On(a)

Krásný zimní podvečer přeji všem. Ačkoliv právě dnes většina z nás pravděpodobně zapaluje třetí svíci na adventním věnci, já jsem tu s tématem zcela paradoxním, nepatřičným, svým způsobem opožděným čili zaostalým. Vskutku, je totiž opožděné. Původně jsem tímto střípkem poezie chtěla zapůsobit na čtenáře jakéhosi studentského magazínu, do něhož přispívám v tomto vydání prvně, bohužel, jak se ukázalo, informace z druhé ruky nejsou nikdy na sto procent spolehlivé, a tak v momentě, kdy jsem se odhodlala dílko konečně odeslat, bylo mi řečeno, že se rozchází se zadaným tématem. Pochopitelně bych musela být dítě štěstěny, kdybych se do něj hned napoprvé trefila - a to nejsem. Začala jsem tedy pracovat na jiném výtvoru a tento původní málem upadl v zapomnění. 

Teď zpětně a z kritického nadhledu cizího čtenáře si říkám, že jsem možná udělala dobře. Nikdy jsem nebyla příliš velký poeta, spousta mých básní působila a působí vyloženě nuceně a vesměs každá z nich je pesimistická až to bolí. V tomto případě se odráží můj pohled na příchod podzimu, zrcadlí mé nálady, postoje i každoroční rozpoložení a sama za sebe bych řekla, že docela věrně. Nicméně právě z tohoto důvodu nemůže zároveň postrádat již zmiňovaný pesimismus. Vzato kolem a kolem, jedná se o coca-colu přefiltrovanou v čističce odpadních vod. A co z toho vzniklo? To už posuďte sami. 

Zvadlá koruna,

spadané listí,

zbyla jen ozvěna

dávného štěstí.

Obloha šedá,

popelavá mračna, 

cestu si hledá 

dívka přízračná.

Tváře bledé, 

zmoklé vlasy,

jak vzpomínky zšedlé 

na staré časy.

Vzpomíná a pěje 

o vzdálených místech, 

tiše se směje 

se slzou na listech.

Jak rozkvétala zrána

v záplavě rosy 

a s paprsky si hrála 

mezi pšeničnými klasy.

Pletla věnce ze sněženek 

v záři sluneční,

záviděla průvodu milenek 

pod jarní třešní.

V divokém příboji 

jako mořskou pannu 

vlny v plné zbroji 

smívaly její hanu.

Vzpomíná na ty chvilky 

zalité barvami,

vzpomíná na ty chvilky 

se zářícími lukami.

Teď všechno je pryč,

v půdě skrývá se ozim.

Slyš, děvče, slyš, 

přichází podzim.

Jak jste se s příchodem podzimu srovnali vy?

Které roční období vám nejvíce pije krev? Nebo vám na tom vůbec nezáleží?