7.12.18

Autoškola? Prej se ženu do záhuby! (3. část)

by , in
Těžko se mi píše (a ještě hůř se tomu pak věří), že už uplynuly dva měsíce od chvíle, co jsem poprvé sedla do auta. Tedy... alespoň oficiálně. A co se od té doby změnilo? Vlastně toho zas tak moc není.
Dar vytvářet trapasy mě stále ještě neopustil, stejně jako místy sebevražedné sklony nebo drzé průpovídky. Jak řekl i jeden z mých učitelů: "Hlavně, že máš na všechno odpověď." A taky že mám. Krom toho, že se mi podařilo navázat křehký vztah s autem, jsem toho ale získala mnohem víc. Mnohem, mnohem víc.

Zdroj: 1, 2, 3, 4 

22. 11. 2018: CHLASTAT SE NEMÁ
V Chorvatsku řidič nesmí zívat. V Rakousku nesmí spolujezdec starší dvanácti let spát. A Strejdovi se nesmí povést napasovat mě na zkoušky už v prosinci. S dovolením si vypůjčím jeho vlastní slova: Byla bych totiž v pytli jak Baťa s dřevákama!
To a mnohá další odhalení vyplula na povrch při dnešní teorii. Dvě předešlé jsem vynechala, takže jsem se téhle tak trošku obávala. Strejdu už ale zřejmě omrzelo dávat nám na hodinách testy, a tak to bylo celkem v pohodě.
Jo a: "Chlastat se nemá!"
3.12.18

Sama sobě neujedeš

by , in
Dneska (no, dneska jako dneska teda už ne) je prvního prosince a nejenom, že jsem zapomněla otevřít první okénko v adventním kalendáři, ale na to, že bych se měla pustit do psaní deníku, jsem přišla vlastně docela náhodou. Svět je prazvláštní místo a dějí se v něm opravdu zvláštní věci, které je nad naše síly pochopit a jež člověku dokážou spolehlivě zamotat hlavu, i když se je snaží pevně držet v rukou a jistá jeho část nejspíš doopravdy věří tomu, že to dělá.
Jako kdybych se během několika posledních týdnů rozdělila na několik , přičemž každé z nich chce něco úplně jiného a je naprosto nemožné je zase spojit dohromady. Je to jako hon za světlem nebo se pokoušet vysušit moře.


Člověk sám sobě neujede, ani kdyby se na zadní stavěl. Tak proč to pořád nejsem schopná akceptovat?
26.11.18

Hra

by , in
Experimentování je fajn, experimentovat se musí. Díky tomu jsem se před časem podívala na zoubek třeba i hororovému žánru, v kteréžto souvislosti spatřily světlo světa i tři prapodivné povídky, které jsem rozeslala do různých literárních soutěží. Zatím jsem se dočkala výsledků dvou, přičemž v jedné z nich jsem neskončila vůbec špatně. Konkrétně jsem totiž obsadila třetí místo. Přestože mi tahle povídka nepřijde nikterak zvlášť dobrá v porovnání s tím, co už jsem napsala nebo bych napsat chtěla, umístění by mělo něco znamenat (nebudeme si přece připouštět chabou konkurenci, že ne).
Ku příležitosti vyhlášení výsledků soutěže pak její pořadatel, www.horor-web.cz, jednotlivé povídky zveřejnil na svých stránkách. A protože tu dlouhou dobu žádná povídka nebyla, co lepšího mě mohlo napadnout, než se s vámi o Hru podělit i tady? Takže tři, dva, jedna... hrajeme!


16.11.18

Autoškola? Přijel pro mě funebrák! (2. část)

by , in
Od minule se mi několikrát podařilo vjet do protisměru, opět jsem málem přizabila svého učitele, blikala jako pomatená Eiffelovka v noci a taky pro mě jednou přijel funebrák. Každý příběh by se ale měl vyprávět od začátku. Takže vítejte u druhého dílu mých autoškoláckých trapasů a dobrodružství. Teď už ale pozor, pokračujeme v krasojízdě!

Použité obrázky: pexels.com (12, 3)

9.11.18

Život v protisměru

by , in
Letošní říjen se beze sporu linul především v rytmu autoškoly. Na rozdíl však od auta, s nímž se do protisměru zásadně nevjíždí, můj život žádná taková pravidla nesvazují. Od začátku školního roku si připadám, jako kdybych plavala v jakési euforii nebo se vznášela vzhůru nohama a na všechno to, co se děje kolem, se dívala z obrovské výšky. A ať se snažím sebevíc, nemůžu přijít na to, jestli je to dobře nebo špatně. Ale víte vy co? Koho to vlastně zajímá!



UČINĚNÁ KATASTROFA
Každý měsíc se pokouším vymyslet nový nadpis, pod který bych mohla napasovat téma "škola". Teď je večer, předposledního října, já mám hlavu v dlaních a říkám si: pane bože, to je učiněná katastrofa tohleto. A jak tak na to koukám, lepší název bych beztak nevymyslela.
2.11.18

Poslední Dcera hvězd

by , in
Originální název: Dcera hvězd
Díl: 1.
Autor: Michaela Burdová
Nakladatelství: Klika
Rok: 2018
Žánr: Fantasy
Počet stran: 388
Prostředí: Warana
Anotace: Samota je jako červ, který vás zevnitř pomalu užírá. Dcera hvězd Arinala, kdysi mocná válečnice bohů, zůstala sama mezi obyčejnými smrtelníky. Odolá instinktům vražedkyně?
Dcery hvězd se staly po válce bohů štvanou zvěří. Zbídačenému světu vládne krutou rukou zrůdný národ gronů, kvůli kterému všechna království zanikla. Lidé nepředstavují nic jiného než otrockou sílu a potravu pro stvůry. V lese za osadou hnije tajemství deroucí se ze záhrobí. Arinala se stala součástí plánu čehosi, co mělo zůstat dávno pohřbené. Co když ale sama sebe připravila o jedinou možnost, jak z téhle noční můry uniknout? Může se znovu stát Dcerou hvězd, nebo už je pozdě?

V tříštícím se světě pod nadvládou děsivých gronů přežívá poslední hrstka lidí. Nikdo z nich však netuší, že se mezi nimi skrývá i poslední Dcera noci, legendární válečnice bohů. Černé lesy se hemží nestvůrami a tam, hluboko pod zemí, otevírá oči cosi, co se nikdy nemělo probudit...
© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.