Vzpomínky na sníh

Když se podívám na všechno to promočené oblečení, co se mi válí na radiátoru, a haldy sněhu za okny, název tohohle článku pak působí poněkud zavádějícím dojmem. Věřte nevěřte, v době, kdy jsem ho začínala psát, jsem si skutečně myslela, že dalšího sněhu už se tuhle zimu nedočkáme. No, prdlajs lidi. 

Možná si taky říkáte, jestli u nás na zahradě přistálo ufo nebo co se ksakru stalo tak zásadního, že je půlka ledna a prosincový souhrn stále nikde. Popravdě řečeno nejste zas tak daleko od pravdy. Stalo se toho totiž fakt hodně a občas jsem si vážně nebyla jistá, jestli v tom to ufo skutečně nemá prsty!

ŠKOLA TRADIČNĚ NETRADIČNÍ!

Prosinec 2018... to byla jedna velká směs chaosu a anarchie. Stalo se toho strašně moc a strašně rychle, že si člověk v prvním okamžiku ani neuvědomil, že se to stalo doopravdy. Odstartovalo nám období olympiád i zkoušek, a přestože jsem se z těch autoškoláckých vykroutila - jak jste koneckonců mohli zjistit v sérii Autoškola? - zbyla jich ještě pěkná řádka; německou (jupí, nepostoupila jsem!) a češtinářskou (jupí, postoupila jsem!) olympiádou počínaje a FCE zkouškami (dala jsem to, dala jsem to, jó!) konče.

Poslední týden před Vánocemi byl naštěstí i na naší škole o něco uvolněnější. A když říkám uvolněnější, myslím tím z obou stran, poněvadž si ze školy neudělali kurník jenom studenti, ale také učitelé nebo dokonce samotné hlavní vedení. Našli se mezi nimi ovšem i jedinci se sklonem k patologickému workoholismu, a tak se kupříkladu stalo, že jsme do školy dorazili jako téměř jediná třída, abychom si mohli užít ranní jízdu s periodickou soustavou prvků - a to celé bez proudu! Nejde elektrika? A kdo by s tím měl problém!?

Projednou jsme ale měli štěstí i na pěknou řádku přednášek, kupříkladu se slečnou z Bundestagu nebo dokonce s Ladislavem Ziburou. Jako tradičně se pořádaly i různé bazary, předvánoční shromáždění nebo jsme se třeba místo matematiky potulovali po půdní vestavbě.

Premiéru mělo i školní autorské čtení. Abych pravdu řekla, chodit jsem tam vůbec nechtěla. Bohužel - nebo možná bohudík - mi nátlak ze tří stran nedovolil couvnout, a tak přestože jsem číst cokoliv nahlas zásadně odmítala, nakonec to dopadlo tak, že jsem kromě své povídky přednášela ještě dvě cizí. Ale víte vy co? Bylo to super. Tréma byla strašná, ale protože jsem chytrá holka, schválně jsem si nevzala brýle - takže jsem na své posluchače neviděla - a co oči nevidí, srdce nebolí, ne? Opět jsem si trošku zvedla sebevědomí, ale hlavně by mě nikdy nenapadlo, že bych se mohla tak pobavit u svého vlastního čtení.

Z TŘÍDNÍ KRONIKY

"Zkasils mi cvičení. Dvakrát," hudroval angličtinář. "A já jsem se na něj tak těšil!"

O něco později vyprávěl své zážitky ze školy v Americe, z nichž jsem usoudila, že: "Takže vy jste byl něco jako školní práskač."

"To jinak nešlo! Oni by mě zamordovali!"

Poté, co obešel třídu s hromadou otištěných papírů, se zarazil uprostřed kroku. "Proč jsem to vlastně nedal rozdat vám?"

"Vy jste vypadal, že vás to baví."

Na angličtině je ale vůbec legrace. Když už vám učitel nemlátí deskami po hlavě, dávají se do pohybu i další šokující... věci. "Zase jsem to věděl, to je úžasný! To si doma napíšu na zeď!"

"Přeložit slovo porod je opravdu porod."

Chemikářka se snažila spojit chemii s autoškolou, zatímco spolužák utíkal z hodiny na jízdy. "Je to vodík? A to takhle stejně přemýšlíte: Je to červená? No, jen běžte, já si z vás budu ještě chvíli dělat srandu."

"Holky, proč jste se nenarodily jako kluci?" divila se němčinářka.

"Jo, jak vás to vůbec napadlo?!"

"Pan *** mě pravidelně zamyká (v kabinetě)."

Spolužák mudrcíroval: "No, to byla osoba českého původu."

Výkřik z kabinetu fyziky: "Funguje to!"

I biologář se už tradičně rozjel. 
"Vůbec na nic nenarážim, ale prostě narážim, no."

"Ty seš ňákej chytrej najednou." - "Jak najednou!"

"Jsou dost podobný lidem." - "Mají chápavý penis, wow!"

"Věstonická Venuše, to je takový 3D porno. Mám jich doma hodně."

"Já mam ve sklepě hromadu konzerv a šavli. Takže ty kozervy ubránim!"

"Já sekám trávu..."

"Sekyrou!"

"Asi si umíte představit, jaký to je, když vás chce delfín znásilnit..."

"Já bych se nechal sečíst. Odčítání neni zrovna můj fetyš."

Spolužák ve skříni a křičící matikářka: "Vyndejte to!"

"Při cestování je rozhodně praktičtější bejt kluk. Minimálně půlka z vás to ale... nezvládla."

- Ladislav Zibura

JE TO REBEL!

Protože mi většinu volného času sežrala autoškola - ne že bych si stěžovala - na odpolední povyražení moc času nezbylo. Párkrát jsem skočila na kafe a jednou i do čajovny, kde jsem po letech zvědavosti ozkoušela pravou dýmku. Asi jsem částečně pochopila, co na tom lidé tak vidí. V těch oblacích kouře se totiž až příliš snadno upadá do tranzu. Celou euforii kazí snad jen skutečnost, že se dříve či později začnete dávit - a dávení není zrovna dvakrát romantická záležitost, to vám povím.

Třináctého prosince jsem si splnila svůj další malý sen a jela do Vídně na koncert Beyond The Black s Within Temptation. Obě dvě zmiňované skupiny naprosto žeru, takže na jejich kombinaci v jeden večer se zkrátka nedalo říct ne. Dodnes nadávám sama sobě, že jsem se ještě nedokopala k napsání článku. Ale nebojte se - pozdě, ale přece jen bude!

Z JINÉ DIMENZE

Filmy jsou senzační způsob, jak (nejen) o Vánocích donutit lidi, aby spolu trávili více času - a je to zároveň asi i způsob jediný, pakliže polovinu vašeho příbuzenstva tvoří ignoranti. Snad i proto jsem právě filmových snímků stihla poměrně dost.
Na Venoma jsem si brousila zuby ještě dlouho předtím, než šel do kin. Nakonec to sice nebyla žádná bomba, která by vás srazila do kolen, ale já jsem byla po dlouhé době s nějakým akčňákem celkem spokojená. Když už jsem nakousla ty fantasmagorie, konečně jsem se dostala i k Sirotčinci slečny Peregrinové - a zjistila jsem, že se na to sice dalo dívat, ale Tim Burton je jednoznačně úchyl. Sirotčinec se atmosférou zas tak moc nelišil od Sestry, dlouho očekávaného amerického snímku. Do hororové branže sice nic nového nevnesl, ale byla to fajn podívaná. Zabrouzdáme-li kousek do historie, určitě stojí za zmínku Spojenci s Bradem Pittem - protože Brad Pitt, že jo - nebo třeba Králova zahradnice a Dva bratři. A protože tu byly Vánoce, nesmím zapomenout na něco čistě vánočního, jako jsou kupříkaldu The Christmas Chronicles, na které jsem před nedávnem psala i recenzi. No a samozřejmě také pohádky. Ty televizní už tradičně stály za starou belu, a proto zmíním snad jen novou americkou verzi Popelky, která byla vážně kouzelná.

Knížka, nad níž jsem v prosinci strávila asi nejvíc času.

Ze seriálů a anime mám rozkoukáno Shingeki no Bahamut, což sice není žádná bomba, ale zatím mě to baví. Šanci jsem dala i méně známé kusovce Sword of the Stranger - a opět se potvrdila má teorie, že méně známá anime obvykle stojí za to.

Knížky... to už zas tak slavné nebylo. I když jsem si myslela, že o Vánocích bude víc prostoru, času na čtení bylo paradoxně ještě mnohem méně. Popravdě se mi totiž podařilo přečíst snad jenom The Rose & The Dagger od Reneé Ahdieh. Bylo to sice o něco slabší než první díl, ale to prostředí mě zkrátka okouzlilo. Koncem měsíce jsem pak domů konečně přitáhla dalšího Eriksona, tentokrát Prach snů. Jako obvykle je to četba na delší dobu, ale už teď můžu s jistotou říct, že to bude stát za to.

VÁNOCE, VÁNOCE... UŽ JSOU V HÁJI!

Vánoční svátky i s prázdninami utekly jako voda. Párkrát jsme sice vyrazili na vánoční trh, dali si do nosu punč nebo okukovali konkurenční osvětlení, přežila jsem i každoroční shromáždění příbuzenstva a o půlnoci běhala po lese, ale to je vesměs tak nějak všechno. 
Značnou část volného času jsem věnovala otázkám do autoškoly, protože teorii jsem prostě chtěla umět perfektně - koneckonců o tom, jak probíhaly zkoušky a něco víc o mém přístupu k teorii za volantem si budete moct přečíst už brzy - a ten zbytek zmizel tak nějak do neznáma. Prostě zima, světla a haldy cukroví!

A teď už konečně to, na co se lidé po Vánocích ptají asi nejčastěji. Dárky! Asi nejkurióznějším úlovkem je lední medvěd, kterého pro mě někdo stáhl z kůže. Dostala a vyhrála jsem i pár knížek, na které jsem upřímně zvědavá - a samozřejmě nesmí chybět ani oblečení.

POZDNÍ KOLEDY

Co by byly Vánoce bez vánočních písní? Ehm, musíte mi ovšem odpustit, že v mém playlistu na ty tradiční nenarazíte. Nemůžete ale popřít, že vánoční nálada se vkradla dokonce i tam!

VŠECHNO BUDE JINAK

Dlouhou dobu jsem uvažovala nad tím, že by vydávání článků na blogu potřebovalo nějakou změnu. Harmonogram jsem sice zavedla už před časem a kupodivu se mi i celkem daří ho dodržovat (s výjimkou dneška, ehm ehm), nicméně ta nejpodstatnější změna by se měla týkat měsíčních shrnutí. 

Místo jednou za měsíc by totiž nyní měly vycházet jednou za dva až tři a to hned z několika důvodů. Poslední dobou mám pocit, že nepíšu skoro nic jiného a jak už to tak bývá - věci, které považujeme za povinnost, nás přestávají bavit. Navíc články tohoto typu se ani zdaleka netěší takové popularitě, aby se to vůbec vyplatilo. A koneckonců prospěch z toho budete mít i vy, protože souhrny by tak měly být obsahově pestřejší a zajímavější a - co si budeme nalhávat - nejspíš i lépe napsané.

V plánu mám ale i pár grafických inovací a... no, nechte se překvapit. Upřímně doufám, že to bude stát za to.

A co vy a konec roku?