CORTINA: Město snobů

Cortina d'Ampezzo, věhlasné horské městečko v provincii Benátsko sevřené v objetí italských Dolomit, proslula nejen jako středisko zimním sportů a závodů nebo úchvatnou přírodou a památkami. Většině lidí se totiž při názvu tohoto přepychového města vybaví značkové butiky a vyhlášené restaurace. Při toulkách východními Dolomity se dokonce i naše cesta stočila tímto směrem a touha po poznávání nových kultovních míst nás pak zavedla právě do Cortiny.

V Cortině je draho a to z několika důvodů - mezi přední patří kupříkladu strategická pozice (přímo z města vede hned několik lanovek) a historické kořeny města. Ubytováni jsme zde tedy proto nebyli a ve městě samotném jsme se stavili jen na krátkou procházku při návratu z jiné horské túry. Co se parkování týče, o parkoviště nouze není. Většina z nich je však placená. Velké množství turistů má v oblibě parkovat u bývalého nádraží (za poplatek). Pokud si ale nastudujete plány města, zjistíte, že můžete docela pohodlně zaparkovat i zadarmo a to například u olympijského stadionu (Ra Vallées), což je navíc poměrně komfortní, protože o tomto místě ví podstatně méně turistů a ani se nenachází příliš daleko od centra.

Přestože se Cortina nachází v objetí velehor, na horaly jako takové v centru narazíte spíše zřídka. Popravdě řečeno je město zaplněné spíše dámami v kožíškách, s vysokými podpatky a značkovými kabelkami. Není tedy divu, že já - v zablácených pohorkách, propoceném sportovním triku a hůlkami v ruce - jsem si na takovém místě připadala poněkud nepatřičně. Zpočátku jsem měla snahu nakouknout dovnitř několika butiků (a teď nemám na mysli žádné desetitisícové značky, ale normální obchody se sportovním zbožím a turistickými potřebami), ale prodavačky se tvářily jako supi, a tak jsem příště raději zůstala jenom za vitrínou.

Z architektonického hlediska se mi kupodivu více než samotné centrum líbily postranní ulice, jimiž jsme přicházeli. Centrum jako takové je navíc samo o sobě poměrně malé - což se znatelně odráží na koncetraci přítomných lidí. Cortina má ohromné plus s ohledem na panorama a historii, čehož patřičně využila a na těchto základech vybudovala malé horské impérium. Jenže nevkusné butiky, předražené kavárny a restaurace jsou popravdě řečeno asi to jediné, co vám může nabídnout.

Snobství a střípky historie. Na fragmenty a ozvěny někdejší slávy narážíte doslova na každém kroku. Vždyť právě zde se v roce 1956 konala olympiáda. Kromě památníků a olympijského stadionu máte dokonce možnost vyfotografovat si i starý skokanský můstek.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi Cortina vůbec nelíbila. Svým způsobem je to pěkné město a není jeho vina, že vlivem obchodu a snobství poněkud zdegradovalo. Jenže když jsem sem přijížděla, byla jsem nadšená a vzhledem k italskému stavitelství a kultuře jsem očekávala opravdu hodně. Není tedy divu, že z mé krátké návštěvy jsem byla tak trochu zklamaná. Cortina je zkrátka město snobů - tak to bylo a tak to bude. V každém případě jsem ale ráda, že jsem ji mohla vidět na vlastní oči. Můj pohled totiž může být úplně jiný než třeba ten váš, a proto vás od návštěvy rozhodně neodrazuji. Jen si popravdě řečeno neumím představit, že bych zde strávila více času než jedno zamlžené odpoledne.

Co vy a Dolomity? Navštívili jste někdy Cortinu?