Už více než dva měsíce uplynuly od doby, kdy jsem v pražské VFN podstoupila ortognátní operaci, čili posun čelistí. Přestože už je to tolik týdnů, pořád ještě se nejedná o procházku růžovým sadem, a pokud jste si mysleli, že jakmile vám sundají gumičky, hladově se zakousnete do prvního smaženého řízku, na který narazíte, budete zklamaní. Hodně.
NOVINKY ANEB HLAVNĚ SE Z TOHO NEZBLÁZNIT
Koncem pátého a začátkem šestého týdne začnou hromadně vypadávat samovstřebávací stehy. Když si na to zvyknete, vlastně o nic nejde a ani to necítíte, ale na prvotní šok, kdy na kartáčku vyprostíte z pusy objekt podobný rozplácnutému pavoukovi, je třeba být patřičně připraven. Začíná to pozvolna, nejdřív jeden za den, pak dva a nakonec se to sype doslova jako stromy po polomu.
Po skončení třetího či čtvrtého týdne můžete konečně začít pořádně cvičit. Hýbat rty je samozřejmost, s tím můžete začít i dřív (zvuky jako mimi a mumu), ale také co nejvíc otevřít pusu. Po čase by čelist s klouby měla být tak rozpohybovaná, abyste byli schopni otevřít pusu zhruba na čtyři centimetry. Po dvou měsících se pohybuji kolem tří.
Co se týče rtů jako takových - několik prvních týdnů jsem měla problém dát je vůbec k sobě. I po měsíci byly stále ještě nateklé, ale po pěti týdnech od operace se mi podařilo je více méně ovládat.
Po skončení třetího či čtvrtého týdne můžete konečně začít pořádně cvičit. Hýbat rty je samozřejmost, s tím můžete začít i dřív (zvuky jako mimi a mumu), ale také co nejvíc otevřít pusu. Po čase by čelist s klouby měla být tak rozpohybovaná, abyste byli schopni otevřít pusu zhruba na čtyři centimetry. Po dvou měsících se pohybuji kolem tří.
Co se týče rtů jako takových - několik prvních týdnů jsem měla problém dát je vůbec k sobě. I po měsíci byly stále ještě nateklé, ale po pěti týdnech od operace se mi podařilo je více méně ovládat.
KONEC S DRÁTKY? ANI NÁHODOU!
Po šesti týdnech od zákroku následuje další kontrola ve VFN. Jedná se o rutinní prohlídku jako posledně. Kontrola gumiček, vyndání zbývajících stehů. Tentokrát doktor také sundá gumičky a zkouší, jak dokážete otevřít pusu. Že to po šesti týdnech ve fixu není žádná sláva snad ani nemusím zdůrazňovat. Rozkazy zní tedy jasně: teď už nezbývá než cvičit, cvičit a cvičit.
Ortodontista mě předtím poslal domů s tvrzením, že gumičky po šesti týdnech nemusím nosit vůbec. Mně osobně se to příliš nezamlouvalo, protože to bylo v přímém rozporu s tím, co jsem dostala na papíře i slyšela z jiných zdrojů. Když jsem totéž přetlumočila doktorovi ve VFN, konstatoval, že to se mu tedy opravdu nezdá a pochopitelně mi naordinoval ještě další tři týdny gumiček přes noc, jak jsem původně počítala. Je to zvláštní, podle mě by se jejich názory tolik rozcházet neměly (zvlášť když vím, že to není poprvé). V každém případě víc důvěřuji člověku, který mě operoval a očividně má s touhle záležitostí více zkušeností.
Ať je to ale tak nebo onak, jsem za to neskutečně šťastná. Přetrpěla jsem si šest týdnů, teď konečně svoboda! Na druhou je to bez gumiček zpočátku nezvyk a člověk si připadá nejistý. Asi jako když si zvyknete spoléhat se na berlu, kterou vám zničehonic seberou.
Co se jídla týče, oficiálně už je povoleno všechno (snad až na oříšky a syrovou mrkev, to by asi neprošlo), ale uvidí se, jak to časem půjde. Všechno se zlepšuje, ale hrozně pomalu. Kosti už by teď měly být úplně srostlé, ale zuby pořád bolí. Dovolím si vrátit se ke slůvku "oficiálně". To znamená, že máte dovoleno - tedy ne to, že vám to bolavé zuby skutečně umožní. V každém případě je to boj a vy se nesmíte vzdát.
Dalším důležitým poznatkem, který jsem se dozvěděla (příliš pozdě), je například to, že v téhle době už byste měli dávno skončit s Corsodylem. Výplachy se vyplatí jen prvních pár týdnů, poté už se spíš nedoporučují, což jsem ovšem já nevěděla. Alespoň se mi objasnila záhada obarvených zubů. Obecně to u mě v puse z tohohle hlediska vypadá jako po živelné pohromě a to přestože se snažím je čistit pravidelně a pečlivě. Bude co dohánět.
Další kontrola se obvykle koná až za tři měsíce od operace. A co se pak týče rovnátek jako takových, těch se nějaký čas ještě nezbavíte. Minimálně následující půlrok.
ZPÁTKY K NORMÁLU
Deset týdnů je pryč a já jsem od gumiček osvobozena úplně. Je to neskutečná úleva, ale pokud jste si mysleli, že v tu ránu všechna omezení mizí, jste na omylu. Kosti jako takové už povětšinou nebolí, ale zuby si v jednom kuse na něco stěžují. Navíc člověka v normálním fungování omezují znecitlivění, která i po dvou měsících přetrvávají, přestože v podstatně menší míře. Bradu ani spodní ret stále necítím, ale s tím se dalo počítat. Polovina jazyka, s níž jsem měla předtím problém, už se vzpamatovala. Přesto to všechno značně komplikuje.
S přechodem na "normální" jídlo byste také měli být opatrní. Šest týdnů jste jedli jenom kaše, takže váš žaludek není zvyklý na mastné a těžké pochutiny, jinak bude protestovat - a veřte, že se neostýchá - a vy zbytečně riskujete žaludeční křeče.
Po dvou měsících dobírám poslední balení Milgammy, přičemž jsem vynechala dva týdny. Dle doktorových slov to ničemu neuškodí, spíše se to naopak doporučuje. Jeden problém by tu přece jen ale byl: tím, jak se čistí tělo, dělá naprostá zvěrstva s akné.
Několik týdnů jste pořádně nemluvili. Počítejte s tím, že si budete šlapat na jazyk. Kousat, žvýkat a v neposlední řadě mluvit se budete vpodstatě učit odznova.
Je to zkrátka běh na dlouhou trať a po dvou měsících je cíl stále ještě v nedohlednu.
PŘED A PO
Není to poprvé, co zmiňuji, že na operaci jsem jít vůbec nechtěla. A není to ani naposledy, co mě uslyšíte si stěžovat na to, jak to bolí a tahá, jaká to byla otrava a že do nemocnice už nikdy dobrovolně ani nevkročím. Ale když vidím ten výsledek, když cítím, jaké je být z tohohle ohledu normální - šla bych znovu. Neříkám, že teď hned, ale šla bych. Stojí to za to, i když to ostatní možná tolik nepochopí. Když už nic, myslete na tohle: můžete se mnohem častěji smát, aniž byste se za svůj úsměv styděli. A to je vážně pocit k nezaplacení.
Po šesti týdnech od zákroku následuje další kontrola ve VFN. Jedná se o rutinní prohlídku jako posledně. Kontrola gumiček, vyndání zbývajících stehů. Tentokrát doktor také sundá gumičky a zkouší, jak dokážete otevřít pusu. Že to po šesti týdnech ve fixu není žádná sláva snad ani nemusím zdůrazňovat. Rozkazy zní tedy jasně: teď už nezbývá než cvičit, cvičit a cvičit.
Ortodontista mě předtím poslal domů s tvrzením, že gumičky po šesti týdnech nemusím nosit vůbec. Mně osobně se to příliš nezamlouvalo, protože to bylo v přímém rozporu s tím, co jsem dostala na papíře i slyšela z jiných zdrojů. Když jsem totéž přetlumočila doktorovi ve VFN, konstatoval, že to se mu tedy opravdu nezdá a pochopitelně mi naordinoval ještě další tři týdny gumiček přes noc, jak jsem původně počítala. Je to zvláštní, podle mě by se jejich názory tolik rozcházet neměly (zvlášť když vím, že to není poprvé). V každém případě víc důvěřuji člověku, který mě operoval a očividně má s touhle záležitostí více zkušeností.
 |
| Po osmi týdnech už jsem zpracovala i pizzu! |
Ať je to ale tak nebo onak, jsem za to neskutečně šťastná. Přetrpěla jsem si šest týdnů, teď konečně svoboda! Na druhou je to bez gumiček zpočátku nezvyk a člověk si připadá nejistý. Asi jako když si zvyknete spoléhat se na berlu, kterou vám zničehonic seberou.
Co se jídla týče, oficiálně už je povoleno všechno (snad až na oříšky a syrovou mrkev, to by asi neprošlo), ale uvidí se, jak to časem půjde. Všechno se zlepšuje, ale hrozně pomalu. Kosti už by teď měly být úplně srostlé, ale zuby pořád bolí. Dovolím si vrátit se ke slůvku "oficiálně". To znamená, že máte dovoleno - tedy ne to, že vám to bolavé zuby skutečně umožní. V každém případě je to boj a vy se nesmíte vzdát.
Dalším důležitým poznatkem, který jsem se dozvěděla (příliš pozdě), je například to, že v téhle době už byste měli dávno skončit s Corsodylem. Výplachy se vyplatí jen prvních pár týdnů, poté už se spíš nedoporučují, což jsem ovšem já nevěděla. Alespoň se mi objasnila záhada obarvených zubů. Obecně to u mě v puse z tohohle hlediska vypadá jako po živelné pohromě a to přestože se snažím je čistit pravidelně a pečlivě. Bude co dohánět.
Další kontrola se obvykle koná až za tři měsíce od operace. A co se pak týče rovnátek jako takových, těch se nějaký čas ještě nezbavíte. Minimálně následující půlrok.
ZPÁTKY K NORMÁLU
Deset týdnů je pryč a já jsem od gumiček osvobozena úplně. Je to neskutečná úleva, ale pokud jste si mysleli, že v tu ránu všechna omezení mizí, jste na omylu. Kosti jako takové už povětšinou nebolí, ale zuby si v jednom kuse na něco stěžují. Navíc člověka v normálním fungování omezují znecitlivění, která i po dvou měsících přetrvávají, přestože v podstatně menší míře. Bradu ani spodní ret stále necítím, ale s tím se dalo počítat. Polovina jazyka, s níž jsem měla předtím problém, už se vzpamatovala. Přesto to všechno značně komplikuje.
S přechodem na "normální" jídlo byste také měli být opatrní. Šest týdnů jste jedli jenom kaše, takže váš žaludek není zvyklý na mastné a těžké pochutiny, jinak bude protestovat - a veřte, že se neostýchá - a vy zbytečně riskujete žaludeční křeče.
Po dvou měsících dobírám poslední balení Milgammy, přičemž jsem vynechala dva týdny. Dle doktorových slov to ničemu neuškodí, spíše se to naopak doporučuje. Jeden problém by tu přece jen ale byl: tím, jak se čistí tělo, dělá naprostá zvěrstva s akné.
Několik týdnů jste pořádně nemluvili. Počítejte s tím, že si budete šlapat na jazyk. Kousat, žvýkat a v neposlední řadě mluvit se budete vpodstatě učit odznova.
Je to zkrátka běh na dlouhou trať a po dvou měsících je cíl stále ještě v nedohlednu.
PŘED A PO
Není to poprvé, co zmiňuji, že na operaci jsem jít vůbec nechtěla. A není to ani naposledy, co mě uslyšíte si stěžovat na to, jak to bolí a tahá, jaká to byla otrava a že do nemocnice už nikdy dobrovolně ani nevkročím. Ale když vidím ten výsledek, když cítím, jaké je být z tohohle ohledu normální - šla bych znovu. Neříkám, že teď hned, ale šla bych. Stojí to za to, i když to ostatní možná tolik nepochopí. Když už nic, myslete na tohle: můžete se mnohem častěji smát, aniž byste se za svůj úsměv styděli. A to je vážně pocit k nezaplacení.
ZÁVĚREČNÝ PŘEHLED
Většina z toho už sice zazněla v předchozích článcích, ale pro přehled se podobné shrnutí může hodit.
Většina z toho už sice zazněla v předchozích článcích, ale pro přehled se podobné shrnutí může hodit.
1. PŘED OPERACÍ:
3. PO OPERACI:
• Otoky:
- třetí den je zdaleka nejhorší a opuchlost opravdu velká
- postupné opadávání během následujících týdnů (prakticky celých šest týdnů)
• Bolesti:- první dny téměř žádné (znecitlivění)
- později tlaky, tahání, hučení v hlavě - první dva týdny jsou nejhorší
- po několika týdnech umrtvení přichází k sobě - tlaky a pobolívání zubů i kostí (po celých šest týdnů i déle)
• Znecitlivění:- dásně, jazyk, brada a rty (odborný název: parestézie)
- úplné navrácení citlivosti běžně až za 4 či 5 měsíců nebo déle (v některých případech může přetrvat)
4. DŮLEŽITÉ VĚCI, S NIMIŽ JE TŘEBA POČÍTAT:
• Nasazování gumiček na rovnátka
- prvních šest týdnů nonstop, možnost sundání na jídlo dvakrát až třikrát denně + tři týdny na noc
- počty se liší, já měla 4, setkala jsem se ale i s 6, 8 nebo jen se 2
• Stehy většinou bývají samovstřebávací
• Počítejte se zásobou šroubků a destiček z titanu (někdy se vyndavají, většinou ale ne)
Jídlo:
• první týden tekutá strava (mnozí doporučují brčka, já osobně rovnou skleničku)
• druhý a třetí týden kašovitá strava (více o jídle a mých dalších tipech si přečtěte zde)
• čtvrtý až šestý týden: kašovitá strava + jídla, která dokážete rozmělnit pomocí jazyka a o patro
• po šesti týdnech postupný návrat k normální stravě (velmi pomalu a zpočátku jen měkké)
• po šesti týdnech postupný návrat k normální stravě (velmi pomalu a zpočátku jen měkké)
Pití:
• první týdny se snažit pít minimálně dva litry vody denně (ideálně 2,5 až 3 litry)!
Váha:
• běžně zhubnutí až o 8 kg, v mém případě nejvíc 4 kg
váha před operací: cca 51 kg
pět dní po operaci: 49 kg
sedm dní po operaci: 48 kg
dva týdny až sedmnáct dní po operaci: cca 47,5 kg
měsíc po operaci: 48,5 kg
pět týdnů po operaci: 48,5 kg
dva měsíce po operaci: 50 kg
dva měsíce po operaci: 50 kg
-> není problém váhu nabrat zpátky
Rehabilitace:
• možné nejdříve 3 měsíce od zákroku, dojíždění do VFN
Finance:
• samotná operace se cenově pohybuje mezi 150-250 000 Kč (naštěstí ji hradí pojišťovna, protože se nejedná o zákrok čistě kosmetický, ale zdravotní)
• rovnátka - cena rovnátek (i se sundáním běžně kolem 20 000 Kč), poplatky za výměny drátků a gumiček (mění se téměř na každé návštěvě, cca 400 Kč za jednu výměnu), fotografie (mnohokrát před i po operaci, jedna série snímků stojí přibližně 250 Kč)
• CT 1500 Kč
• poplatky za konzultace
• splinty na operaci 4700 Kč (platí se před operací, nehradí pojišťovna)
• plastika brady 17-20 000 Kč (to už pojišťovna nehradí)
• plastika brady 17-20 000 Kč (to už pojišťovna nehradí)
+ další "drobné" i větší výdaje: nakoupení věcí do nemocnice, léky, nutridrinky, benzín (dojíždění do Prahy)...
Je toho pochopitelně víc, ale tohle jsou asi ty nejdůležitější milníky.
UPDATE (k 22. 12. 2018)
Protože moc dobře vím, že mi hlavou vířily desítky otázek, a i když byla možnost se na některé z nich zeptat, je ohromně těžké je vyslovit nahlas a skutečně to udělat, rozhodla jsem se přijít s možností anonymního formuláře. Pokusím se odpovědět na všechno, co nebudu považovat za příliš osobní a otázky spolu s odpověďmi doplním do některého z článků. Nemyslete si, že to dělám jen tak pro srandu králíkům nebo z toho důvodu, že bych se nudila. Věřím, že to někomu může pomoct, ale hlavně - opravdu bych stála o to, aby se tenhle problém dostal do povědomí lidí více než doposud. Lidi jsou na téma zdravotního stavu hákliví, ale proboha - žijeme v 21. století a mnohem kontroverznější věci, které byly ještě před pár lety považovány za tabu, jsou dnes na denním pořádku. Zrovna tohle je pak věc, která za to stojí - věc, o které by se mělo vědět (protože jak jsem za těch několik měsíců zjistila, moje vada není ani náhodou tak ojedinělá, jak jsem si ještě donedávna myslela).
Je toho pochopitelně víc, ale tohle jsou asi ty nejdůležitější milníky.
UPDATE (k 22. 12. 2018)
Protože moc dobře vím, že mi hlavou vířily desítky otázek, a i když byla možnost se na některé z nich zeptat, je ohromně těžké je vyslovit nahlas a skutečně to udělat, rozhodla jsem se přijít s možností anonymního formuláře. Pokusím se odpovědět na všechno, co nebudu považovat za příliš osobní a otázky spolu s odpověďmi doplním do některého z článků. Nemyslete si, že to dělám jen tak pro srandu králíkům nebo z toho důvodu, že bych se nudila. Věřím, že to někomu může pomoct, ale hlavně - opravdu bych stála o to, aby se tenhle problém dostal do povědomí lidí více než doposud. Lidi jsou na téma zdravotního stavu hákliví, ale proboha - žijeme v 21. století a mnohem kontroverznější věci, které byly ještě před pár lety považovány za tabu, jsou dnes na denním pořádku. Zrovna tohle je pak věc, která za to stojí - věc, o které by se mělo vědět (protože jak jsem za těch několik měsíců zjistila, moje vada není ani náhodou tak ojedinělá, jak jsem si ještě donedávna myslela).
Předně souhlasím s tím, že je skvělé, že už můžeš jíst pizzu! Ta na té fotce vypadá neodolatelně. :D (To si samozřejmě dělám legraci.)
OdpovědětVymazatDoufám, že tahle tvá série článků někdy někomu pomůže, ty informace jsou docela podrobné. :)
Díky!
VymazatJá taky doufám. Začala jsem to psát hlavně proto, že když jsem já sama něco podobného hledala, moc použitelného toho na internetu nebylo.
Zdravím, rád bych se zeptal na jednu věc a to citlivost.
OdpovědětVymazatPo jaké době se ti vrátila citlivost dásní resp. celé čelisti kterou posunovali. Nepočitám Bradu a rty, které vím že trvají dlouho, ale přímo o dásních jsem nic nenašel.
Samozřejmě vím že je to u každého individuální, ale aspoň pro info, jak přibližně to trvá :-)
Děkuji za odpověd.
Teď jsem na tenhle komentář narazila a upřímně si nepamatuju, jestli jsem na něj už někdy odpovídala (za což se moc omlouvám).
VymazatKaždopádně citlivost dásní šla k normálu poměrně rychle, už si to nepamatuju přesně, ale řekla bych, že u mě tak dva měsíce max :)