Já věřím na víly

Den se dnem se sešel, měsíc s měsícem a nakonec tu máme dokonce i nový rok. Celý letopočet 2016 byl doslova napěchovaný zážitky, neopakovatelnými momenty a pocity. Jinak tomu nebylo ani v prosinci, který se již tradičně nesl ve vánočním a silvestrovském duchu, krom toho se z mého pohledu také ve vzduchu vznášela atmosféra nově probádaných míst, výletů a také nezapomenutelného koncertu Skillet. 

Tak tedy... jak to vlastně celé bylo pěkně popořádku?

YOU MAKE ME FEEL... INVINCIBLE!

Největší událostí - nesmíte to ovšem brát tak, že by pro mně snad vánoční svátky nebo akce s přáteli nic neznamenaly - byl jednoznačně koncert Skillet, kteří vystupovali 4. prosince v Praze. Těžko se to posuzuje, ale v současné situaci si troufám tvrdit, že to byl nejlepší koncert, na nějž jsem zatím měla to štěstí zavítat. Skillet byli zkrátka skvělí, tak živí, tak pohodoví a hlavně tak strašně blízko. Byla to obrovská show, která zároveň měla srdce. Což neznamená jen milá doprovodná slova a komunikace s publikem, ale také skutečnost, že když jedna fanynka během vystoupení omdlela, přestali hrát a čekali, až se dívčiny ujme zdravotník.

Mohla bych na tohle téma mudrcovat celé hodiny, ale vzhledem k tomu, že už jsem to jednou ve zkratce udělala, nerada bych to rozebírala znovu - respektive mě by v tom nic nebránilo, ale pochybuji, že čtenáři by z toho něco měli.

MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ

Bohužel i přesto, že se kvapem blížily Vánoce, tak jak je známo, výuka se konala i v prosinci. Kdybych se snažila tvrdit, že kantoři polevili a snížili požadavky, byla by to lež ještě vyšší než věž. Ovšem my, studenti, už jsme to všechno více méně měli na háku.
Hned začátkem měsíce navíc chodili čerti, kterých se sice pochopitelně dávno nebojím, ale pohled na naše homosexuální andělíčky byl k nezaplacení. Stejně tak budu dlouhou dobu vzpomínat i na to, jak mě s bratrem večer po zahradě honil otec v přestrojení. Kdybych byla dítě, asi by to ve mně zanechalo nemalé traumatické následky.
Se školou jsme také vyrazili na exkurzi - konkrétněji do tiskárny. Stálo to sice za nic, ale lepší než výuka. Zhruba dva týdny před Vánocemi jsme pak navštívili velice podařené vánoční představení v divadle.
A co musím ještě zmínit - konečně mám na hlavě zase fialovou (sice ne všude, ale i to se počítá).

ZE ŠKOLNÍ/RODINNÉ KRONIKY

Spolužačka: "Má to 12 slidů."
Angličtinář významně povytáhne obočí.
Spolužačka ochotně vysvětluje: "Stránek."
Angličtinář: "Řekla jsi slidů? Na mě můžeš mluvit anglicky."

Angličtinář se snažil zjistit, zda žáci správně pochopili vysvětlovanou gramatiku: "Zvedněte všichni pravou ruku. To znamená, že jste pochopili, o co jde."

Učitelka: "Z čeho se stavěly pyramidy?"
Spolužák: "Ze dřeva."
Učitelka: "Mám po tobě hodit židli?"

Nejmenovaný člen mé rodiny: "Já myslela, že jsem neandrtálec."

STOVĚŽATÁ

Kdo by nemiloval vánoční trhy? Ta atmosféra, vůně, světélka... a hromada lidí. Předešlá léta jsem jezdila na trhy do Rakouska nebo do Německa, a tak jsem se s famílií rozhodli, že letos bychom konečně mohli po čase zavítat i do našeho hlavního města a cítit se tak alespoň na okamžik jako vlastenci. Ovšem nebyla to záležitost ani zdaleka tak jednoduchá - vytyčili jsme si totiž trasu od kolejí přes Petřín, Staromák, Karlův most a to celá obkroužit zase nazpátky a lanovkou nahoru na Petřín. Poprvé v životě jsem (za nehoráznou sumu) nakoukla i do Zrcadlového bludiště. Vzato kolem a kolem to byl vydařený výlet, Praha je vskutku krásná, když na to přijde, ale ouha... ta kvanta lidí my doma vážně nechybí.

VÁNOCE, VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ...

Týden před Vánocemi mě nenapadlo udělat nic lepšího než... onemocnět. Všechny ty dny mi splývají, jak jsem průběžně spala a spala a spala a zvracela. A aby toho nebylo málo, měla jsem snad největší rýmu ve svém dosavadním životě. Na Štědrý den už jsem naštěstí byla úplně jako rybička... no dobře, tak spíše jako vylisovaná mořská hvězdice skřížená s vyvrhnutým vorvaněm.
Na Druhý svátek vánoční jsme jeli na každoroční povinný oběd s famílií z otcovy strany včetně nevlastní části. Pokaždé se snažím uklidnit tím, že to musím vydržet jen jednou... jen jeden den za rok, ale... stejně je to děs. Jestli existuje nějaký gen, který mám s těmi lidmi společný, nejspíš se půjdu rovnou oběsit.
Sice jsem kvůli zmiňované nemoci přišla o celý předvánoční týden ve škole - jediný týden v roce, kdy se tam těším - ale naštěstí jsem byla s kamarádkou domluvená do kina na dlouho očekávané Rogue One, takže chudák kamarádka dělala poslíčka a byla tak hodná, že mi přinesla všechny dárky i vylíčila, o co jsem přišla. Prý ne o moc, ale známe své lidi - jenže marná snaha, stejně mě štve, že jsem tam nebyla.

A nyní se dostáváme k jedné z nejzásadnějších částí - co naplat, že je to v momentální době hrozně mainstream, avšak byl by hřích nejít s davem - a tudíž k tomu, co jsem dostala k Vánocům. Chápu, že někomu je to slušně řečeno u jistých partií, ale někdo jiný se možná rád pokochá - přinejmenším já za několik let, možná měsíců.

To jsem celá já. Jakmile jednou vyrazím na koncert, obvykle neodejdu s prázdnou - a bodejť, když obstojné triko se Skillet u nás člověk prostě nesežene!

Znáte takový ten pocit, když dostanete dárek, který byste vážně chtěli, ale přitom ho v žádném případě nechcete využít? Smutné, ale tenhle krasavec si ještě nějakou dobu pobude ve skříni.

Tuhle bundu jsem ve skutečnosti dostala už před měsícem nebo možná před dvěma, ale oficiálně je moje až teď.

Po xy letech jsem od nevlastních prarodičů dostala konečně použitelný dárek. Tašku? Ne, ale 500 Kč schovaných uvnitř, které investuju do Krvavého ostří od Sarah J. Maas. Nutno také poznamenat, že se mi začátkem měsíce konečně dostala do rukou Královna stínů - hurá, po šesti týdnech dorazila!

Pomyslné předání Ježíškovského žezla.

A závěrem krásné dárečky od kamarádek - přemýšlím, jestli až se v tom přípravku vykoupu, začnu taky tak chrčet jako Vader.

SILVESTR

Poněvadž nejsem člověk nikterak výrazně společenský a příliš nevyhledávám žádné večírky, párty, oslavy či jakékoliv jiné akce podobného charakteru, letošní Silvestr jsem stejně jako všechny předchozí strávila v kruhu rodinném. Vzhledem k tomu, že jsem si o prázdninách navykla chodit spát až kolem jedné, vydržet jeden den navíc mi ani nedalo příliš práce. Hráli jsme kostky, sledovaly vánoční The Grand Tour, po lítém boji vypustili dva balóny štěstí a o půlnoci jsme se šli podívat na cizí ohňostroje. Je to jednoduchej život.

ALL I WANT FOR CHRISTMAS IS YOU

Tu písničku žeru. Vždycky na konci října nebo začátkem listopadu se jí nemůžu nabažit - ale koncem prosince mě popadá nepředstavitelně silné nutkání někoho uškrtit, stáhnout z kůže, vykostit a vypíchnout mu oči vidličkou - v libovolném pořadí. A právě proto jsem neskonale šťastná, že mám tohle:

HALESTORM - Mz. Hyde

DEAD BY APRIL - Breaking Point

ICON FOR HIRE - You Can't Kill Us

STARSET - Back to the Earth

THEORY OF A DEADMAN - Bad Girlfriend

DOWNPLAY - Bury Myself Alive

NEW YEARS DAY - Malevolence

❅❅❅

CIARA - Paint It, Black

LORDE - Everybody Wants to Rule the World

LP - Lost On You

ALAN WALKER - Sing Me To Sleep

TWO STEPS FROM HELL - Enchantress

BLUE STAHLI - I Am The Beast

GENERDYN ft. ZAYDE WOLF - Heroes

Lil Wayne, Wiz Khalifa & Imagine Dragons w/ Logic & Ty Dolla $ign ft. X Ambassadors - Sucker for Pain

❅❅❅

SET IT OFF - This Christmas (I'll Burn It To The Ground)

SIMPLE PLAN - Christmas Every Day

CROWN THE EMPIRE - There Will Be No Christmas

MAY THE FORCE BE WITH YOU... IN 2017!

A jak jste strávili Štědrý den a Silvestr vy?
Jaký dárek vás pod stromečkem nejvíc překvapil?