15:10:00

Příjemce: mé třináctileté já

by , in
To se tak občas stává, že se vám v nestřežené chvíli dostane do rukou něco, co byste raději vůbec neviděli. V mém případě to pak byla jedna tlustá kniha s přelepovanými bílými deskami, jež díky té kupě nesmyslů, které se snažila udržet uvnitř a ochránit tak před nimi zbytek světa, doslova praskala ve šveh. Netrvalo příliš dlouho, než mi došlo, že nyní v rukách svírám svůj více než sedm let starý deník. Mé rozrušení dospělo k mezi únosnosti v okamžiku, kdy jsem ho otevřela - což, jak se vzápětí ukázalo, jsem nejspíš neměla dělat.
Má dětská naivita, sny i rádoby ideály byly a jsou k smíchu podobně jako všechna převeliká moudra, která vypustí z pusy děti po celém světě. Vrchol všeho ovšem bylo několik posledních stran. Ve svých tehdejších třinácti letech jsem se domnívala, že jsem spolkla polovinu planety a až můj deník za několik století objeví archeologové a odstraní z něj nánosy prachu a špíny, bude považován za národní klenot. Bohužel, jak to tak bývá, tenkrát jsem se strefila zatraceně vedle. Teď, když všechny ty řádky zpětně pročítám, nedá mi to, abych sama nad sebou nekroutila hlavou a nenadávala. Tato nepravost se nesmí nechat jen tak!



Tak tedy, mé milé třináctileté já - jakožto všechna třináctiletá já, která se k tomuto článku v jednom ze záchvatů svých nesmírných mouder přiblíží - slyš toto:
20:05:00

Akatsuki no Yona: Neobyčejně obyčejné anime

by , in
Zdroj: https://static.zerochan.net/
Originální název: Akatsuki no Yona
Anglický název: Yona of the Dawn
Žánr: Fantasy/Dobrodružný/Drama/Shoujo
Vydání: Japonsko, 2014
Délka: 24x24 min
Scénář: Nacuko Takahaši
Studio: Studio Pierrot
Hrají/dabing: Chiwa Saito, Ayahi Takagaki, Sanae Kobayashi, Junichi Suwabe, Masakazu Morita a další

Anotace: Nic nenaznačuje tomu, že by se poklidný život princezny Yony, mladičké dědičky trůnu, měl odklonit ze zajetých kolejí. Jenže pak oslaví šestnácté narozeniny a nejšťastnější den se rázem změní na největší katastrofu jejího života. Král je mrtvý a aby toho nebylo málo, vrah není nikdo jiný než muž, kterému doposud bezmezně důvěřovala a do něhož je už od dětství zamilovaná.
Z princezny Yony a jejího věrného ochránce Haka se tak stává štvaná zvěř. Aby mladičká dívka zachránila království, musí bojovat proti cizí armádě stejně jako se svými vlastními démony. Jediný, kdo by jí mohl pomoci získat trůn nazpět, jsou legendární válečníci a potomci mocných draků. Krkolomná cesta za spravedlností právě začíná.

Když jsem se pouštěla do fantasy anime o pronásledované princezně a dračích bojovnících, v první řadě jsem ho brala jako oddechovou záležitost, u níž se dá dobře vypnout a nenásilně procvičit angličtina s japonštinou. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistila, jak moc jsem se v hloubce Akatsuki no Yona spletla! Každé vyprávění by ale mělo začít od začátku.
18:32:00

Správný skřítek

by , in
Prvním krokem v boji proti literárnímu vzduchoprázdnu je beze sporu předejít tomu, aby nějaké vzduchoprázdno vůbec vzniklo. Což se mnohem snáze řekne, než udělá, jak mi jistě mnozí dají za pravdu. Nicméně když už se vám jednou povede první krok přeskočit, není nic jednoduššího než pokračovat hned tím druhým - tudíž snahou vzniklé vzduchoprázdno alespoň částečně zredukovat a zaplnit.
Správný skřítek je reakcí na téma "Škola - základ života", což je samo o sobě klišé nad klišé. Přičtěte k tomu ještě rozsah tří A4 listů a pořádná výzva je na světě. Mohla jsem snad tomuhle dát košem? Pokusila jsem se ho tedy alespoň trošičku netradičně obalit, a tak z toho nakonec vzešlo klišé ve skřítčím kabátku s nádechem pohádky, špetkou fantasy a morálním poučením na konci, které se nejspíš porotcům zamlouvalo natolik, že mi za něj udělili první místo. Nemyslím si, že by to bylo kdejaké vrcholové dílo, na druhou stranu ale příjemná oddechovka, u které jsem si odpočinula já a třeba ke stejnému závěru dospěje i nějaký ten čtenář.

Zdroj použitého obrázku: https://i.pinimg.com/
22:06:00

Bylo nebylo... no, spíš teda nebylo

by , in
Konec školy, vysvědčení, flákání se po obchodech nebo ve městě, na koupalištích a po výletech. Tohle všechno si pod pojmem červen obvykle představím. Byla by ale děsná nuda, kdyby to tak platilo každý rok. Stálo by tedy za to si povědět něco málo o tom, jak výjimka potvrzuje pravidlo aneb jak letošní červen tak nějak nebyl.


O ŠKOLE BEZ ŠKOLY
Nejspíš bych si to měla užívat. Hádám, že je to poprvé a dost doufám, že i naposledy, kdy jsem školní docházku ukončila už začátkem června. Tak si ty prodloužený prázdniny užij! Nemůžu ale říct, že bych něco z toho vnímala jako "prodloužené prázdniny". Právě naopak. Mám pocit, že jsem ztratila několik týdnů života a ani jsem si toho pořádně nevšimla. Popravdě řečeno jsem se ještě nějak nepoprala ani s tím, že prázdniny začaly dokonce už i oficiálně.
První dva týdny po operaci jsem na školu neměla ani pomyšlení a upřímně mě asi ani nenapadlo nad ní nějak přemítat. Zato ten třetí, když jsem se už takříkajíc otrkala, jsem si teprve uvědomila, že přestože se tam nic neděje, a když už se něco přece jen děje, je to opruz, docela ráda bych si tam ten opruz zažila taky. Došla si pro vysvědčení, ulila se v nákupáku. No, jak to tak vypadá, pro jednou jsem měla smůlu. Aspoň že to vysvědčení se mi v rámci možností vydařilo.
15:53:00

Třetí zápisky nemocniční: Jídlo, kontroly a třetí týden

by , in
Jsou okamžiky, kdy si říkám, že se dá jen těžko uvěřit tomu, že jsou to tři týdny, co jsem podstoupila ortognátní operaci. Načež několikrát zamrkám, promnu si oči a sama sobě vynadám, protože mi najednou připadá, že už jsou to snad roky a já se přitom plácám světem bez pořádného jídla a se zavřenou pusou teprve krátce. Ať už tak nebo onak, za těch dnes už třiadvacet dní člověk urazí dlouhou cestu. A kam přesně že ho zavede?



19:27:00

LONDÝN: Město dvou tváří

by , in
Jak jste si už mohli všimnout, doháním své cestovatelské resty. A vskutku - jen těžko se dá uvěřit tomu, že už je to rok, co jsem tohle výjimečné město konečně navštívila i já.


Lidé o Londýně mluví všelijak, ale obecně se můžete setkat se dvěma názory: je nádherný, s magickou atmosférou velkoměsta, osobitým ruchem i památkami, anebo pravý opak, tudíž špinavý, ponurý, zmatený a nehostinný. Zkrátka město dvou tváří a na vás už záleží, kterou z nich si vyberete. Našlo se nemálo těch, kteří se mě od mého výletu snažili odradit slovy, že budu zklamaná. Ale světe div se, nakonec jsem se přidala k první zmiňované skupině a hlavní město Velké Británie jsem si jednoduše zamilovala. I vy teď máte konečně možnost si ho po kousíčkách prohlédnout mýma očima a objektivem.
© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.