Šánti, šánti, šánti

Troufnu si tu tvrdit, že červen představoval pěkně náročnou jednohubku asi pro každého z nás. Období zkoušek, konec roku, dohánění prospěchu plus hromada dalšího a do toho si z nás počasí takřka neustále tropilo dobrý den. Zároveň se ale paradoxně jednalo i o měsíc, který se už tradičně linul v poněkud pozvolnějším duchu, což obnáší různé akce, divadla, zájezdy a kupříkladu já jsem mimo jiné oslavila svátek. 

Co všechno se mi tedy za červen podařilo zpackat? Jaká místa jsem navštívila a co nového jsem si pořídila?

TRABLE JEDNÉ STUDENTKY

Jak už jste mohli zjistit, začátkem června jsem se opět zúčastnila vyhlášení jisté literární soutěže a protentokrát si s sebou odnesla solidní třetí místo. Stejně tak už jste i dostali možnost přečíst si můj souhrnný názor na tuto akci, proto nemám v plánu zde stejné téma rozebírat konkrétně znovu. Co se týče školy jako takové, naprostou většinu měsíce jsem věnovala dohánění známek a musím říct, že ačkoliv ještě ani zdaleka nemám právo si na něco stěžovat, letos jsem se u toho vážně zapotila. Částečně jsem si za to ale mohla sama - čerstvě jsme se vrátili z exkurze Říma a já, sotva jsem si více méně urovnala potřebné záležitosti, jsem odjela znovu na týden pryč a najednou mi zbývaly už jen tři dny na to, abych si uzavřela známky, což panečku není zrovna bůhvíjak moc času.

Až teprve s druhou polovinou (nebo spíš až posledním týdnem) přišlo malé odfouknutí. Po dlouhé době jsem se dostala do divadla, tentokrát na nové zpracování muzikálu Cyrano, a ačkoliv jsem zpočátku byla poněkud skeptická, nakonec jsem si představení užila a sem tam se i upřímně zasmála. 

To byl pátek. Vysvědčení škola naplánovala na čtvrtek. Pokud jste bystří a já věřím, že ano, spočítali jste si dvě a dvě a vyšlo vám, že mezi těmito dny číhá nezpochybnitelná mezera. Některá z normálních škol by ho nejspíš zaplnila, nicméně ta naše se k nim nepočítá. V pondělí jsme dostali za úkol uklízet laboratoř a další velkou akci dne představovalo hromadné plení dvora. Chválabohu toho dne zrovna pršelo, a tak na nás zbyla jen laborka. Jak se ale ukázalo, i to stačilo. Jen co jsem dostala do ruky první baňku na umytí, začalo hotové pozdvižení. Koho by jen napadlo, že když do ní člověk strčí kohoutek, jednou se naplní až na okraj? Mě tedy rozhodně ne, a tak se ve výsledku udála scéna hodná grotesky, kdy mě proud zajisté vysoce toxické vody trefil přesným zásahem přímo do obličeje.

V úterý bylo na plánu "Filmové dopoledne věnované životu v 20. století". Inu, z dvou filmů nakonec sešlo na jeden a ten někdo neustále přerušoval. Co mě ale dostalo, byla skutečnost, že třídní přinesla překvapení, které představovaly dva dorty, na niž bylo napsáno Děkuji a na naše třída. Přišlo mi to vcelku komické, když jsem slyšela, jak o nás mluví ve smyslu, že nás má hrozně ráda a původně chtěla odstoupit, ale my jí za to stojíme. Komické? Ne, ten proslov komický nebyl. Když jsem si ale uvědomila, že asi tak měsíc před touto událostí se jistá skupinka lidí sebrala a šla za ředitelem s tím, že chtějí jiného třídního učitele a nyní jsem je pozorovala, jak se na ní usmívají... no, nevím, koho z nich mi bylo líto víc.

Středa byla zabitá celá. Měl se konat sportovní den, který spočíval v nesmyslném běhání schodů nahoru a dolů a hraní ringa. Netřeba poznamenat, že účast byla doslova ochromující a nebýt oběda, nejspíš bych tam nestrčila ani špičku nosu.

A nyní se konečně dostáváme k dlouho očekávanému tématu: vysvědčení! Jak už jsem říkala, letos jsem se pořádně zapotila, ale stálo mi to za to. Po dlouhé době jsem opravdu maximálně spokojená se svým výkonem a na těch několik vteřin slávy jsem na sebe upřímně hrdá. Jo, vážně jsem. Po vysvědčení jsme už tradičně šli do cukrárny, a přestože účast byla tentokrát o něco nižší, stejně jsme si to užili a parádně se přesladili.

SLOVINSKO A ZASTÁVKA V BENÁTKÁCH

Přednedávnem jste se mohli pokochat několika málo fotkami z mého pobytu ve Slovinsku. Také jsem vám slíbila, že se s vámi podělím i o něco víc než jen o fotky.

Prvního dne jsme se po cestě stavili v Salzburgu, kde jsme navštívili Red bull hangár. Nutno poznamenat, že vůči těmto místům mě ještě donedávna zalévala skepse, nicméně po prvotním nedorozumění zase odešla o dům dál. Na hranicích s Itálií jsme si potom ještě odskočili na trh s oblečením a odpoledne konečně byli na místě. Opakovaně jsme byli ubytovaní v jednom útulném hotelu, v němž jsme byli zvyklí na klid. Když jsme tedy přijeli a narazili na zájezd Rakušáků v krojích, málem mě trefilo. Musíte pochopit, že lidé jako takoví mi nevadí. Vlastně je mám někdy i docela ráda. Ale staří lidé, kteří neustále něco chrochtají německy, mají na sobě přiteplený kroje s podkolenkama, vyžerou vám všechno jídlo a ještě se chovají jako prasata, ty vážně nemůžu vystát. 

Rakušáci nás sice po dvou dnech opustili, nicméně jejich místo dlouho nezůstalo prázdné - brzy po nich dorazili basketbalistky z Číny (představte si ten pocit, když potkáte na chodbě dvou a půl metrový kolos a pak si ještě k tomu uvědomíte, že je to Číňan), po nich přijeli basketbalisté ze Slovinka, potom dva zájezdy Japonců a nakonec autobus Čechů. Zkrátka smrtelná kombinace.

Dost už ale o ubytování. Na celý týden byla hlášená deštivá předpověď, naše štěstí v neštěstí ale bylo, že jsme zmokli jen jednou a jinak jsme vždycky dokázali vychytat nějakou mezeru mezi jednou bouřkou a druhým lijákem. Druhý den jsme strávili procházkami v Krnici, kde jsme museli doslova přelézat pod bagry, které sice tvrdily, že opravují cestu, ale mě se zdálo, že ji spíše bourají. Třetího dne jsme se dali na túru pod Jalovcem. Cesta tam byla pohodová, nazpátek jsme se ale rozhodli jít po pěšině podél řeky. Ta pěšina byla v překladu nazváno asi jako "cesta po řece". Později jsme zjistili, že pod onou pěšinou teče podzemní řeka. Jenže toho dne, když pršelo, se z řeky podzemní stala řeka nadzemní.

Dalšího dne jsme si udělali již zmiňovanou odbočku do Benátek. Benátky už jsem jednou navštívila, tehdy jsem prometla všechny turisticky známé "atrakce", nicméně tentokrát jsme se zaměřili na ostrov San Giorgio Maggiore a spíše obytnou zónu Benátek. Já jsem si tohle plovoucí město zamilovala, je tu (v rámci možností) takový klid a ve vzduchu visí kouzelná atmosféra. Více se můžete dočíst v brzké reportáži. 

Pátého dne jsme se vydali do Pokljuky, kde jsme velkou část dne strávili bloudění a poslední, tedy šestý den, jsme si vyjeli lanovkou do jednoho italského městečka u hranic a šli po křížové cestě dolů. 

Vzato kolem a kolem - i přes občasnou nepřízeň počasí, únavu a bolest hlavy ze sluníčka - to byl vážně vydařený zájezd, na který budu ráda vzpomínat.

Domů jsem si přivezla spoustu věcí, především pak kamenů (já jsem totiž vášnivý zloděj... totiž sběratel). Našla jsem jeden mimořádně pěkný, o němž jsem se domnívala, že se jedná o diamant. Bohužel po odborné konzultaci s mým biologářem se ukázalo, že je to jen krystalický vápenec. Věčná škoda.

Z Benátek jsem si přivezla tyto dva krásné vějíře.

Na trhu jsem narazila na tento kousek s Kylo Renem - a nemohla jsem odolat.

Maskáčové kalhoty sháním už strašně dlouho a z těchhle jsem byla okouzlená na první pohled, nemůžu si je vynachválit.

SVÁTEK

A konečně přecházíme k závěrečnému bodu - jak jsem se již zmiňovala úvodem, v červnu jsem oslavila další svátek. Je asi zbytečné popisovat, jak jsem co, kdy, s kým a jak oslavovala (nehledě na to, že já oslavy většinou moc v oblibě nemám), takže se rovnou přesunu ke krásným dárkům, které jsem letos dostala.

Dárky od kamarádek a babičky.

Nový kufr, který jsem už jaksepatří podrobila zátěžovému testu.

Sice na tyhle vzory moc nejsem, ale změna je život - tak snad jí užiju.

Snaha donutit mě nosit víc barev.

Přestože je venku třicet stupňů, já spím pořád jen v něm - tak strašně moc je příjemné.

Jak jsem říkala, maskáče sháním už dlouho - a teď se s nimi najednou doslova roztrhl pytel

Oknem ke mně přilétli i tito krasavci (sice pak několikrát spadli ze stěny dolů, ale momentálně vypadají, že po zákroku vteřinovým lepidlem by tam už mohli zůstat).

A závěrem jsem si koupila také jednu knížku. Je jí Antibohyně od Kendare Blake a já osobně jsem na ní hrozně zvědavá.

Óm šánti, šánti, šánti je mantra symbolizující pokoj, mír a klid všemu jsoucímu.

A jaký byl váš červen?

Nesl se v duchu míru nebo spíše chaosu?