně a především fantasy. A tak mě jednoho dne napadlo, že je to vlastně škoda, když je člověk vysazený pouze jednosměrně a rozhodla jsem, že začnu experimentovat. Proto jsem do soutěže s trefným tématem "Náhody neexistují" vytvořila cosi, co se fantasy prvkům pokoušelo vyhnout širokým obloukem. Jak se ukázalo, žánry reálného typu tedy opravdu nejsou moje nejsilnější parketa, ale pokus je pokus a toto je výsledek. 

pondělí 13. června 2016

ŘÍM: město, v němž ožívá historie

Bezpochyby je pravda, že Itálie je zemí nespočtu možností: v jeden den můžete zdolávat příkré horské stezky, druhý den se koupat u moře a ani historická města a kulturní stránka věci zde nezůstávají pozadu. I samotné hlavní město Řím nebo renesanční Florencie pak bezesporu patří mezi místa, která by každý správný Evropan měl alespoň jednou za život navštívit. A jak už můžete sami vytušit, po letech doufání se nakonec poštěstilo na tato významná a jedinečná zákoutí světa zavítat i mně.

 

pátek 10. června 2016

Dítě hvězd

Málo, málo, času je tak neskutečně málo - to ale nemusím zdůrazňovat. I přesto se ale občas stane, že se odhodlám napsat něco delšího. V současnosti mám rozpracované dvě zatím desetistránkové povídky a jednu, která má již něco okolo 160 stran. Nutno ovšem podotknout, že vzhledem k často nepochopitelným pohnutkám některých porotců bývají nejčastěji oceňovány právě ty kratší a méně propracované - zkrátka bokovky. To se mi pak stalo i tentokrát, a tak má povídka Dítě hvězd sklidila solidní 3. místo.


Radost byla a byla veliká, nicméně nutno poznamenat, že jsem si od začátku byla vědoma faktu, že se nejedná o žádnou mimořádně prestižní soutěž, i přesto, co někteří lidé tvrdí. Tento poznatek potvrdil i poloprázdný přednáškový sál, kde se vyhlášení konalo. Co bych jen tak řekla úvodem... nechápejte mě špatně, já si ve své podstatě nemám na co stěžovat, akorát se ukázalo, že pořadatelé si zkrátka pěstují až zbytečně velké hřebínky na to, jací malí kohouti to ve skutečnosti jsou. Samotné vyhlášení trvalo asi tak pět minut, jenže pořadatelům bylo jasné, že po těchto pěti minutách by jim na čtení autorských prací nikdo nezůstal - proto to udělali fikaně a těchto krásných pět minut strčili  až na konec, aby nás tři čtvrtě hodiny napínali o výsledcích, které jsem už stejně znala předem. Budiž čtení vítězných prací - jen kdyby dotyční alespoň věděli, co znamená pojem intonace a zvládli správně přečíst jméno a školu. Budiž hudební program - texty měl pan zpěvák vážně pěkné, jen kdyby mu pořád nevypadávaly z hlavy. A budiž pan fotograf, který potvrdil, že mít foťák jako kráva ještě neznamená umět i dobře fotit. Nakonec přeci jen přišla řada na vyhlášení (mimochodem vyhlášení typu: Na třetím místě se umístila ×××, totiž ne, je to ta druhá). Domů jsem si přinesla sborník z roku 2004, který poslouží sběru a jakýsi nepromokavý obal na mobil, do kterého se mi mobil stejně nevejde, ale alespoň mám pěkný blok a diplom, v němž uvedli správné jméno. Sečteno podtrženo: už jsem byla i na lépe organizovaných literárních akcích.
Nicméně nakonec si nemám na co stěžovat, jen se mi zdálo, že by stálo za řeč uvést věci na pravou míru - mám přece jen v oblibě být lehce kontroverzní a kritická, že. Už ale dost řečí, nyní k samotné povídce. Jak už jsem zmiňovala, jedná se především o bokovku, a protože mě limitoval rozsah tří stránek, nemohla jsem příběh rozvinout tak, jak bych chtěla. Bezesporu se nejedná o mé nejzdařilejší dílo, ale vzhledem k tomu, že bylo oceněno, by se snad nemuselo jednat o úplný propadák.

středa 8. června 2016

Začínáme s korálkováním #6: Technika spojených oček

Pěkné středeční odpoledne všem přeji a vítám vás u nového článku po delší době věnovanému korálkování. Dnes vás seznámím s další technikou, která se vhodně jmenuje technika spojených oček. Jak už z názvu tedy vyplývá, hlavní princip bude spočívat ve spojování několika oček dohromady, tentokrát už se ale zároveň budeme zabývat poměrně složitějším, i když stále ještě na pochopení i provedení snadným, postupem. 
Touto technikou si můžete připravit především různé druhy listů a okvětních lístků, pokud si dáte práci s hledáním návodů, určitě narazíte kupříkladu na břečťan, orlíček nebo konvalinku.


neděle 5. června 2016

Blogerské vychytávky #4

Zdravím všechny čtenáře a dnes jsem tu s dalším dílem - troufnu si říci úspěšné - série, která se zabývá blogerskou problematikou po stránce technické, zahrnuje tedy různé rady, tipy a vychytávky související především s čarováním HTML kódem. Tentokrát jsem sepsala návody na dvě praktické vymoženosti, bez kterých se sice celkem bez problémů obejdete, ale mohou váš blog mile oživit, udělat ho přehlednějším a svým způsobem bude také působit drobet profesionálnějším dojmem.

pátek 3. června 2016

Po stopách šelestu aneb co poslouchám #9

Tak to tu máme zase - abych přiznala barvu, na všechny ty staromódní a klišé úvody o tom, jak ten čas ale neuvěřitelně rychle letí (viďte děti?) a jak nemůžu uvěřit tomu, že už je to zase měsíc, co jsme se u tohoto článku viděli naposledy, začínám být alergická a to především proto, že sama mám (často nevědomky) ve zvyku je opakovaně psát.
Ráda bych tedy tento problém protentokrát obešla. Ve zkratce řečeno - opět jsem pro vás vybrala seznam několika mých za poslední dobu nejposlouchanějších písní, s nimiž bych vás ráda seznámila eventuálně vám je připomněla. Jak zmiňuji takřka pokaždé, snažila jsem se nezůstat u jednoho žánru, takže můžete narazit na hardrock, stejně jako metal, hard a electrocore, ale i rap, epic a dokonce i ždibec popu nebo pop-punku. Inu, jestli jste už zvědaví, nevidím důvod se dále zdržovat.

SKILLET - FEEL INVINCIBLE
Pokud se řadíte mezi fanoušky této skupiny, nebo jí znáte alespoň z doslechu, určitě už jste alespoň špičkou nosu zavadili o novinku Feel Invincible a s ní spojený povyk kvůli vydání nového alba Unleashed, které by mělo být vpuštěno do éteru už 5. srpna. Upřímně řečeno jsem se - konec konců jako vždy - nové desky hodně bála, když jsem ale zaslechla tuhle pecku, byla jsem šťastná jako blecha. Skillet jsou totiž jedna z mála skupin, které se postupem času nezhoršují, ale naopak zlepšují. O Feel Invincible se nedá snad říct nic jiného než - má to šťávu. Abyste mě pochopili, musíte si ji pustit.

středa 1. června 2016

Ve znamení poznávání

Květen, may, majo, toukokuu, maggio, maghju, mayıs, gegožė... říkejte si mu, jak jen chcete, ale nezmění to nic na skutečnosti, že ten letošní už sklidil všechen aplaus a odkráčel z parketu. U někoho si vysloužil salvu růží, u jiného spíše bombardování shnilým ovocem a někdo další při jeho vystoupení dokonce i usnul. 
V mém případě se ale minulý měsíc linul především v rytmu Itálie opepřeném o nějaký ten tón školní rutiny.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...