Jsou okamžiky, kdy si říkám, že se dá jen těžko uvěřit tomu, že jsou to už tři týdny, co jsem podstoupila ortognátní operaci. Načež několikrát zamrkám, promnu si oči a sama sobě vynadám, protože mi najednou připadá, že už jsou to snad roky a já se přitom plácám světem bez pořádného jídla a se zavřenou pusou teprve krátce. Ať už tak nebo onak, za těch dnes už třiadvacet dní člověk urazí dlouhou cestu. A kam přesně že ho zavede?
