čtvrtek 30. července 2015

Nehledám nic menšího než zázrak.

Konečně trochu opadlo to nesnesitelné horko - není pravda, že bych snad neměla ráda léto, sluníčko nebo pořádnou koupačku, ale když je toho příliš, člověk je za malý oddech vděčný - a tak se na mne vrhla nostalgická vlna vzpomínání. Deník jsem poslední dobou zanedbávala i přestože se rozhodně nedá říci, že by se nic nedělo. Tenhle díl se ude částečně točit ještě okolo konce minulého měsíce, tím pádem přijde řada na témata jako je vysvědčení a konec školy, dále se bude asi jednat hlavně o nákupy a nové věci, tak snad alespoň narazíte na nějakou jiskřičku inspirace. Vcelku nic zvláště záživného, ale je to můj postup životem, můj pohled na svět, mé střepy. A já je budu sbírat. Budu, abych jednoho dne mohla říci, že jsem tu sbírku dotáhla až do konce a do skutečného tvaru vázy.


Zakončení jedné etapy
Tento úsek není asi nic víc než klasický a zaběhnutý kolovrátek, leč stejně ho musím zmínit. Naše výuka skončila a prázdniny nastaly ještě dříve než ostatním školám z důvodu opravy elektrických rozvodů nebo něčemu podobnému. Tento rok jsem byla hodně na vážkách. Na prázdniny jsem se svým způsobem těšila. Konečně oddech, možnost nabrání nových sil a zapomenout na staré bolístky. Zároveň ale stejně jako už tomu jsou tři roky, co jsem na této škole, mě zaskočila úzkost z pocitu, že je více než jisté, že s nikým ze školy se neuvidím víckrát než jednou za prázdniny a jinak budu odříznutá od světa. Což se konec konců potvrdilo i letos, ale o tom až později.
Nemohu říci, že by se mi vysvědčení nelíbilo nebo jsem byla zklamaná, zároveň ale ani to, že bych vyloženě skákala do stropu radostí. Pohoršila jsem si zase o jednu známku od pololetí. Jde to se mnou z kopce, hezky po jedné známce dolů. Sice to říkám pokaždé, ale letos se opravdu musím začít víc učit. To by ale nebylo tak zlé, jenže mě neskutečně zžírá fakt, že lepší stupeň u jedné ze zmiňovaných známek mi utekl o asi jediné dva body. Na závěr roku jsem se vážně hodně snažila a i když všechno vyšlo tak, jak jsem plánovala, vlastně vůbec nic nevyšlo správně.
Den před vysvědčením jsme vyklízeli třídu a odnášeli učebnice - přičemž jsem jednu samozřejmě musela ztratit a pak o prázdninách běhat po městě a shánět ji, teď jen doufám, že jsem koupila správnou - a posléze šli společně na náměstí, kde nám třídní koupila točenou. To mě vážně dost překvapilo, protože nikdy nic podobného neudělala, nehledě pak na to, na kolik peněz jí to vyšlo. Ale nestěžuji si, to samozřejmě vůbec.
Po předání vysvědčení jsme vyrazili s holkama do města. Chtěla jsem se ještě s pár lidmi rozloučit, ale nestihla jsem to. Nebo mi nedali příležitost. Plánovala jsem si takové poslední rozloučení, dokonce daného člověka i viděla, ale on o něj očividně nestál. Jelikož jsme nikdo neměl oběd, zašli jsme si do KFC. Tam jsme jen tak seděli, jedli, upíjeli z jednoho společného bezedného pití a povídali si. Vidím to jako včera. Vůbec si nedokážu představit, jaké to bude, až přejdeme na vysokou. Ta představa mě děsí. Představa, že už je možná neuvidím. Nebo každopádně ne často. Ještě před tím jsme ale konečně měli příležitost zajít do 5D kina. Tento rok jsme tam myslím poprvé, protože buď se nám to všem nehodilo, anebo se pak kino přestavovalo - i když upřímně, nepřišlo mi nijak vylepšené. Film se jmenoval myslím Metro Fear (přes yt to nijak zvlášť strašidelné není, ale v tom 5D to byla vážně pecka). Postupně jsme se pak rozešli každá svým směrem.

Nosit učitelce za vysvědčení kytku je přeci tak staromódní! Tak proč tímto způsobem nevyhodit z okna něco, co jsem si chtěla nechat?

GF6
Toho stejného dne jsem se ale ještě viděla s jednou z nich na dlouho a hlavně složitě plánovaném srazu literárních maniaků z kurzu. Nakonec jsme se sešli jen čtyři, ale to nijak nevadilo. Odpoledne jsme tak tedy trávili v malé literární kavárně se skvělou horkou čokoládou. Kamarádka byla tak vidoucí, že připravila dokonce i návrh programu, který jsme splnili. Dlouhou dobu jsme se dohadovali na názvu všemi možnými způsoby. Přes kombinování počátečních písmen až po já vlastně už snad ani nevím co. Nakonec jsme se ale rozhodli pro Generaci F 6, podle počtu členů a toho, že ten počet jako pořadové číslo v abecedě zastupuje písmeno f. Nebo aspoň myslím, že tak to bylo. Diskutovalo se o různých věcech. O budoucím vydávání a sborníku, o tom, co se událo, když jsme se neviděli, jaké nové knihy jsme přečetli a filmy zhlédli, v neposlední řadě potom také o tom, jaké bude téma na povídku, kterou do příště každý napíše. Nakonec z toho vzešlo něco jako život s postižením - já mám slepého. Povídku už mám, ale nějak z ní nesálá ten správný pocit. Ještě uvidíme.

Outfity a nákupy
Hned druhého dne jsem vyrazila na takovou dámskou jízdu s částí famílie - bohužel, mužské osazenstvo v podobě mého bratra to muselo přetrpět. A nebyla bych to já, kdybych odešla s prázdnou. Ve městě jsme pak byli ještě jednou, vlastně docela nedávno, tak jsem se rozhodla, že by bylo asi nejlepší to všechno shrnout najednou.

Ačkoliv do New Yorkeru moc často nechodím, jednou za čas se zde dají najít parádní úlovky - stejně jako třeba i tohle tílko. Líbí se mi, že není úplně dlouhé, protože nic takového v šatníku zatím nemám, ale zároveň je dostatečně dlouhé - já jednoduše řečeno nejsem moc odvážný typ. Taky se mi neuvěřitelně zamlouvají ta průhledná krajková záda. 


Už dlouhou dobu jsem sháněla tašku přes rameno do školy, jelikož mám jenom batoh a chtěla jsme něco více univerzálního a elegantního. Hledala jsem jí sice hodně dlouho, ale nakonec jsem si přivezla z Itálie hotový poklad. Je od mě nic neříkající značky Carpisa, velká, bytelná se spoustou kapes a zajímavým vzorem, který jí podle mého dodává patřičný šmrnc.


Taktéž z Itálie a ze stejného obchodu mám i tento pásek. Na můj vkus by mohl být klidně širší s více pyramidkami, ale decentnost má své kouzlo. Je to takový vděčný doplněk ke spoustě věcem.
Černou mikinu jsem taky hledala už dlouho, ale aby nebyla úplně jednolitá. Tahle je z Mont Blancu, velmi pohodlná a navíc byla i ve slevě.

Také z New Yorkeru pochází i toto tílko. Je poměrně obyčejné, už mám vlastně jedno skoro totožné, akorát s knoflíčky, ale vím moc dobře, jak často ho nosím a jsem spokojená.

Tyhle botky jsou z Humanicu. Byla to taková ta šťastná náhoda, když nic nehledáte a narazíte na tohle.
A jako poslední zde mám tužku/oční stín z DM. Původně jsem chtěla něco černého, ale ukázalo se, že tahle s nádechem hnědé, vypadá mnohem lépe.



To by bylo asi vše k nákupům - že toho podle mého málo není - a nyní se dostávám k dalo by se říci outfitům, Ani nevím, proč jsem s tím začala, ale dostala jsem chuť zarchivovat si i tohle. Třeba mne později tyhle kombinace už nenapadnou nebo se jim zasměju, kdo ví.

Jako první zde mám tři různé variace za použití černé kostkované sukně. Jsou si hodně podobné, ale na rozdíl u zbylých na druhé fotce jsem použila již zmiňované boty, jinak nosím černé baleríny. Mohla bych vám popisovat, kde mám takové a makové tričko, tady mám obojek a jinde trsátko s LP, ale myslím si, že vzhledem k tomu, že se můžete podívat sami, je to vcelku zbytečné. Přeci jen nejsem fashion blogerka.

Zde je něco podobného, až na to, že jsem použila jinou sukni. Tahle se hodí spíše na větší teplo, jelikož nemá žádnou spodní vrstvu.
A na úplný konec je zde dokumentace mého kompletu na vysvědčení. Přes to celé jsem měla ještě koženou bundu a baleríny. Na fotce to není moc dobře poznat, ale silonky jsou šedé se vzorem - bohužel jsem tak šikovná a ve stejný den se mi povedlo zatrhnout je zipem od kabelky.
Když jsem ráno odcházela z domu, máma na mě ještě volala: "Ty jdeš na pohřeb?" - "Ne, na vysvědčení" - "To je v tvým případě totéž." Nevím proč, ale pamatuji si to docela přesně a vím, že mne to ten den pobavilo.

Bayern Park
První týden prázdnin, abychom neseděli pořád doma - jelikož otec si odjel na soukromou dovolenou a nás nechal doma, což znamenalo, že sami se nikam dál nedostaneme - jsme v pořadí již asi po třetí vyrazili do Bayern Parku, což je zábavní park v Bavorsku. Dalo by se říci, že to byl pohodový den, akorát bylo asi až moc velké horko, což umocnilo mou nevolnost z některých atrakcí a tak mi chvílemi od žaludku opravdu nebylo zrovna hej. Na hlavní atrakci, největší horskou dráhu, jsem ale naštěstí nemusela - byla jsem tam, když jsem to zde navštívili poprvé a tak špatně mi posléze už dlouho nebylo.
Před nedávnem jsme se i vrátili ze zmiňované Itálie, ale o té napíši separé článek až později. Momentálně se na to nějak necítím.



Konečně a definitivně
Na závěr bych chtěla konečně přidat definitivní fotky mého pokoje, jelikož ty předešlé byly hrozně nekvalitní a moc toho ani neukázaly. Byly tu narážky na to, že byste čekali něco jiného. To je možné a více než to. Já zastávám tvrzení, že každý mne dvě stránky: tu světlou a temnou třebaže já na vás působím tou tmavší, někde se musí projevit i to světlo.

Tak a zde je mé království. Mám ráda fialovou, takže jak si můžete jistě všimnout, co může být - je fialové. Plakáty už zde moc nemám, ale dříve jsme jich mívala spoustu. A co se týče plyšáků a podobných věcí - to jsou takové mé talismany, kterých se stále nedokážu vzdát. Ještě pořád mám v sobě hodně dítěte.





Stalo se toho mnoho, jenže většina z toho všeho jsou střípky, které nelze jen tak zapsat. Zaryjí se hluboko a rychle pod kůži, ale vytahují se těžko. Cítím, že tohle léto se se mnou něco děje. Snad procházím další znatelnější fází dospívání. Jsme teď jiná. Neberu některé věci tak vážně a přidávám váhu jiným. Věnuji se víc tomu, co mě baví. Změnila jsem tempo, jakým jednotlivé vázy rozbíjím i slepuji.

11 komentářů:

  1. Já nemám ráda veliká horka v létě, jinak mi léto, sluníčko apod. vůbec nevadí :)
    Ráda se opálím a vykoupu.
    Hezké věci jsi si vybrala :-) Černou máš ráda, že? :)
    Poslední část je krásně napsaná!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě horka nevadí, ale musí jich být přiměřeně :D Díky. A ano, černou mám moc ráda :)

      Vymazat
  2. Kytku jsi měla skvělou :D a to tílko je super :))

    OdpovědětVymazat
  3. Od tropů jsme si na chvilku odpočinuly :) a zase nás od zítřka čekají :( máš tu spoustu krásných fotek a věcí... tu mikinu ti závidím!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Já léto nesnáším celkově.. Jediné, co je na nich pozitivního je to že se můžu jít vykoupat někam do bazénu :D.. Jinak miluju takové ty jarné teploty 15 až 22 max. :D :))) ty outfity, jsou moc super. Skvělé kombinace :)

    OdpovědětVymazat
  5. Krásne píšeš. Také literárne posedenie by som tiež brala, ale teraz som skôr z písania a podobných vecí trošku demotivovaná.
    Čo sa týka oblečenia, je fakt krásne. V New Yorkeri som bola a škoda, že som tam nevidela to tielko.
    Tá kabelka je krásna :3 Inak neviem, kde som pred tým čítala, že ideš do Talianska, alebo sa mi to len snívalo? O.o
    Fialovú farbu mám tiež hrozne rada :) Len mám tmavší odtieň :) Aká je tá ceruzka? Zháňam niečo na oči, čo sa podarí dať aj takému kryplovi ako som ja :D Hrozne sa mi páčia jemné linky, ale ja som v tomto proste hrôza :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, těší mě, jestli si to myslíš. Já mám poslední dobou taky tak trochu okno, co se psaní týče, doufám, že mě to brzy přejde, nebo se z toho asi zblázním.
      Díky, mě se taky líbí. Tak to nevím, já mám pocit, že jsem se o tom tady zmínila poprvé, ale možné je všechno, já už taky kolikrát nevím, co všechno jsem kde řekla nebo napsala.
      Já mám jednu stěnu tmavším odstínem, na těch fotkách to není moc dobře vidět, ale v reálu to vypadá vážně moc pěkně - aspoň tedy podle mě :) Já bych řekla, že je to spíš stín než tužka nebo linka. Nijak zvlášť jsem jí zatím netestovala, ale vzhledem k tomu, že je tmavě hnědá a ne úplně černá, připadá mi, že to není tak křiklavé a případné přetahy nejsou tak vidět. Myslím, že pokud máš chuť trochu zaexperimentovat a zkoušet něco nového, tak tahle by ti mohla vyhovovat :)

      Vymazat
  6. takový sraz musel být super :) a nákupy taky, když jsi pořídila tolik super věcí :D nejvíc se mi líbí outfit s červenou kostkovanou sukní :) a vysvědčení většinou je jako pohřeb :D máš moc pěkný pokoj :))

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímavý článek :) Máš pěkný pokoj.. můj je taky fialový, dokonce skoro stejný odstín :D

    OdpovědětVymazat
  8. New Yorker je pro mě trochu na hranici, buď tam najdu něco skvělého nebo kus, který absolutně potom nenávidím. Ale ten top je pěkný a sluší ti! :) Líbí se mi tvůj styl. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Taky mam fialovej pokoj. To musí bejt skutečně osud.. jo.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...