20:31:00

Druhé zápisky nemocniční: Ortognátní operace, JIP a první týden

by , in
Jak už jste se mohli dozvědět z předchozích článků na toto téma, 6. června jsem podstoupila ortognátní operaci v pražské VFN, konkrétněji mi pak posouvali (přerazili) obě čelisti, s čímž nezbytně souvisí i následná plastika brady. Pusu mám teď plnou stehů spolu s 28 šroubky a destičkami, zato konečně s normálním skusem. O tom jsem ale mluvit nechtěla. Tenhle článek by měl pomoci těm, kteří mají podobný zákrok teprve před sebou a krok po kroku je seznámit s tím, co je čeká a nemine.

17:36:00

Prvé zápisky nemocniční: Směr Praha a co vzít s sebou

by , in
Ortognátní operaci by prý potřebovali i všichni Habsburkové. Jenže ti si na rozdíl ode mě alespoň mohli nechat narůst plnovous a taky měli tak nějak o korunu navíc. Mně nezbývá nic jiného než sbalit kufry, naposledy si prohlédnout před zrcadlem svoji křivou držku a vyrazit směr Praha a VFN.

19:34:00

Kolaps

by , in
Přestože se v květnu událo nespočet věcí, pro mě bude tenhle měsíc nejspíš už napořád měsícem zmatků. Větrné smrště a bouře, evakuace školy i úprky z města, úsměvné návštěvy doktorů či hlavního města a mnoho dalšího v konečné kombinaci ani nedává šanci něčemu jinému. Zkrátka se to nedá nazvat jinak než jako hromadný kolaps.



HAVÁRIE A ŠKOLA NA VODĚ
Za těch několik týdnů, vlastně už spíš měsíců, jsem si v rámci možností zvykla, že nemá-li můj život přijít k úhoně, musím být neustále ve střehu před létajícími cihlami, padajícím lešením, jeřáby a dalšími nestvůrami. Co ale nikdo nečekal - no dobře, čekali jsme to všichni, snad až na samotné vedení školy - bylo, že se na nás ten strop nakonec opravdu začne doslova a do písmene padat. A tak bylo druhé patro hned na začátku května zavřeno poprvé. Což ovšem problém nijak neřešilo, protože další týden se žáci nahrnuli zpět do lavic a přestože díry ve stropu se zacpaly plachtovinou a cihlami, praskání zdí pokračovalo vesele dál.
20:05:00

MEGANISI: Dva týdny na pustém ostrově

by , in
Docela nedávno jsem zveřejnila článek o své dobrodružné cestě přes země, jako je Maďarsko, Srbsko a Makedonie, až do Řecka a na ostrov Meganisi. Toto předlouhé putování nás stálo krev, slzy a pot, ale když jsme se konečně ocitli v cílové destinaci, pochopila jsem, že to všechno stálo za to.


Tehdy jsem objasnila, jak je možné, že jsem se k jeho sepsání dostala až po roce, stejně jako to, že bych všechny resty s tím spojené ráda brzy dohnala. Už tedy víte, jak jsem se vzala na Meganisi, ale jak jsem strávila celé dva týdny na tomhle - skoro - pustém ostrově, na to přišla řada teprve dnes. Spíš než psát dlouhé litanie jsem se ale protentokrát rozhodla pro trochu jinou formu - říkejme tomu třeba fotopis.
12:43:00

Slza poslední čarodějky

by , in
Nad tím, že už to bude rok, co tahle povídka poprvé spatřila světlo světa, mi jde hlava kolem. Dlouhou dobu jsem váhala nad jejím uveřejněním. Je mi totiž jasné, že zveřejňovat takhle rozsáhlé dílo v jednom článku je sebevražda - a já opravdu nejsem sebevrah. Zároveň mi vůči němu - a koneckonců i vůči mě - nepřijde fér ho jednou poslat do soutěže, kde si ho přečte pár lidí, ohodnotí, založí do šuplíku a to je asi tak všechno. Na každý příběh padne ohromná spousta práce a ještě víc času, který za tím spousta lidí vůbec nevidí.
Když jsem nad tím tak o Vánocích přemýšlela, napadla mě spásná myšlenka: wattpad. No jo, wattpad, jenže když se tam člověk rozhlédne, zjistí, že je tenhle portál svým původním účelům na míle vzdálený. Zároveň mě ale lákala vidina přehledného publikování, statistik a dalších výhod. A tak jsem si nakonec řekla, že za zkoušku nic nedám.


Zveřejňování Slzy poslední čarodějky jsem průběžně splňovala i zanedbávala, a tak se stalo, že se na internetu objevila celá teprve nedávno - a tenhle článek mezitím upadl v zapomnění. Až teď, když je konečně venku, jsem se odhodlala k závěrečnému kroku. 

Povídka se účastnila literární soutěže O Dračí řád 2017, za což sklidila místo mezi nejlepší dvacítkou. Štěstí v Dračím řádu jsem loni zkoušela poprvé a na to, že soutěžících se sešlo celkem 64, jsem se svým dvacátým místem a počtem bodů poměrně spokojená.
S odstupem několika měsíců a skutečností, že se moje vyjadřovací a psací schopnosti opět trošku pozměnily, to vidím. Slza poslední čarodějky má své mouchy. Sami porotci mě na to koneckonců upozornili. Na druhou stranu se ale našla spousta povzbudivých názorů a velice kladných hodnocení, za která jsem hrozně ráda a některá z nich bych si dovolila zveřejnit.
21:34:00

Nulté zápisky nemocniční: Předoperační vyšetření

by , in
Těžko uvěřit, že je to teprve týden, co jsem byla v Praze na předoperačním vyšetření, přesněji sedmého května. Ve všem tom zmatku mám pocit, že už je to snad celá věčnost - a naopak čas do zákroku se stále zkracuje a zkracuje.


VŠECHNY CESTY VEDOU NA KARLÁK
Cestu do Prahy jsem více méně prospala, jak už mám koneckonců ve zvyku. Vstávat časně ráno mi většinou nevadí, ale když jste všeho všudy za noc naspali necelých pět hodin a mezitím přemýšleli, co všechno se asi zítra bude dít, je to přece jen něco trochu jiného. Obecně mám poslední dobou problém se pořádně vyspat. Mám pocit, že jsem v jednom kuse z něčeho nervózní - když to není škola, je to operace, když to není operace, nedá mi spát škola a to zase souvisí s operací, protože potřebuju mít uzavřenou klasifikaci o měsíc dopředu, což očividně taky nebude taková brnkačka, jak jsem si zpočátku myslela. Zkrátka začarovaný kruh.
15:55:00

Duhová doporučení

by , in
O mém obecném přístupu k tagům už nejspíš víte. Ráda je čtu, ráda je píšu - i když netvrdím, že je pokaždé dokončím - ale jen s nelibostí zveřejňuji. Po době nastal čas to změnit a to z jednoho jednoduchého důvodu: narazila jsem na tag, který má hlavu a patu, v rámci možností je originální a jen slepě nepanáčkuje. Nějaký čas jsem po něm pokukovala, ale pořád jsem si nebyla tak úplně jistá. Když se ke mně ale dostala nominace, už nebylo o čem diskutovat. Tenhle blog si odpočinkový článek pro jednou zaslouží.

Autorkou tagu je Marky, autorka této úvodní fotografie jsem já.
22:52:00

Ortognátní operace aneb přeražená čelist na obzoru

by , in
Odborných informací na tohle téma najdete na internetu poměrně hodně. Jenže jedna věc jsou poznatky teoretické a něco docela jiného zkušenosti lidí, kteří tuto operaci sami podstoupili. A budete se divit, přestože tohle číslo ani zdaleka není tak mizivé, jak se může zdát, dohledat něčí rady nebo postřehy, které by za něco stály, dá celkem práci.
Protože psaní považuju za něco jako terapii a za druhé pak z již zmíněného důvodu, rozhodla jsem se na tom něco změnit. Ráda bych se tedy postupně dostala k tomu, co to vlastně je, v čem tento zákrok spočívá, co mu předchází a po jeho absolvování následně k mým postřehům z nemocnice, léčbě a výsledku jako takovému. Chtěla bych psát články o jednotlivých fázích a možná v závěru natočit souhrnné video, pokud se na to budu cítit. Věřím, že by to nebyla práce nadarmo - nejen pro mě, ale i pro někoho, koho něco podobného také čeká. Když už si něčím takovým procházím, chtěla bych mimo jiné i to, aby se o tom mezi lidmi více vědělo. Protože každému sáhodlouze vysvětlovat, proč a co že mi budou dělat s čelistí a následně snášet všechny ty pohledy, jako že jsem přiletěla z Marsu, vždyť to přece není normální někomu jen tak zlomit čelist, člověka časem opravdu omrzí.

19:43:00

O jedné kosmetické taštičce

by , in
Abych předešla všem případným dotazům, vrhnu se raději rovnou k věci. Před časem se mi totiž podařilo navázat spolupráci s e-shopem postovnezdarma.cz. Myslím, že je to skvělá příležitost jak pro mě, tak i pro vás, protože to znamená určité zpestření blogu, nový typ článků, témat a doporučení, zkrátka něco navíc. Nehledě na to, že já sama ráda zkouším nové věci a tenhle druh článku je tak pro mě něco jako malá premiéra, která by mohla alespoň částečně roztříštit případný stereotyp. Konec řečí, pojďme na to.


O ZBOŽÍ
Výběr produktů ke zrecenzování, který se mi pro začátek naskytl, byl přinejmenším pestrý, ale protože ráda a navíc poměrně často cestuji, byla pro mě tato kosmetická taštička jasnou volbou. Na e-shopu se po ní můžete rozhlédnout ve slevě zde za 245 Kč, případně podobný typ za 215 Kč zde a 139 Kč zde.
Se samotným e-shopem jsem doposud neměla žádné zkušenosti, ale párkrát jsem o něm četla na jiných blozích a řekla jsem si tedy: Proč ne? Objednávku jsem odesílala už 22. března, a i když se dalo očekávat, že produkt bude doslova z druhého koutu světa - tedy z Číny - putovat nějakou tu dobu, celkem mě překvapilo, že se lhůta protáhla skoro na šest týdnů. Nakonec ale všechno proběhlo poměrně hladce a svého zboží jsem se přece jenom dočkala.
20:57:00

Dubnové aprílování

by , in
V dubnu jsem si ve škole připadala jako ve cvokhausu snad ještě víc než kdy jindy. Aby z toho taky jednomu nestrašilo ve věži, když musí v jednom kuse dávat pozor, jestli ho dělníci na lešení nesledují na dívčích záchodech, zda vám někdo nesrazí hlavu žebříkem nebo jestli se na vás rovnou nezřítí celý strop. A to nesmím zapomenout, že za takovýchto podmínek - vrtačky, zbíječky, prach a nedychatelno, protože pokud na vteřinu otevřete okna, okamžitě se do místnosti vženou další dusivá oblaka, což má mimo jiné za následky hromadné šíření odumírání mozků a dalších závažných studentských chorob, obzvláště pak v pozdních vyučovacích hodinách - výuka bez rušení pokračuje.
O tom jsem ale mluvit nechtěla. Téma škola, blázinec a další asociace tohoto prazvláštního institutu člověka totiž snadno a rychle omrzí. Pojďme se tedy bavit raději o něčem přívětivějším - třeba o netradičních akcích, které s tím souvisejí.



BLÁZINEC A CHAOS
Jako každý rok nastalo období bezvládí a chaosu (čtěte: přijímací zkoušky a maturity), takže jsme se dočkali několika zkrácených dní, dokonce i některý ten volný exemplář a taky pár akcí. Například jsme byli v kině na Loving Vincent, což je film naprosto jedinečný ve svém zpracování - je totiž celý seskládaný ze skutečných obrazů. Dlouhou dobu jsem váhala, zda má cenu psát recenzi nebo ne, ale co si budeme povídat, lenost jako obvykle zvítězila. Každopádně tenhle snímek rozhodně stojí za povšimnutí. Nejen kvůli zpracování, ale i možnosti poznat tohoto známého malíře z více úhlů pohledu.
Troufli jsme si i na německé divadlo MistrZpracování zajímavé, ale příběh takový... inu, zvláštní. Němčina mě poslední rok začala hodně bavit, ale v žádném případě nejsem na takové úrovni, abych rozuměla všemu. Naštěstí improvizace a domýšlení všechno jistí.
No a protože je jaro - pozdní jaro - nesmělo chybět ani poslední zvonění. Před prvním jsem se naštěstí schovala na dně bazénu, na druhém jsem obětovala pár korun a u třetího zase tvář. Opět jsem došla k závěru, že když se jí zachce, rtěnku dolů zkrátka nedostanete.
A co se vyloženě mimoškolních aktivit týče, vyrazili jsme okoštovat novou - doslova plovoucí - kavárnocukrárnu. Horké maliny se šlehačkou na pohupujícím se hausbótu byly vážně zajímavý zážitek. Koncem měsíce jsme pak svou návštěvou obšťastnili čajovnu, dali si černý čínský čaj a já ochutnala zmrzchu - údajně vycházející z tradičního japonského pokrmu. No - nezkus to!

21:13:00

Do Řecka autem? 1796 kilometrů v kapse!

by , in
Upřímně řečeno nevím, proč jsem to dodnes neudělala. Řecký ostrov Meganisi jsem přitom navštívila už loni v srpnu, ale doteď jsem se neodhodlala k napsání článku. Snad za to může čirá náhoda nebo možná skutečnost, že je venku pro jednou tak hezky - ať tak či onak, rozhodla jsem se to konečně napravit. Po poměrně krátkých diskuzích, které jsem vedla sama se sebou, jsem usoudila, že bude nejlepší celý zájezd rozdělit na dvě části. Už jenom sama cesta tam a zase zpátky by totiž vydala za samostatný cestopis.


Začínat se musí stylově, a tak i odjezd byl jedinečný. Chytila nás totiž abnormálně silná bouřka a blesky tak doslova létaly kolem auta, když jsme se spolu s posledními zavazadly pokoušeli naskládat dovnitř. Původně jsme měli v plánu vyrazit o něco dříve, ale právě kvůli těmto komplikacím jsme se nakonec ocitli na cestě až v osm hodin ráno. Google mapy tvrdí, že celá trasa by měla spolknout 1796 km a kolem dvaceti hodin jízdy. Co si budeme povídat, díky bloudění a objíždění se konečná čísla rozhodně o značný kus přehoupla přes osmnáct set kilometrů a doba dojezdu byla minimálně o čtyři hodiny delší.
20:02:00

Sólové LEDGER od Jen Ledger

by , in
Jen Ledger, bubenici a zpěvačku s anglickými kořeny, pravděpodobně znáte díky americké hard a christian rockové skupině Skillet. Od letošního dubna už to ale nemusí platit. Zpěvačka se totiž rozhodla rozpracovat svůj vlastní sólový projekt, a tak už třináctého dubna tohoto roku spatřilo světla světa EP pod trefným názvem LEDGER.


S T Y L  A  Z M Ě N Y
O změnách se budeme bavit nejspíš jen těžko, když se jedná o EP - neodpustím si ale menší srovnání s předchozí tvorbou ve spolupráci se Skillet. Už od alba Awake z roku 2008 nám mohlo být jasné, že tahle sympatická bubenice kromě paliček umí ovládat také svůj hlas, přestože tenkrát jí skupina zdaleka nenechala tolik prostoru jako třeba u desky nejnovější, tedy Unleashed. Jen se nechlubí velkou pěveckou škálou ani rozsahy, ale její hlas je neskutečně příjemný a pokaždé se jí nějakým způsobem podaří, že do jakéhokoliv hudebního podkladu dokonale zapadá a zpestří chraplák Johna Coopera.
20:09:00

Midnattssol: Seriál, co vám vyrazí dech!

by , in
Zdroj: https://3.bp.blogspot.com/
Originální název: Midnattssol/Jour polaire
Žánr: Drama/Thriller/Krimi
Vydání: Švédsko/Francie, 2016
Délka: 8x55 min
Režie a scénář: Måns Mårlind, Björn Stein
Kamera: Erik Sohlström
Hudba: Nathaniel Méchaly
Hrají: Leïla Bekhti, Gustaf Hammarsten, Albin Grenholm, Jakob Hultcrantz Hansson, Jessica Grabowsky, Richard Ulfsäter, Oscar Skagerberg, Jeremy Corallo, Göran Forsmark a další

Anotace: Francouzská vyšetřovatelka Kahina Zadi přijíždí do malého švédského městečka Kiruna, aby vyšetřila vraždu svého krajana. Zde se pak seznamuje s Andersem Harneskem, s nímž na případu začne pracovat. Jenže vražd pomalu přibývá a vypadá to, že úvodní výjimečně brutální mord byl jen začátkem děsivé série…
(Česká televize)

Když vyšetřovatelka Kahina Zadi přijede do švédského městečka Kiruna, netuší, že brutální vražda francouzského občana je teprve začátek dlouhého řetězce událostí, které nejenže ovlivní chod důlního města, ale dost možná i celého Švédska a Francie. Nečeká však ani to, že její vlastní hříchy minulosti ji budou pronásledovat přes celý kontinent...
Od Midnattssol, fascinujícího švédsko-francouzského snímku v češtině známého pod názvem Půlnoční slunce, jsem rozhodně nečekala takovou jízdu. Zapeklitý příběh situovaný do divoké přírody Švédka a Laponska si mě získal hned po několika prvních minutách a už jsem se od něj neodtrhla. Pojďme se na to ale podívat od začátku.
20:31:00

Selátko

by , in
Literární soutěž, které se zúčastňuji každý rok a už tak nějak zpravidla, mi tentokrát se svým zadáním prózy ani za mák nesedla. Řekla jsem si, že je ale škoda letošní ročník vynechat úplně, a tak jsem pro změnu zkusila něco z trochu jiného soudku - tudíž poezii. Jak jste si možná všimli, občas nějakou tu báseň vypotím, ale nepovažuji to za věc, kterou bych řadila mezi své přednosti. Některé kousky se mi povedou více, některé méně a samotná přiznávám, že mě to občas tak trochu tahá za uši. Nicméně když už jednou něco takového poskládám dohromady, byla by přece věčná škoda to nikde veřejně nevystavit (asi si začnu dělat křížky, kolikrát za svoji blogerskou kariéru jsem už použila spojení: byla by přece škoda to nikde nezveřejnit).


Pro letošek jsem v soutěži šlápla trochu vedle - nevědomky jsem si totiž vybrala kategorii s největším zastoupením, v níž jsem pochopitelně neměla šanci obstát. I tak si ale myslím, že na to, jak zadání znělo příšerně (Slušná báseň o neslušné věci), z toho nakonec vylezlo něco, za co se nemusím schovávat pod postelí studem. Nebo ano?
21:14:00

Březen kuriózně kulturní

by , in
Poslední dobou začínám nesnášet psaní úvodů. Když se člověk rozhlédne kolem sebe, po celém světě jsou tisíce a tisíce různých scénářů a já mám stejně pocit, že už jsem použila každý z nich - a to minimálně pětkrát. Navíc jsem právě zjistila, že od založení blogu jsem napsala už jedenatřicet deníčkovský článků. Třicet jedna! Takže jak začít ten dvaatřicátý originálním způsobem? Inu, to je otázka hodná Shakespeara.


ŠKOLA KULTURNĚ NEKULTURNÍ
Zatímco dnes nám nad hlavami zuří vrtačky a kladiva, po chodbách pobíhají dělníci a člověk si tak musí v jednom kuse dávat pozor, aby mu odněkud nepřilétla na hlavu cihla nebo jestli někdo z lešení nešmíruje na dívčích záchodech, ještě v březnu se to v tomhle cvokhousu, jenž má leckdo ze záhadných důvodů v oblibě nazývat školou, snažili pojmout především kulturně, i když ne vždy se jim to úplně povedlo.
15:03:00

Chvilka korálkování #8: Škůdci útočí!

by , in
Otevřeně přiznávám, že se řadím k osmdesáti procentům české populace, která se hlásí k ateismu. Nenechte se však zmást - není totiž ateismus a ateismus. Nepatřím mezi lidi, kteří by s jistotou odmítali cokoliv vyššího a slepě se přikláněli jedině k vědě. Věřím, že něco je, jen jsem ještě nezjistila, co - a možná to tak má zůstat. O tom jsem se ale dnes bavit nechtěla.


Máme tu Velikonoce, což je svátek křesťanský, který však slavíme více méně všichni. Já sama ho beru především jako oslavy příchodu jara - čímž se konečně dostávám k dnešnímu článku. Dlouho jsem přemýšlela, co s tím provést. O Velikonocích jako takových, o zvycích a tradicích už jsem psala mnohokrát (například před dvěma lety), a tak se mi do toho popadesáté páté už nechtělo. Zároveň mi bylo líto vypustit je úplně. A pak mě napadl ten spásný nápad. Jaro se dá snadno asociovat se spoustou mláďat a zvířat obecně. Tak proč toho nevyužít, když jsem se před časem pouštěla do korálkování a pokoušela se ztvárnit právě tyto motivy?
18:15:00

7 typů lidí na sjezdovce

by , in
Letošní lyžarská sezóna se už sice pomalu a jistě uchýlila ke svému konci, ale možná právě proto je teď ten pravý čas se po ní ohlédnout. Když jsem se před týdnem sama vrátila ze sjezdovky, napadlo mě, že by mohlo být zajímavé nějak utřídit různé typy lidí, které jsem tam potkala. A jakmile byla ta myšlenka na světě, už se mi ji nepodařilo zkrotit. Proto vám tu dnes naservíruji svůj vlastní přehled nejčastějších a nejzajímavějších typů bytostí, s nimiž se můžete na sjezdovce setkat.


1. S L U N Í Č K Á Ř I
Jak už tohle pojmenování napovídá, sluníčkáři jsou prostě v pohodě. Když se dosyta vyspí a nasnídají, hezky v klidu a beze spěchu se vyvezou na kopec, rozloží lehátko a nastaví své bledé líce horskému UV záření. A takhle, často ve zcela nezměněné poloze, jsou schopni strávit celý den. Nic je nestresuje, nic závažného nemusí řešit - snad až na to, jestli si nezapomněli namazat nos. Jak jsem říkala, prostě sluníčkáři.
20:48:00

Jsem OUTSIDER - Three Days Grace

by , in
Three Days Grace je kanadská skupina z Toronta, která oficiálně existuje už přes dvacet let a proslula především svou hard rockovou a post-grundge hudbou. Jako již šestá deska v řadě a zároveň druhé album s novým zpěvákem Mattem Walstem vyšel devátého března tohoto roku dlouho očekávaný Outsider. A jak už vypovídá název, je to výjimečný poslech.

Zdroj obrázku: http://cdn.shopify.com/

S T Y L  A  Z M Ě N Y
Nejspíš je chyba srovnávat album se starší tvorbou této skupiny (už kvůli změně zpěváka), přesto si to nemohu odpustit, stejně jako se nemůžu ubránit dojmu, že na rozdíl od One-X (2006), Life Starts Now (2009), Transit Of Venus (2012, poslední deska se zpěvákem Adamem Gontierem), ale i Human (2015, již s Mattem Walstem), Outsider cosi postrádá. Nějakou jiskru, zápal, šťávu. Něco navíc, cosi, co Three Days Grace vždy odlišovalo a díky čemu jsem se k nim vracela, aniž by se mi jejich hudba oposlouchala. S menším odstupem se mi padesát procent písní na desce jeví jaksi ploše a podobně. A právě to je největší problém: absence plastičnosti a splývání v jeden velký mastný flek.
Tento dojem z mého pohledu více méně rozbíjí povedené kousky jako je Right Left Wrong, Me Against You, Strange Days nebo The New Real. Osobně z nich cítím mnohem více energie, je to ten typ hudby, co se vám zavrtá hluboko do mozku a do jejíhož rytmu poklepáváte ukazováčkem o desku stolu, aniž byste o tom věděli. Velká škoda, že takové nejsou všechny.

19:19:00

... a jestli ne, tak něco děláš špatně

by , in
Únor. Jistě jste si už všimli, že tu dávno máme březen a článek z minulého měsíce nikde. Popravdě řečeno nebýt intenzivního pošťuchování ze strany jedné ze čtenářek (musela jsem to tak napsat - zní to pěkně, víš?), možná byste se ho nedočkali ani za týden. Mohla bych říct, že je to časem, ale skutečnost je taková, že za to ani tolik nemůže. Zkrátka jsem rozvrh svých aktivit rozestavila tak, že se mi do něj psaní blogu už pořádně nevešlo. A i kdyby vešlo, nakonec jsem se vždycky rozhodla pro jinou náplň, ve většině případů představující spánek a lenošení. No - a tady to máme.


STUDENTEM ČISTĚ NESTUDIJNĚ
Tenhle měsíc se vlnil jednoznačně v rytmu olympiády - a to nejen té zimní. Stihla jsem se totiž dostavit na okresní kolo olympiády z českého i německého jazyka. Z češtiny jsem měla nervy nadranc (netrefím tam, ztratím se, nikoho neznám...). Paradoxně z testů jako takových jsem ale ani strach neměla. Jazyková část nebyla těžká, jen se dala pochopit různými způsoby, což byl nejspíš hlavní kámen úrazu. Jako obvykle mě zachránil sloh, díky kterému jsem se na konečném žebříčku vyšplhala až na osmé místo (celkově byl mimochodem druhý nejlépe hodnocený), což je celkem solidní výsledkem vzhledem k tomu, že bylo asi čtyřicet účastníků.
20:09:00

A zase ta Maasová aneb TOWER OF DAWN

by , in
Originální název: Tower of Dawn
Díl: 6. (v sérii Skleněný trůn)
Autor: Sarah J. Maas
Nakladatelství: Bloomsbury
Rok: 2017
Žánr: Fantasy, YA
Počet stran: 664
Prostředí: Jižní kontinent, Antica
Úryvek: k přečtení zde
Anotace: Chaol Westfall has always defined himself by his unwavering loyalty, his strength, and his position as the Captain of the Guard. But all of that has changed since the glass castle shattered, since his men were slaughtered, since the King of Adarlan spared him from a killing blow, but left his body broken.
His only shot at recovery lies with the legendary healers of the Torre Cesme in Antica—the stronghold of the southern continent's mighty empire. And with war looming over Dorian and Aelin back home, their survival might lie with Chaol and Nesryn convincing its rulers to ally with them.
But what they discover in Antica will change them both—and be more vital to saving Erilea than they could have imagined.

Další díl legendární fantasy ságy Skleněný trůn od Sarah J. Maasové, která si během několika málo let získala srdce fanoušků po celém světě. Šestý díl pod názvem Tower of Dawn by měl v českém překladě Věž svítání vyjít koncem června. Já jsem se ovšem rozhodla si čekání o něco zkrátit a vrhla jsem se do knihy v originále.
14:01:00

KVÍZ: Klasická literatura aneb když si nevíte rady

by , in
Pravidelní čtenáři jistě již postřehli, že s regulérním fungováním tohoto blogu něco není v pořádku. Když už jsem se tady po čase přece jenom ukázala, chtěla jsem vám to něčím vynahradit a to něco by mělo být speciální. Nakonec jsem rozhodla vyzkoušet cosi úplně jiného, něco, co na těchhle stránkách ještě nebylo. A tak jsem večer usedla k počítači, vedle sebe vyskládala štos knih a vrhla se do tvoření kvízu. Pokud se to osvědčí, určitě bych v tom ráda pokračovala. Nejsem ani první, ani poslední blogerka, která se o něco podobného pokouší a osobně si myslím, že se jedná o milé a užitečné zpestření jinak jednolitého stereotypu.
Napoprvé jsem se rozhodla pro široké téma, které se týká většiny z nás a tím pádem by mohlo snáze zaujmout. Poradím vám totiž ohledně volby klasické literatury.


Určitě neváhejte a pochlubte se v komentářích, jaký autor vám vyšel, jestli jste od něj už něco četli a zdali pak jsem se trefila do vaší chutě. Jsem na to upřímně zvědavá!
17:02:00

Sleduj, jak padám

by , in
Tuhle jsem tak přemýšlela a přišla na to, že mě kromě novoročních povídaček nenapadají žádné pranostiky vztahující se k lednu. Sama pořádně nevím proč, ale začala jsem se po tom tak trochu pídit a zjistila jsem pár celkem zajímavých věcí. Moc mě ale nepotěšilo, že většina z toho nevysýpá z rukávu zrovna pozitivní věštby, jako kupříkladu Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Tenhle měsíc nás co se počasí týče totiž opravdu tahal za nos a dělal si z nás dobrý den. Pochopitelně se toho ale stalo ještě mnohem víc. To už jste ale nejspíš pochopili.


ŠKOLNÍ NEŘESTI
Co k tomu jenom říct? Byl to chaos. Z tohohle pohledu mi celý leden tak nějak splývá v mlze, v níž se střídavě vynořují stavy absolutního přetížení a nicnedělání. Měsíc zahájil Den otevřených dveří, který jsme protentokrát naneštěstí měli na starosti my. Už jenom ta představa, že musíte být ve škole od sedmi ráno do sedmi večer je dechberoucí, natož pak když si uvědomíte, že se po celou dobu budete muset na všechny usmívat, lézt jim do ř... stínu a všelijak jinak ze sebe dělat pitomce. Nicméně jsem si toho dne ale uvědomila dvě věci: rozhodně nechci dělat šatnářku. A nemám ráda špendlíky.
20:16:00

5 filmů, pro jejichž hudbu byste zabíjeli

by , in
Filmy roku, epická fantasy pětka, akčňáky, co vás posadí na zadek, sci-fi bomby nebo snad top klišé romanťárny. Před nedávnem jsem takhle kdesi seděla a přemítala nad tím, na co by se člověk ve filmové oblasti ještě mohl zaměřit. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že už tady tak nějak všechno bylo - a já se v článcích opravdu nerada opakuji. A pak mě to napadlo. Vezmu to z úplně opačné strany. Tentokrát jsem se totiž rozhodla podívat na filmovou tématiku pod trochu jiným úhlem a vzala jsem si na ně hudební kukátko - nebo spíš sluchátko.


Vybíralo se opravdu těžce. Nakonec se mi ale přece jen podařilo dát dohromady elitní pětku bijáků, z jejichž hudby vám bude zaručeně naskakovat husí kůže a pro kterou byste zabíjeli jenom proto, abyste si ji mohli poslechnout znovu. Všechny ze zmiňovaných filmů jsou moje srdcovky - a za chvíli vám ukážu, že tomu tak není jenom kvůli příběhu, dobrým hercům, pořádné kupě akce a efektů.

19:38:00

Vážně to nejde vzít zpět?

by , in
Snažím se dodělat většinu restů a na poslední chvíli doháním uzávěrky všeho možného i nemožného. Suma sumárum jsem teď tak trochu v zápřahu a můj současný stav by se dal popsat jako tvůrčí přetížení, ve kterém se pro články na blog najde jen málo prostoru. Protože mě ale mrzí pohled na ladem ležící blog a stále vzdálenější datum vydání nejnovějšího článku, sahám po všem, co se mi namane a mohla bych to za tímto účelem použít. Zrovna dnes mi do klína přistálo hodnocení letošní olympiády z českého jazyka, v níž jsem uspěla vysoce nad svá očekávání. V okresním kole už si sice tolik nevěřím, nicméně už jen to, že jsem do něj postoupila, je úspěch. Proč o tom ale mluvím? Součástí testu je totiž už tradičně i sloh.


Pro letošek téma znělo: Vyřčená slova nelze vzít zpět. Nic extra, ale v porovnání s ostatními, s nimiž jsem se v posledním roce setkala, patří spíše k těm - pro mě - lepším. Slohový útvar byl volný a rozsah 25 až 30 řádek, z čehož mně ve výsledku na papíře káplo 28, takže se mi podařilo zachovat takovou zlatou střední cestu. Siddhártha Gautama by měl radost. Dříve bych neváhala a vrhla se po úvaze, ale vzhledem k tomu, že se jim už asi dva roky moc nevěnuji, jsem se raději rozhodla pro vyprávění. A co z toho vzešlo? To posuďte sami.
Lidé, kteří to četli, říkali, že se jim líbí, jak je na krátkém prostoru trefně demonstrovaná myšlenka. Mně se na tom líbí hlavně ten krátký rozsah, protože díla podobné délky se sem na blog akorát hodí. Co si budeme nalhávat, třicetistránkové povídky, co píšu poslední dobou, by tady nikdo nečetl. A ty ještě delší? Ale jděte!
18:41:00

Vánoce naruby

by , in
Dříve, než vyrukuju s čímkoliv jiným, musím upřímně přiznat, že se mi do psaní prosincového souhrnu vůbec nechtělo. Děsilo mě totiž vědomí toho, že se tenhle měsíc událo tak strašně moc věcí - kulturními záležitostmi počínaje, přes výlety, osobní i školní úspěchy, přátelská povyražení, vánočními svátky a oslavami Silvestru i příchodu nového roku konče. Jako každý rok tu teď sedím s myšlenkou, že bych nejraději měla Vánoce každý den a to nejen v přeneseném smyslu slova. Nicméně čas jde dál a mě nezbývá nic jiného, než udělat Adiós! a ohlédnout se za tím, co s sebou přinesly ty letošní.


STUDENTKOU V PROSINCI
Jak mi jistě všichni dáte za pravdu, hrát si na studenta není celoročně žádná legrace. Ale ve vší té změti honiček a sekýrování občas vykoukne pár světlých míst, a přestože se to může zdát neuvěřitelné, sem tam se objeví období, kdy si říkám: "Jsem fakt ráda, že tu můžu bejt, tady a teď, na týhle škole." Kdybych takhle slyšela mluvit někoho cizího, možná bych k němu přišla a párkrát ho propleskla. Vlastně se divím, že jsem to sama sobě už neudělala.
19:57:00

Čtecí šílenství potřetí aneb Knižní výzva 2018

by , in
Je to skoro k nevíře, že tomu jsou teprve tři roky. Přitom mi to připadá už tak strašně dávno. Ale ano, je to tak, skutečně jsou to teprve tři roky, co jsem se knihám vyhýbala obloukem, namísto abych je četla. A dnes jsem tu zase, už potřetí, abych se zapojila do letošní čtecí výzvy. Co si budeme nalhávat, mně o čísla nikdy nešlo a podle mě se to podle toho ani nedá moc měřit, nehledě na to, že každá kniha je jinak tlustá a hlavně jinak náročná. Já nehraju na kvantitu, ale na kvalitu. Nicméně jistá část mé dušičky si potrpí na archivářství, takže si opět neodpustím zdokumentovat seznam toho, co jsem stihla přelouskat.


Začíná s číslem padesát a to z jednoho prostého důvodu: loni jsem s ním skončila. Takže buď dopadnu letos stejně, anebo taky ne, upřímně mi na tom zas tak moc nesejde. I když bych lhala, kdybych tvrdila, že nejsem zvědavá.
© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.