Dneska (no, dneska jako dneska teda už ne) je prvního prosince a nejenom, že jsem zapomněla otevřít první okénko v adventním kalendáři, ale na to, že bych se měla pustit do psaní deníku, jsem přišla vlastně docela náhodou. Svět je prazvláštní místo a dějí se v něm opravdu zvláštní věci, které je nad naše síly pochopit a jež člověku dokážou spolehlivě zamotat hlavu, i když se je snaží pevně držet v rukou a jistá jeho část nejspíš doopravdy věří tomu, že to dělá.
Jako kdybych se během několika posledních týdnů rozdělila na několik já, přičemž každé z nich chce něco úplně jiného a je naprosto nemožné je zase spojit dohromady. Je to jako hon za světlem nebo se pokoušet vysušit moře.
Jako kdybych se během několika posledních týdnů rozdělila na několik já, přičemž každé z nich chce něco úplně jiného a je naprosto nemožné je zase spojit dohromady. Je to jako hon za světlem nebo se pokoušet vysušit moře.
KATASTROFA VOL. 2
Požehnán buď... kdokoliv, kdo tohle způsobil! V listopadu jsem ve škole totiž moc nepobyla, a když už jsem se tam přece jen ukázala, natrefila jsem na nějakou tu akci nebo testovnání - anebo jsem zdrhla na autoškolu (moje kuriózně nekuriózní zážitky už jste doufám četli?). Není tedy divu, že z hlediska školního si toho z letošního listopadu zas tak moc nevybavuju, protože jsem byla ústavičně duchem jinde (nemusím myslím zmiňovat, kde všude se to pak odrazilo... no a co?).
Ke konci měsíce si na nás po letech opět zasedlo testování Close - o němž si myslím své a už několikrát jsem to taky říkala. Naivně jsem si ale myslela, že se po těch letech trošku poučily. Aspoň trošičku. Jakmile však paní pronesla první větu, bylo mi jasné, že je tomu spíš naopak.
"A během testu... to klidně můžete bejt na mobilu nebo poslouchat hudbu, mně je to jedno..."
Tak jo. Proč ne?
Den na to se konal mezinárodní Suit up den. Ne že bych se nezúčastnila, ale... Prosím pěkně, byla zima, ráno jsem čekala půl hodiny na poště, potom před kinem (o němž se zmíním později) a odpoledne jsem běžela na autoškolu, odkud jsem se pěšky vracela až za tmy. Já si tedy nemyslím, že by to byla zrovna ideální kombinace na šaty, když venku praští. To datum prostě musel vybírat chlap!
Co se kina týče, byli jsme zataženi na Hovory s TGM. Byla jsem si vědoma toho, že se jedná o náročný snímek, ale to nic nezměnilo na skutečnosti, že jsem v konečné fázi stejně začínala klimbat. Co k tomu dodat. Příliš mnoho filozofie příliš brzy ráno.
Z TŘÍDNÍ KRONIKY
Dokonce i třídní kronika tenhle měsíc zeje prázdnotou. Ale přece jen vás o ni neoberu úplně...
Požehnán buď... kdokoliv, kdo tohle způsobil! V listopadu jsem ve škole totiž moc nepobyla, a když už jsem se tam přece jen ukázala, natrefila jsem na nějakou tu akci nebo testovnání - anebo jsem zdrhla na autoškolu (moje kuriózně nekuriózní zážitky už jste doufám četli?). Není tedy divu, že z hlediska školního si toho z letošního listopadu zas tak moc nevybavuju, protože jsem byla ústavičně duchem jinde (nemusím myslím zmiňovat, kde všude se to pak odrazilo... no a co?).
Ke konci měsíce si na nás po letech opět zasedlo testování Close - o němž si myslím své a už několikrát jsem to taky říkala. Naivně jsem si ale myslela, že se po těch letech trošku poučily. Aspoň trošičku. Jakmile však paní pronesla první větu, bylo mi jasné, že je tomu spíš naopak.
"A během testu... to klidně můžete bejt na mobilu nebo poslouchat hudbu, mně je to jedno..."
Tak jo. Proč ne?
Den na to se konal mezinárodní Suit up den. Ne že bych se nezúčastnila, ale... Prosím pěkně, byla zima, ráno jsem čekala půl hodiny na poště, potom před kinem (o němž se zmíním později) a odpoledne jsem běžela na autoškolu, odkud jsem se pěšky vracela až za tmy. Já si tedy nemyslím, že by to byla zrovna ideální kombinace na šaty, když venku praští. To datum prostě musel vybírat chlap!
Co se kina týče, byli jsme zataženi na Hovory s TGM. Byla jsem si vědoma toho, že se jedná o náročný snímek, ale to nic nezměnilo na skutečnosti, že jsem v konečné fázi stejně začínala klimbat. Co k tomu dodat. Příliš mnoho filozofie příliš brzy ráno.
Z TŘÍDNÍ KRONIKY
Dokonce i třídní kronika tenhle měsíc zeje prázdnotou. Ale přece jen vás o ni neoberu úplně...
Chemikářka už neví, koho by se zeptala: "Zdi, řekni mně... Ona mi to ta zeď neřekne!"
Spolužák chtěl ohromit angličtináře svojí španělštinou - nebo to bylo naopak?
"Teď řek, že je z Čech."
"Ne, že je mi 18."
"To je to samý."
-
"Co znamená escoba?"
"No to je koště."
"To je koště? A proč mi to povídáš?"
Matikářka začíná být zoufalá. "Nebav se s cizími lidmi. Co kdyby byla aritmetická posloupnost úchyl, že?"
Spolužáci byli upozorněni na hrubku v prezentaci.
"To je ta rozbitá prezentace," hájil se jeden z nich.
A biologář pohotově odvětil: "Některý 'i' z toho ztvrdly!"
O něco později se s námi podělil o historku: "... vyběh na medvěda se zubním kartáčkem!"
ZA HORIZONTEM
Už jsem se zmiňovala, že jsem znatelnou část listopadu strávila v jiných končinách. Konečně vám tedy prozradím, že konkrétně to bylo v SAE. A abych vás naštvala, to je prozatím taky všechno, co se ode mě dozvíte. Mám totiž v plánu hned několik článků - velkolepých článků! - jen se k jejich napsání nikdo nemá.
Osmnáctého listopadu bylo poprvé bílo, a já jsem tak doslova vyměnila písek za sníh. Nemůžu říct, že by se mi to zrovna líbilo, ale co se dá dělat. Koncem měsíce jsem vyrazila i na pár nákupů, abych si zlepšila náladu - a abych se v těchhle nelidských mrazech aspoň trochu zahřála.
Vzpomínky nikdy nevyzní tak, jak by měly, když je jen sepíšete. A i když to říkám skoro pořád, tenhle měsíc byl zase něčím vyjímečný, něčím neopakovatelný. A já nestačím lomit rukama nad tím, jaká je to nespravedlnost, že už je to všechno zase daleko za horizontem.
VOLNO? HAHA!
Volna moc není, a když už je, mizí jako lodě před bouří. Filmů jsem stihla žalostně málo, vlastně asi jen jeden. 10 Things I Hate About You ale rozhodně stálo za to. Tenhle žánr obvykle nevyhledávám, ale... prostě Heath Ledger, co si budeme povídat!
Castlevanie! V listopadu vyšla celá druhá řada Castlevanie, jupí! A bylo to non plus ultra super! Moudří zdrojové tvrdí, že by se na příští rok měla chystat další série, ale... upřímně? Jestli udělají třetí řadu, stoprocentně se na ni podívám. A stoprocentně to ten seriál pošle do kopru.
Začátkem listopadu jsem přelouskala Psa baskervillského v originále. Možná jsem čekala větší wow efekt, ale... Sherlock je Sherlock. The Wrath and the Dawn od Renee Ahdieh. Na tuhle sérii jsem se chystala hodně dlouho a teď se mi to konečně tematicky hodilo. Příjemná dovolenková pohodovka, ale jednou stačilo. Pustila jsem se taky do klasiky. Zaujal mě Fráňa Šrámek a jeho Modrý a rudý. Oprávněně. Na poezii nejsem, ale tohle stojí za to. Pak se přihlásila i povinná četba a s ní Edison od Nezvala, kterého bych si za normálních okolností nejspíš nevybrala. Tohle dílo se hodnotí dost těžko, protože... chápejte, mně se ta kniha líbila. Akorát je hodně složité říct, o čem vlastně byla. Koncem měsíce jsem sáhla i po Krysaři od Viktora Dyka a byla jsem strašně překvapená. Přečetla jsem ho totiž na jeden zátah a jsem naprosto nadšená! Tuhle knihu by si měl přečíst každý a to bez výjimky! Opravdu!
Psaní jsem se v listopadu nevěnovala vůbec, přesto bych se o něm ráda zmínila. Tři z povídek, které jsem přes prázdniny posílala do soutěží, se totiž umístily - a to už je něco! První z nich obsadila třetí místo v soutěži Horor Webu a už jsem se o ní zmiňovala v samostatném článku. Druhé místo sklidil Případ tří zubů v České lupě, což mi naprosto vyrazilo dech. Trošku sobecky ale musím připustit, že momentálně patří mezi mé oblíbence. Jo, vážně si myslím, že je dobrá. A do třetice všeho dobrého to nejlepší! Dostala jsem se mezi výherce letošního ročníku Zpívajících věží! Takže jestli všechno klapne, jak má, napřesrok mi oficiálně vyjde hned druhá práce. Podle všeho to sice bude chtít ještě hodně práce, ale věřím, že výsledek bude stát za to. Kdo se těší se mnou?
NOVĚ
Plochopitelně jsem si něčím musela udělat radost. Nikdo jiný to za mě koneckonců neudělá. Ze SAE jsem si přivezla spoustu suvenýrů, kromě hromady mušlí, hotelových šampónků a písku z bot třeba taky tričko. A v našich končinách jsem byla taky poměrně úspěšná, třeba s novým kabátem.
Tohle je tzv. víceúčelová fotka. Je na ní totiž jak triko, tak i kryt na telefon.
PRDLAJS PODZIM
Prdlajs podzim. Metal bude! Aneb jediný způsob, jak se z té hrůzy venku nezbláznit - nebo aspoň ne úplně.
Osmnáctého listopadu bylo poprvé bílo, a já jsem tak doslova vyměnila písek za sníh. Nemůžu říct, že by se mi to zrovna líbilo, ale co se dá dělat. Koncem měsíce jsem vyrazila i na pár nákupů, abych si zlepšila náladu - a abych se v těchhle nelidských mrazech aspoň trochu zahřála.
Celkem kýč, že?
Vzpomínky nikdy nevyzní tak, jak by měly, když je jen sepíšete. A i když to říkám skoro pořád, tenhle měsíc byl zase něčím vyjímečný, něčím neopakovatelný. A já nestačím lomit rukama nad tím, jaká je to nespravedlnost, že už je to všechno zase daleko za horizontem.
VOLNO? HAHA!
Volna moc není, a když už je, mizí jako lodě před bouří. Filmů jsem stihla žalostně málo, vlastně asi jen jeden. 10 Things I Hate About You ale rozhodně stálo za to. Tenhle žánr obvykle nevyhledávám, ale... prostě Heath Ledger, co si budeme povídat!
Castlevanie! V listopadu vyšla celá druhá řada Castlevanie, jupí! A bylo to non plus ultra super! Moudří zdrojové tvrdí, že by se na příští rok měla chystat další série, ale... upřímně? Jestli udělají třetí řadu, stoprocentně se na ni podívám. A stoprocentně to ten seriál pošle do kopru.
 |
| Zdroj: https://comic-watch.com/ |
Začátkem listopadu jsem přelouskala Psa baskervillského v originále. Možná jsem čekala větší wow efekt, ale... Sherlock je Sherlock. The Wrath and the Dawn od Renee Ahdieh. Na tuhle sérii jsem se chystala hodně dlouho a teď se mi to konečně tematicky hodilo. Příjemná dovolenková pohodovka, ale jednou stačilo. Pustila jsem se taky do klasiky. Zaujal mě Fráňa Šrámek a jeho Modrý a rudý. Oprávněně. Na poezii nejsem, ale tohle stojí za to. Pak se přihlásila i povinná četba a s ní Edison od Nezvala, kterého bych si za normálních okolností nejspíš nevybrala. Tohle dílo se hodnotí dost těžko, protože... chápejte, mně se ta kniha líbila. Akorát je hodně složité říct, o čem vlastně byla. Koncem měsíce jsem sáhla i po Krysaři od Viktora Dyka a byla jsem strašně překvapená. Přečetla jsem ho totiž na jeden zátah a jsem naprosto nadšená! Tuhle knihu by si měl přečíst každý a to bez výjimky! Opravdu!
Psaní jsem se v listopadu nevěnovala vůbec, přesto bych se o něm ráda zmínila. Tři z povídek, které jsem přes prázdniny posílala do soutěží, se totiž umístily - a to už je něco! První z nich obsadila třetí místo v soutěži Horor Webu a už jsem se o ní zmiňovala v samostatném článku. Druhé místo sklidil Případ tří zubů v České lupě, což mi naprosto vyrazilo dech. Trošku sobecky ale musím připustit, že momentálně patří mezi mé oblíbence. Jo, vážně si myslím, že je dobrá. A do třetice všeho dobrého to nejlepší! Dostala jsem se mezi výherce letošního ročníku Zpívajících věží! Takže jestli všechno klapne, jak má, napřesrok mi oficiálně vyjde hned druhá práce. Podle všeho to sice bude chtít ještě hodně práce, ale věřím, že výsledek bude stát za to. Kdo se těší se mnou?
NOVĚ
Plochopitelně jsem si něčím musela udělat radost. Nikdo jiný to za mě koneckonců neudělá. Ze SAE jsem si přivezla spoustu suvenýrů, kromě hromady mušlí, hotelových šampónků a písku z bot třeba taky tričko. A v našich končinách jsem byla taky poměrně úspěšná, třeba s novým kabátem.
Tohle je tzv. víceúčelová fotka. Je na ní totiž jak triko, tak i kryt na telefon.
Tričko pro Pohodáře (pochopíte ve třetím díle Autoškoly - už brzy)!
PRDLAJS PODZIM
Prdlajs podzim. Metal bude! Aneb jediný způsob, jak se z té hrůzy venku nezbláznit - nebo aspoň ne úplně.
A co vy a listopad?
To tričko bych si rozhodně měla pořídit. Odkud že ho máš? :D
OdpovědětVymazatJinak neboj, taky si občas připadám strašně schizofrenně. :D Drž se a měj se hezky. ^^
Za pakatel z Primarku, doporučuju! :)
VymazatBudu a děkuju! Ty taky :)