sobota 1. července 2017

... a vlky z lesů žene hlad

Pojďme rovnou k věci. Dva měsíce jsou za námi, přeletěly nám nad hlavami jako šípy, jako létavice, ale kde nic, tu nic. A proč že jsem vlastně nestíhala? Inu, důvodů je hned několik. Uzavírání známek a dohánění prospěchu, naprosté vyšťavení studentské i tvůrčí dušičky, nedostatek prostoru a v neposlední řadě poměrně častá nepřítomnost způsobená akcemi, které s sebou květen s červnem houfně nesly.

Na psaní blogu jednoduše nezbýval čas - opět. Nemyslete si ale, že jsem snad se psaním praštila úplně, to ani náhodou. Co se neobjevilo na blogu se schovává po zásuvkách a že toho není zrovna málo. Tolik stran a povídek, co jsem napsala za několik posledních měsíců, se mi nepovedlo dát dohromady snad za celý můj život. Myslím, že za tím stojí jakýsi zlom, že letošek v tomhle ohledu otevřel zadní vrátka a já už tak nemusím psát jenom na dvorku, ale můžu vyběhnout ven.
Poslední dobou hodně přemýšlím o tom, co budu jednou dělat, kam na vysokou a jak to půjde dál. A zjistila jsem, že to nevím. Psychologie? Jazyky? Baví mě to a baví mě toho hodně, ale... vždycky je tam nějaké ale. Neudělám přijímačky? Nevydržím u toho? Neuživí mě to? Právě díky letošku jsem si ale jednou věcí jistá - jestli jsem se v něčem našla, je to psaní. A ať mě osud na svých vlnách zanese kamkoliv, tenhle společník přetrvá. Nikdy se ho nechci vzdát.
No, to bychom měli, zase jsem se nechala unést. Takže jak bylo v květnu a červnu?

A zase ta škola
Začneme-li květnem, nabízí se zmínka o jedné tradiční a každoroční akci, tudíž Majálesu. Já sama tomuhle festivalu příliš neholduju, navíc jsem na průvodu poslední dva roky ani nebyla. Letošek se ale jednoduše podařil. Přálo nám počasí, účast byla opět velkolepá a naše škola měla perfektně zvířecí téma. A i když náš král nevyhrál, v našich srdcích králem zůstává. Po průvodu naše slavná trojka ozkoušela i jistou pizzerii, na kterou jsem měla už hodnou chvíli spadeno. A co osud nechtěl, přímo u stolu vedle nás seděla kamarádka, se kterou jsem se neviděla... ehm, rok, dva? Už ani nevím. Pak že náhody (ne)existují!

Krom samotného průvodu jsem s kamarádkou zavítala na workshop tvůrčího psaní, kterých jednoduše nikdy není dost - i kdybych tam šla jenom proto, abych potkala další mně podobné blázny. Nebyla to žádná nalévárna, ono to koneckonců ani moc nejde, ale odnesla jsem si pár skvělých rad i hlášek, protože: "Není to o tom, co v tom je, ale co v tom není."
Koncem stejného týdne jsem navíc byla pozvána na závěrečný koncert mé druhé kamarádky, takže jsem se nafintila a vyrazila dokonce i za kulturou.
Abych dala větší slovo samotné škole, začátkem měsíce nás náš lehce uhozený biologář vytáhl na botanickou exkurzi, spočívající v oškubání co nejvíce kytek za co nejkratší čas. Ne že bych si z toho něco extra odnesla, snad až na klíšťata. O něco zajímavější byla beseda s Miss ČR aneb bývalou studentkou naší školy. Možná přehodnotím svůj názor na to, že všechny modelky musí mít v hlavě nutně piliny. Možná.

Jak se zmíním později, červen se pro mě táhl především v duchu Velké Británie, do níž jsem první týden odjela. Když jsme se potom vrátili zpátky, bylo neuvěřitelně těžké si opět zvyknout - navíc se na nás všechno a všichni sesypali jako lítí supi na mršinu.
V polovině června to tedy vypadalo, že nedosáhnu ani na vyznamenání, za což se zasloužila především chemie, se kterou už nějaký ten pátek bojuju. Jak se ale ukázalo, konečně jsem si našla pořádně ostrý meč a alespoň pro letošek ji zardousila. Jakmile jsem překonala tenhle skok, všechno bylo najednou hrozně rychle pryč. Divadelní dílny, cukrárny, můj svátek a nepřetržité horko. Poslední týden už tak nějak všichni hákovali a do školy jsme chodili skoro jako do kurníku. A vlastně proč ne.
Potom přišlo vysvědčení, na které si nejspíš budu pamatovat hodně dlouhou dobu, vzhledem k tomu, co si naše třídní připravila za výstup. Pořádně nevím, co si o tom myslet a raději to ani nebudu komentovat. Nemůžu si ale odpustit poznámku, že opravdu nejsem toho názoru, že bychom se chovali takovým způsobem, aby to ospravedlnilo její vystoupení. Podle mě problém ani tak nevězí v nás jako spíše v ní - ale o tom ji asi těžko přesvědčíme. Nicméně se svými výsledky jsem nakonec maximálně spokojená. Kazí mi je akorát moje oblíbená Velká trojka (chemie, fyzika, matika), ale jinak perfektní. Dosáhla jsem navíc i na vyznamenání, takže za mě velký palec nahoru. Tu limetkovou zmrzlinu a grepový sorbet jsem si přece jenom zasloužila!

Malé i velké výlety
Asi po půl roce jsme se konečně odhodlali a v květnu vyrazili na dlouhý výlet k Náchodu, přesněji jsme se chtěli zajet podívat na bunkry Dobrošov a Březinka. Den to byl poučný, ale vzhledem k tomu, že nejsem žádný válečný znalec ani nadšenec, stačil by mi poloviční okruh. Jednomu z toho všeho navíc rychle naskákala husí kůže. Nedokážu si představit, jak tam někdo mohl... existovat. Ještě k tomu tak dlouho dobu. Já bych se nejspíš nedožila večera.
Ubytovaní jsme byli v docela příjemné penzionu, kde jsem se přejedla jako snad nikdy. Druhého dne jsme se na zpáteční cestě stavili ve Dvoře Králové. Údajně jsem ve zdejší zoo už jednou byla, ale pamatuju si z toho jedno velké nic. Tentokrát jsme si projeli i safari - čekala jsem od toho tedy trochu víc, protože na většině tratě chcíp pes a zbytek ožvykovaly kozy. Nebýt toho, že jsme závěrem projížďky narazili na zebry, nejspíš bych byla zklamaná. Ale zebra v okýnku? To mi vynahradí všechno!

Poté musím samozřejmě zmínit Anglii! Strašně dlouhou dobu jsem se tam chtěla podívat, a když se pak prostřednictvím sblížené školy naskytla příležitost, chytila jsem ji za pačesy a už nepustila. Co k tomu všemu jenom říct? Bylo to fantastické, a přestože mě mnozí odrazovali a varovali, abych nebyla zklamaná, já jsem nadšená. Všechno nakonec klaplo, úžasný doprovod a počasí a dokonce mi ani nebylo špatně.


Víc se rozepíšu ve special articlu, ale ve zkratce: navštívili jsme asi všechny největší trháky jižní Británie, přes Dover, Beachy Head, Stonehenge, Salisbury, Winchester i Chichester a jejich katedrály, Bath a samozřejmě také Londýn se vším všudy. Ubytovaní jsme byli v městečku Portsmouth u Trish like fish, která se nás pokoušela zabít a jeden z řidičů našeho autobusu utekl z Matrixu. No nezní to báječně? 
Několik dní po teroristickém útoku v Londýně: "My chceme vidět hlavně ty největší londýnské bomby." 
Nebo závěrečný den: "Půjdeme zkusit tu trávu?"

Suvenýry musí být! Pro vysvětlení - ty čokoládové lžičky měly perfektně fotogenický obal, bohužel ho někdo serval ještě před tím, než jsem stihla vytáhnout z brašny foťák.

Odvrácená tvář studenta
Jedna z nejlepších scén ze Vzpomínek ledu
I v tomto ohledu jsem toho stihla poměrně hodně. Naplno jsem propadla (jak trefné sloveso) Malazské Knize padlých od Stevena Eriksona (už dlouho mě něco tak nepohltilo, a i když mi tenhle autor v jednom kuse trhá srdce napadrť, jeho knihy miluju), napsala jsem recenzi na Dvůr mlhy a hněvu mé oblíbené autorky Sarah J. Maasové, našla si konečně čas na nového Hraničářova učně a okusila jsem něco málo od klasiků jako je Francois Villon.
Narazila jsem i na pár mimořádně vydařených seriálů, jako je kupříkladu Psycho Pass. Rozkoukané mám taky Shiki a momentálně jsem radostí bez sebe, protože napřesrok by měl vyjít film podle Bungou Stray Dogs, což je pro mě zkrátka srdcová záležitost.

Abych závěrem roku taky pořádně vyprovokovala mnohé existence, ať už učitelské či nikoliv, nechala jsem se konečně ostříhat a obarvit na červeno (pochopitelně ne úplně, ale musím připustit, že ze všech pokusů se mi tento zatím líbí nejvíc a je asi nejvýraznější).



Svátek
Ano ano, tuším, že sice zrovna nebyl pátek, aby blázni měli svátek, ale když ne oni, alespoň já. Abych pravdu řekla, moc tyhle oslavy neprožívám, protože z narozenin a postupně se zvyšujících čísel má jeden hned depku a co se svátku týče, tak trochu nechápu, proč se vůbec slaví. Nicméně na dort a dárečky se vždycky těším, to se zase musí nechat.



Předčasně jsem dostala také batoh, který jsem hned úspěšně otestovala v Anglii a naopak takový další opožděný dárek na mě čekal, když jsem se vrátila, a to autogram s věnováním od Martina Macíka Jr., který mi brácha přivezl z letošních Legend.

Z třídní kroniky
Němčina nám jde: "Je vidět, že byste se aspoň v té němčině domluvili a zavolali hilfe." 
"Vy jste říkala, že přestanete dávat písemky na začátku května."
"Vidíš, to jsem ale lhala!"

Biologář to vyřešil: "Kašlete? Problém je vyřešen - vezměte si heroin!" 
"Exokapr."

Na hodině vob vyplouvají na povrch skandální odhalení. "Pavel je tvůj bratr?"
"Ne, sestra."

Fyzikář na to kápnul: "To nejsme pak škola, ale bordel."

Spolužák na hodině matematiky: "Paní učitelko, vy žijete s trpaslíkem? Jste říkala 'malí mizerové'."

Odhalení nečekaných pravd na hodině chemie: "Protože kupujeme co? Polský..."
"Krysy."
"Kuřata!" 

angličtinář konstatoval, že už toho máme prostě dost: "Když jste večeřeli, viděli jste delfíny. To jste večeřeli jedině pervitin!"

Mladistvé bujaření
Čím kratší doba do prázdnin zbývá, tím je to horší. Venku sluníčko, voda jenom čeká na vykoupání a lidé líní jako pra... jako lidé bývají. Je to přímo hřích sedět zavřená za těmi stoletými zdmi, utiskovaná vydýchaným vzduchem a vrzající lavicí. Není tedy divu, že když už se ta příležitost naskytne, každou volnou chvilku utíkám. Jednoduše utíkám.
Od května jsem hodně času strávila na chalupě, jezdila jsem na dlouhé túry s kolem, několikrát jsme stihli grilovat, a dokonce si i dojít na pohár. Minulý víkend jsem se už stačila vyvalit na pláž v pískovně, a když jsem se večer toulala lesem, zahlédla jsem dokonce i světlušky. A právě v těchhle chvílích je mi moje fantazie nejblíž a já si občas říkám, kde bych bez toho byla. Kde bych byla bez snění prolínajícího se s realitou?

Nové
Přeskočíme úvod, beztak už to všichni znáte. Nebyla bych to zkrátka já, kdybych si za celý měsíc, tentokrát vlastně hned dva, nic nepořídila.

Protože mě černá začínala nudit a stříbrná došla, rozhodla jsem se trochu experimentovat se staršími i novými laky a zkoušet nové barvy. Do oka mi ovšem padla i tahle.

Protože kraťasů není nikdy dost!

Konečně tu máme i knížky! Štvanici se vyhrála v soutěži u Ailin a moc jí za ni děkuji.

Dvůr mlhy a hněvu jsem si pochopitelně také nemohla nechat ujít. Už jste dokonce měli možnost přečíst si recenzi.

A samozřejmě jsem si taky musela udělat radost za vysvědčení. Když jsem pak ve výprodeji narazila na Mistborna za naprosto směšnou cenu, neváhala jsem ani chvilku.

Když už jsme u toho vysvědčení, opět se mi podařilo rozbít sluchátka - ani si neumíte představit, jaký jsem měla absťák (připadala jsem si jako drogově závislá a v jednom kuse jsem slintala, jenže ať jsem zkoušela, co jsem zkoušela, ta sluchátka prostě nehrála).

Květnová náplň:
OF MICE & Men - Back To Me
THE RAVEN AGE - Angel In Disgrace
WRITTEN BY WOLVES - Not Afraid To Die
DEAD BY APRIL - Playing With Fire
OUR LAST NIGHT - Broken Lives
IGNEA - Alga
LINKIN PARK - Sharp Edges
FALL OUT BOY ft. DEMI LOVATO - Irresistible
EXCUSE ME REALITY - Control (Halsey cover)
THE ENDLESS LINE - Going Nowhere Fast
FROZEN IN TIME - Stand Your Ground
FORGET TOMORROW - Say No More
NIGHTWISH - Walking In The Air

CHROMA MUSIC - Playing With Fire
SONG TO YOUR EYES - In The Name Of Queen
AUDIOMACHINE - Red Sorrow
LINDSEY STIRLING - Forgotten City

THE BLAKE ROBINSON SYNTHETIC ORCHESTRA - An Unhealthy Obssesion
ALVARO SOLER - Animal
Digital Daggers - Angel
EARLYRISE - Narcissistic Cannibal (KoRn cover)
EGOIST - Namae No Nai Kaibutsu (Psycho Pass END)

Červnový stabilizátor nervů:
NICKELBACK - Must Be Nice
CELLAR DARLING - Avalanche
OF MICE & MEN - Ubreakable
IGNEA - Şeytanu Akbar
THE RAVEN AGE - The Dying Embers Of Life
THE RASMUS - Paradise
PAPA ROACH - Warriors
AMARANTHE - Electroheart
KORN - Black Is The Soul
CARDINAL - Psychosis
STATE OF MINE - Rise (Katy Perry Cover)
PVRIS - What's Wrong
IN THIS MOMENT - Roots
NINE LASHES - Lights We Burn
NO RESOLVE - What You Deserve
PANIC! AT THE DISCO - Nicotine
FEAR AND WONDER ft. TREVOR WENTWORTH - The Only Way

MARK PETRIE - Artemis
BIGPIPES & CELLO - Pirates Of The Caribbean Theme
ANNE-MARIE - Ciao Adios
SIMON CURTIS - Superhero
TINIE TEMPAH - Written In The Stars
CASCADA - Everytime We Touch
NOTHING'S CARVED IN STONE - Out Of Control (Psycho Pass 2 OP)
EGOIST - Fallen (Psycho Pass 2 END)


A jaký byl váš květen s červnem?
Co konec školního roku? A co chystáte na prázdniny?

_____________________
Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad.

7 komentářů:

  1. Tak jsi taky byla v Anglii! To se moc těším na tvůj report. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem koukala na tvoje fotky, vesměs jsme asi navštívili podobná místa :)
      Já to plánuji nejspíš na dvakrát: jeden vyloženě fotočlánek a druhý coby report. Tak snad mi to v dohledné době vyjde :)

      Vymazat
  2. I když nevydáváš tak často, každý tvůj článek je velmi propracovaný a má hlavu a patu, což já preferuji mnohem víc, než když někdo vydává denně, ale obsah článku nula, nula, prd :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, tohohle si hrozně vážím a je to zároveň hlavní věc, které jsem s blogem chtěla dosáhnout :)

      Vymazat
  3. Tu Anglii ti závidím, taky bych se tam jednou chtěla podívat ♥ A jinak super článek!
    melloriya.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Do Anglie bych se také jednou ráda podívala, hlavně do těch HP studií. Jen mám teď kvůli teroristickým útokům strach, tak třeba jednou! Těším se na obsáhlejší report! :)

    http://boook-planet.webnode.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevím, jestli myslíš to samé co já, ale co se týče londýnského nástupiště 9 3/4, musím říct, že jsem byla dost zklamaná. Nicméně HP shop byl fakt bomba - musím podotknout, že dost předražená bomba. A teď si vezmi, že první z té kanonády útoků se udál v den, kdy jsme vyrazili. To už nemůžeš říct, jejda, já si to rozmyslela a radši zůstanu doma (ne že bych to snad řekla), ale musíš odjet stůj co stůj do středu toho zmatku. Naštěstí jsme do Londýna jeli až na konci týdne, kdy už se to nějak uklidnilo, ale stejně... třeba v metru to nebyl zrovna příjemný pocit, když nad tím člověk začal víc přemýšlet.
      No, konec chmurům, naštěstí všechno klaplo, ono koneckonců dneska je o nervy jet prakticky kamkoliv :)
      Jinak fotočlánek už mám napsaný a měl by vyjít za pár dní, určitě do víkendu :)

      Vymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...