20:31:00

Druhé zápisky nemocniční: Ortognátní operace, JIP a první týden

by , in
Jak už jste se mohli dozvědět z předchozích článků na toto téma, 6. června jsem podstoupila ortognátní operaci v pražské VFN, konkrétněji mi pak posouvali (přerazili) obě čelisti, s čímž nezbytně souvisí i následná plastika brady. Pusu mám teď plnou stehů spolu s 28 šroubky a destičkami, zato konečně s normálním skusem. O tom jsem ale mluvit nechtěla. Tenhle článek by měl pomoci těm, kteří mají podobný zákrok teprve před sebou a krok po kroku je seznámit s tím, co je čeká a nemine.

17:36:00

Prvé zápisky nemocniční: Směr Praha a co vzít s sebou

by , in
Ortognátní operaci by prý potřebovali i všichni Habsburkové. Jenže ti si na rozdíl ode mě alespoň mohli nechat narůst plnovous a taky měli tak nějak o korunu navíc. Mně nezbývá nic jiného než sbalit kufry, naposledy si prohlédnout před zrcadlem svoji křivou držku a vyrazit směr Praha a VFN.

19:34:00

Kolaps

by , in
Přestože se v květnu událo nespočet věcí, pro mě bude tenhle měsíc nejspíš už napořád měsícem zmatků. Větrné smrště a bouře, evakuace školy i úprky z města, úsměvné návštěvy doktorů či hlavního města a mnoho dalšího v konečné kombinaci ani nedává šanci něčemu jinému. Zkrátka se to nedá nazvat jinak než jako hromadný kolaps.



HAVÁRIE A ŠKOLA NA VODĚ
Za těch několik týdnů, vlastně už spíš měsíců, jsem si v rámci možností zvykla, že nemá-li můj život přijít k úhoně, musím být neustále ve střehu před létajícími cihlami, padajícím lešením, jeřáby a dalšími nestvůrami. Co ale nikdo nečekal - no dobře, čekali jsme to všichni, snad až na samotné vedení školy - bylo, že se na nás ten strop nakonec opravdu začne doslova a do písmene padat. A tak bylo druhé patro hned na začátku května zavřeno poprvé. Což ovšem problém nijak neřešilo, protože další týden se žáci nahrnuli zpět do lavic a přestože díry ve stropu se zacpaly plachtovinou a cihlami, praskání zdí pokračovalo vesele dál.
20:05:00

MEGANISI: Dva týdny na pustém ostrově

by , in
Docela nedávno jsem zveřejnila článek o své dobrodružné cestě přes země, jako je Maďarsko, Srbsko a Makedonie, až do Řecka a na ostrov Meganisi. Toto předlouhé putování nás stálo krev, slzy a pot, ale když jsme se konečně ocitli v cílové destinaci, pochopila jsem, že to všechno stálo za to.


Tehdy jsem objasnila, jak je možné, že jsem se k jeho sepsání dostala až po roce, stejně jako to, že bych všechny resty s tím spojené ráda brzy dohnala. Už tedy víte, jak jsem se vzala na Meganisi, ale jak jsem strávila celé dva týdny na tomhle - skoro - pustém ostrově, na to přišla řada teprve dnes. Spíš než psát dlouhé litanie jsem se ale protentokrát rozhodla pro trochu jinou formu - říkejme tomu třeba fotopis.
12:43:00

Slza poslední čarodějky

by , in
Nad tím, že už to bude rok, co tahle povídka poprvé spatřila světlo světa, mi jde hlava kolem. Dlouhou dobu jsem váhala nad jejím uveřejněním. Je mi totiž jasné, že zveřejňovat takhle rozsáhlé dílo v jednom článku je sebevražda - a já opravdu nejsem sebevrah. Zároveň mi vůči němu - a koneckonců i vůči mě - nepřijde fér ho jednou poslat do soutěže, kde si ho přečte pár lidí, ohodnotí, založí do šuplíku a to je asi tak všechno. Na každý příběh padne ohromná spousta práce a ještě víc času, který za tím spousta lidí vůbec nevidí.
Když jsem nad tím tak o Vánocích přemýšlela, napadla mě spásná myšlenka: wattpad. No jo, wattpad, jenže když se tam člověk rozhlédne, zjistí, že je tenhle portál svým původním účelům na míle vzdálený. Zároveň mě ale lákala vidina přehledného publikování, statistik a dalších výhod. A tak jsem si nakonec řekla, že za zkoušku nic nedám.


Zveřejňování Slzy poslední čarodějky jsem průběžně splňovala i zanedbávala, a tak se stalo, že se na internetu objevila celá teprve nedávno - a tenhle článek mezitím upadl v zapomnění. Až teď, když je konečně venku, jsem se odhodlala k závěrečnému kroku. 

Povídka se účastnila literární soutěže O Dračí řád 2017, za což sklidila místo mezi nejlepší dvacítkou. Štěstí v Dračím řádu jsem loni zkoušela poprvé a na to, že soutěžících se sešlo celkem 64, jsem se svým dvacátým místem a počtem bodů poměrně spokojená.
S odstupem několika měsíců a skutečností, že se moje vyjadřovací a psací schopnosti opět trošku pozměnily, to vidím. Slza poslední čarodějky má své mouchy. Sami porotci mě na to koneckonců upozornili. Na druhou stranu se ale našla spousta povzbudivých názorů a velice kladných hodnocení, za která jsem hrozně ráda a některá z nich bych si dovolila zveřejnit.
21:34:00

Nulté zápisky nemocniční: Předoperační vyšetření

by , in
Těžko uvěřit, že je to teprve týden, co jsem byla v Praze na předoperačním vyšetření, přesněji sedmého května. Ve všem tom zmatku mám pocit, že už je to snad celá věčnost - a naopak čas do zákroku se stále zkracuje a zkracuje.


VŠECHNY CESTY VEDOU NA KARLÁK
Cestu do Prahy jsem více méně prospala, jak už mám koneckonců ve zvyku. Vstávat časně ráno mi většinou nevadí, ale když jste všeho všudy za noc naspali necelých pět hodin a mezitím přemýšleli, co všechno se asi zítra bude dít, je to přece jen něco trochu jiného. Obecně mám poslední dobou problém se pořádně vyspat. Mám pocit, že jsem v jednom kuse z něčeho nervózní - když to není škola, je to operace, když to není operace, nedá mi spát škola a to zase souvisí s operací, protože potřebuju mít uzavřenou klasifikaci o měsíc dopředu, což očividně taky nebude taková brnkačka, jak jsem si zpočátku myslela. Zkrátka začarovaný kruh.
© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.