Krvavé tažení a oblaka střelného prachu

Zdroj: https://cdnb.artstation.com/

Originální název: The Crimson Campaign

Díl: 2. (v sérii Prachmistři)

Autor: Brian McClellan

Nakladatelství: Talpress

Rok: 2016, vydání originálu 2014

Žánr: Fantasy

Počet stran: 592

Prostředí: Adro, Kez, Deliv

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Polní maršál Tamás svrhl krále a odstranil největší vnitřní nepřátele nového režimu. Ovšem nyní musí vyhrát válku proti Kezu, který má děsivou převahu. Už tak zoufalou pozici mu navíc ještě zhorší zrada. Tamás a jeho nejlepší muži jsou náhle odříznuti od Adra a nezbývá jim nic jiného, než se vydat na dlouhou cestu napříč nepřátelským územím a odrážet neustálé útoky pronásledovatelů. V Adopestu se zatím přiostřuje boj o moc. Gangy a špioni hrají tu nejšpinavější hru ze všech, v níž má lidský život cenu jako drobné, které je možné rozhazovat plnými hrstmi. Je to čas podlosti, ale i hrdinství. A v nejtemnější hodince království se k armádě vrací poslední prachmistr Taniel, jen aby zjistil, že Kezu pomáhá někdo, komu prohnal hlavu kulí - do hlubin šílenství se propadající bůh Kresimír, který je pevně odhodlán zničit své nepřátele... a dost možná i celý svět!

(převzato z databazeknih.cz)

Adro je ve válce. Nejhorší noční můrou každého velitele je ocitnout se odříznutý od své armády. Přesně s tím se teď musí vypořádat polní maršál Tamás, kterého zradili jeho vlastní muži. Taniel se vrací na frontu a ani jemu netrvá příliš dlouho, aby pochopil, že nic není takové, jak se zdá, neboť nepřátelé se skrývají i v řadách adranského vojska a právě Taniel jim je trnem v oku. Mezitím inspektor Adamat vede soukromou válku s bestií, která mu unesla rodinu a jeden šílený bůh spřádá své plány...

Tenhle dům vybrala Faye místo jiného blíž k městu částečně kvůli těm dveřím. Byly dubové, na železných pantech. Měla pocit, že pevné dveře zajistí její rodině bezpečí.

Nikdy neměl to srdce jí říct, že rám je prožraný červotoči.

15/1242, Kindle formát

Prvním dílem epické fantasy série amerického spisovatele Briana McClellana, Příslibem krve, jsem byla okouzlena, přestože jsem k němu měla jisté výhrady - a že jich nebylo zrovna málo. Právě proto jsem byla zvědavá, jak se bude příběh Prachmistrů odvíjet dál a zda se autor poučil ze svých předešlých chyb. Jedno je v každém případě jisté - kniha každým coulem dostává svému názvu, protože tohle tažení je opravdu krvavé!

P Ř Í B Ě H
Přestože děj jako takový - jak tomu koneckonců bývá u většiny prostředních dílů - se příliš daleko neposouvá, působí dojmem, že se v jednom kuse něco děje, příběh nikde nestagnuje a v pravou chvíli začíná gradovat. Autor si navíc opravdu vyhrál s dějovými linkami. Žádná z nich totiž nepůsobí jako vedlejší, všechny jsou čtivé a rozpracované stejně. Čtenář tak jednoduše nemá prostor na to, aby se snad začal nudit.
Militární charakter byl jedním z hlavních znaků už v prvním díle, kterážto temná atmosféra se v Krvavém tažení jedině prohlubuje, až z ní chvílemi mrazí. Je to prostředí drsné, ale zároveň mimořádně atraktivní a s ohromným potenciálem, do něhož se toho dá napasovat opravdu mnoho, od intrik a pletichaření, politiky až po krvavé bitvy. Autor navíc čtenářům rád motá hlavu, z přátel se tak rázem stávají nepřátelé a naopak. Předvídat, jak se děj bude vyvíjet, se tedy sice dá, ale jen do určité míry.

„Nebyl jsem si jistej,“ přiznal Bo. „Napadlo mě to až nedávno a vypadal bych jako pěknej pitomec, kdyby jeho vojáci zabili nevinnýho člověka a ten zatracenej karbunkl nepovolil.“

„Vy jste si nebyl jistý? Co do Jámy zatracený jste za člověka?“

Bo zvedl ruku a vrhl na Adamata dlouhý, chladný pohled. „Kdy jste vůbec získal dojem, že v královský kabale byli hodný lidi?“

622/1242

Už v prvním díle mě učarovalo prostředí a doba, v němž se příběh Prachmistrů odehrává, nemluvě pak o originálním pojetí magie a hierarchii zdejších čarodějů. Troufnu si totiž říct, že to je v moderním pojetí fantasy opravdu ojedinělé. Z hlediska prostředí mě žádný konkrétní příklad nenapadá a co se formátu magie týče, vybaví se mi snad akorát Brandon Sanderson. Autor sám však přiznává, že Sanderson pro něj byl odjakživa velkým vzorem, a tak se není čemu divit.
Nicméně v jistých ohledech universum, kterému Brian McClallen vdechl život, přece jenom poněkud skřípalo. Po přečtení Krvavého tažení do sebe jednotlivé zákonitosti světa konečně začaly pořádně zapadat a ten tak v závěru funguje jako dobře promazaný stroj. I když se však čtenář dočká vysvětlení některých nejasností, zároveň s nimi vyplouvají na povrch i nové otázky a tajemství - a to je dobře!

P O S T A V Y
K postavám jsem u Příslibu krve měla značné výhrady - a nebylo jich zrovna málo. Vadilo mi především to, že přestože byly různorodé, autor nedal čtenářům dostatek podkladů k tomu, aby si je oblíbili, anebo jejich chování v některých chvílím nebylo úplně na místě. 
Krvavé tažení za tím nechává tlustou čáru. Autor nám konečně dovolil nahlédnout do minulosti některých protagonistů a moci tak lépe pochopit jejich vnitřní pochody a jednání. Věci, které v prvním díle nedávaly smysl, ho tak postupně dávat začínají.

Není to tak, že by snad Tamás přestal být cholerický. Ve skutečnosti je výbušný pořád stejně, ale čtenář najednou chápe, že ani jiný být nemůže. Zatímco v minulém díle mi Adamat připadal více méně černobílý, v Krvavém tažení jsem konečně pořádně pochopila jakousi motivaci, která ho táhne kupředu. Zato Taniela s Ka-poel jsem si oblíbila už od začátku a moje okouzlení jejich vztahem jen nabralo na síle. Navíc mě fascinuje, jak se některé vlastnosti Tamáse dají vystopovat právě i u Taniela a přitom se stále jedná o úplně jiné osobnosti.

„Ať si Kezové přijdou!“ zařval Tamás. „Ať si za námi pošlou svoje nejlepší generály! Ať použijí přesilu! Ať se na nás vrhnou se vším vztekem, protože tihle psi v našich patách brzy poznají, že jsme lvové!“

224/1242

Vysvětluje se kupříkladu i role Nily, která doposud hrála jen vedlejší housle. Svým vystupováním mě ale bavil třeba i privilegovaný Bo a mnozí další. Samozřejmě nesmím vynechat ani záporné postavy - záporné postavy, jejichž charaktery nejsou ani náhodou čenobílé a důvody, proč jednají, jak jednají, naopak mnohem komplexnější, než se mohlo zpočátku zdát.
Opět musím vyzdvihnout i vztahy a vazby, které mezi sebou některé postavy mají. Tahle skutečnost přihrává do karet autentičnosti a lidskosti.

S T Y L  P S A N Í
Je vidět, že Brian McClellan se od vydání prvního dílu vypsal a poučil z některých svých chyb. Právě styl psaní byl totiž jednou z dalších věcí, s níž jsem při čtení prvního dílu tak trochu válčila.
Dokáže čtenáře napnout, barvitě vylíčit atmosféru a použít správná slova na tom nejvhodnějším místě. Každá z postav navíc mluví jinak a používá jinou slovní zásobu, díky čemuž působí o to reálněji. Popisy, proti nimž jsem měla posledně mnoho výhrad, jsou značně zredukované. Dost možná je to ale i tím, že většinu postav už známe, a tak není rozvleklých popisů třeba. Příběh díky tomu působí mnohem dynamičtěji.

Zdroj: https://cdnb.artstation.com/

Stále ještě by se ale našly pasáže, co by se daly lehce proškrtat nebo sdělení, která se v těsném sledu po sobě zbytečně opakují. Není třeba popisovat nějakou skutečnost v textu, když si o několik odstavců dál jeden z hlavních protagonistů pomyslí doslova a do písmene to samé.
S typografickými chybami jsem se v případě Krvavého tažení potýkala jen minimálně. Poměrně často zde ale dochází k záměnám jmen Taniel a Tamás. Textu to sice neubírá na srozumitelnosti, nicméně se jedná o rušivý element, k němuž při hodnocení musím přihlédnout.

G R A F I C K Á  S T R Á N K A
Z grafického hlediska nemůžu vytknout vůbec, ale vůbec nic. Jak už jsem psala minule, právě obálky byly pravděpodobně to první, co mě na téhle sérii zaujalo. Mistrně vyvedené jsou i mapy, které v dnešní době u fantasy knih považuji za naprostou nutnost, aby se mohl čtenář patřičně orientovat. A že je to zrovna v případě Prachmistrů potřeba!

Mihály mrkl. „To děvče je jako konvice plná střelného prachu. Křehká, ale schopná vyvolat ohromnou zkázu.“

933/1242

S H R N U T Í

Druhý díl epické fantasy série Prachmistři od Briana McClellana, Krvavé tažení, má všechno, co postrádal díl první. Ještě temnější atmosféra, přehršel akce, intriky i osobité postavy jsou tedy samozřejmostí. Dynamika nikde nepokulhává a i pravidla světa, která před časem nedávala příliš velký smysl, konečně zapadají do sebe.

100%

Říkala jsem, že budu přihlížet k jistým negativním faktorům a pár procent si ještě nechám v záloze. Čert to vem! Tahle kniha je vážně skvělá a je setsakramentská škoda, že zůstává skryta v záplavě braků a na dnešní fantasy scéně se o ní příliš nemluví. Příběh Tamáse, Taniela, Adamata a mnohých dalších by si rozhodně zasloužil nějaký ten ždibec slávy a uznání navíc.