29.4.18

Do Řecka autem? 1796 kilometrů v kapse!

by , in
Upřímně řečeno nevím, proč jsem to dodnes neudělala. Řecký ostrov Meganisi jsem přitom navštívila už loni v srpnu, ale doteď jsem se neodhodlala k napsání článku. Snad za to může čirá náhoda nebo možná skutečnost, že je venku pro jednou tak hezky - ať tak či onak, rozhodla jsem se to konečně napravit. Po poměrně krátkých diskuzích, které jsem vedla sama se sebou, jsem usoudila, že bude nejlepší celý zájezd rozdělit na dvě části. Už jenom sama cesta tam a zase zpátky by totiž vydala za samostatný cestopis.


Začínat se musí stylově, a tak i odjezd byl jedinečný. Chytila nás totiž abnormálně silná bouřka a blesky tak doslova létaly kolem auta, když jsme se spolu s posledními zavazadly pokoušeli naskládat dovnitř. Původně jsme měli v plánu vyrazit o něco dříve, ale právě kvůli těmto komplikacím jsme se nakonec ocitli na cestě až v osm hodin ráno. Google mapy tvrdí, že celá trasa by měla spolknout 1796 km a kolem dvaceti hodin jízdy. Co si budeme povídat, díky bloudění a objíždění se konečná čísla rozhodně o značný kus přehoupla přes osmnáct set kilometrů a doba dojezdu byla minimálně o čtyři hodiny delší.
20.4.18

Sólové LEDGER od Jen Ledger

by , in
Jen Ledger, bubenici a zpěvačku s anglickými kořeny, pravděpodobně znáte díky americké hard a christian rockové skupině Skillet. Od letošního dubna už to ale nemusí platit. Zpěvačka se totiž rozhodla rozpracovat svůj vlastní sólový projekt, a tak už třináctého dubna tohoto roku spatřilo světla světa EP pod trefným názvem LEDGER.


S T Y L  A  Z M Ě N Y
O změnách se budeme bavit nejspíš jen těžko, když se jedná o EP - neodpustím si ale menší srovnání s předchozí tvorbou ve spolupráci se Skillet. Už od alba Awake z roku 2008 nám mohlo být jasné, že tahle sympatická bubenice kromě paliček umí ovládat také svůj hlas, přestože tenkrát jí skupina zdaleka nenechala tolik prostoru jako třeba u desky nejnovější, tedy Unleashed. Jen se nechlubí velkou pěveckou škálou ani rozsahy, ale její hlas je neskutečně příjemný a pokaždé se jí nějakým způsobem podaří, že do jakéhokoliv hudebního podkladu dokonale zapadá a zpestří chraplák Johna Coopera.
14.4.18

Midnattssol: Seriál, co vám vyrazí dech!

by , in
Zdroj: https://3.bp.blogspot.com/
Originální název: Midnattssol/Jour polaire
Žánr: Drama/Thriller/Krimi
Vydání: Švédsko/Francie, 2016
Délka: 8x55 min
Režie a scénář: Måns Mårlind, Björn Stein
Kamera: Erik Sohlström
Hudba: Nathaniel Méchaly
Hrají: Leïla Bekhti, Gustaf Hammarsten, Albin Grenholm, Jakob Hultcrantz Hansson, Jessica Grabowsky, Richard Ulfsäter, Oscar Skagerberg, Jeremy Corallo, Göran Forsmark a další

Anotace: Francouzská vyšetřovatelka Kahina Zadi přijíždí do malého švédského městečka Kiruna, aby vyšetřila vraždu svého krajana. Zde se pak seznamuje s Andersem Harneskem, s nímž na případu začne pracovat. Jenže vražd pomalu přibývá a vypadá to, že úvodní výjimečně brutální mord byl jen začátkem děsivé série…
(Česká televize)

Když vyšetřovatelka Kahina Zadi přijede do švédského městečka Kiruna, netuší, že brutální vražda francouzského občana je teprve začátek dlouhého řetězce událostí, které nejenže ovlivní chod důlního města, ale dost možná i celého Švédska a Francie. Nečeká však ani to, že její vlastní hříchy minulosti ji budou pronásledovat přes celý kontinent...
Od Midnattssol, fascinujícího švédsko-francouzského snímku v češtině známého pod názvem Půlnoční slunce, jsem rozhodně nečekala takovou jízdu. Zapeklitý příběh situovaný do divoké přírody Švédka a Laponska si mě získal hned po několika prvních minutách a už jsem se od něj neodtrhla. Pojďme se na to ale podívat od začátku.
10.4.18

Selátko

by , in
Literární soutěž, které se zúčastňuji každý rok a už tak nějak zpravidla, mi tentokrát se svým zadáním prózy ani za mák nesedla. Řekla jsem si, že je ale škoda letošní ročník vynechat úplně, a tak jsem pro změnu zkusila něco z trochu jiného soudku - tudíž poezii. Jak jste si možná všimli, občas nějakou tu báseň vypotím, ale nepovažuji to za věc, kterou bych řadila mezi své přednosti. Některé kousky se mi povedou více, některé méně a samotná přiznávám, že mě to občas tak trochu tahá za uši. Nicméně když už jednou něco takového poskládám dohromady, byla by přece věčná škoda to nikde veřejně nevystavit (asi si začnu dělat křížky, kolikrát za svoji blogerskou kariéru jsem už použila spojení: byla by přece škoda to nikde nezveřejnit).


Pro letošek jsem v soutěži šlápla trochu vedle - nevědomky jsem si totiž vybrala kategorii s největším zastoupením, v níž jsem pochopitelně neměla šanci obstát. I tak si ale myslím, že na to, jak zadání znělo příšerně (Slušná báseň o neslušné věci), z toho nakonec vylezlo něco, za co se nemusím schovávat pod postelí studem. Nebo ano?
5.4.18

Březen kuriózně kulturní

by , in
Poslední dobou začínám nesnášet psaní úvodů. Když se člověk rozhlédne kolem sebe, po celém světě jsou tisíce a tisíce různých scénářů a já mám stejně pocit, že už jsem použila každý z nich - a to minimálně pětkrát. Navíc jsem právě zjistila, že od založení blogu jsem napsala už jedenatřicet deníčkovský článků. Třicet jedna! Takže jak začít ten dvaatřicátý originálním způsobem? Inu, to je otázka hodná Shakespeara.


ŠKOLA KULTURNĚ NEKULTURNÍ
Zatímco dnes nám nad hlavami zuří vrtačky a kladiva, po chodbách pobíhají dělníci a člověk si tak musí v jednom kuse dávat pozor, aby mu odněkud nepřilétla na hlavu cihla nebo jestli někdo z lešení nešmíruje na dívčích záchodech, ještě v březnu se to v tomhle cvokhousu, jenž má leckdo ze záhadných důvodů v oblibě nazývat školou, snažili pojmout především kulturně, i když ne vždy se jim to úplně povedlo.
1.4.18

Chvilka korálkování #8: Škůdci útočí!

by , in
Otevřeně přiznávám, že se řadím k osmdesáti procentům české populace, která se hlásí k ateismu. Nenechte se však zmást - není totiž ateismus a ateismus. Nepatřím mezi lidi, kteří by s jistotou odmítali cokoliv vyššího a slepě se přikláněli jedině k vědě. Věřím, že něco je, jen jsem ještě nezjistila, co - a možná to tak má zůstat. O tom jsem se ale dnes bavit nechtěla.


Máme tu Velikonoce, což je svátek křesťanský, který však slavíme více méně všichni. Já sama ho beru především jako oslavy příchodu jara - čímž se konečně dostávám k dnešnímu článku. Dlouho jsem přemýšlela, co s tím provést. O Velikonocích jako takových, o zvycích a tradicích už jsem psala mnohokrát (například před dvěma lety), a tak se mi do toho popadesáté páté už nechtělo. Zároveň mi bylo líto vypustit je úplně. A pak mě napadl ten spásný nápad. Jaro se dá snadno asociovat se spoustou mláďat a zvířat obecně. Tak proč toho nevyužít, když jsem se před časem pouštěla do korálkování a pokoušela se ztvárnit právě tyto motivy?
© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.