úterý 21. listopadu 2017

Taste Císařovy čepele!

Originální název: The Emperor's Blades
Díl: 1. (v sérii Kronika Netesaného trůnu)
Autor: Brian Staveley
Nakladatelství: Fantom Print
Rok: 2016, vydání originálu 2014
Žánr: Fantasy
Počet stran: 448
Prostředí: Annur,  Ashk'lan, Qirin
Úryvek: k přečtení zde
Anotace: Kruh se uzavírá. Sázky jsou vysoko. A staré pravdy znovu ožijí… Císař byl zavražděn a ponechal císařství Annurian ve zmatku. Jeho potomci teď musí pohřbít žal a připravit se k odhalení spiknutí. Císařova syna Valyna, který prochází výcvikem pro nejvražednější bojovou sílu říše, zastihne zpráva daleko za mořem. Očekává potíže, ale po několika „nehodách“ a po varování umírajícího vojáka si uvědomí, že je v nebezpečí i jeho život. Než však může podniknout jakoukoliv akci, musí přežít žoldnéřskou brutální závěrečnou iniciaci. Mezitím císařova dcera, ministryně Adare, pronásleduje otcova vraha přímo v sídelním městě. Dvorská politika jí může být osudnou, touží však po spravedlnosti. A Kaden, dědic říše, studuje ve vzdáleném klášteře. Tam nelítostným způsobem vyučují učedníci Prázdného boha a Kaden to musí zvládnout, aby získal jejich pradávnou moc. Když dorazí císařská delegace, umí už dost, aby dokázal vycítit zlé úmysly. Bude mu to však stačit k přežití, až se dají do pohybu dlouho skryté síly?

Kronika Netesaného trůnu, epická fantasy série amerického spisovatele Briana Staveleyho, se konečně dostala do rukou i mně. Na Císařovy čepele, které si od svého vydání získaly svět, jsem byla neuvěřitelně zvědavá a těšila jsem se, až si na ně budu moci utvořit vlastní názor. Tři sourozenci, jedno rozsáhlé spiknutí a nespočet tajemství, kterým musí přijít na kloub. Jak to s nimi nakonec dopadlo?

sobota 18. listopadu 2017

Sonda do blogerského zákulisí

Kdo z vás mě zná, možná ví o tom, že razím teorii: čti tagy, piš tagy, nepublikuj tagy. Těžko říct, co přesně mě k tomu vede. Nicméně změna je život, a když jsem přednedávnem narazila na tenhle kousek, řekla jsem si, že v tomto případě se nejedná o klasické tagy typu mám ráda a to a to, přiřaď k barvě a tak dále. Přijde mi, že se právě touhle formou čtenářům naskytuje skvělá příležitost, jak někoho lépe poznat, povrtat se v začátcích blogování a zjistit odpovědi na praktické otázky. Když už jsem narazila na ty otázky, pokud by vás napadlo něco zajímavého, určitě neváhejte se mě pod článek zeptat - odpovím na vše (jak uznám za vhodné, co se konkrétnosti týče).

neděle 12. listopadu 2017

Po prawdě o zdrawí a strawě

Originální název: OpRAWme se
Autor: Stanislav Skřička
Nakladatelství: Stanislav Skřička
Rok: 2017
Žánr: Naučná literatura, Zdraví
Počet stran: 379
Úryvek: k přečtení zde
Anotace: Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu.
Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Biochemické vzorce jsou tu přetlumočeny do lidového podání. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď.
V knize se odhalí se spousta mýtů „zdravé stravy“, například: Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce…

Než jsem se pustila do čtení Oprawme se od Stanislava Skřičky, měla jsem trošku obavy z formy a co si budeme nalhávat, svým způsobem mě děsilo i téma jako takové. Jsem totiž člověk, který si na žádné diety nebo pravidla zdravého stravování příliš nepotrpí a jím jednoduše to, na co mám zrovna chuť. Doteď jsem se řídila jen jedním pravidlem: "Všeho s mírou." Změnila na tom tahle kniha něco?

sobota 4. listopadu 2017

O říjnu, Havaně a padání listí

Těžko popřu, že od začátku října jsem v jednom kole, poněvadž celý měsíc se ustavičně něco děje - což je ovšem bezesporu ta lepší varianta. Napadlo mě, že kdyby byl čas kočí vezoucí se na kozlíku čtyřspřeží a práskající bičem, všichni koně už mu museli dávno padnout únavou. Moji koně ale zatím zpěnění nejsou a já nemám v plánu se zastavit. Co jsem za sebou nechala tenhle měsíc? Čím vším mě říjen překvapil, kde jsem byla, co jsem viděla a co se mi (ne)povedlo?


BERLÍN
Říjen 2017 si budu pamatovat v různorodém duchu i ruchu, ale jedním z hlavních motivů bude zaručeně zájezd do Berlína, kterého jsem se spolu se svou třídou zúčastnila začátkem měsíce. Co si budeme vyprávět, na hlavní město našeho největšího souseda jsem byla zvědavá, ačkoliv, pokud k sobě budeme upřímní, se nejedná o žádnou extra atraktivní destinaci. Jsem ráda, že jsem Berlín viděla a našlo by se hodně věcí, které mě na něm uchvátily, ať už se jedná o Fernsehturm, Braniborskou bránu, Rotes Rathaus, East Side Gallery nebo rekonstrukci Ištařiny brány. Rozhodně je to místo, které by každý správný Evropan - a tuplem pak Čech - měl alespoň jednou za život navštívit. Ale myslím, že prozatím mi to jednou docela stačilo.

neděle 29. října 2017

Za Berlínskou zdí

O Německu se nedá mluvit jako o zemi zrovna exotické a plné divů, ale když už nic, jednou je to náš soused a rozhodně stojí za to se tam parkrát za čas podívat. Když jsem se dozvěděla, že bychom se školou měli vyrazit na dvoudenní výlet dokonce přímo do hlavního města, v němž jsem nikdy nebyla a už dlouho jsem se tam chtěla podívat, urychleně jsem sbalila foťák, kabát a šálu a jelo se.


V jednu ráno jsme se poskládali do autobusu, a tak zahájilo naše dlouhé putování.  Leželo před námi pár stovek kilometrů a několik probdělých hodin jízdy se sluchátky na uších. Cesta byla ale nakonec mnohem hladší, než jsem čekala. Řidič byl taky až překvapivě příjemný, takže jsme ráno bez potíží dorazili před Berlín, kde nás přivítala více než hodinová zácpa. A pak už se šlo na věc. Čekal nás opravdu dlouhý den a večer pořádně bolavé nohy. 

neděle 22. října 2017

Klasiky v netradičním kabátku

Červená Karkulka, Sněhurka, Jeníček a Mařenka, Popelka nebo Růženka? Je libo literární klasiky jako Hamlet, Romeo a Julie či snad Pýcha a předsudek? Každý z nás tyhle příběhy zná. Vyprávějí se už celé generace a jak dlouho jen lidstvo bude lidstvem, také mezi námi ještě celá léta putovat budou. Máme to připsané v DNA, tu touhu vyprávět a vymýšlet si příběhy - stejně jako je upravovat k obrazu svému a stále se snažit přijít na něco nového.


Pokud i vy rádi experimentujete a nebojíte se zkombinovat klasiku s něčím novým a neotřelým, je tu tenhle článek přímo pro vás. A jestli máte jen chuť se nechat inspirovat a nemáte program pro chmurné podzimní večery, určitě vám přijde také vhod.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...