A máme to tu zase - Vánoce na blátě. Venku fouká, občas něco sprchne a všude se trousí nepříjemný a vlezlý chlad. Vzhledem k tomu, že žádný vánoční dárek jsem vám nedala, rozhodla jsem se to napravit alespoň teď - blíží se Silvestr a tak mě napadlo vytvořit takový malý novoroční dárek. Jak je známo, televizní podívaná v tento den za poslední léta značně prořídla, programy nejsou nijak zvlášť lákavé. Mnoho lidí, jako kupříkladu já, nemohou dočkat půlnoci a jak se lépe zabavit, nežli hudbou? Proto jsem si pro vás připravila takový malý balíček písní a skladeb, které by vás v tomhle mrzutém počasí mohly zabavit a vesele doprovodit na práh Nového roku. Snažila jsem se nabídnout rozverné žánry, ale je jasné, že ne každému sedne vše.

Dost už ale řečí, zde ode mě máte novoroční přání a již slibovaný novoroční výběr!

✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖

Behind The Scenes - Creep

Když se řekne Behind The Scenes, jen málokoho napadne něco jiného než zákulisí. Pokud se ale na toto spojení podíváme z hudebního hlediska, vyjde nám vám gothic-rocková skupina z Německa. Není všechno zlato, co se třpytí, ale platí to i naopak - přestože se tato kapela ve světě zatím moc neprosadila, já jsem se do jejích skladeb dočista zamilovala pro svou vyváženost, svižnost a ladnost.

Originální název: Throne of Glass

Díl: 1. (v sérii Skleněný trůn)

Autor: Sarah J. Maas

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2015, vydání originálu 2012

Žánr: fantasy, sci-fi, (lehký) román

Prostředí: Erilea

Počet stran: 392

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit. Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí. (oficiální anotace)

Skleněný trůn - kniha, u níž trvalo newyorské spisovatelce Sarah J. Maas deset let, než se konečně dostala na světlo světa. Hned poté ale sklidila nemalý úspěch a stala se bestsellerem. Je toto označení tedy oprávněné? Na co se (ne)můžeme v knize těšit? To a mnohem více se můžete dozvědět v recenzi.

S trochou zpoždění, ale přece jen jsem tady s přáním krásných svátků, hodně štěstí, pohody, dárků a přináším vám slibovaný závěrečný díl série "Jak se slaví u ostatních?". 

Myslíte si, že už vás o těchto Vánocích už nemůže nic překvapit? Tak to se pěkně pletete, od toho je zde totiž tato série, abych vás seznámila s šílenými zvyky a tradicemi, které považují v zahraničí za zcela normální. V čem jsme si podobní a v čem bychom si naopak nikdy nesedli do noty? Dnes se můžete těšit kupříkladu na Itálii, Austrálii a ještě mnohem víc!

Žánr: Sci-Fi/Dobrodružný/Akční/Fantasy

Vydání: USA, 2015

Hrají: Daisy Ridley, John Boyega, Adam Driver, Oscar Isaac, Harrison Ford, Carrie Fisher a další

Anotace: Lucasfilm a vizionářský režisér J.J. Abrams spojili síly, aby vás znovu přenesli do předaleké galaxie. Star Wars se vracejí na plátna kin filmem Star Wars: Síla se probouzí.

(Falcon)

Dlouho očekávané, mnoha názory opěvované a teď je to konečně tady - sedmá epizoda Star Wars: Síla se probouzí. Poněvadž se řadím mezi skalní fanoušky, nemohla jsem si tento snímek pochopitelně nechat ujít. Jak to ale nakonec dopadlo? Byla má negativní očekávání správná? Nebo se snad jedná o další vydařený kousek, který obstojně navazuje a pokračuje v již legendární sérii?

Zdravím a tímto vás vítám u nového článku, tentokrát se bude jednat o druhou část série "Jak se slaví u ostatních?", ve které se můžete dozvědět, že Vánoce zdaleka nejsou jen svátky pohody a klidu, ale taktéž nespočtu šíleností, tradicí, zvyků a překvapujících faktů. Jak už jsem slíbila, dnes se můžete těšit kupříkladu na Vánoce ve Španělsku nebo v Argentině. 

Jste tedy zvědaví, jak si užívají Vánoce v dalších cizích státech? V tom případě určitě neváhejte a pokračujte ve čtení!

Srdečně zdravím a vítám vás u nového inspiračního článku. Tentokrát se budeme věnovat jednomu z mých koníčků - tudíž korálkování. Dnes bych vám ráda ukázala pár vánočních výrobků, které si můžete vyrobit docela jednoduše sami doma a častokrát budou vypadat mnohem lépe, originálněji a do domácnosti se vám hodí víc než ty z obchodů. Když říkám "docela jednoduše", nemyslím tím "sednu a mám hotovo". Ve skutečnosti všechna tahle droboť vyžaduje hodně trpělivost a ne o moc méně času. Když ale člověk zhruba ví, co má dělat, vážně to není nic těžkého a věřte mi - není nad lepší pocit než ten z dobře odvedené práce.

Pokud jste tedy zvědaví na pár vánočních výrobků a jeden plusový (velice jednoduchý) návod, určitě neváhejte a pokračujte ve čtení.

Zdravím pár pravidelných čtenářů a v dnešním článku vám přináším jednu z mých starších básní. Před nedávnem jste se zde mohli setkat s povídkou jménem Bezbarvý svět. Stejně jako s ní, i s touto básní jsem se účastnila téže soutěže, ale bohužel bez úspěchu. Vzhledem k tomu, že i tohle krátké dílo mi dalo drobet práce, přišlo mi škoda ho nezveřejnit alespoň tady. Báseň se jmenuje Kapesní průvodce, psala jsem ji o letních prázdninách na chalupě (byla to taková vteřinová múza, jinak básně zásadně nepíšu a psát ani neumím) a je o... no, to si už zjistěte sami.

Pokud jste zvědaví, určitě pokračujte ve čtení a já budu jedině ráda, když se se mnou podělíte o svůj názor (ať už je jakkoliv negativní - nevadí, poněvadž chybami se člověk učí a já bych se moc ráda přesunula na pokud možno nejvyšší úroveň, co jen půjde).

Zdravím a vítám své milé zbloudilé duše. Jak jistě nikomu neušlo, vánoční tématika se řeší všude možně i nemožně, a tak tomu ani v dnešním článku nebude jinak. Jak se slaví Vánoční svátky v naší rodné zemičce ví do jisté míry asi každý. Jak je tomu ale jinde ve světě? Co jsme si od sousedních zemí odnesli my a pochytily ony něco od nás? V čem se shodujeme a v čem bychom si naopak nikdy nesedli? Jsem si jistá, že mnoho ze zmíněných faktů budete nejspíš vědět i z dřívějška, ale určitě narazíte i na něco, co vás překvapí.
Pokud jste alespoň trochu zvědaví, co jsem si pro vás připravila v prvním díle této nové série, neváhejte a pokračujte ve čtení!

Zdroj podkladového obrázku

Poster (Zdroj)

Žánr: Dobrodružný/Fantasy

Vydání: Japonsko, 2010

Počet dílů: 24

Anotace: Nura Rikuo, na první pohled obyčejný kluk až na to, že je ze tří čtvrtin člověk a ze zbývající čtvrtiny youkai (démon). Žije spolu se svým dědečkem, vrchním vůdcem youkai (prvním dědicem Nurarihyonem) v domě plném duchů. Rikuo se má stát jeho nástupcem, po čemž jeho lidská část vůbec netouží. 

(zdroj: shirai.cz, upraveno)

Nurarihyon no Mago, známé též pod anglickým názvem Nura: Rise of the Yokai Clan, je poměrně neznámé fantasy anime z propojeného světa lidí a démonů. Od tohoto snímku jsem čekávala především temné fantasy, ale čeho se mi nakonec dostalo? Co může divák od Nurarihyona čekat? A jaký je můj názor?

Žánr: Drama/Horor/Sci-Fi

Vydání: USA, 2015

Hrají: James McAvoy, Daniel Radcliffe, Jessica Brown Findlay, Andrew Scott, Charles Dance, Louise Brealey a další

Anotace: Oživit mrtvou hmotu a stvořit z ní živou bytost dokázali zatím jen Bůh a Viktor Frankenstein. A právě o tom druhém vypráví náš příběh odehrávající se ve století, kdy se čerstvě probuzená věda, nové technologie a tradiční víra a náboženství sbližují, aby změnily zákony, jimiž se řídí život a smrt. V časech, kdy se zdá, že nic není nemožné. Radikální vědec Dr. Viktor Frankenstein (James McAvoy) a jeho pomocník Igor (Daniel Radcliffe) mají společnou vizi o uměle stvořeném životě, který může změnit svět. Victorovi se však výsledky jejich společné práce vymknou kontrole a dokonce hrozí, že se dostanou do rukou lidem, kteří s nimi budou chtít uspokojit své mocenské choutky. Zatímco Frankenstein chce ve vynalézání pokračovat bez ohledu na možné následky, Igor si uvědomuje, k jakým hrůzným koncům mohou vést. Jedině on může nakonec zachránit Viktora zachránit před jeho před sebou samým a svět před smrtelně nebezpečným monstrózním stvořením. (csfd.cz)

Kdo by neznal slavný román Frankenstein? Ať už jste ho ale četli nebo ne, se jménem Frankenstein si spojíte nelidskou zrůdu, či geniálního vědce, jistě nikomu z vás neušlo, že v současné době v kinech vévodí nové filmové zpracování právě tohoto románu. Co od něj můžeme čekat? A jaký je můj názor?

Když před nějakou dobou začal okolo sebe bulvár mávat žhavou novinkou oznamující, že George Lucas prodal vlastnická práva k Star Wars Disney, velká část fanoušků měla pochopitelně radost. Jak ale šel čas a záležitosti se vyvíjely, většina lidí začala svůj názor měnit. Osobně jsem ze současné situace nešťastná a říkám si: byl to vůbec dobrý nápad? V tomto úvahovém článku bych chtěla vyjádřit své pocit, názory a postoje k připravované sedmé epizodě, ale nejen to - bavit se budeme i o bulváru nebo komerci.

Jestli patříte mezi SW fanoušky, určitě budu ráda, když si článek přečtete a vyjádříte do komentářů i své názory. Pokud mezi ně nepatříte, stejně bych byla ráda, kdybyste ve čtení pokračovali, jelikož si myslím, že tato filmová sága rozhodně není to jediné, čeho se dané téma týká.

Opět zdravím těch pár zbloudilých duší, co se zde stavily a zároveň vás vítám u nového - tentokrát "deníčkovského" - článku. Čas letí neúprosně rychle, mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem sepisovala souhrn měsíce října a najednou je tu konec listopadu. Ani dnes jsem ale neměla problém dát dohromady pár zajímavých událostí a mezníků - i tento měsíc byl totiž doslova napěchovaný k prasknutí a pro prosinec to zatím nevypadá o moc jinak. Což je ale dobře, protože žijeme jen jednou a plýtvat časem, kterého se nám dostalo, je dle mého skromného názoru jeden z největších hříchů, kterých se člověk může dopustit. Je to přeci dar a dárky se nezahazují.

Dost už ale řečí, pokud jste alespoň trošku zvědaví, jaký byl můj listopad, určitě neváhejte a pokračujte i dál ve čtení!

Zdravím a vítám vás již u druhého vydání série Snílkovské bdění. Minule jsem vás seznámila se vším, co by měl tento projekt obnášet. V tomtéž článku jsem se rozpovídala na poměrně klasické téma - cestování. Slíbila jsem, že nadcházející už budou méně tradiční a zajímavější. Možná jste tedy zvědaví, co jsem si pro vás připravila tentokrát. Dnešní vydání bude celkově takové dalo by se říci bláznivé. Je docela těžké vymyslet mu nějaký souhrnný název, proto řeknu tedy jediné: pokud jste snílci jako já, nebo si dáváte v životě pevné body, kterých byste rádi dosáhli a zajímá vás, jak je tomu v mém případě, určitě neváhejte a pokračujte i nadále ve čtení!

Zdroj podkladového obrázku

Anotace: Jedinou náplní života Amana Yukitera bylo psát si deník do svého mobilního telefonu a povídat si se svými imaginárními kamarády v imaginárním světě. Kamarád, Bůh imaginárního světa, Deus Ex Machina, vymyslel novou hru, která Yukitera nenechá stranou ani v reálném světě. Nejprve se mu v mobilu začnou objevovat zápisky jeho vlastní budoucnosti, čehož vykutáleně využívá a hned poté se dozvídá, že není sám. Je dalších jedenáct a všichni jsou součástí hry na život a na smrt! Zabij je všechny a staň se novým Bohem! (zdroj: akihabara.cz, upraveno)

Mirai Nikki též známé jako Future Diary patří mezi poměrně známé kousky z anime světa. Jedná se z velké části o psychologický snímek, který se nijak zvlášť neštítí násilí. Jak se co nevidět ukáže, hra s časem není ani za mák legrace. Jak se to tedy podaří čtrnáctiletému Yukkiimu? Kdo nakonec přežije? A co na celé anime říkám já?

Zdravím Vás, mé milé zbloudilé duše a tentokrát to po dlouhé době bude u článku s fotografickým zaměřením. Název "Závan barev" je v současné chvíli poněkud zavádějící, pokud vezmu v potaz, že už od samého rána mám promrzlé ruce od držadla deštníku, neustále je mi zima a kvůli vydatnému dešti se celý kraj zachumlal do pochmurné šedé přikrývky. Když se na to ale podívám z druhé stránky, možná právě tyto dny jsou ideální příležitostí. Podzim nemám ráda, právě kvůli škaredému počasí, ale tento rok se našlo i pár dnů, kdy se obloha vyjasnila, a tak na pestrobarevné listy a krajinu svítilo hřejivé sluníčko. Asi už není žádnou tajností, že jsem hobby fotografka. Když říkám hobby, myslím tím opravdu hodně hobby. S fotoaparátem se teprve zaučuji a mé fotky nejsou nikterak zvlášť kvalitní nebo vyvážené. Důležitý pro mne ale je fakt, že mě to baví, proto na tyhle skutečnosti nepřikládám zas tak velký důraz.

Dost už ale řečí, jestli jste zvědaví, jaké fotky jsem za tento podzim nafotila, ať už na zahradě, v lese, anebo na výletech po Šumavě, určitě pokračujte dál ve čtení!

Žánr: Akční/Dobrodružný/Krimi/Thriller

Vydání: Velká Británie/USA, 2015

Hrají: Daniel Craig, Ben Whishaw, Ralph Fiennes, Naomie Harris, Rory Kinnear, Léa Seydoux a další

Anotace: Po útoku Raoula Silvy na MI6 uvede mystická zpráva do pohybu události, které přinutí Jamese Bonda opět čelit tváří v tvář zlověstné organizaci známé jako SPECTRE. Zatímco Gareth Mallory, nově jmenovaný M, pokračuje v boji proti politickým tlakům, které ohrožují budoucnost MI6, Bond zjistí, že jediný způsob, jak odhalit síť spiknutí, je ochránit nevinnou dceru mocného nepřítele. Během sledování horké stopy z Mexika do Itálie, Rakouska a Maroka je nucen pracovat mimo své kompetence a je vtažen do konfrontace s nepřítelem ze své minulosti. Postupně tak rozplétá složitou pavučinu lží, aby nakonec odhalil děsivou pravdu o SPECTRE. (zdroj: fdb.cz)

Jistě vám neušlo, že do kin nedávno vtrhla zbrusu nová v pořadí už čtyřiadvacátá Bondovka. Jak si vedl agent 007 tentokrát? Co od Spectre (ne)čekat? A jak na celý snímek shlížím já?

Zdravím a po delší době se opět hlásím s pořádnou dávkou hudby! Už jsem využila snad všechny možné způsoby zdůvodnění, proč se takový hudební článek vždy hodí a kvůli čemu nám je muzika tak užitečná: ošklivé počasí, špatná nálada, nuda... a dospěla jsem k názoru, že mi sice argumenty nedošly, ale zdá se mi už tak trochu zbytečné opět obhajovat takovou samozřejmost. Možná si to úplně neuvědomujeme, ale hudba je všude okolo nás a představit si život bez ní by bylo takřka nemožné.

Jak už jsem tedy několikrát zmiňovala a opět se k tomuto faktu dostávám, mé hudební choutky nepadnou do noty zdaleka každému. Snažila jsem se ale hudební výčet trochu okořenit různými styly a odvětvími. Inu, dost už ale řečí, jestli jste zvědaví, co jsem si pro vás přichystala tentokrát, neváhejte a čtěte dál!

✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖

Blue Stahli - ULTRAnumb

Že vám Blue Stahli nic neříká? Jedná se o umělecké jméno člověka, který se ve skutečnosti jmenuje Bret Autrey a ačkoliv se může zdát naprosto neznámým, s jeho tvorbou se v dnešní době setkal snad každý, aniž by o tom věděl. Je totiž uznávaný pro své soundtracky a trailerovou hudbu (kupříkladu Spiderman, X-man, Sucker Punch nebo třeba Percy Jackson a v dnešní době velice populární Teorie velkého třesku). Já jsem si tohoto odvážného umělce velice rychle oblíbila pro jeho originalitu a pestrost skladeb. Posuďte sami!

Žánr: Dobrodružný/Fantasy/Akční

Vydání: Japonsko, 2015

Počet dílů: 12

Anotace: Legenda praví, že každých 300 let povstane strašlivý pán Démonů s jediným cílem, ovládnout zdejší fantasy svět. Každých 300 let také bohyně osudu určí 6 hrdinů, kterým propůjčí své znamení a kteří jsou jako jediní schopni postavit se nebezpečí a zachránit svět. Jedním z vyvolených se stává Adlet Mayer, mladý muž, který o sobě prohlašuje, že je nejsilnějším na zemi. Když dorazí se svou novou společnicí a také jednou z vyvolených princeznou Nashetanií na místo srazu s ostatními hrdiny, všichni zjišťují, že se jich zde sešlo o jednoho více. Je tedy více než jasné, že jeden z nich je nepřítel... (zdroj: csfd.cz)

Rokka no Yuusha, taktéž známá jako Rokka: Braves of the Six Flowers je v anime světě poměrnou novinkou. Co nám nabízí tento snímek z fantasy prostředí, plný démonů, zápletek a nečekaných zvratů? A co na celé anime říkám já?

Říjen uplynul jako voda a máme tady listopad. Začátkem roku jsem slavnostně oznámila, že se pokusím o dochvilnost a budu deníky vydávat pokaždé na konci měsíce minulého nebo na začátku toho nového. Jak je ale vidět, opět skutek utek, a tak se s říjnovým vydáním hlásím až nyní. 

Počítač už mám tedy zaplať pánbůh v pořádku. Bohužel jsem ale vyfasovala Windows 10, což jak mi můžou mnozí potvrdit není žádná výhra. Jde hodně o cvik, v některých ohledech se tu moc nevyznám, starší verze byla o dost přehlednější, navíc pár věcí pořád blbne a tak dále. Díky novém hard disku ale aspoň šlape rychleji, tak uvidíme, snad to vydrží.

Ale konec řečí, pojďme se vrhnout na říjnové události!

Občas si říkám, kde to jsme. V ruchu velkoměsta, nebo uprostřed pouště? Zamotaní v pralese, či na mýtině? Mezi lidmi, anebo zvířaty? Přislíbila jsem, že s tímhle už přestanu. Jenže jak je známo - sliby, chyby. Čas od času se toho tolik nakumuluje a mě už najednou ten laciný úsměv nestačí, abych dokázala skrýt křivé linie. Lidé jsou prazvláštní, skutečně prazvláštní stvoření. Jeden okamžik se smějí, druhý mračí, tlachají a mlčí, slibují a ruší. Jsme podivíni s čímsi čemu se říká mozek a já si jen říkám, za jakým účelem? Pro jaký smysl? Kde máte důvod? Říká se, že doba se mění, ale lidé zůstávají stále stejní. Také se tvrdí, že člověk a názory se časem mění. Proč jsme tedy pořád stejní barbaři? Nevážíme si ostatních a toho, jaké máme možnosti. Kde žijeme. S kým se stýkáme. Co jíme. Co nosíme. A ostatním házíme klacky pod nohy.

Poslední dobou se mi všechno nějak nahrnulo na jednu obrovskou hromadu sněhu, která se s padajícími vločkami neustále zvětšuje, přičemž lopata je rozbitá.

Před několika měsíci, ještě před koncem minulého roku, nám byl ve škole nabídnut zájezd do Skotska. Všechno znělo úžasně, za týden projedeme celé Skotsko a ještě se stavíme v Londýně. Pěkný plán, pěkná místa, jen trochu vyšší cena. Před nedávnem jsem se dozvěděla, že zájezd, který byl podle prvotních slov určen nám, nabídli místo toho vyšším ročníkům a na nás už nezbyla místa. Nepojedeme tedy nikam. Sice se objevila jakási "náhrada" ve formě návštěvy Londýna příští rok v září, jenže víc než jeden den v Londýně nikdo příliš netouží, kor v září, kdy bývá obzvlášť ošklivo. Do Skotska by se mělo jet znovu za dva roky. V té době budu nejspíš už v nemocnici. Takže nepojedu nikam. Možná to zní barbarsky, ale já se vážně těšila. Do Skotska se s rodinou nikdy nedostanu a jiné možnosti než je škola nemám. Byla jsme tedy pochopitelně nadšená. Teď nevím, jestli mám být dřív rozzuřená nebo  na prášky. 

Abych neměla málo starostí, jako je nemalý příval testů a mé neustálé problémy s matematikou (snažím se jako mezek a stejně je z toho jedno velké tučné nic), musí mi drásat nervy i lidé v mém okolí. Nevím, jestli už nejsem paranoidní. Ale nemyslím si, že bych byla. Spíše mám pocit, že si na mě z nějakého důvodu velká část z nich zasedla a teď si mě jen vychutnávají. Naschvály. Nespravedlnost. Za co? Chovám se já k nim taky tak? Všichni máme v minulosti úseky, o nichž neradi mluvíme. To je samozřejmost! Ale ty špatnosti, co jsem kdy vykonala, mě posunuly dál, abych věděla, že je nemám opakovat. Snažila jsem se, snažím a budu se snažit je napravit. A oni je stejně musejí nesmyslně oplácet? Nejsem špatný člověk. Nechovám se ostatním špatně. Tak co je špatně?

Nechápu svět. Nechápu tohle školství. Nechápu lidi v něm. Nechápu lidi okolo. A nerozumím sama sobě. Čím to může být?

V tomhle výcucu nehledejte žádnou pointu. Žádná v něm není. Trik ale spočívá v tom, že každé slovo i sebemenší slůvko mi pomáhá tu těžkou lopatu se sněhem uzvednout. Už je vlastně docela lehká, víte? Za to díky. Svět je vážně krásný, člověk se jen musí zbavit zátěže a často přivírat oči. To ale nevadí, tohle je život. Musím se jen naučit bdít a přitom stále jasně vidět.

"Jak můžeš být nejsilnější muž na světě, když se nedokážeš smát?" 

- Rokka no Yuusha

Žánr: Horor/Fantasy/Drama

Vydání: USA, 2015

Hrají: Mia Wasikowska, Tom Hiddleston, Jessica Chastain, Charlie Hunnam a další

Anotace: Edith Cushingová (Mia Wasikowska) je na svou dobu velmi emancipovaná dívka s literárním talentem a nepěkným traumatem z dětství, s nímž se vypořádává právě psaním. Záhadnému cizinci, siru Thomasi Sharpeovi (Tom Hiddleston), se její texty líbí, jí se pro změnu zamlouvá on. Dokonce tak, že po tragické otcově smrti brzy odloží smutek a provdá se za něj. Díky sňatku se stane spolumajitelkou panství Purpurový vrch, jemuž vévodí majestátní, leč chátrající viktoriánský dům, jehož děravou střechou padá do vstupní haly déšť, sníh a listí. V jeho ponurých stěnách se Edith rozhodně necítí jako doma. Přispívá k tomu odměřenost její švagrové Lucille (Jessica Chastain) a spousta děsivých vizí, jež ji provázejí od chvíle, kdy prvně překročila práh. Edith je sice k smrti vyděšená, zároveň ji ale zvědavost nutí odhalovat tajemství, které se dům snaží pohřbít. Že jí při téhle pátrací akci půjde neustále o život, asi není potřeba dodávat. (zdroj: scfd.cz)

Žhavá hororová novinka Purpurový vrch strhne diváka do temných stínů a říše mrtvých už od samého začátku. Co všechno od filmu můžete (ne)čekat? Proč je Purpurový vrch vlastně "purpurový"? A co na snímek říkám já?

Ne, že bych snad byla nějakým příznivcem lidových tradic, zvyků nebo svátků a to pak už vůbec nemohu říci o těch svátcích, jež nepocházejí z Čech, ale do naší kultury se dalo by se říci vloupaly a v některých domácnostech hluboce uhnízdily. I přes to o sobě nemohu tvrdit, že bych se řadila mezi mrzouty, které byť jen myšlenka na zapálenou svíčku nebo podzimní ozdoby přivádí do hrobu. Zkrátka a dobře, svátek Halloween, který je původně z Ameriky, nikterak neuznávám - především proto, že není náš. My máme mít Dušičky - ačkoliv ani tento svátek nemám příliš v oblibě, ale to už je jinačejší problém. To ale neznamená, že si nedopřeji taky trochu toho luxusu a jednou za několik let si domů nepořídím dýni na vydlabávání.

Inu a proč tady s tímto tématem straším? Jistě, dnes je Halloween. To ale není to nejpodstatnější. Rozhodla jsem se totiž, že když už tu dýni letos hodlám vydlabávat, že se o to podělím s vámi a přidám k tomu takový jednoduchý DIY. Je to skutečně jednoduché a vysvětlování vcelku nepotřebné, ale může posloužit například k inspiraci. Jediné, co budete potřebovat, je dýně (malá, nebo velká, šišatá, anebo kulatá - to je docela jedno), nůž, lžíci, černý fix nebo dobře kreslící tužku, šikovné ruce a čas, který můžete po necelé dvě minuty věnovat sledování mého návodu.

Zdroj

Žánr: Akční/Fantasy/Komedie

Vydání: Japonsko, 2014

Počet dílů: 12

Anotace: Na hranici mezi touto sférou a další, žije osm milionů bohů, mrtvé duše, které bohům slouží a další rozmanití duchové, kteří pomáhají a pletou se do záležitostí lidí. Yato je malý bůh, který touží po uznání a byť i jen po jediné svatyni. Za účelem vybudování vlastní svatyně načmárá své číslo na zeď veřejných záchodků, kde píše, že lidem pomůže za výměnu 5 yenů a stává se z něj samozvaný „doručovací bůh“. Hiyori, dcera vážené rodiny, je téměř usmrcena při dopravní nehodě, jen aby zachránila Yata. To způsobí, že se její duše snadno dokáže oddělit od jejího těla. A tak společně začnou spolupracovat. Později se Yato také setká s duší mrtvého chlapce Yukina, který se stane jeho „boží zbraní“, které mohou být využívány bohy. Všichni tři společně bojují proti někomu, kdo přináší lidem různé potíže a problémy a postupem času se odhaluje skrytá minulost Yaty. (zdroj: akihabara.cz)

Noragami nepatří mezi klasiky ani vyloženě známá anime, což ovšem neznamená, že jeho kvalita nějak upadá. O co tedy půjde tentokrát? Podaří se Hiyori opět získat své staré já? Co se skrývá v Yatově minulosti? Co jsou zač tajemné Nory? A co říkám na celé anime já?

Žánr: horor

Vydání: USA, 2015

Hrají: Katie Featherston, Olivia Dudley, Maria Olsen, Aiden Lovekamp, Jessica Tyler Brown, Chloe Csengery, Brit Shaw a další

Anotace: Než se nastěhujete do nového domu, zjistěte si, kdo v něm bydlel před vámi. Pokud to neuděláte, tak se alespoň nedívejte na videozáznamy, které po sobě vaši předchůdci zanechali. Právě tyhle školácké chyby spáchal herní vývojář Ryan. Ten se s rodinou (poněkud upjatá manželka Emily a šestiletá dcera Leila) a se svým lehce neschopným mladším bratrem nastěhoval do domu, který je divákům předchozích dílů série důvěrně známý. Stejně tak znají i „strašidelné sestry" Katie a Kristi, aktérky podivných záznamů na nalezených videokazetách. To, co diváky hluboce znepokojuje, protože vědí své, začne Ryana děsit až ve chvíli, kdy holčičky na dvacet let starých záznamech začnou reagovat na to, co se v domě právě teď odehrává. Pak ještě Ryan nalezne kameru, která umí zaznamenávat paranormální jevy, a záhy mu dojde, že s ním v jeho novém domě bydlí také síly, s nimiž by se nikdo normální nikdy setkat nechtěl. Seznam obětí, které mají na svědomí, je už pořádně dlouhý, otázkou zůstává, zda na jeho konec přibude i jméno Ryana a členů jeho rodiny.

Paranormal Activity - legendární, proslulá a především jedinečná hororová sága, u níž přestanete dýchat. Co nám může nabídnout šesté pokračování? Jak slibuje i samotný plakát, konečně uvidíme... ale co? A co na celý film říkám já?

Po opravdu dlouhé době zdravím své milé čtenáře u tvůrčího článku. Pomalu a jistě se sice už blíží čas Vánoc, ale možná právě proto jsem se rozhodla sáhnout do trochu jiného soudku a namísto sněhových vloček, hvězd, stromků a tak dále (kterých se mimochodem během podzimu a zimy taktéž dočkáte!) a zkusit něco trochu veselejšího jaksi z teplých krajů. Zaujal mě nápad na opravdu velice jednoduchou a pěknou origami skládačku ve tvaru motýla, kterou si zvládne doma za pár minut vytvořit úplně každý!

Výroba tedy není nijak časově ale ani materiálově náročná. Jediné, co potřebujete, je čtvercový papír menšího formátu (na který může posloužit kupříkladu nějaký bloček, nebo si ho můžete jednoduše vystřihnout). Doufám, že video-návod zaujme a bude se líbit, docela jsem si s ním vyhrála. Pokud by nastaly jakékoliv problémy, případně vás napadl dotaz, na který v tomto článku neodpovídám, nebojte se zeptat. Navnadila jsem vás alespoň trochu? Pokud ano, neváhejte a pokračujte v článku!

Malebná zátoka pyšnící se doslova poetickým jménem, jež získala díky svému pohádkovému vzhledu - tudíž dle ostrůvku skal, který se při západu slunce zbarvuje do oranžových místy až rudých tónů. Ostrov Sardinie jsem ve svém dosavadním životě navštívila již dvakrát a to s odstupem čtyř let. Po oba dva zájezdy jsem pobývala ve stejné destinaci. Co vám tedy Isola Rossa může nabídnout? Jaké jsou plusy a jaké mínusy ubytování? Kam na pěknou pláž, procházku nebo vyjížďku? To a mnohem více se můžete dozvědět v dnešním článku!

Žánr: Akční/Dobrodružný/ Drama/Fantasy

Vydání: Japonsko, 2003

Počet dílů: 51

Anotace: Není možné cokoli získat, aniž byste něco obětovali. Abyste něco získali, musíte dát věc stejné hodnoty. To je princip rovného obchodu v alchymii… Příběh o bratrech Elricových, Edwardu a Alphonsovi, kterým právě zemřel jediný rodič - matka. Alchymie je mocná věda a Ed s Alem se rozhodnou s její pomocí maminku oživit. Lidská transmutace je však v alchymii největší tabu. A bratry stojí porušení tohoto tabu vysokou cenu. Al ztrácí tělo a jeho duše je přichycena ke starému brnění, Ed zase ruku a nohu, které nahrazují kovové protézy. A maminka stále neožívá. Bratři se zapřisáhnou, že získají svá těla zpět. Věří, že jim k tomu pomůže legendární kámen mudrců. Ale kde ho hledat? A protože nejlepší informace má vojsko, je Ed nucen vstoupit do nenáviděné armády. Ještě bude možná třeba překročit mnohá další tabu, alchymistická i morální. A co víc - bratři nejsou jediní, kdo po kameni mudrců touží. (zdroj: shirai.cz)

Fullmetal Alchemist, nadčasová klasika, která si diváka získá od prvního dílu až do konce. Příběh plný emocí, zápletek a napětí. Jak jsem ho tedy zhodnotila já? Pokračujte ve čtení a dozvíte se!

A máme to tu zase. Přikradl se k nám podzim. Co se tohoto témata týče, názory na něj by se mohly dělit na dvě základní skupiny. První z nich obsahuje lidi, jež řadí podzim mezi svá oblíbená období. Mohou z šatníku konečně vytáhnout pěkný kabát se šálou a rukavicemi, procházet se po ulicích, poslouchat šustot spadaného a všemožně barevného listí. Svět je rozzářený červenými, žlutými a oranžovými odstíny, všude je veselo. A když už se tedy zatáhne - nevadí, můžete přeci z okna sledovat déšť nebo se zachumlat do teplé deky a odpočívat. Tohle všechno zní svým způsobem jako pohádka. Ale co ta druhá skupina? To jsou lidé s naprosto opačným přístupem, mezi něž se mimochodem počítám i já sama. Podzim je pro mě pochmurná doba - venku bláto, déšť, ani teplo, ani zima. Do toho fouká vítr a všude poletuje to otravné listí. Člověk má taktéž tendenci upadat mnohem častěji do depresí a střídají se mu nálady. Inu řekněte sami, když hned po ránu vykouknete z okna a uvidíte mlhu, kdo by nebyl protivný?

Co s tím tedy udělat? Proč si kazit život kvůli takovým to hloupostem? Jak tuto pro někoho nepříjemnou dobu lépe přelouskat? To a mnohem více se dozvíte, pokud budete pokračovat ve čtení!

Po delší odmlce u mých rozvrzaných dveří opět zaťukala paní Múza. Poslední dobou je to stále méně a méně častěji, co mě přepadávají tvůrčí chvilky. Času je málo a když už je čas, není nálada, které bývá ještě méně. Proto je pochopitelně poměrnou vzácností mě vyjma školy nachytat shrbenou nad čistým papírem a s tužkou v ruce něco šíleně črtat. Ovšem, co je vzácné, to není nemožné, a tak čas od času se někomu přeci jen poštěstí. Pro tyto případy přicházím dnes s novým článkem s výtvarnou výplní.

Od mé už poměrně hluboké závislosti na anime se odvíjí i dnešní téma. Můj nejnovější výtvor, starý teprve necelý týden, je dívka se sluchátky v rozevlátém oblečení drobet inspirovaná právě anime. Povětšinou, pokud něco kreslím, nemám předlohu, ale tentokrát se musím přiznat, že u obou těchto obrázků jsem pár cizích děl zhlédla. Inu dost už řečí, pojďme na podstatu věci. Obrázek je kreslený černým fixem, k němuž jsem si poslední měsíc (možná dva) našla konečně zase cestu. Co je ovšem zvláštností je fakt, že jako jedna z opravdového mála mých kreseb je vybarvená. Obyčejně si totiž libuji v černobílých odstínech. Nějak jsem ale pocítila, že tentokrát to chce zkusit změnu. Výsledek se mi opravdu líbí, možná jsem mohla vylepšit levé oko a prsty pravé ruky, ale to už jsou jen drobnosti.

Žánr: Akční/Drama/Fantasy/Thriller

Vydání: Japonsko, 2011

Počet dílů: 12

Anotace: Student Ganta Igarashi byl odsouzen k trestu smrti za zločin, který nespáchal a byl poslán do nejnovějšího vězení Deadman Wonderland, vybudovaného na místě Tokya, které bylo zdemolováno zemětřesením (kvůli této události Ganta jako jeden z mála přeživších také přišel o většinu vzpomínek z dětství) a sloužícího jako zábavný park, kde každý návštěvník může sledovat každodenní snahu vězňů o přežití v mnohých hrách. Ganta po čase zjišťuje, že patří do skupiny vězňů, kteří dokáží takřka neomezenými způsoby manipulovat se svou krví a kvůli této schopnosti se z donucení stává gladiátorem v brutálních soubojích turnaje Carnival Corpse, jehož anonymní diváci platí za podívanou obrovské sumy peněz. Snaží se probojovat si svou cestu k záhadnému 'muži v červeném', který je právě tím, kdo může za ono křivé obvinění hlavního hrdiny. Podaří se mu projít sérií brutálních soubojů s o dost zkušenějšími vězni, očistit své jméno a odhalit jeho identitu? (zdroj: csfd.cz)

Ani tentokrát se tvůrci neostýchali přidat značnou dávku násilí a rudé barvy. Deadman Wonderland, jedno z velice známých a uznávaných anime, plné tajemna, bitek a napětí. A jak na něj celé shlížím já?

Svět se točí... a s námi to jde od desíti k pěti. Je to vcelku paradoxní, mám pocit, jako kdybych vůbec nestíhala a přitom takřka nic nedělám. Vrátím se domů, zpracovávám věci do školy (poněvadž slečna slušňačka si zamanula, že letos bude pečlivější), pak se svalím do křesla s notebookem v klíně, na uších sluchátka a koukám na FMA. Mezi tím se smráká a jediné, na co mám náladu, je civět do blba a spát a spát a spát. Nějaká nálada na psaní blogu (jemuž bych se tak ráda věnovala), nebo dokončení Vládkyně stínů (kterou bych tak ráda konečně prosadila), se ztrácí daleko za horizontem ve večerním šeru. Snad je to jen takové upadací období, které brzy přejde. Upřímně v to doufám.

Ačkoliv jsem se před okamžikem zmiňovala o tom, že vykonávám jen malé procento věcí, které bych chtěla mít hotové a udělané, zdaleka to ovšem neznamená, že můj plán aktivit není řádně nabitý - a to v září skutečně byl. Jak tedy probíhal můj měsíc? Co význačného se stalo a co mám nového? I to se můžete dozvědět, pokud budete pokračovat ve čtení!

A po dlouhém čase, hlásím se tu zase! Jelikož už je to nějaká ta doba, co se na blogu objevila pořádná hudební várka, rozhodla jsem se, že je to právě ideální příležitost na vydání druhého dílu playlistu (pro tyto účely zjednodušme název). Před nedávnem jsem si procházela některé staré sbírky písní a je to docela zajímavé vnímat, jak jsem se časem měnila. Inu, tak už to zkrátka je a nikdo z nás tomu nezabrání.

Co jsem si tedy pro vás připravila tentokrát? Osobně doufám, že v tomto vydání by si mohlo na chuť přijít více z vás. Je tu něco od (hard)rocku a metalu, sem tam trocha rapu a electra, najde se i ždibec dubstepu a epic music, stejně jako i pár netradičních kousků. Jste zvědaví? Tak neváhejte a pokračujte ve čtení!

✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖      ✖

The Wreckage - Breaking Through

Perfektní začátek návazaný snad ještě lepším pokračováním. Instrumentály jsou nádherné, hlas příjemný, text pravdivý a to všechno sehraně zkombinované. O The Wreckage jsem před tím neslyšela nejspíš ani z rychlíku, ale do tohoto jejich výtvoru jsem se zamilovala úplně celá.

Žánr: Akční/Drama/Fantasy

Vydání: Japonsko, rok 2015

Počet dílů: 12

Anotace: Poté, co se po lidském světě rozšířil virus, který zabil všechny starší 13 let, upíři získali nadvládu nad světem. Všechny děti shromáždili do internačních táborů, aby z nich mohli čerpat krev. Zde se setkáváme s přátelským Mikaelou a Yuuichirem, kteří jsou nerozluční, jako bratři. Oba sní o svobodě a brzy se jim naskytne šance k útěku. Yuuichirovi se povede utéct a zjišťuje, že všichni lidé přeci jen nevymřeli. Přidává se tak k protidémonské armádě, která bojuje proti upírům, aby se mohl pomstít za smrt svých přátel. Brzy je ale postaven před šokující pravdu. (zdroj: akiba.cz)

Owari no Seraph, známé taktéž jako Seraph of the End, je v anime světě poměrnou novinkou. Námět je sice o upírech, ale nenechte se mýlit - děj není ani zdaleka stereotypní upírská slátanina! Co se tedy vlastně stalo s lidmi? Jaké je tajemství protidémonské armády? Dokáže se Yu vyrovnat s pravdou? A jaká z nich je vlastně ta správná?

Zdravím! Tímto vás vítám u prvního dílu nové rubriky pod názvem Snílkovské bdění. Někomu se může zdát název naprosto jednoznačný, jiný možná bádá nad jeho mnohým významem. O co se tedy bude jednat? Princip je naprosto jednoduchý. Zjednodušeně řečeno půjde o to, že v každém dílu se rozepíšu o určitých věcech, které bych do budoucna chtěla vyzkoušet, udělat a tak dále. Chvilková zasnění o nastávajících záležitostech, malých snech a úletech. Možná někteří z vás znají články podobného typu pod názvem Before I die a podobně. Mým účelem ale není tyto články nějak kopírovat nebo se řídit jejich stylem. Hodlám zmiňovat spíše netradiční a pokud možno zajímavé věci a případně se o nich více rozpovídat. Myslím si, že by z toho nakonec mohl být docela pěkný projekt, ať už pro vás nebo pro mne samotnou, když se budu po čase vracet a číst, po čem jsem v tomhle věku asi tak toužila a přemítala.

Před okamžikem jsem se zmiňovala, že se budu snažit nemluvit o vyloženě tradičních věcech. Bohužel některé z vás možná zklamu, ale pro první díl jsem se rozhodla rozepsat o cestování. Je to hodně klasické téma, ale já bych ho ráda zmínila a osobně si myslím, že první díl je pro to jako stvořený. Už mám připravené obsahy i pro další díly, které do budoucna vyjdou a věřte mi, že ty už budou o poznání zajímavější. Inu, v jakých vodách se tedy má zasněná dušička v současné době plaví? Na jaká místa bych se ráda podívala, které konkrétní kouty navštívila a proč? I to se dozvíte, jen co budete pokračovat ve čtení!

Malebné městečko zahalené pod stříbřitým závojem pohádkových Alp. Jestliže toužíte po krásné krajině a hodláte dát svému tělu patřičně zabrat, nebo si jen chcete zarelaxovat, užívat sluníčka a čistého vzduchu, je právě toto místo pro vás jako stvořené.

Okolní krásy

Zurčící řečiště a potoky s ledovou a křišťálově průzračnou vodou. Louky plné šťavnaté zelené trávy a rozkvetlých květin všech možných druhů od zvonků, hořců až po sytě růžové bodláky. Houfy motýlů posedané na zmiňovaných rostlinách a vyhřátých bílých kamenech. Prachové cesty lemované vysokými stromy. Neporušená krajina jako kdyby vás místy přenesla doslova do jiné dimenze. V tomto světě se zastavil čas.

Je skutečně zajímavé, jak se věci nakonec vyvíjejí úplně jiným směrem, než člověk prvotně očekává. Čím jsem starší, tím víc mi připadá, že se všechno nějak komplikuje. Možná, že je chyba jen ve mě. Možná jsem vážně až moc hodná. Ať už je to tak či onak, jsem už prostě taková. Beru si věci příliš k srdci a takřka ze všeho mám výčitky. Přejde jeden problém a dorazí další dva. Tenhle školní rok začíná nějak moc bojovně. A já jsem moc slabá na to, abych dokázala ze země sebrat zbraně.

Na něj už nemyslím. Jsem ráda, že je ta záležitost pasé. Cítím se mnohem volněji, konečně můžu svobodně dýchat. Zjistila jsem, že moje závislost na přítomnosti mobilu nebo sociálních sítích postupně polevuje. Mobil mám přes den v tašce nebo na skříni, už ho nedržím každý okamžik v ruce a neklikám na písmenka. Je to hrozná úleva. Jako kdybych byla teď reálnému světu o něco blíž, o něco víc přítomna. Jsem za to vážně ráda.

Bohužel s prvním týdnem ve škole nastaly jiné problémy. Vesměs se jedná jen o banality, jenže moje mladé hloupé srdíčko a vyčítavá duše mě nutí dávat si všechno za vinu. Ať už se jedná o absurdní hádky nebo něco většího. 

Říkejme dané osobě alfa. Sice vím moc dobře, že rozhodnutí, které jsme nakonec učinili, bylo v zájmu všech a chápu je. Opravdu je chápu, ve všem mají pravdu. Bylo na čase zakročit a tohle bylo to nejlepší, co bylo možné udělat. Snažili jsme se. Jenže já neumím jednat s lidmi a teď si zkrátka vyčítám, že jsme alfu nechali jít. Ani nevím, proč jsem se s ní vlastně začala bavit. Nic mě k ní netáhlo, nedokážeme si promluvit na stejné téma, svým způsobem si vůbec nerozumíme. Ale z nějakého důvodu mi ji bylo asi líto. Vždycky se mi vybaví ta léta na základce, kdy jsem neměla nikoho. Všichni kolem měli přátele a s někým se bavili. Na mě byli hnusní a odstrkovali mě. Nikdo mi tehdy nepodal pomocnou ruku. A pak jsem si uvědomila, že alfa je taky sama. Došlo mi, že prostě nechci, aby dopadla jako já. A tak jsem se rozhodla, že to budu já, kdo jí podá ruku. Teď, když jsem ji stáhla, mám špatný pocit. Já vím, že k nám nezapadla a upřímně mi hodně často lezla na nervy svým chováním. Jsem sobec a nechci takového člověka ve své "partě". Nechci, aby rozvracela mé přátele. Nechci, aby se ke mě obrátili zády, protože si bez nich nedokážu představit svůj život. I tak si teď ale z nějakého důvodu připadám jako hříšník. Je to nejlepší řešení. To můj mozek ví. Než to ale dojde i srdci, bude to trvat podstatně delší dobu. Co mě ale mrzí ještě víc je to, když jsem se alfy prvotně zastala a teď se mi člověk, od kterého bych to vůbec nečekala, za to v podstatě vysmál. Je snad můj názor něčím špatný? Cožpak nemohu říct, co si myslím? Kde to žijeme, když se za dobrotu platí výsměchem?
Vracím se k tomuto článku po pár dnech. Je fascinující, jak rychle člověk mění své postoje a názory. Dnes se cítím spíše jako sobec. Proč? Protože jsem ráda za to, co jsme udělali. Věci nikdy nebudou úplně stejné jako kdysi, ale možná že jsou lepší. Připadám si víc uvolněná. Jo, na světě je krásně, když pominu to nehezké.

Vím, že vesměs nikoho moje "problémy" nezajímají. Já to chápu, jsou jen moje. Ale asi jsem to ze sebe jen potřebovala po dlouhé době zase dostat. Všechno se to nějak komplikuje. Ty staré časy, ty staré krásné časy jsou pryč. Začíná mi docházet, že už nikdy to nebude úplně jako dřív. Když jsme byli malí a bezstarostní. 

„Je život čím dál složitější, když člověk stárne?“ 

- Will (Obléhání Macindawu)

Žánr: akční/drama/horor

Vydání: Japonsko, rok 2015

Počet dílů: 12

Anotace: Pokračování anime Tokyo Ghoul navazuje přesně tam, kde první řada skončila. Kaneki – jednooký ghoul, který odmítá svoji novou identitu a den co den svádí neustávající boj s vnitřní bestialitou - ztrácí pojem o tom, co je a co není správné. Předešlé události značně narušily jeho vnímání dobra a zla, přičemž on sám se propadá stále hlouběji do temnoty. Aby nalezl novou sílu a ochránil tak své přátele, rozhodne se od nich odejít a vydat se na zcela opačnou cestu plnou krve a bolesti. (zdroj: csfd.cz)

Druhá série velkolepého anime Tokyo Ghoul. Stejně jako řada předešlá, ani zde se tvůrci neštítili krve a násilí, co bylo pro mne ale překvapující, že spíše než-li násilí mě zasáhla vlna emocí a smutku. Děj se vyvíjel rovnoměrně pomalu a jak říká i anotace - pokračoval přesně tam, kde minule skončil. Zjednodušeně řečeno, celý základní děj je v těchto pár řádcích dokonale shrnut. Jak tedy vše nakonec dopadne? Smíří se Kaneki s tím, kdo je? Kdo vyhraje tuhle bitvu? A co na celé anime říkám já?

Škola klepe na dveře, kdopak asi otevře?

Je přímo neuvěřitelné, jak rychle to všechno letí. Vlastně je to vcelku paradoxní, vidím to jak včera, co se předávalo vysvědčení a loučila jsem se s ostatními, zároveň mi to chvílemi připadá až nezdravě daleko. 

Psalo se 1. září a den byl zahájen tradičně tím, že mi nezvonil budík. Chtěla jsem být ve škole co nejdřív, abych si zabrala místo. Tímto počinem nastal čtvrthodinový skluz, který se díky bohu na času odjezdu nijak zvláště nepoznamenal. Ovšem když jsem přišla do školy, mírně nervózní, nestačila jsem se divit. Poprvé za tři roky, co jsem na tohle gymplu, byl zabarikádovaný vchod (krom posledních zvonění samozřejmě) a členové nejvyšších tříd požadovali poplatek za vstupné. Svačinu jsem neměla a peníze jsem nehodlala utrácet, takže jsem nejdřív nějakou dobu jen tak postávala v chumlu a když jsem pak viděla člověka z mé třídy platit, nenápadně jsem se přifařila a oznámila, že patřím k němu. Tak jsem se do třídy dostala o dost později, než jsem chtěla, což ale nebyl ten největší problém. Když jsem vešla, takřka na všech místech byly přilepené papíry s rezervací. (Vy mi vykládejte něco o tom, že nesnášíte školu - který normální člověk jde o prázdninách do školy přilepit si papír na lavici? A proč je ksakru vůbec lepí?) Když jsem poněkud vztekle mrštila taškou na své místo a odfrkla si, vrhla se na mě spolužačka, že tam nemám co dělat, měla jsem si prý místo zamluvit. Opravdu jsem neměla náladu na hádání, tak jsem jen něco odsekla a seděla tam dál. Přímo neskutečně mě ten banální střet rozčílil, měla jsem chuť urvat jí hlavu. Naštěstí brzy dorazila moje spolusedící a místo jsme si urvali (Zatraceně sedíme tu už tři roky, tak co tohle má být?) Bohužel spolužačky, které vždy seděly za námi takové štěstí neměly. O hodině se nedělo nic jiného než klábosení o ničem a prohlížení fotek z kurzu, které jsme už stejně všichni viděli. Tak skončilo první letošní vyučování.

Venku parno, těžký vlhký vzduch, který se nedá pořádně ani dýchat a horké slunce, co bez přestání svítí. Do ruky zmrzlinu s limonádou, sluneční brýle na nose a nohy ve vodě. Bohužel, ať už chceme nebo ne, těmto dnům brzy odzvoní. Velké spoustě z nás nejspíš už toto téma silně hraje na nervy. Škola klepe na dveře a bude naléhat tak dlouho, dokud je někdo neotevře. Všichni jsme z léta rozlétaní, ale studium nepočká a jak je známo, zdaleka nestačí jen otevřít knihu a koukat do ní, abychom se něco naučili. Rad a typů, jak se učit, jsou celé haldy. Jak je ale známo, každý jsme jiný a tak i každému z nás vyhovuje něco jiného. Tento článek jsem se pokusila pojmout trošku jinak, než jen jako výpis obecných teorií a sáhla jsem do své znalosti psychologie. Pojďme tedy zjistit, jaký z učebních typů jste, co dělat a jak snáze dosáhnout lepších výsledků.

V každém případě je nezbytné si uvědomit, že ať už se řadíte do kterékoliv z těchto skupin, studium potřebuje především velkou investici času. Někdo má fotografickou paměť, jiný musí nad učením prosedět hodiny. Tak či onak, i člověk s lepší pamětí se musí věnovat studiu delší dobu, než je pět minut. Jak je známo, člověk nejrychleji zapomíná prvních pár hodin. Proto neuškodí si látku přečíst vícekrát v časovém rozestupu - pro připomenutí.