Sonda do blogerského zákulisí

Kdo z vás mě zná, možná ví o tom, že razím teorii: čti tagy, piš tagy, nepublikuj tagy. Těžko říct, co přesně mě k tomu vede. Nicméně změna je život, a když jsem přednedávnem narazila na tenhle kousek, řekla jsem si, že v tomto případě se nejedná o klasické tagy typu mám ráda a to a to, přiřaď k barvě a tak dále. Přijde mi, že se právě touhle formou čtenářům naskytuje skvělá příležitost, jak někoho lépe poznat, povrtat se v začátcích blogování a zjistit odpovědi na praktické otázky. Když už jsem narazila na ty otázky, pokud by vás napadlo něco zajímavého, určitě neváhejte se mě pod článek zeptat - odpovím na vše (jak uznám za vhodné, co se konkrétnosti týče).


JAK JSEM ZAČALA PSÁT BLOG?
Moc ráda bych měla po ruce nějakou hodně poutavou historku, něco romantického nebo naopak strašně dramatického, rozumíme si. Popravdě řečeno ale všechno, co se seběhlo, bylo mnohem obyčejnější. Když mi bylo dvanáct, možná jedenáct, už si ani nejsem jistá, kdosi se rozhodl založit třídní stránky. Na webnode. Nutno poznamenat, že jejich existence neměla dlouhého trvání. Každopádně to bylo poprvé, co jsem se setkala s něčím, co by se dalo označit jako blog. Těžko říct, co přesně mě na tom tak uhranulo, ale neuplynul ani týden a já klikla myší na Vytvořit nový web. A pak už to jelo. A jede dodneška.

PROČ PÍŠU?
Protože mě to baví. Upřímně mě nenapadá jiný důvod, teď už moc ne. Když jsem před lety začínala, bylo v tom jisté dětské nadšení ruku a v ruce s módní vlnou. Později, když jsem byla v pubertě, se stalo hlavní náplní blogu vylévání mých pochmurných nálad. A teď? Blogování je pořád trendy, ale ne tím způsobem jako tehdy. A zpovědi náctileté duše? Brzo jsem zjistila, že to ve skutečnosti nikoho nezajímá. Každý máme své problémy a já jsem postupně přišla na lepší způsoby, jak tohohle psacího rozpoložení využít - ve formě povídek a příběhů, které mým emocím dávaly tvar a přeměňovaly je v pocity hrdinů, jimž jsem na papíře - nebo spíš ve Wordu - vdechovala vlastní život.
Takže proč píšu? Protože mám co říct, protože se o to chci podělit a protože je to něco, co mě baví.

Při prvních pokusech o záhlaví na blogspot jsem byla celkem odvážná - a vsadila jsem na animace, které jsem v té době příliš tvořit neuměla.

KDO JE MŮJ OBLÍBENÝ AUTOR?
Oblíbených autorů se mi za posledních pár let nahromadilo hafo. Kdybych ale měla vytyčit pár jmen, které pro mě opravdu něco znamenají, určitě bych začala Johnem Flanaganem. K tomuhle australskému autorovi mám silný vztah, protože to právě jeho knížky mě před lety přivedly ke čtení. Dále pak zmíním Sarah J. Maas a Stevena Eriksona a to z toho důvodu, že mě ohromně ovlivnili, co se mé literární činnosti píše. Před tím, než jsem četla Skleněný trůn a Malazskou Knihu padlých, všechny mé příběhy byly jednoduché a hlavně neuvěřitelně naivní. Oni mi ukázali, jak to v téhle branži funguje.

JAKÁ JE MOJE OBLÍBENÁ KNIHA?
Jak vám už možná došlo, potrpím si hlavně na fantasy a vzhledem k předešlému bodu je jen logické, že se zde objeví názvy jako Malazská Kniha padlých, Skleněný trůn nebo Hraničářův učeň. Moc se mi líbilo i Napůl zlý, Trnový princ - potažmo celá série Roztříštěná říše, Měsíční kroniky a v poslední době třeba Císařovy čepele a Šest vran. Nedám dopustit ale ani na klasiky, jako je třeba Kytice, Pýcha a předsudek nebo některá Shakespearova díla.


O ČEM PÍŠU?
Začínala jsem tím, že jsem psala prostě o všem, co mě napadlo, a tak přestože můj první blog měl krkolomný název nej-filmy-a-herci-sveta, narazili jste na něm na články s Bradem Pittem stejně jako na nejnovější novinky z NASA, deníkové zápisky a dokonce i recept na bábovku. Později jsem si začala více vybírat a redukovat, protože méně je přece jen někdy - často - více.
Přesto stále odmítám zapadnout do kategorie čistě knižních blogů, protože i když cizí články s touto tématikou čtu denně a ráda, já sama jsem o tom nikdy psát nechtěla. Rozhodně ne primárně. A tak ve výsledku sice na Tichém odporu najdete spoustu knižních recenzí, ale stejně tak i recenze filmové, seriálové či hudební. Jak jistě víte, ráda cestuju a fotím, což se taktéž neobejde bez jisté odezvy, podobně jako další kreativní činnosti, ať už se jedná o malování nebo korálky. Poslední roky hodně času investuji do literární činnosti, takže není žádným překvapením, že čas od času zveřejním povídku nebo báseň. V tomhle výčtu bych ale určitě mohla ještě dál pokračovat.
Už dávno sice vím, že téma blogu nemůže zaujmout všechny a snahy o to by vedly akorát tak k nepřehlednému guláši, ale i tak dál razím heslo: čím víc různorodých čtenářů se sem má proč vracet, tím líp.

JAK DLOUHO MI TRVÁ NAPSAT JEDEN ČLÁNEK?
Vzhledem k tomu, že se snažím, aby to, co píšu, mělo hlavu a patu a aby to nějak vypadalo, dávám si s články poměrně dost práce. Hodně ale záleží na tom, o jaký druh se jedná. Fotografické články netrvá dlouho napsat, ale člověk se piplá se zmenšováním a úpravami fotek. Body k recenzím se snažím zapisovat už během čtení, ale než se review dostane do finálního tvaru, trvá to minimálně hodinu nebo déle. Deníky píšu na etapy, většinou tři dny s přestávkami, řekněme po půl hodině. Reportáže a zážitky z cest mívám rozpracované opět na více částí. Snad jen básně jsou rychlé - když už se jednou za čas ozve básnické střevo, netrvá to déle než půl hodiny čistého času a do článku už pak hodím jen nějaký ten úvod, což je taky otázka deseti minut. Sečteno podtrženo, průměrně strávím nad jedním článkem řekněme kolem hodiny.


JAKÁ JE MOJE OBLÍBENÁ CITACE KNIHY?
Takových citací by se našlo strašně moc. Ve všech knížkách, co čtu a jsou moje, mám zastrkané desítky záložek odkazujících na části, které se mi obzvlášť líbily. Zrovna jsem dočetla Císařovy čepele od Briana Staveleyho (tady mám záložek celkem dvanáct), takže sáhnu třeba sem:

Valynův žaludek hlasitě zakručel. Přikývl. Neměl ponětí, co ho čeká, ale jak napsal Hendran: Volba mezi taktikou a jídlem není vůbec žádná volba. Voják nepřežije na taktice. Nemůže improvizovat jídlo.
- str. 206

UŽ JSEM NĚKDY MĚLA SPISOVATELSKÝ BLOK?
Lepší otázka by byla spíš: kdo z nás nikdy neměl spisovatelský blok? Takového člověka bych ráda potkala. Myslím, že v životě pisálka nebo spisovatele je tohle naprosto běžná fáze, asi jako mít čas od času hlad. Spisovatelské bloky jsou na nic, nikdo o ně nestojí, ale stejně je svým způsobem potřebujeme - protože někdy je nutný odstup, abychom si uvědomili, co děláme špatně a jak to napravit. Poněvadž to, že něco neděláme úplně tak, jak bychom chtěli, bývá častou příčinou tohoto (ab)normálního jevu.


VÍ MOJE RODINA/PŘÁTELÉ, ŽE PÍŠU? NE - PROČ NE? ANO - PODPORUJÍ MĚ?
Rodina o tom ví, i když nemám tušení, jestli to tím končí nebo sem občas zavítají - jestli jo, to zrcadlo jsem nezacákala já! A co se přátel týče, o blogu jsem řekla jen hrstce - a zdali se o tom dozvěděli i nějací další bez mého vědomí, to upřímně netuším - možná máte zálibu ve stalkování, to vám nikdo nebere, ale vesměs bych ocenila, kdybyste mi o tom řekli. Čistě ze zvědavostiDík.
A jestli mě podporují? Určitě. Přátele slovy a rodina naopak tím, že proti téhle činnosti nic nenamítá.

OZNAČUJU SE RÁDA ZA BLOGERA?
Tohle slovo je jen módní vlna, prázdný výraz, zkrátka pro mě tak nějak bez významu. Dělám to, co dělám, protože mě to baví. Nejsem profesionál, jen amatér s trochou zkušeností a nadšení. Když o tom tak přemýšlím, kdo z nás se může považovat za blogera? Jak kolísá kvalita? Co to slovo vlastně znamená - je to prestiž hrstky vyvolených nebo jen skluzavka do zvířených vod, v dnešní době zanesených a plných odpadu? Tohle není jediný důvod, proč nemám ráda škatulkování. Jsem prostě holka, co ráda píše. Když řeknu tohle, je to pro mě jasné.

Nějaký čas jsem si z dlouhé chvíle hrála na filozofa. A myslela jsem si, jak chytře u toho nepůsobím.

ZKOUŠELA JSEM UŽ NĚKDY NAPSAT KNIHU?
To je běh na dlouhou, ne-li nekonečnou trať. Zkoušela, zkouším a vždycky zkoušet budu. Před nějakým časem jsem dopsala svoji prvotinu, které jsem se věnovala více než dva roky. Původní název zněl Vládkyně stínů, později jsem ji přejmenovala na Temnější než tma. Myslím, že to v jistém smyslu slova má budoucnost, onehdy jsem příběhem, světem i postavami, jimž jsem vdechla život, byla naprosto nadšená. Ale když se k tomu zpětně vracím, cítím z toho... co vlastně? Nejspíš svůj vlastní vývoj. Asi jsem ten projekt ale musela dopsat, musela jsem to dokončit, abych věděla, jaké to je, abych zjistila, co chci a jak to chodí. A že to dokážu. Hlavně, že to dokážu. Teď jsem si sama sebou mnohem jistější a pomohlo mi to vidět vlastní chyby a poučit se z nich. 

JAKÁ JE NEJVĚTŠÍ VÝZVA, SE KTEROU SE SETKÁVÁM JAKO BLOGER?
Pravidelnost. Určitě pravidelnost.
Říká se, že právě tohle je klíčem k úspěchu. Jak to ale tak vypadá, nejspíš nejsme zrovna nejlepší přátelé.


JAKÉ JSOU IDEÁLNÍ PODMÍNKY PRO PSANÍ?
Lidé většinou tvrdí, že pro psaní potřebují ticho a klid. Myslím, že ta druhá položka je opravdu důležitá, ale hrozně záleží na tom, co si pod tím pojmem představíte. Já nedokážu psát v tichu. Nemůžu se ale ani sebrat, sbalit notebook a jí si sednout někam do vířící kavárny. Já potřebuju svoje kanape, sluchátka a v lepším případě ještě tabulku čokolády. To je všechno, co chci - a světe div se, ve správné kombinaci a hlavně v pozdních večerních hodinách s žádoucí konstelací hvězd to vážně funguje.

CO MI BLOGOVÁNÍ VZALO A DALO?
Co mi vzalo? Jednoznačně ohromnou spoustu času, která se už jen tak nevrátí. A nervy. Strašně moc nervů. Ať už psaní příběhů nebo blogu má totiž zpravidla dvě fáze, které se pořád donekonečna opakují. Jako první nastoupí nekontrolovatelné nadšení nad tím, co jsem vymyslela, člověk má pocit, že je to ten nejlepší nápad na celém světě a všichni ho budou milovat. Tahle krásná euforie ale brzy vyzní a nahradí ji fáze "zbytečného člověka". Můžete tomu říkat tvůrčí krize, ale neřekla bych, že je to plně to samé jako zmiňovaný spisovatelský blok. Všechno se vám zdá k ničemu a nejraději byste to vyhodili z okna. Tohle rozpoložení buď přejde časem nebo po tom, co svou práci dokončím - načež se vrhnu na něco nového a celý koloběh začíná zase od znova.

Až později jsem začala kreslit - a u toho jsem vydržela až dodneška.

Co mi dalo? Tak to bude na delší povídání. Blogování už celá léta mapuje můj život a hlavně vývoj - ať už co se týče mé osobnosti, zážitků nebo psaní jako takového. Osobně se hrozně těším na den, až budu jako bezzubá stařenka sjíždět očima staré články a vyprávět vnoučatům, jaké jsem měla mládí, aniž bych na něco důležitého zapomněla. Neustálé ťukání na tlačítko Nový příspěvek mi také pomohlo rozvíjet mé vyjadřovací schopnosti, utvářet si vlastní názory a nemít strach je prosadit. Což je něco, co jsem dříve vůbec neuměla. Občas si nejsem tak úplně jistá, jestli já tvořím blog nebo blog tvoří mě. Určitě vím ale to, že mu nikdy nebudu moct být dostatečně vděčná.

MOJE OBLÍBENÉ BLOGY, KTERÉ ČTU...
Těch je taky hned řádka. Jistě tedy pochopíte, že jsem byla nucena ji značně zkrátit a vypíchnout jen pár a i tak jich je dost:



Co vy a vaše blogové začátky?
Napadají vás nějaké další otázky?

7 komentářů:

  1. Tenhle tag vidím tenhle víkend už potřetí, tak si tak říkám, že bych se taky mohla zapojit. Uvidíme.
    S pravidelností mám taky problém, řekla bych. Já si třeba i říkám, že bych něco mohla napsat, ale pak se mi třeba jednoduše nechce. Nebo o některých zážitcích příliš zpětně nemá cenu psát, třeba když jsem pořád odkládala článek o tanečních a nakonec jsem ho nikdy nenapsala. :D

    Měj se krásně a hodně štěstí se vším! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě, ráda si to pak přečtu :)
      Jo, přesně to je ono - u mě asi nejčastější důvod. Já už zase od srpna hodlám psát článek o Řecku, kde jsem v létě byla a taky jsem se k tomu ještě nedostala. Tak uvidíme - nevzdávám se :)
      Díky, ty taky :)

      Vymazat
  2. Taky se mi moc líbí Kytice. ♥
    S pravidelností taky hodně bojuju. Vždycky se úplně zděsím, že už jsem téměř dva týdny nic nevydala. Teď jsem ale zase dostala do blogování chuť, takže snad mi to pár měsíců vydrží. :D
    Skvělý článek, ráda jsem se o tobě něco dozvěděla. :)

    Fandom Before Blood CZ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klasika, kterou by měl znát každý. A podle mě byl Erben génius :)
      Budu držet palce a díky :)

      Vymazat
  3. Moc pěkný tag :) Vážně jsi moc hezky popsala, proč ráda bloguješ a co všechno ti to přináší :) V některých bodech úplně vidím sama sebe :)

    OdpovědětVymazat
  4. skvely clanek :-) rozhodne mas lepsi vyjadrovaci vyrazy nez ja... me vecne dochazi slova a mam omezeny slovnik :-P a dekuji za odkaz :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za inspiraci na článek, dost o něm přemýšlím! :) Zamrzely mě otázky o knížkách, já na ně v posledních letech kvůli studiu vůbec nemám čas (a popravdě ani náladu). :/ Doufám ale, že pod stromečkem nějaké najdu a obnovím si lásku k nim!

    Infinite treasure

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.