Nechce se mi věřit tomu, že po všech těch přešlapech, trapasech a vtipných slovních přestřelkách zde moje cesta vážně končí. Ve skutečnosti přede mnou sice leží ještě stovky a stovky odjetých kilometrů, než se doopravdy naučím řídit, nicméně první - té více bezstarostné - etapě tímto už odzvonilo. Na jednu stranu jsem šťastná jako blecha, že jsem něco takového dokázala - protože ať už se vás ostatní snaží navést a učit sebelíp, řízení je něco, co nakonec musíte vždycky zvládnout sami - zároveň mě ale přepadají mindráky. Byly to senzační tři měsíce života. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi bude zrovna po autoškole tak stýskat.
Zdroje: 1, 2, 3, 4 |