Ve znamení poznávání

Květen, may, majo, toukokuu, maggio, maghju, mayıs, gegožė... říkejte si mu, jak jen chcete, ale nezmění to nic na skutečnosti, že ten letošní už sklidil všechen aplaus a odkráčel z parketu. U někoho si vysloužil salvu růží, u jiného spíše bombardování shnilým ovocem a někdo další při jeho vystoupení dokonce i usnul. 
V mém případě se ale minulý měsíc linul především v rytmu Itálie opepřeném o nějaký ten tón školní rutiny.

STRASTI A RADOSTI JEDNÉ STUDENTKY

Naše škola má takový nemilý (zlo)zvyk, že pokaždé jednou za rok pořádá tzv. Atletický eventuálně Sportovní den. Na tom by nebylo nic špatné, kdybychom si jako každá normální škola najímali dráhu - ne, my jako snad jediné gymnázium v historii musíme běhat kolem rybníka. Vlastně se docela divím, že si tam ještě nikdo nezlomil nohu a ještě větší záhadu pro mě představuje fakt, že byť jsem se málem udusila, nakonec jsem ty dvě kolečka vážně uběhla i já. Další, naštěstí už poněkud radostnější záležitostí spojenou se studiem, je každoroční třídní fotografování. Obvykle bych neměla důvod tuto samozřejmost zdůrazňovat, musím si ale poznamenat způsob, kterým mě označila kamarádka: Vypadáš tam jako anime postavička!
Dále zmíním ještě dvě poměrně významné věci, chcete-li výročí. Prvním z nich byl pátek třináctého, který byl zároveň prvním a jediným v celém tomto roce a zajisté vám neunikl. No a druhou událostí je pak samozřejmě 4. květen a s ním Mezinárodní den Star Wars. Abych se ale upřímně přiznala, letos jsem na něj úplně zapomněla - hanba mi.

SKRZ NA SKRZ ŘÍMEM, POMPEJEMI A FLORENCIÍ
Ovšem zdaleka nejpodstatnější událostí, v jejímž duchu se letošní květen linul, byl školní zájezd do Itálie. V téhle malebné zemičce jsem už byla několikrát, ale ani jednou jsem nezavítala na místa jako je Řím, Pompeje, Florencie nebo sopka Vesuv, je tedy jen pochopitelné, že jsem se na celý výlet ohromně těšila.
Túra odstartovala vskutku slibně. Vychytralé vedení naší školy se rozhodlo, že když odjíždíme až odpoledne, byla by přeci hrozná škoda, kdybychom zmeškali dopolední vyučování. Při těch málo nezáživných hodinách pochopitelně stejně nikdo nedával pozor (jediné, co si z toho dopoledne pamatuji, je hláška z hodiny matematiky: "Koule je vykastrovanej válec."), a tak se den brzy přehoupl do pozdních hodin a my čekali na příjezd autobusu. Nemusím snad ani podotýkat, že takové štěstí na cestovku (která mimochodem prokázala své kvality již počátečním hodinovým zpožděním), jako jsme měli my, člověk nemůže mít ani v případě, že by to celé plánoval. První probdělou noc jsme naštěstí přežili všichni vcelku a druhého dne dorazili do Říma.

Pahorek Kapitol
Jako první, co na nás po výstupu z metra vybaflo, bylo majestátní Koloseum, které na mou duši vypadá naživo ještě mohutněji než na fotografiích. Kousek za ním jsme pokračovali ke Konstantinovu oblouku a posléze na dlouhou procházku po Forum Romanum, které mě opravdu překvapilo - vskutku krásné místo. Dále jsme se motali Římem až jsme nakonec dorazili například i k památníku Viktora Emanuela II. nebo k pahorku Kapitol a později odpoledne na náměstí Piazza Navona s fontánou čtyř řek. Pokud vynechám Koloseum, prozatím se i masy lidí tak nějak rozprchly, to se ovšem nedalo říct o Pantheonu, Španělských schodech nebo Berniniho fontáně, o níž se říká, že na fotografiích působí obrovsky, ale ve skutečnosti je docela maličká. Neřekla bych ani tak to, že by byla malá, ale docela jistě potvrdím, že je uzavřená v nenápadném náměstíčku, kde byste ji dost možná vůbec nehledali. Historické centrum Říma se mi líbilo ohromně moc, jediné, co mě doslova rozohnilo, byla mizerná organizace cestovky - než jsme se dostali do kempu, někdo nám snědl večeři a do postelí jsme zalezli až okolo půlnoci, což je docela záhul, když si uvědomíte, že celou noc jste nespali, naopak celý den chodíte takřka bez zastávky a dalšího rána vstáváte v šest.

Pompeje
Třetího dne jsme vyrazili na sopku Vesuv. Upřímně ani nevím, co jsem čekala - snad prskající lávu, každopádně Vesuv je vzato kolem a kolem mírumilovný kopeček s nádherným výhledem na Neapolský záliv, ze kterého se občas něco zakouří. Následně jsme vyrazili do doslova z popela znovuzrozených Pompejí, do nichž jsem se také moc těšila, ale upřímně jsem vůbec nečekala, že by se mi v nich mohlo tolik líbit. Procházet takovým městem byl skutečně podivný pocit, zároveň se ale rovná nepopsatelnému a nezapomenutelnému zážitku na celý život. Stejně tak ale budu ještě pěkně dlouhou dobu vzpomínat na to, jak naši řidiči asi hodinu nemohli najít kemp a po tmě bloudili uličkami, do kterých by normálního člověka nenapadlo strčit ani špičku nosu.
Dalšího dne byla na programu návštěva Vatikánu, která pro mě představovala asi nejslabší část zájezdu, i když nemohu zase tvrdit, že by se mi tam vyloženě nelíbilo. Jestli někdy pojedete do Vatikánu, připravte se na kilometrovou frontu (doslova). Mě tahle maličkost psychicky poznamenala - od tohoto okamžiku budu mít navěky trauma, že se počůrám v nějaké frontě a teď nežertuji, když říkám, že jsem vážně přemýšlela nad tím, jestli bude lepší vykonat potřebu na chodníku už teď nebo až za tři metry. Jako první jsme navštívili Vatikánská muzea, která sice byla hezká, ale svým způsobem pořád stejná - a těch lidí! Posléze jsme se vyškrábali na kopuli chrámu sv. Petra, kde jsme se s kamarádkou ztratili. O tomto dni můžu s hrdostí prohlásit, že jsem opět překonala sama sebe - protože něco takového jako vylézt nahoru a zase dolů už nejspíš nikdy v životě nezopakuji. Posléze jsme zhlédli kupříkladu i slavný Andělský hrad a další. Původně se příjezd do kempu plánoval na první hodinu odpolední, nakonec jsme dorazili až ve čtyři. Vzhledem k tomu, že jsem byla hrozně unavená, jsem se v bazénu stavěla asi jen na necelou hodinu, pak jsem se vydala na procházku s foťákem a potom až do večeře jen odpočívala a odpočívala.

Chrám sv. Petra
Závěrečného dne jsme se po cestě domů stavili ve Florencii, což je město, v němž se jak se říká zrodila renesance. Když vynechám skutečnost, že bylo vedro na padnutí, i tady se mi nakonec líbilo. Obešli jsme několik kostelů, hradů a katedrál a konečně jsme také dostali prostor k tomu, abychom si došli na pořádný oběd. Když už jsme byli v Itálii, nemohlo to také být nic jiného než pizza, v mém případě výborná 4formagi a Fanta s ledem. Co se mi ale z celé Florencie líbilo asi nejvíc, byla katedrála Santa Maria del Fiore. Na stejném náměstí jsem také zamířila na veřejné záchodky (kdybyste nevěděli, Italové chtějí za záchody pořád peníze), a když jsem uviděla, že tentokrát chtějí dokonce celé euro, už jsem to nepřekousla a závoru podlezla. Marně jsem si myslela, že jakmile se schovám v kabince, uniknu zlobě hlídkující Italky - ani náhodou. Takže euro jsem neušetřila a ještě k tomu jsem byla málem sežrána. Jeden by si myslel, že v závěru týdne se už snad nemůže nic posrat - ale ponaučení pro příště: co se může posrat, to se taky posere. Takže sice jsme se vrátili domů celí a zdraví, ale na autobus jsme čekali až do jedenácti a to asi hodinu a tři čtvrtě o hladu a na ulici.

Abych tedy celý zájezd nějak shrnula: Řím s okolím i Pompeje a Florencie se mi líbily ještě mnohem víc, než jsem si vůbec myslela, že by mohlo být možné. Jediné dva mínusy, které jsem nalezla, byla nejmenovaná cestovka (kromě toho, že nedodržela ani jeden termín, kupříkladu dodala průvodce, který byl jako princezna Koloběžka: přijela nepřijela, učesaná neučesaná, no a pan průvodce průvodcoval neprůvodcoval - abych byla přesná, spíše nás vždycky zavedl na místo a tam vypustil) a dále únava (skoro každé ráno se pode mnou houpala podlaha, což vážně nebylo nic příjemného). Takže kdybych mohla jet znova? Jedu, ale nebudu říkat, že hned, protože nejdříve bych nejradši ze všeho doplnila palivo, abych nemusela už dál jezdit na záložní zdroje energie, které se ve mě berou neznámo kde.

Na fotky ze zájezdu se můžete podívat zde, reportáž by měla vyjít v průběhu týdne.

CO NOVÉHO?
Inu, samozřejmě bych to nebyla já, kdybych si za celý měsíc nepořídila něco nového. A co že to bylo tentokrát?


Z Říma jsem samozřejmě nemohla odjet bez toho, aniž bych si přivezla nějaký ten suvenýr. Jak tedy můžete vidět na fotce, koupila jsem si moc pěkný upomínkový magnet, dvě trička s nápisem Roma a Gladiator (jedno jsem přivezla bratrovi, který si ho oblékl, když jsem přijela a dodnes ho nechce sundat) a mimo jiné také několik kamínků/lávy z Vesuvu.


Rodičům jsem potom na Vesuvu pořídila sadu bílého, růžového a červeného vína - Kristovy slzy. Sama jsem ale docela zvědavá, až je ochutnám.


V domácích končinách jsme pak ukořistila několik kousků oblečení - první z nich je toto krásné tričko s lebkou, na které jsem narazila v Tally Weil.


Taktéž z Tally Weil jsou i tyto nádherné šaty, které jsem dostala více méně předem k svátku.


Dále jsem také po dlouhé době vyrazila do korálků, odkud jsem si přinesla kupříkladu tento krásný skleněný korálek, který jsem jen jednoduše omotala drátkem.


Nakoupila jsem si ale také nové perličky a smotala dohromady tuto čelenku.


A nakonec zde mám jeden knižní přírůstek - je jím kniha Selekce od Kiery Cassové, kterou jsem vyhrála v soutěži u Vysvobozené. Ještě jednou moc děkuji, do čtení jsem se sice ještě nepustila, ale už teď se těším.

A jaký byl váš květen?
Byli jste někdy v Římě? Co máte doma nového?

9 komentářů:

  1. Teda, máš toho opravdu mnohé k napsání, prožila jsi toho dost a taky jsi u toho pořídila skvělé fotky. :) Jak jsem psala už minule, v Itálii jsem byla zatím jen lyžovat, takže jsem toho z ní mnoho neviděla. :)
    Můj květen byl skvělý, zvlášť jeho konec. ♥ :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný fotky z Itálie :) koupila sis skvělý oblečení atd. gratuluju k vyhrané knížce :)

    OdpovědětVymazat
  3. Měla jsi pestrý a výživný měsíc květen. Fotky z Itálie se mi moc líbily. Zde také musím pochválit tu korálkovou čelenku, bude se krásně hodit k novým šatům. ☼☼☼

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky za pochvalu - obojího. K těmhle šatům jsem ji ještě neměla, takže díky i za tip :)

      Vymazat
  4. Tak sportovní den jednou ročně to ještě jde. Škola, kterou jsem úspěšně dokončila, pořádá sportovní den 3x za rok - pro mě to bylo nesnesitelné peklo. v Itálii jsem byla s rodiči asi před 4 roky, nevím nejsem si jistá. Opravdu se mi tam líbilo a rozhodně se tam chci ještě podívat.
    http://life-by-marie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On sportovní den jako sportovní den by mi ani moc nevadil, co mi ale vadí je skutečnost, že naše škola je neschopná najmout dráhu a my pak jako šílenci běháme v dešti kolem rybníka.

      Vymazat
  5. Bezva článek. Já měla naposledy Sportovní den asi na základce, kdy jsme běhali po lese a plnili různé úkoly (většinou učitelé zkoušeli svoji látku). Vlastně pak jsme měli ještě jeden na střední, a to byl zápas mezi třídami ve florbalu... no, bylo to lepší, než to na základce :D
    A rada na závěr, moc dlouho Selekci neodkládej, to máš přelouskané raz dva :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji asi ani moc dlouho odkládat nedokážu - ta obálka mě strašně vábí xD

      Vymazat
  6. Nevím, jak tobě ale mně se teda víc líbila Florencie než Řím. Kupříkladu, když jsem byl v Říme tak se tam válely odpadky, za to Florencie byla čistá do puntíku. A působila víc klidněji než ruch velkoměsta.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.