Do Dolomit na pohodu 1/2

Říká se: "Vidět Neapol a zemřít." Dle mého skromného názoru by jistě stálo za to zavést také: "Vidět Dolomity a už nikdy je neopustit." Je totiž až příliš snadné si tento rozsáhlý a rozmanitý masiv s nespočtem možností zamilovat a jakmile se tak jednou stane, vždycky si najdete cestu zpět. Dolomity jsou navíc tak rozlehlé, že prozkoumání všech jejich tajů by trvalo roky a to ať už jste horolezci nebo před ferratami dáváte přednost méně náročným vycházkám. A právě o tom druhém bodě se dnes budeme podrobněji bavit.

Dolomity se chlubí hned několika majestátními symboly, Tre Cime neboli Drei Zinnen (2999 m n. m.) počínaje a kupříkladu Tofanami (vrchol 3244 m n. m.) konče. Právě tyto dominanty se na první pohled tváří přístupně, přesto se jedná o poměrně náročné trasy, které jsou kupříkladu s malými dětmi poněkud nerealizovatelné a i dospělý člověk, který není zvyklý chodit po horách, by mohl mít problém s dechem - a nejen s ním. Dolomity však nabízejí i nepřeberné množství méně náročných túr a atraktivních procházek, přestože o mnohých z nich se v normálních průvodcích nedočtete.

V první části tohoto dvojčlánku se vás tedy pokusím přesvědčit o tom, že do Dolomit můžete vyrazit za vzrušením a dobrodružstvím - ale zároveň to celé praktikovat jak se říká na pohodu.

MONTE CRISTALLO

Poblíž slavného střediska Cortina d´Ammpezzo ve Východních Dolomitech - dříve útulného horského městečka, v němž se před lety konaly olympijské hry, dnes spíše magnetu na turisty a pračky na peníze - se na severu k nebi tyčí Monte Cristallo s věhlasnými ferratami. Důležitější než to ale pro vás v tuto chvíli nejspíš je, že z chaty Rifugio Son Forcia na konci sedačkové lanovky vede dolů na parkoviště (rovnou u lanovky a navíc bezplatné) pohodlná cesta, po většinu času navíc široká (na auto).

Rifugio Son Forcia (2215 m .n m.)

Sedačka, která dospělého vyjde na 11,80 Euro (za děti jste zde považováni do 14 let), vás vyveze od Rio Gere (1698 m n. m.) k Rifugio Son Forcia (2215 m n. m.), odkud máte jedinečný výhled na okolní masivy a mimo jiné také na skupinu Tofana (na západě), horské štíty Sorapisu (na východě) nebo třeba i na vzdálenou Marmoladu. Dříve se odtud dalo naskakovací kabinkou dostat až na samotný vrchol (cca dalších 900 metrů převýšení a přístup k ferratám), v současnosti je však kvůli stáří vyřazena z provozu.
Většina zdrojů se shoduje na tom, že údolí Ampezzo je mimořádně malebné na pohled a já coby očitý svědek jim mohu dát jedině za pravdu. 

Až se dostatečně pokocháte výhledem, můžete vyrazit po cestě s číselným označením 203. Sestup trvá v průměru zhruba 2 hodiny a je opravdu nenáročný, ideální pro rodiny s dětmi nebo méně zdatné jedince - a přitom máte pocit, že nejste zavřeni dole v údolí. Turistů je zde na dolomitské poměry také jen pomálu, takže se nemusíte bát, že byste se doslova prodírali davem, jako je tomu například na zprofamovaných Tre Cime.

FALORIA 
Faloria (2123 m n. m.) je z Monte Cristallo doslova na dohled - leží totiž přímo naproti. Výhledy do krajiny a na okolní masivy jsou tudíž stejně malebné, přestože ne úplně totožné. To však není jediný důvod, proč stojí za to tenhle výlet zvážit.

Hned dva způsoby dopravy na vrchol.

Nahoru se můžete dostat hned dvěma různými způsoby. Buďto můžete využít kabinku z Cortiny nebo je zde možnost nechat se vyvést džípem, což osobně považuji za mnohem větší dobrodružství a navíc je to cenově výhodnější i praktičtější, protože sejdete přímo na parkoviště, kde jste ráno nechali auto. Zpátky do Cortiny byste se museli dopravit autobusem. Pokud byste se ovšem rozhodli pro džíp, musíte si minimálně den dopředu telefonicky domluvit odvoz (na zmiňovaném parkovišti je stánek s kontaktem). Ke konečné stanici lanovky vás vyvezou za 6 Euro na osobu, až na úplný vrchol k chatě Rifugio Capanna Tondi pak za další 4 Eura, celkově tedy za 10. Kabinka z Cortiny by vás vyšla dvakrát tak draho.

Sejít dolů na parkoviště není ani zdaleka jediná možnost, pro niž se můžete na vrcholu rozhodnout.

Sestup přechází ze sjezdovky na širokou cestu, kterou jezdí nahoru i zmiňovaný džíp, tudíž je opravdu široká a na chůzi poměrně pohodlná. Můžete si ji ovšem zpestřit i paralelními stezkami s vyhlídkami. Podobně jako předešlý tip je celý výlet záležitostí dvou až tří hodin. A co je důležité: ani zde nenarazíte na návaly lidí. Většina z nich se totiž vyveze lanovkou, pokochá se výhledem a opět sjede dolů do Cortiny. A vy si díky tomu můžete nerušeně vychutnat to pravé kouzlo a nerušenou atmosféru italských Dolomit.

Další tipy na dolomitské výlety na pohodu si můžete přečíst v druhé části článku (již brzy)!