Beyond The Black & Within Temptation: Vídeň 2018

Within Temptation, nizozemská symphonicmetalová skupina, to už je pro člověka, který se alespoň trochu orientuje v příslušném žánru, opravdu znělé jméno. O něco hůře jsou na tom s popularitou němečtí Beyond The Black, kteří řádí na hudební scéně teprve od roku 2014, což jim ovšem v žádném případě neubírá na kvalitách. Nad oznámením Within Temptation jsem chvíli váhala, ale jakmile jsem se dozvěděla, že v jeden večer budou na jednom místě obě dvě skupiny - na to prostě nešlo říct ne! A protože Praha byla beznadějně vyprodaná, nezbylo nic jiného, než nasednout do auta a vyrazit směr Vídeň.

Návštěva vídeňského Gasometeru byla pro mě také premiérou. Gasometer je kuriózní nejen z hlediska architektonického, ale především historického. Zbudován v roce 1896 podle návrhu Franze Kapauna se totiž sestává ze 4 bývalých plynojemů, které v dnešní době slouží jako nákupní galerie nebo právě koncertní síň. Nejsem si moc jistá, jestli se jedná zrovna o nejsystematičtější nákupní centrum, v jakém jsem kdy byla, v každém případě se mi ale část využívaná jako koncertní sál líbila. Praktická a přehledná s příjemnou komorní atmosférou.

Překvapil mě ovšem i počet lidí. Vzhledem k tomu, že pražský koncert byl beznadějně vyprodaný několik měsíců předem, dalo by se logicky očekávat, že i Vídeň bude praskat ve šveh (přece jen se sem nestahují pouze lidé z Rakouska, ale Vídeň už tradičně slouží jako středisko všech okolních zemí). K něčemu takovému ovšem vůbec nedošlo a ještě ke všemu jsem se nestačila divit, jak znepokojivě vysoko se pohyboval průměrný věk obecenstva. Osobně si ale nemám na co stěžovat, protože pak bylo mnohem jednodušší vybojovat si dobrý flek pod pódiem - a to se počítá.

Celé turné se linulo v duchu nových alb a ani ve Vídni tomu nebylo jinak. Novinky od Within Temptation - Resist - jsme se zatím sice nedočkali (pouze několika málo ochutnávek) vzhledem k interním problémům skupiny, kvůli nimž se datum vydání posunulo o několik měsíců. V případě Beyond The Black je však jejich nejnovější deska Heart of the Hurricane venku už od konce léta - a je to vážně pecka, jak už jste si koneckonců mohli přečíst i v recenzi, kterou jsem před časem psala na blog.

Časový harmonogram byl dodržen téměř do puntíku přesně. Beyond The Black se tak objevili na pódiu akorát včas - a byli naprosto skvělí. Sršilo z nich přímo hmatatelné nadšení, jakási živelnost a přirozenost a atmosféra v sále tak byla opravdu jedinečná. Jennifer Haben navíc předvedla, že zpívat neumí jenom na deskách, ale že má hlas jako zvon i naživo.
Právě zmiňovaná přirozenost navíc způsobila, že vystoupení předkapely jsem si nakonec užívala o něco víc než hlavní hvězdu večera, která už po letech působení na hudební scéně přece jen má naučené jisté postupy a nepůsobí tolik spontánně, ale místy tak trochu jako videový záznam, který už jste párkrát viděli. Tahle myšlenka by vás u Beyond The Black nikdy nenapadla.

Skupina vsadila na jistotu a zahrála písně, o nichž si byla jistá, že i posluchači, kteří se o nich dozvěděli jen zběžně, budou vědět, a tak zazněly pecky jako In The Shadows, Hallelujah nebo Lost In Forever, stejně jako i hity z nového alba počínaje samotným Heart of the Hurricane a Million Lightyears konče.

A možná i proto, že senzační jízdu, kterou Beyond The Black odstartovali, jsem si tak neskutečně užívala, přišlo mi jejich vytoupení nakonec - i na předkapelu - příliš krátké. Vždyť to bylo sotva čtyřicet minut, možná ještě méně! 

Po efektové stránce se Within Temptation s předkapelou nedají vůbec srovnávat - a od toho koneckonců předkapely jsou, aby vynikl ten rozdíl a hlavní hvězda večera zazářila o to jasněji. Nicméně celková atmosféra přihrávala do karet spíše předkapele.
Within Temptation jsou už mazáci, a tak není divu, že za ta léta už dělají některé věci automaticky a prakticky pořád stejně. Beyond The Black na mě ovšem působili tak nějak více pospolitě, jako tým, jako někdo, kdo si to opravdu užívá - od zpěvačky až po bubeníka (a kdybych to chtěla přehnat, dodám ještě zvukaře). U Within Temptation byla po celou dobu v centru dění jen Sharon den Adel, až to chvílemi působilo, že je to jen její koncert. Popíralo to to, co mám na hudebních skupinách tak ráda - že zde má každý člen svou nepostradatelnou roli a že je to vidět.

Z hudebního hlediska se však jednalo o jedinečný zážitek. Hned otevírací song Raise Your Banner následovaný skladbami The Reckoning a Endless War z nového alba publikum skvěle nažhavily. Volba písní byla zajímavá, protože se skupina snažila poskládat playlist z těch největších hitů ze všech možných období. Přesto bych osobně poskládala setlist trochu jiným způsobem.
Skupina sice vybrala vesměs samé - víceméně osvědčené - hity, nicméně některé z nich pro zaujetí a aktivní zapojení publika nejsou zrovna ideální - a na lidech v kotli to bylo vidět. Písně jako Mother Earth, Ice Queen nebo All I Need jsou bezesporu výjimečné a to ať už rozsahy zpěvu nebo instrumentály, nicméně naživo a v těsném sledu po sobě se jimi člověk snadno přejí a zdaleka pak nezanechají v posluchači takový dojem, jak bylo nejspíš původně zamýšleno - přestože Sharon bezpochyb zpívat umí i naživo a to hodně, hodně dobře. Na druhou stranu zařadit na program dne In the Middle of the Night, What Have You Done, Paradise nebo Shot In The Dark - to byla sázka na jistotu a trefa do černého.

Sečteno podtrženo: třináctý prosinec byl pro mě rozhodně jedním z nejlepších koncertových dnů vůbec. Dvě naprosto senzační kapely na jednom místě, flek těsně pod pódiem a ulovené trsátko, zvládnutá organizace i program, efekty a zvuk... Pokud budu mít příležitost, určitě si tenhle zážitek ještě zopakuji a to ať už s Within Temptation nebo Beyond The Black.

A co vy? Jste fanoušci?

Kdy jste byli naposledy na koncertě a jak jste si to užili?