čtvrtek 26. listopadu 2015

Mirai Nikki | Každá hra má jen jednoho vítěze

Zdroj
Žánr: Akční/Drama/Fantasy/
Psychologický/Romantický/Thriller
Vydání: Japonsko, 2011
Počet dílů: 26
Anotace: Jedinou náplní života Amana Yukitera bylo psát si deník do svého mobilního telefonu a povídat si se svými imaginárními kamarády v imaginárním světě. Kamarád, Bůh imaginárního světa, Deus Ex Machina, vymyslel novou hru, která Yukitera nenechá stranou ani v reálném světě. Nejprve se mu v mobilu začnou objevovat zápisky jeho vlastní budoucnosti, čehož vykutáleně využívá a hned poté se dozvídá, že není sám. Je dalších jedenáct a všichni jsou součástí hry na život a na smrt! Zabij je všechny a staň se novým Bohem! (zdroj: akihabara.cz, upraveno)

Mirai Nikki též známé jako Future Diary patří mezi poměrně známé kousky z anime světa. Jedná se z velké části o psychologický snímek, který se nijak zvlášť neštítí násilí. Jak se co nevidět ukáže, hra s časem není ani za mák legrace. Jak se to tedy podaří čtrnáctiletému Yukkiimu? Kdo nakonec přežije? A co na celé anime říkám já?

Děj
Zdroj
Dějství dle mého skromného názoru asi nejlépe charakterizuje toto: některé díly byly opravdu dobré a jiné zase opravdu špatné. Začátek nenechal na rozjezd nijak výrazně čekat. Divák se postupně a plynule zasvěcoval do centra dění. Jenže hned po tomto uvítání na něj čekalo několik po sobě jdoucích epizod, o nichž by se dalo říci, že nenesly žádný větší význam a ve své podstatě jen doplňovaly prázdné místo.
Jak už jsem tedy řekla, svižné zahájení nikoho neurazí a mnohé diváky nejspíš zaujme a donutí sledovat i nadále. Následující etapou jsem se ovšem doslova prokousávala zuby nehty. Nechtěla jsem s tím praštit, když už jsem byla před polovinou, ale rozhodně jsem nebyla nijak zaujatá. Děj začínal být roztahaný a komplikovaný, místy dokonce až nesmyslný. K závěru jsem se konečně pořádně nadchla. Mnohé věci se začaly vyjasňovat a zapadat, objevovaly se odpovědi na otázky, po kterých divák už dlouhou dobu prahl. Zakončení se mi líbilo a opravdu mě bavilo, byla jsem spokojená s tím, kam všechno vyvrcholilo - i jak se to stalo. 
Obecně vzato mi tedy děj připadal poměrně zajímavý, nijak výjimečný, ale místy poutavý a nikoho vyloženě neurazí. Největší kámen úrazu byly ale postavy. 

| Chci se společně s tebou dívat na hvězdy. |

Postavy
Jak už jsem se zmínila, bodem úrazu byly právě postavy. Buďto se objevily jen na dva tři díly a pak zemřeli ještě dřív, než je člověk vůbec stačil poznat a udělat si na ně pořádný obrázek, nebo byly celkově špatně vymyšlené.
Zdroj
Hlavní postava, Amano Yukiteru, mi připadal už od prvního dílu neskutečně protivný. Od začátku takřka do konce neustále ufňukaný, litující sám sebe a využívající všechny okolo. Naproti tomu druhá hlavní postava Yuno neuvěřitelně naivní a malicherná, protivná a uhozená. Její chování se sice nakonec vyjasnilo, ale ani tak jsem ji neměla ráda.
Další postavy snad ani zmiňovat nebudu, jelikož se skutečně objevily povětšinou tak krátce, že ani nemá smysl je nikterak charakterizovat. Jediná postava, kterou jsem si oblíbila a připadala mi zajímavá, byla kupodivu teroristka Minene Uryu a Akise Aru. Právě Devátou jsem zprvu moc nemusela, ale později jsem si ji oblíbila a jako jediná mi přišla jako opravdu promyšlená a solidní postava. U Akise jsem dobré mínění ztratila ke konci, když se začal dle mého chovat neuvěřitelně barbarsky, což mi k němu vůbec nepasovalo. Toť vše k postavám.

Celková názor
Od Mirai Nikki jsem toho upřímně řečeno očekávala mnohem víc. Děj se pohyboval na průměrné úrovni, ale nikoho neurazí. Grafické ztvárnění se mi líbilo a uchvátila mě hudba s openingy (1, 2). Cover na písničku z prvního openingu, co nazpívala Ama Lee s NateWantsToBattle, si doteď neustále přehrávám a mám ji i jako vyzvánění. Celkový dojem ale pokazily naprosto příšerně vymyšlené postavy.

Zdroj

Co tedy dodat? Pokud se nudíte a nemáte co dělat, můžete zkusit své štěstí, ovšem neočekávejte nic přelomového. Jedná se o anime, které mi určitě stačilo vidět jen jednou a už se k němu vracet nebudu. Námět byl zajímavý, ale dal se ztvárnit mnohem lépe.



65%

6 komentářů:

  1. Měl jsem stejné pocity jako ty. Yukiteru byl takový... táková chudinka příběhu, které se jen díky Yuno nepodařilo zemřít. Naopak Yuno ve mě vyvolávala stále nové emoce jak příběh postupoval dál. A na konci mi jí bylo ve výsledku líto. A co se týče Minene Uryu a Akiseho Aru - Minene jsem si též oblíbil, pro její charakter. A Akise? :) Umí skvěle oklamat lidi (viz mobil bez deníku ve scéně se psy) a po většinu příběhu se choval tak nějak tajuplně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až na tu Yuno s tebou musím souhlasit - ale ji jsem prostě neměla ráda :D

      Vymazat
  2. Ahoj, budu ráda, když se přihlásíš do soutěže na mém blogu :)
    Zde je odkaz s potřebnými údaji:
    http://mysteria-myworld.blog.cz/1511/soncf
    Budu se těšit :)

    OdpovědětVymazat
  3. "některé díly byly opravdu dobré a jiné zase opravdu špatné" - souhlasím. Z některých jsem byla fakt unešená a u jiných jsem si div nervala vlasy na hlavě. Yuno mě místy neskutečně vytáčela. Yukiteru... no, chápala jsem ho, v té jeho roli "pozorovatele, co si akorát něco zapisuje do deníku" jsem trochu viděla i své mladší já, ale... ugh. Obzvlášť ten jeden díl - TEN JEDEN. Nechci spoilovat, avšak toho kluka by od zbraně i Yuno měli držet dál, bo očividně nedokáže samostatně uvažovat. V posledních dvou dílech se začal chovat poměrně snesitelně.
    Věděla jsem hned, jak to asi dopadne, ale neskutečně jsem přála vítězství Uryuu Minene. (A chvilku i Čtvrtému, no.) Akise byl fajn. (Dost mi taky vadilo to přidané znásilnění holky - konkrétně Sedmičky. Četla jsem, že tohl v manze původně vůbec nebylo, a přišlo mi to opravdu zbytečné. To vážně musí všude cpát ženským postavám znásilnění jako backstory? Nenůžou přijít s něčím jiným?)
    Ok, můj komentář zní hodně kriticky, tak už dodávám jen to, že ten koncept mi přišel fajn. Hodně fajn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím s tebou souhlasit snad v každém slově. Možná je to kritické, ale jednoduše zaslouženě kritické.

      Vymazat
  4. Mirai Nikki je asi jediné anime, kde se dá nejrychlejí přejít od moe momentům ke guro a nikoho to po jisté době ani nepřekvapí. Osobně mě otravovala ta část děje, když Yuki začal chodit na novou školu a našel si tam nové kamarády, bez nich by se to klidně obešlo a bylo by to stejně ujetý, protože mi přišli otravní (až na toho malého detektiva s červenýma očima, sympaťák). Jiné postavy jsem měla dost ráda, například, Uryu Minene, držitelku devátého deníku (myslím). Líbilo se mi, že děj měl takový spád, že člověk si nemohl být jistý ničím (kdo je nepřítel, kdo je zrádce, kdo to myslí dobře...) a nakonec, reálie prostředí, které mi přišly dost uhozené, se později vysvětlily nastavením světa ve kterém se postavy pohybovaly (navíc, čí svět to vlastně byl, ne?) ;) Mirai Nikki je hodně bizarní kousek, který se tak nějak neštítí ničeho.
    P.S: Yukiterova matka, ale byla zralá na návštěvu sociálky, na tom si stojím :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...