Jeden život, jeden oheň, pamatuj si mě

Listopad je od slova padat a jak tak koukám, pro letošek se to zdaleka netýkalo jenom listí. Koneckonců o tom, jak nám ještě na podzim zdobil zahrádku sníh, kolik trapasů a příhod mi přistálo na hlavě, co dalšího jsem se (ne)dobrovolně naučila, nad čím jsem se div smíchy neudusila a co nového si našlo cestu nejen do mého šatníku, bude už tradičně pojednávat právě tento článek. Ready, steady, go!

ŠKOLA ZÁKLAD... ČEHO VLASTNĚ?

O téhle otázce by se dalo dlouze polemizovat. Dobrý základ pro frustraci? Depresi? Když ale vypustím všechno to učení, zkoušení, zkrátka původní podstatu této instituce, neuplyne měsíc, aby se tam neseběhlo něco, na co budu ráda vzpomínat. A když už ne zrovna ráda, určitě alespoň vzpomínat.

Se startem nového měsíce se v našem výukovém plánu objevila nová přísada - hromadné návštěvy plovárny. Já coby bývalý závodní plavec (jo, děsně ráda se tím chlubím, i když moje nejlepší umístění bylo třetí místo od konce), se s tím peru celkem bez problémů a vlastně mě to ve své podstatě baví - i když rozhodně nemůžu říct, že by se mi chtělo se v sedm ráno trmácet do bazénu.

Co se týče kulturních akcí, v listopadu se konaly hned dvě, co rozhodně stojí za zmínku. Jako první uvedu návštěvu představení Don Juan. Klasika od Moliéra, kterého mám relativně v oblibě, byla podaná vážně vydařeně, a tak jsem se zase jednou zasmála. Ale nemůžu si pomoct, k Donu Juanovi v barokní paruce mi ty baletky v zlatých plavkách s nafukovacími plážovými balóny vážně moc neseděly.

Hned den na to naše třída už tradičně pořádala Pyžamový den. A stejně jako loni, předloni i předpředloni na nás zbytek školy koukal jako na totální magory, zatímco většina učitelů naše provokativní vzezření svorně ignorovala. Později jsem se dozvěděla, že akorát němčinářka na můj zebří overal reagovala slovy: "Já když jsem *mě* viděla v tý kombinéze, tak jsem si myslela, že se zbláznila." Ale stejně jako každý rok to byl rozhodně vydařený den, ze kterého jsem si odnesla mnohem víc než jen společnou fotku.

Občas se vyplatí si přivstat. Ale vážně jenom občas.

Z TŘÍDNÍ KRONIKY

V matematice máme jasno: • "... asymptota se směrnicí a bez směrnice. Pak si řekneme, co je ta asymptota..."
• "Je nějaká funkce, co se jmenuje Gaius?"
• "Š. slyší tangens a vybaví se mu Záhořovo lože??"
• "Sinus se pokrátí."
• "Máte někdo nápad, co s tím?"
   "Smazat." 

S němčinou si taky hravě poradíme: • "Říká se: podváděj, ale dobře schovávej."
• "Máme překládat i jména? Jako Božena Deutsch?"
• "Nechte ty karty."
   "My děláme osud."
   "Já vám ho teď zpečetím."
• "Mám stupnici zákeřnosti 0 až 5." 

Chemie žije: • "Je to otázka života a smrti. Musíš na to přijít, jinak zhyneš."
• "Do půl sedmý! Ne aby mě vaši rodiče honili!" 

O biologii nikdy nevíte, co na vás vyleze: • "Pustím vám video s ošklivým pánem a ještě ošklivějším červem. Ten pán mě tam teda irituje, ale pásnici má hezkou."
• "Já mám druhý výročí. Víte, co jsem si přál? Abyste všichni propadli a mohli jsme tu strávit co nejvíc času. A teď na tom zapracujem." (hodlá zkoušet)
• "Já jsem vám přines tasemnice."
• "Jedna známá provezla z Ameriky tučňáka. Mrtvýho."

Na angličtině se nikdy nenudíte: • "... a pokud tomu někdo nerozumí, tak je to sabotáž!"
• "To by byla psina!"
• "Shit." - "Liars!"
• "Usvědčili jsme knihu z chyby. Blbci." 

Látková slova na hodině českého jazyka: "Uhlí. Tak proč tam není písek?"
"Protože ten má menší kousky."
Ve smyslu slovní druh: "Tři je číslovka..."
"Lichá." 

Fyzici válí: "Nemůžete sedět jednim zadkem na deseti posvíceních." 

Učitelku informatiky bych nechtěla naštvat: "Já je zmlátim. Zabít. A žádný kytky na hrob." 

Přednáškové zmatky a nedorozumění: "Třída je dobře. Vy jste jinde."
"Proto se mi zdáli malí..." (byli jsme nejstarší třída) 

Synonymum od slova pilný: "Přídavný jméno od pracovat. Když hodně pracuješ, tak jsi..."
"Unavenej."

MALIČKOSTI, CO NIKOHO NEZAJÍMAJÍ... AŽ NA MĚ

Po několikanásobném zklamání z domácího barvení vlasů na fialovo jsem nakonec skončila u kadeřnice a vsadila na ověřenou volbu: červenou. Nejspíš se ale nedočkáte dne, kdy bych měla obarvenou celou hlavu - upřímně řečeno o to ani nestojím.

Sparrow se za ty dva, skoro tři měsíce, co ho máme, už pořádně otrkal. Kromě oklovaného nosu jsem si vysloužila taky svoji první pusu a přistál mi na zádech. Zlatíčko.

Devatenáctého u nás padal úplně první sníh. Nedožil se sice země, ale i tak to bylo kouzelné. Třicátého už tady bylo konečně pořádně bílo - a pořád ještě je. S tím souvisí i to, že je venku jako v mrazáku. Náš kotel si pochopitelně nemohl vybrat lepší chvíli k opětovnému vypovědění služby. Naštěstí se ukázalo, že za tím stálo místní překopávání plynu a druhého dne už se zase topilo.

A abych nezapomněla - v listopadu jsem poprvé v životě ochutnala kaki!

NASÁVÁNÍ VÁNOČNÍ ATMOSFÉRY

Co by to bylo za Vánoce bez nákupů v cizině a trhů! V listopadu jsme si stihli vyjet celkem dvakrát a to do Linze a Salzburgu. V Linzi jsme už tradičně především nakupovali a většinu dne strávili v Plus City. Proč? Jedno slovo: Primark. A mimo toho spousta dalšího. Kromě overalu a triček z Primarku, ponožek a dalšího oblečení jsem se taky pořádně namlsala. Na oběd jsme si zašli do Nordsee, jako dezert následovala zmrzlina (kafe a zázvor - kdo to kdy viděl?!) a na cestu domů jsme si nakoupili ještě krabici pestrobarevných donutů. Abychom se nenudili, také jsme si prožili pořádné drama - někdo nám málem ukradl auto! (Pochopitelně ale celou dobu jenom stálo v jiné řadě).

Co se Salzburgu týče, byla jsem z něj naprosto unešená, což jste ale už koneckonců mohli zjistit v reportu, který jsem před nějakým časem zveřejnila na blogu.

V Primarku jsem ulovila medvěda - a má i ocásek!

Nebyla bych to já, kdybych se nestavila ve svém oblíbeném obchodě - Hollisteru - a odešla s prázdnou.

Šátek z Indie zlevněný z 16 Euro na 2,9 - no nekup to!

Tuhle krásku ještě oficiálně nemám - budeme svoji až po Vánocích - ale beztak mě s ní můžete potkat na ulici už teď.

MALÝ ŽDIBEC MĚ

Co se filmů a seriálů týče, v listopadu jsem se do toho pořádně opřela. Konečně jsem se dostala k opěvovanému Valerianovi (takovou kravinu jsem dlouho neviděla, musela jsem to rozdělit na dvakrát), horor Gothika (neurazí), nové Strážce Galaxie (tak tohle je přesně ten film, co by racionálně uvažující člověk označil za úplnou ztláskaninu, ale stejně by se u ní děsně bavil, tak jako já), starého Blade Runnera (klasika) a dala jsem si opáčko URNY (žeru) a namátkových dílů Star Wars (to bych mohla dělat donekonečna). Ze seriálů jsem vyzkoušela Gunpowder (z té angličtiny jsem sice nevyždímala úplně všechno, o co go, ale základ jsem si domyslela - a to byla paráda) a momentálně naprosto ujíždím na The Handmaid's Tale (senzační, opravdu senzační seriál). A anime? Tak na to se radši ani neptejte...

S knížkami už je to o něco horší. Dočetla jsem Měsíční kroniky (ale jo, dobře se u toho relaxuje), recenzní Oprawme se a Císařovy čepele (miluju Briana Staveleyho!), Havrana (taky klasika) a mám rozečteného Otce Goriota od Balzaca (nemůžu se rozhodnout, jestli se mi to trochu líbí nebo vůbec) a Píseň zimy (uvidíme, co z toho vyleze).

Co do literární činnosti, listopad byl pro mě mimořádně úspěšný. Letos v létě jsem se poprvé účastnila soutěže Žoldnéři fantasie, jejichž vyhlášení proběhlo na konci měsíce. Skončila jsem na úžasné sedmém místě z pětapadesáti, čímž jsem si splnila svůj cíl, že bych se chtěla umístit v první desítce a zároveň to znamená, že budu otisknuta v dalším vydání Žoldnéřů fantasie! Takže příští rok v létě budu moci hrdě říct, že mám "svoji první knihu". Účastnila jsem se s povídkou Špatné přání - a o co že v ní šlo? Jednomu mladému zloději se pod nos připlete holka v hrací skříňce a ztracenými vzpomínkami a dobrodružství uprostřed pouště může začít. Kupte si příští Žoldnéře a dozvíte se víc!

Taky jsem se dočkala vyhlášení soutěže O Dračí řád, kde jsem zkoušela štěstí taktéž poprvé. Dopadla jsem dvacátá z čtyřiašedesáti, což je podle mě celkem solidní (loni jsem u podobných porotců skončila desátá od konce, teď čtyřicátá, takže spokojenost).

Po dlouhé době jsem přispěla i do již dříve zmiňovaného studentského magazínu. Původně jsem myslela, že to po loňsku zabalím. Jeden rok zkušeností je fajn - a rozhodně nezapomenutelný - ale to mi zatím tak nějak stačilo. Jak se ukázalo, ve skutečnosti to je jinak. Číslo by mělo vyjít během prosince, takže se určitě těšte na moji novou báseň.

ÚLOVKY KNIŽNÍ I JINÉ

Kromě nákupů v zahraničí se na mě usmálo štěstí i doma. Přišly mi dva recenzní výtisky - Císařovy čepele a Oprawme se - přičemž na oba dva už jste mohli na blogu číst recenze. Na blogu story-huntress.blogspot.cz jsem pak vyhrála zasněženou krásku - Píseň zimy, kterou mám momentálně rozečtenou. A tak trochu náhodou a lehkým nedorozuměním jsem jako slepá k houslím přišla k novému zrcátku.

KOLEDY BUDOU

Budou, i když ne úplně tradiční. Třeba úžasná Lindsey Stirling neustále vydává nová videa ke svému vánočnímu albu. Další novinkou, nikoliv však přímo vánoční, je Unleashed Beyond od Skillet a nové písně Of Mice & Men. Co k tomu dodat? Jsou to prostě Skillet a OM&M - a ti nezklamou.

SKILLET - Set It Off
IGNEA - Alexandria

OF MICE & MEN - Warzone

LACUNA COIL - Trip The Darkness

PAIN ft. ANETTE OLZON - Follow Me

IMAGINE DRAGONS - Whatever It Takes

ALL GOOD THINGS - Beginning Of The End

FALL OUT BOY - The Last Of The Real Ones

J2 ft. THE TRIPLE KILLERS - We Will Rock You

SIA - Broken Glass

BECKY G - Mayores

ALAN WALKER ft. NOAH CYRUS - All Falls Down

RUSLANA - It's Magical

ONE OK ROCK - American Girls

TWO STEPS FROM HELL - Sun & Moon

UNSECRET ft. REMMI - Mad World

NATASHA BLUME - Journey (Ready To Fly)

TWELVE TITANS MUSIC - Lift Your Eyes

This time, rewriting history
One life, one fire, remember me
Oh, oh, set it off, set it off, w-watch it blow

A pokud zapomenou ostatní, tohle se postará alespoň o to, abych nezapomněla já. Snad.


Co vy a listopad?