Vyhnul ses zadání aneb o tom, jak lidi vidí jen to, co chtějí

Asi nemusím přílišně objasňovat obecně známý fakt, že ačkoliv se společnost snaží tvrdit něco jiného a hraje s námi hru o nejlepší iluzi na téma "Tvůj názor nás zajímá!" ve skutečnosti se mají věci docela jinak, ne-li dokonce přesně naopak. Pokud nejste nahoře, jste logicky dole a tam nahoru vás nikdo neslyší. Ono by nejspíš nebylo fér tvrdit, že lidi se nesnaží - jenže všechny ty sladké řečičky a poučky, s nimiž se můžete setkat, jsou většinou jako vystřižené z manuálu "Jak vytvořit bezchybnou společnost" a jedná se o prakticky nevyužitelné žvásty, které beztak nikdo nebere vážně.


Proč o tomhle vlastně mluvím? Stává se mi vcelku často, že se dám do psaní slohu nebo nějakého jiného literárního útvaru a v konečné fázi je mi oznámeno, že jsem se jednoduše vyhnula tématu. Už jsem si zvykla, že lidi jsou senilní a nové věci zarputile zavrhují, ale má poslední zkušenost mě donutila se nad touto záležitostí zapřemýšlet víc do hloubky. Bylo zadáno téma: "Nežijeme proto, abychom jedli" nebo něco v tom smyslu. Pokud se nad tím zamyslíte, tomuhle zadání není takřka možné se vyhnout (pokud se ovšem nerozhodnete psát o jednorožci skákajícím na duze - to se ale nestává moc často), ale stejně mi bylo řečeno, že mě se to podařilo. Proč? Odpověď je docela jednoduchá - usedlí kantoři opravující tyto úvahy zkrátka nemají rádi, když se někdo vyjádří negativně. Dali deset bodů těm, kteří psali o anorexii (velice originální téma mimochodem) a tři body mě, která kritizovala chování lidí v dnešním světě. Prakticky vzato jsem ale splnila zadání stejně dobře jako ostatní, akorát jsem ho pojala přeneseně - což, jak vám potvrdí leckterý literát, není na škodu. Takž kde je chyba?

Další, co mě napadá, je poměrně běžné prostředí, s nímž se setkáváme takřka dennodenně. Ano, je to škola. Na všech reklamních letáčcích, v motivující článcích, v úvodních řádcích srovnávacích testů a co já vím kde jinde ještě, stojí v různých obdobách jedno a to samé sdělení: do školy chodíte proto, abyste se mimo jiné rozvíjeli ve vyjadřování, vystupování na veřejnosti a prezentování vlastního názoru. Když se ale na školství podíváte bez růžových brýlí, jen málo z toho je pravda. 
Učitelé se tváří, že jim jde o studentské blaho, ale já vidím jen skořápku, která už má těch škvrňat plné zuby a je jí úplně jedno, jestli se z nich jednou stane prezident nebo prodavačka. Mezi studenty by nejraději viděli jen zamlklé nevýrazné tváře ve vybledlém oblečením, co spořádaně sedí u lavic a přikyvují na znamení souhlasu, i když ve skutečnosti vůbec nerozumí tomu, co kantor před okamžikem řekl. Názor na báseň z válečného období chtějí slyšet jako ukázkově vystřižený z příručky pro "Jak mluvit jako robot, co o životě vůbec nic neví" a běda vám, jakmile vás někdo vyvolá a vy řeknete to, co si ve skutečnosti myslíte. Učitelé se tváří, že ví všechno nejlépe - učí vás o vzniku i zániku vesmíru, a přitom nikdo netuší ani to, co ten vesmír vlastně je, natož aby si troufl tvrdit, jak jednou zanikne. No není to absurdní? Řekněte svůj názor a budete ukamenováni. Vážně škola podporuje v utváření vlastních názorů?

Tvrdit tohle všechno není zas tak těžké, ale jak se říká - jestli chcete změnit svět, začnete u sebe. Teprve docela nedáno mi došlo, že jsem vlastně docela stejná jako oni. Vidím všechno jen tak, jak chci a co se mi nelíbí, to ignoruji. Zjistila jsem, že jsem mluvila o člověku, ale to, co jsem na něm měla ráda, jsem si vlastně vymyslela. Já netvrdím, že všichni jsme takoví (ať už mám na mysli učitele nebo "normální" lidi), to rozhodně ne. Přišlo mi ale k politováníhodné kam až to spějeme, když o takovýchto problémech mudrcují akorát tak jedinci jako jsem já. Ostatní jsou buďto slepí, anebo dělají, že nevidí. Nakonec se ale přece říká, že nejupřímnější a často i nejmoudřejší ze všeho jsou děti a blázni - děti se za to bijí a blázni zavírají do ústavů.

Amen.

5 komentářů:

  1. Tak to je trefné :D (používám smějícího se smajlíka, ale možná bych raději měla použít plačícího). V té škole hodně záleží i na konkrétním kantorovi, ale obecně je pravda, že se jim líbí, když reagujeme tak, jak bychom měli. Já naštěstí měla úžasnou češtinářku, která mé vybočující slohy dokázala často docenit a občas mě nechala je i ostatním předčítat. To je ale světlá výjimka a i ona mě upozorňovala, že u matury bych si na to měla dávat pozor a jít raději na jistotu...No co, stát z nás chce mít prostě stádo ovcí. Bylo a bude to tak vždycky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak samozřejmě, že se tohle nedá vztahovat na všechny, ale pokud hodlám mluvit obecně, vcelku to sedí. Bohužel je to tak.

      Vymazat
  2. Perfrktní článek! Nedávno jsme na toto téma vedli v naší třídě s panem učitelem debatu. Učitel řekl, že ZŠ je škola života. Já jsem s tím samozřejmě nesouhlasila. Copak se ve škole učíme, jak si najíst partnera? Práci? Jak se starat o děti? Ne. Tak jak tomu může říkat škola života. Lépe řečeno by spíše bylo Škola zaměstnání. Jsem stejného názoru jako ty a už jsem se s tím mnohokrát setkala na vlastní kůži. Dnešní společnosti se nehodí, aby měli lidé vlastní názor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu.
      Škola v žádném případě není školou života, přesně jak jsi zmínila. Navíc celých 90% z věcí, které se učíme (letopočty, fyzikální vzorce atd.) v běžném životě člověk nepotřebuje a nevyužije, a když už se nějaká ta příležitost naskytne, vždycky se může obrátit na google, že jo.

      Vymazat
  3. Já se s tímhle ve škole naštěstí nesetkala, u nás byla učitelka dost tolerantní... možná to bylo tím, že u nás začala učit hned po škole a já chytla její první rok :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.