úterý 28. února 2017

Pod kobercem


Den sem, den tam. Když ne dnes, tak zcela jistě zítra nebo možná za týden... a přesně takhle to je. 
Co si budeme lhát, už měsíc tiché prostory zejí prázdnotou. Jenže ať chci nebo ne, bez psaní si neumím představit svůj život, je to něco, za čím potají utíkám, společník, který pochopí i věci, jimž já sama nerozumím a místy protivná tetička, která mi svými kázáními dává na odiv mé vlastní chyby. Jsem s ní sama sebou. A právě proto nemůžu - nemůžu se do toho nutit. Poněvadž v současné době by se pro mě blog dříve nebo později stal prostě a jednoduše povinností a jaký přístup mají lidé k povinnostem? Nenávidí je. Proto jsem raději nechala blog celých pětadvacet dní ležet ladem - protože mi za to stojí a já o něj nechci přijít.
Ani zdaleka se ovšem nedá říct, že by snad můj reálný život byl stejně prázdný a vymetený jako stránky tohoto neidentifikovatelného vesmírného objektu. Vlastně právě naopak. Vyrazila jsem za kulturou i za sportem, brázdila školské i nákupní oceány. Ale stalo se toho mnohem víc.

pátek 3. února 2017

Priority

Martin Macík Jr. na letošní besedě v Sedlčanech
Jistě jste si už všimli, že lednový měsíční souhrn přináším s jistým zpožděním, stejně jako vám nejspíše neuniklo ani to, že jsem poslední dobou zanevřela i nad blogem jako takovým. Jistě, mohla bych se obhajovat všemožnými teoriemi o nedostatku času, zkouškovém období, nemocech... které by sice byly bezesporu pravdivé, ale jen nerada bych je použila. Zkrátka a jednoduše mám v životě jiné priority a snažím se řídit heslem, že pokud chce člověk psát, musí nejdřív mít o čem, a pokud skutečně mám mít o čem psát, nesmím jen sedět doma na zadku.
Leden byl pro mě chaotický a živý z mnoha důvodů a to nejen proto, že se dolaďovaly známky, ale především kvůli tomu, že jsem právě vymetla, co se dalo: jezdila jsem na lyže, na brusle, courala po divadlech, obchodech i doktorech. Včera jsem pak v neposlední řadě byla v Sedlčanech na besedě s Martinem Macíkem Jr., o níž momentálně sepisuji článek do novin.
Sečteno a podtrženo: člověk nemůže dělat úplně všechno. A někdy je to i lepší. Alespoň pro dnešek jsem ale zvolila tuhle variantu - variantu něčeho, co mě teď momentálně neskutečně baví dělat a to je právě psaní měsíčního souhrnu. Snad to není nadarmo.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...