Nové s sebou přináší staré

Říjen uplynul jako voda a máme tady listopad. Začátkem roku jsem slavnostně oznámila, že se pokusím o dochvilnost a budu deníky vydávat pokaždé na konci měsíce minulého nebo na začátku toho nového. Jak je ale vidět, opět skutek utek, a tak se s říjnovým vydáním hlásím až nyní. 

Počítač už mám tedy zaplať pánbůh v pořádku. Bohužel jsem ale vyfasovala Windows 10, což jak mi můžou mnozí potvrdit není žádná výhra. Jde hodně o cvik, v některých ohledech se tu moc nevyznám, starší verze byla o dost přehlednější, navíc pár věcí pořád blbne a tak dále. Díky novém hard disku ale aspoň šlape rychleji, tak uvidíme, snad to vydrží.

Ale konec řečí, pojďme se vrhnout na říjnové události!

Kulturní koutek

V říjnu jsem si ve volném času vyčlenila - respektive on se tak nějak vyčlenil sám - docela dost prostoru, který jsme následně věnovala kultuře, což je u mě docela neobvyklé. Dvakrát jsem vyrazila se třídou do divadla, měla jsem jít i po třetí v půlce listopadu, ale to nakonec nevyšlo. V první polovině října jsem zhlédla představení Je úchvatná podle skutečné události. Byl to trochu jiný soudek, než chodívám obvykle. Nejednalo se totiž o klasickou komedii, ale tak trochu životopisné představení, možná proto bych ho zařadila spíše mezi ty mé méně oblíbené, což mu ovšem rozhodně neubírá na kvalitě. Herci byli skvělí a závěr příběhu mě docela hodně donutil zapřemýšlet. Na konci měsíce jsem se pak dostala na dlouho očekávaný Blackout. Pokud se nebudu ohlížet jen na skutečnost, že krom Blackoutu zaznělo i několik dalších songů od LP, Muse a podobných, jednalo se o naprosto úžasné představení. Na jednu stranu děsivé, ale na tu druhou, pokud člověk shlížel dolů s trochou nadsázky, jsem se neustále popadala za břicho. Moc se mi to líbilo, prozatím představení číslo jedna, na kterém jsem kdy byla.

Pokud se podívám na druhý typ "kultury", po půl roce jsem se dostala taktéž do kina - a to dokonce dvakrát po sobě v takřka jediný týden. V pátek jsem šla na Paranormal Activity s mamkou, protože obě jsme fanynky této série a byly jsme dost zvědavé. Film byl skvělý, celou noc jsem pak nespala. A aby těch hororů nebylo málo, v pondělí jsem vyrazila s kamarádkami na Purpurový vrch, což byl také vydařený film, ale čekala jsem od něho možná o trochu víc. Každopádně oba dva večery byly skvělé a na oba dva filmy už máte na blogu recenze.

Slavíme 

Už to bude víc jak měsíc, co jsem oslavila narozeniny. Nikdy v životě jsem neměla narozeninovou oslavu, jako někteří jiní mívají, ale jelikož letos to bylo docela významné číslo, smluvily jsme se s ještě dvěma kamarádkami a uspořádaly oslavu najednou. Byl to skvělý pocit, když jsme to jednou byla já, kdo je obdarováván, komu se připíjí a tak dále. Dostala jsem krásné dárky. Odpoledne pak pokračovalo bowlingem, na kterém jsem doposud byla teprve jednou v životě, takže to bylo taktéž skvělé. Vzato kolem a kolem je slabé označení tvrdit, že to byl vydařený den.

Asi dva dny před oslavou jsme se o pauze na oběd sebrali, koupili Frisco, svíčky s čokoládou a později odpoledně se dali do pečení dortu. Že byla zasviněná celá kuchyně ani nemusím vykládat, ale už dlouhou dobu jsem se tak nebavila. (A to není jenom tím, že jsem si upila rumu, který se do dortu přidával!)

Byly tu a nejsou

Úplně ke konci měsíce jsem se konečně dočkala krátkých, ale skutečně krátkých podzimních prázdnin. Ani netušíte, jak jsem se na ně tentokrát těšila. Budu celý den ležet na gauči, střídavě poslouchat hudbu, koukat na anime a jíst. Jenže to bych to měla moc jednoduché. Hned první den jsme totiž vyrazili na šumavský Boubín, kde jsem dostala šok z rozhledny (přičemž týden před tím se mi stalo to samé na jiné rozhledně na jiné hoře, takže to skutečně nebylo příjemné). Druhého dne jsme celý den pekli a zdobili perníčky a já počítala matematiku. Dalšího dne se mi rozbil počítač, a tak jsem byla od rána do večera střídavě agresivní, protivná a mrzutá. Čtvrtého dne jsme časně odjeli na Velký Javor z německé strany. Nebudu lhát a říkat, že se mi tam nelíbilo, jen to bylo dost daleko. 

No a na závěr nastala neděle, která panovala ve jménu všudypřítomného chaosu: Tohle bylo za úkol? Ale já myslela, že máme počítat jenom jednu stranu? Cože, on se píše test? Ale já nemám ten počítač!

A tak skončily letošní podzimní prázdniny.

A jaký byl váš říjen? 

Na čem jste byli naposledy v kině/v divadle?

Měli jste prázdniny a jak jste je využili?