AMARANTHE - Maximalism | Maximalizuj mě!

Amaranthe je dánsko-švédská skupina založená v roce 2008 a to pod původním názvem Avalanche, kterým byla ovšem nucena v následujícím roce změnit. Jejich hudba proslula především kombinací různých odrůd metalu (od melodic/death metalu až po electro metal) s alternativ a prvky typickými pro moderní popovou hudbu. Doposud za svou existenci vydali celkem čtyři alba a to včetně desky Maximalism - žhavé novinky, která koluje světem od konce letošního října.

zdroj: http://amaranthe.se/news/

STYL A ZMĚNY

Amaranthe je jedna z mála kapel, která se nemění - tedy přesněji řečeno, samozřejmě, že se někam vyvíjí a zlepšuje, nicméně stále sází na osvědčené karty a trumfy; jak už jsem zmiňovala, jejich tvorba se vymyká díky kombinaci všech možných odrůd metalu i core s prvky převážně electra, alternativ a v neposlední řadě moderního popu, který umocňuje především zpěvačka Elize Ryd svými typicky popovými vokály. Tuto skutečnost skupina patřičně využívá a nebojí se experimentovat, proto stále setrvává v prolínání čistého a jasného hlasu Elize Ryd s chraplákem a screamem Henrika Englund Wilhelmssona a Jake E. Lundberga. Krom toho můžete dále narazit tvrdé metalové riffy, které už tak energické hudbě dodávají další jiskru.

Stručně řečeno, Amaranthe sází na klasiku, na kterou si u nich fanoušci zvykli - a nemůžou tím nic zkazit.

PĚVECKÉ VÝKONY

Jak jsem již psala, Elize Ryd je zpěvačka s typicky popovým hlasem, což se sice leckterému metalovému příznivci nemusí zrovna dvakrát zamlouvat, nicméně její kvality nelze zpochybnit - její čistý a malebný zpěv dodává hudbě na lehkosti a rozjařenosti, má poměrně obstojné rozsahy a kam se nedostane ona, tam přichází na řadu druzí dva zpěváci. V dnešní době se velká spousta kapel a zpěváků snaží upoutat pozornost na scream a core, jenže ne každý na to má, a když už na to má, ne vždy to umí správně použít - to se ovšem netýká Henrika Englund Wilhelmssona, který se snad právě pro scream narodil. Jeho drsný chraplák tvoří společně s Rize neuvěřitelně zajímavý kontrast. A aby toho nebylo málo, coby finální třešnička na dortu je zde ještě Jake E. Lundberg, který má sice vokálové vlastnosti poměrně omezené, ale i přesto si Amaranthe bez jeho finálních a zásahů a vokálního podkladu neumím představit.

Nebudu tvrdit, že vidět tři zpěváky v jedné skupině je neobvyklé, nicméně zmíním alespoň skutečnost, že to není zcela běžné. Pokud vám pak nestačí jejich perfektní sladěnost a způsob, kterým se vzájemně doplňují, uvědomte si ještě fakt, že jejich mateřským jazykem není angličtina. Poznali byste to na jejich tvorbě? Ani náhodou!

Zdroj: http://www.spinefarmrecords.com/

INSTRUMENTÁLNÍ STRÁNKA

Abych tak pravdu řekla, k instrumentální stránce už jsem tak nějak všechno, co jsem chtěla, zmínila; metal, electro, alternativ, pop a ohromná dávka energie. Nemohu tvrdit, že by mě překvapily nové prvky, ale ani to, že bych oplakávala úbytek starých - Amaranthe jsou jednoduše stále stejní. To ovšem nic nemění na tom, že pokud se skvělé smísí s úžasným - tím teď myslím instrumentály se zpěvem - nemůže vzniknout nic jiného, než doslova praskající a jiskřící dílo, u nějž je jen otázkou času, kdy založí velký požár. Ať pak uvedu jako příklad kteroukoliv píseň, musíte mi dát v tomto ohledu jednoznačně za pravdu - vyberu tedy kupříkladu otevírací píseň Maximize, v pořadí desátou Supersonic nebo jedenáctou Fireball.

Nyní se opět dostáváme k nepsanému pravidlu každé desky - a dost často také kamenu úrazu. Jak už to tak bývá, každé album obvykle obsahuje jednu až dvě oddechové skladby. S ohledem na Massive Addictive (poslední album z roku 2014) jsem byla poměrně zklamaná, a proto jsem se této části celkem oprávněně obávala. Když jsem ale slyšela Limitless a Endlessly, nemohla jsem proti nim vznést jediné křivdy. Limitless je chytře umístěna přesně v polovině alba a Endlessly kouzelně celé Maximalism uzavírá - jako sladké rozloučení, zamávání kapesníčkem a slza lítosti, že už je to celé za námi.

TEXTY A KONCEPTY

Abych pravdu řekla, specifikovat několika slovy, o čem jsou texty této skupiny, je poměrně složitá záležitost. Jako obvykle zde hraje velkou roli láska, naděje, ale i strasti a úskalí života a světa jako takového. Amaranthe není skupina, která by pro své lyrics vyčnívala, nenutí vás přemýšlet, ale i přesto to v tomto případě tak nějak... nevadí. Stejně po nich budete všechno opakovat, budete podupávat a třást hlavou, budete je prostě milovat.

ALBUM JAKO CELEK

Od Maximalism jsem očekávala přesně to, čeho se mi dostalo - staré a dobré Amaranthe jen tentokrát místo ve zlatém v rudém kabátku. Album vás sice vzato kolem a kolem neposadí na zadek, ale jeho poslech rozhodně stojí za to. Přestože každá z písní z Maximalism je svým vlastním způsobem jedinečná a kouzelná, společně tvoří dokonale ladící a vzájemně se doplňující uzavřený celek.

Letos na podzim míří společně s novým albem do Prahy. Já sama se na ně sice nepodívám, nicméně už teď závidím všem, kteří budou mít větší štěstí než já - rozhodně to bude zážitek.