Bylo nebylo, za devatero městy a devatero dálnicemi, se nacházela jedna velká zoo. Ještě dávno předtím, než se lidé začali hromadně vyvalovat u studené vody a mazat si opalovacími krémy své zarudlé údy, týdny před začátkem dvou neřízených měsíců prázdnin, se jedno děvče rozhodlo, že si sbalí batoh na safari, badatelskou čapku a fotoaparát a vyrazí přímo do divočiny.

Jak už jste možná pochopili, ta divočina je ve skutečnosti zoo ve Dvoře Králové a zvídavým děvčetem nemůže být nikdo jiný než já. Údajně jsem už tuhle naši malou zvířecí rezervaci kdysi dávno navštívila. Byla jsem ale tak malá, že jsem si z toho výletu nepamatovala skoro nic, takže pro mě Dvůr Králové byl jedna velká neznámá a milé překvapení. Ptáte se, koho všeho jsem tam potkala? Co všechno jsem viděla a zažila? Ať už ano nebo ne, snad vás tahle menší fotodokumentace přesvědčí alespoň o tom, že zoo rozhodně stojí za návštěvu a že pohledů na exotická zvířata nebude nikdy dost.

Nevím, jak vy, ale když se řekne léto, představím si pod tím pojmem kromě horkého slunce, průzračné vody, koktejlů s ledem, zmrzliny s melounem a výletů také čas strávený s rodinou, s přáteli, zkrátka s lidmi, které mám ráda. A protože ne vždy se počasí vydaří na jedničku, protože ne každý den má člověk náladu se pařit a opalovat na sluníčku a konečně - je tu nepřeberné množství teplých večerů, které přímo vybízejí k tomu, aby je někdo strávil na terase se sklenkou v ruce a posléze zachumlaný v dece u televize s dobrým filmem nebo seriálem.

Jenže jak v tom dnešním kinematografickém oceánu narazit na nějaký kousek, který vás bude bavit a u něhož s radostí strávíte celé léto? Co když už nemáte náladu na všechny ty omílané klasiky, jako je Hra o trůny, Teorie velkého třesku, Simpsonovi nebo The Walking Dead? Právě s tím vám možná pomůže tento článek, v němž jsem tentokrát dala dohromady pět seriálů, které svět poněkud neomaleně přehlíží, přestože jsou právě pro tuto příležitost jako dělané.

Život je o zkouškách, i když ne tak, jak si možná myslíte. Celé je to o změně, o tom přestat si v duchu říkat "Já to zkusím.", ale zvednout zadek a opravdu něco udělat. Jedno dlouhodobě utajované veřejné tajemství tvrdí, že nejtěžší ze všeho je ten zadek od měkké kožené sedačky vůbec odlepit a konečně vstát. Jestli o tom někdo něco ví, jsem to právě já - homo sapiens stereotypus neboli člověk vrcholně líný a stereotypní. Připouštím, že moje maličkost má hodně chyb a ať ty mouchy mlátím plácačkou sebevíc, vždycky nějakou škvírkou v síti proletí další. Právě strach z neznámých a nových věcí ale považuji za jednu z nejmrštnějších.

Kdy jindy s tím něco konečně udělat než v létě? Proto vám už tradičně vylíčím všechno, co se mi za poslední měsíc podařilo překonat, co nového jsem vyzkoušela a jaké trapasy mi spadly na hlavu. Bude to vyprávění o nepodstatných maličkostech, na které ale v žádném případě nechci zapomenout. Vyprávění o všem krásné, co mě potkalo, ale možná i důkaz toho, že život se s nikým nemazlí. Bude to vyprávění o životě, smrti a létě.