čtvrtek 20. července 2017

Mary, Kiss, Cliff!

Jak jste si možná všimli, na tomto blogu jsem doposud nevydala žádný tag. To na mě může vrhat jakési světlo a nejisté tušení o mém přístupu k tagům, avšak moc lidí už úplně neví o mé zapeklité situaci - já je totiž strašně ráda čtu a strašně ráda píšu, ale nikdy je nezveřejním, protože s nimi jednoduše nejsem spokojená. Teď tady máme léto a mě najednou napadlo, že je to úplně ideální čas na změnu.
Shodou okolností jsem narazila na všude řádící tag Mary, Kiss, Cliff a řekla jsem si, že to je konečně něco, co mě bude bavit a co by mohlo být zajímavé i pro vás. Přestože nepatřím mezi ambassadory Humbooku, rozhodla jsem se, že se přece jenom účastním, ale aby to nebylo tak jednoduché a vzhledem k tomu, že jsem nechtěla být nijak vázaná pravidly a předepsanými možnostmi, rozhodla jsem se seznam knih z YA rozšířit - jednoduše na všechno (tak, jak to bylo původně). Dala jsem si tedy tu práci, vypsala si své vlastní oblíbená knihy a hrdiny a pustila se do losování. A bůhví, že jsem musela rozřešit pěkně zapeklité situace a místy došla k přinejmenším šokujícím rozhodnutím!


Sice si myslím, že už každý o tomhle projektu slyšel, ale čistě ve zkratce. Jde o to, že si na lístečky vypíšete jména knižních hrdinů (můžete i hrdinek, jak je libo) a po trojicích si je budete losovat. A teď přichází to nejlepší - musíte rozhodnout, koho z těch tří si vezmete, koho jenom políbíte a koho nakopnete, aby sletěl z útesu. Je to tak trochu fanynkovská vykecávačka, kdybych to měla říct na rovinu, ale člověk občas prostě musí někomu povědět nahlas, jak je ten hraničář perfektní a jak fantastické má ten čaroděj vlasy!

sobota 15. července 2017

Chvilka korálkování #7: Anemonka

Krásné sobotní odpoledne všem. Přestože za mými okny to tak dnes zrovna nevypadá, žezlo vlády převzal červenec a to je čas vody, tepla, sluníčka a rozkvetlých luk. U příležitosti svátku jedné mé milované osoby jsem se rozhodla po poněkud delším čase opět usednout ke korálkování a co se k této době hodí víc, než již zmiňované rozkvetlé květiny?
Pro své snažení jsem si vybrala červenou anemonku neboli sasanku. Nutno ovšem přiznat, že jsem si u tohohle výtvoru pořádně pocuchala a potrénovala nervy, ale nakonec je výsledek přece jen na světě - i když měl původně vypadat trochu jinak.


Stupeň obtížnosti bych tentokrát viděla asi tak na tři a půl, možná necelé čtyři hvězdy z pěti, jinými slovy nic extrémně těžkého, ale zároveň už se nejedná ani o pokus vhodný pro úplné začátečníky. Musela jsem totiž zkombinovat hned několik technik a zvlášť si připravit okvětní lístky, listy, tyčinky a pestík a hlavně všechny části v konečné fázi spojit dohromady. Na jejich výrobu jsem potřebovala:

úterý 11. července 2017

Miraclis

Možná se ještě pamatujete na vrtkavý okamžik před několika týdny, teď už vlastně spíš měsíci, kdy jsem se zmiňovala o své prozatímní letošní účasti na literárních soutěžích a úspěších, které jsem na nich sklidila. Obecně musím říci, že je pro mě letošek v tomto ohledu poměrně bohatý. Zatím jsem rozeslala povídky asi do pěti soutěží, z čehož vyhlášení dvou z nich proběhlo už na jaře a v obou případech jsem se umístila mezi vítězi. Na vyhodnocení zbylých třech si ještě nějaký ten pátek počkám, ale i ony byly výjimečné a to zejména tím, že jsem se díky nim se psaním přehoupla do úplně jiného formátu, především co se rozsahu týče. Začala jsem také více experimentovat s osobami a dějovými liniemi, což se dle mého docela vydařilo.

Fotografii pro úvodní obrázek jsem si vypůjčila zde https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/

Když se tedy vrátím k prvním dvěma povídkám - nyní, po vyhlášení, jsem konečně oprávněna je beztrestně zveřejnit, a jelikož mě vždycky mrzí, pokud mi práce leží dlouho zavřené ve skříni a na blogu navíc už dlouhou dobu žádná nebyla, rozhodla jsem se to napravit. Nakonec jsem vybrala povídku na téma zázraků pod názvem Miraclis. Psala jsem ji asi před půl rokem a troufnu si říct, že je to na ní znát. Hlavním problémem byl také už tradičně krátký rozsah - protože, řekněme si to upřímně, kterého vykuka napadlo zadávat jako rozsah 3 A4 strany? Přesto se už několikátým rokem účastním a beru to převážně jako výzvu, poněvadž mi obvykle trvá minimálně pět stran napsat jen úvod a na stať samotnou bych jich potřebovala alespoň patnáct nebo dvacet. Výsledkem je urychlená a většinou poměrně jednoduchá jednohubka. Proto jsem tentokrát vsadila na trochu jinou kartu - příběh je sice rychlý a krátký, zato jsem se toho do něj snažila zamotat co nejvíc a z vlastních zkušeností vím, že ne každý ho úplně pochopil (což je koneckonců možná důvod, proč mě porotci dosadili na druhé místo).
Tak tedy - kostky jsou vrženy a hurá do čtení!

čtvrtek 6. července 2017

Anglie 50x jinak

O tom, že se jednou podívám do Anglie, jsem snila tak dlouhou dobu, že už si vlastně ani nepamatuji, jak přesně dlouhá byla. Abych to ale vůbec neměla lehké, nemálo osob v mém bezprostředním okolí mě od tohoto nápadu neustále odrazovalo s tvrzením, že budu zklamaná. Ovšem světe div se, co se nestalo - I'm in love with this country!
Sbalila jsem si tedy teplé ponožky, čokoládu a foťák a vyrazila jsem na týdenní túru po jižní Británii. Po svých toulkách jsem zavítala na ta nejvyhlášenější místa, stejně jako jsem zahlédla zákoutí, o kterých jsem doposud pořádně nevěděla. Program stejně jako doprovod byl úžasný a vyšlo nám i skvělé počasí - koneckonců kdybych alespoň jednou pořádně nezmokla, je to, jako kdybych tam vůbec nebyla. Navíc přestože anglické nebe je věčně zatažené a zamračené, právě díky mrakům a jejich různorodosti, co se odstínů a tvarů týče, působí neuvěřitelně fotogenicky. Tahle země je jednoduše splněným snem každého fotografa!
A čím přesně mě tak očarovala? Stále ještě jsem vás nepřesvědčila? Následujícím padesáti důvodům se to zcela jistě podaří!

DEN PRVÝ

VÝHLED Z MAJESTÁTNÍHO DOVER CASTLE

sobota 1. července 2017

... a vlky z lesů žene hlad

Pojďme rovnou k věci. Dva měsíce jsou za námi, přeletěly nám nad hlavami jako šípy, jako létavice, ale kde nic, tu nic. A proč že jsem vlastně nestíhala? Inu, důvodů je hned několik. Uzavírání známek a dohánění prospěchu, naprosté vyšťavení studentské i tvůrčí dušičky, nedostatek prostoru a v neposlední řadě poměrně častá nepřítomnost způsobená akcemi, které s sebou květen s červnem houfně nesly.

Na psaní blogu jednoduše nezbýval čas - opět. Nemyslete si ale, že jsem snad se psaním praštila úplně, to ani náhodou. Co se neobjevilo na blogu se schovává po zásuvkách a že toho není zrovna málo. Tolik stran a povídek, co jsem napsala za několik posledních měsíců, se mi nepovedlo dát dohromady snad za celý můj život. Myslím, že za tím stojí jakýsi zlom, že letošek v tomhle ohledu otevřel zadní vrátka a já už tak nemusím psát jenom na dvorku, ale můžu vyběhnout ven.
Poslední dobou hodně přemýšlím o tom, co budu jednou dělat, kam na vysokou a jak to půjde dál. A zjistila jsem, že to nevím. Psychologie? Jazyky? Baví mě to a baví mě toho hodně, ale... vždycky je tam nějaké ale. Neudělám přijímačky? Nevydržím u toho? Neuživí mě to? Právě díky letošku jsem si ale jednou věcí jistá - jestli jsem se v něčem našla, je to psaní. A ať mě osud na svých vlnách zanese kamkoliv, tenhle společník přetrvá. Nikdy se ho nechci vzdát.
No, to bychom měli, zase jsem se nechala unést. Takže jak bylo v květnu a červnu?

středa 21. června 2017

Skládka vzpomínek

Mlčky se vkrádají, do ucha našeptávají jako šelest motýlích křídel o letním slunovratu, leč času není nazbyt. Špatné, špatné, je to se mnou nadmíru špatné. A tak se nápady hromadí na prachobyčejné skládce ospalých potenciálů, zavržených ideálů i dávných vzpomínek. Z toho všeho je mi poněkud slabo, když si uvědomím, kolik příběhů a návrhů za poslední týdny nosím dennodenně s sebou a na každém kroku slyším v hlavě jejich tiché pochrupávání, nicméně nenacházím ani ždibec, ani chvilku, kdy bych tomu všemu mohla dát formu a z nejasných teček vytvořit linie a tvary. Ráda bych si namlouvala, že o prázdninách bude líp, jenže musím připustit, že tomu sama moc nevěřím - a když říkám nic moc, je to spíš nic než moc.
Abych ale tu bídu, která panuje mimo jiné i tady na blogu, alespoň částečně zmírnila, sáhla jsem do svých prořídlých rezerv a vytáhla na povrch zemský jednu z mých starších básní napsanou pro - již dříve zmiňovaný - studentský magazín, pro nějž čas od času píšu. A docela paradoxně mi připadá, že téma i básnička jako taková se pro tohle období mimořádně hodí.


Co dodat na mou obhajobu? Mějte se mnou trpělivost a vězte, že pokud sama neřeknu, že je tomu jinak, vždycky se sem nakonec vrátím. To je jedna z mála věcí, kterou si v tomhle nejistém světě můžu být jistá.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...