Amaranthe je dánsko-švédská skupina založená v roce 2008 a to pod původním názvem Avalanche, kterým byla ovšem nucena v následujícím roce změnit. Jejich hudba proslula především kombinací různých odrůd metalu (od melodic/death metalu až po electro metal) s alternativ a prvky typickými pro moderní popovou hudbu. Doposud za svou existenci vydali celkem čtyři alba a to včetně desky Maximalism - žhavé novinky, která koluje světem od konce letošního října.

Coby pisálek tělem i duší jsem toho za svůj krátký život zažila už mnoho; účastnila jsem se literárních soutěží, akcí i kurzů, a ačkoliv to tak hned na první pohled nemusí působit, těch několik dnů a zážitků mi toho dalo opravdu hodně. Dnes jsem si z náhlého popudu zpětně prohlížela některé mé poznámky a zápisky a napadlo mě, že by možná stálo za to udělat si v nich trochu pořádek. A vzhledem k tomu, že jistá část mé osobnosti není jen prohnilá sobecká a cynická mrcha, rozhodla jsem se, že by možná nebylo od věci podělit se o tyto poznatky i s vámi. Nepovažuji se za žádného profesionála ve svém řemesle, nicméně za těch pár let, co se psaní věnuji, jsem již několik úspěchů posbírala a myslím si, že právě tato malá vítězství i pochybení a především zkušenosti, které jsem na svých cestách nashromáždila, mohou některým začínajícím pisálkům skutečně pomoci.

Strhané nehty, kůže rozpraskaná do krve, zlámané kosti, střepy v očích a vyříznutý jazyk. I peří z bělostných křídel jí utrhali. Nevidí, nemluví... avšak stále ještě je schopna cítí. Každý nádech ji bolí, každý sten ji drtí a svírá v železném sevření, jenže takové je její poslání: trpět pro ostatní. Byli jsme to my, kdo jí tohle všechno způsobil. Utopeni sami v sobě, svázáni nikam nevedoucími ideály a honbou za cílem, jenž leží v nekonečnu. Svět z nás udělal bloumající přízraky bez duše, které přestaly věřit. Samy v sebe. V ni. V naději.

Nebo že by to snad bylo naopak?

Září. Slovo nahánějící panickou hrůzu a smrtící fóbii ve valné většině z nás. Avšak ať více či méně úspěšně - zdolali jsme jej! Září je za námi a jen stěží se dá uvěřit tomu, že už uplynul celý měsíc od chvíle, kdy jsme si užívali slunné flákačské prázdniny - nebo že by to bylo už tak dávno?

První podzimní měsíc tohoto roku si toho na sebe nabalil opravdu hodně a jako učitelka na střední byl kritický, náročný a ještě jednou náročný. Inu - a jak jsem si s tím vším poradila já? Co se mi podařilo pohnojit? Kde jsem byla a co nového odcizila?