O životě, smrti a létě

Život je o zkouškách, i když ne tak, jak si možná myslíte. Celé je to o změně, o tom přestat si v duchu říkat "Já to zkusím.", ale zvednout zadek a opravdu něco udělat. Jedno dlouhodobě utajované veřejné tajemství tvrdí, že nejtěžší ze všeho je ten zadek od měkké kožené sedačky vůbec odlepit a konečně vstát. Jestli o tom někdo něco ví, jsem to právě já - homo sapiens stereotypus neboli člověk vrcholně líný a stereotypní. Připouštím, že moje maličkost má hodně chyb a ať ty mouchy mlátím plácačkou sebevíc, vždycky nějakou škvírkou v síti proletí další. Právě strach z neznámých a nových věcí ale považuji za jednu z nejmrštnějších.

Kdy jindy s tím něco konečně udělat než v létě? Proto vám už tradičně vylíčím všechno, co se mi za poslední měsíc podařilo překonat, co nového jsem vyzkoušela a jaké trapasy mi spadly na hlavu. Bude to vyprávění o nepodstatných maličkostech, na které ale v žádném případě nechci zapomenout. Vyprávění o všem krásné, co mě potkalo, ale možná i důkaz toho, že život se s nikým nemazlí. Bude to vyprávění o životě, smrti a létě.

SMRT MEZI HVĚZDAMI

Pokud máte oči a uši a nezdráháte se je občas použít, určitě vám tato tragická událost neušla. Dvacátého července se v pouhých jednačtyřiceti letech odebral do hvězdného nebe Chester Bennington. Pro většinu lidí je to nejspíš jen další jméno, které bez přiblížení nedokáže zařadit. Jeden den popláčeme, druhý jdeme dál. U mě tohle tak úplně nefunguje. Momentálně nedosáhnu na slova, která by dokázala uspokojivě vyjádřit, co pro mě znamenal. Platonická láska a vzor na vyšším levelu. Když se pak zničehonic objeví takováhle zpráva, je to... nemyslitelné.

Nejdřív to člověka unáší v jakési nepopsatelné euforii a nutí ho ptát se: "Je tohle jen nepodařenej vtip? Až se probudím, bude zase všechno oukej? Jenom další kachna, rozumíme si? Protože jestli to není kachna, tak se to přece nemohlo stát. Prostě nemohlo." Z nějakého důvodu nemůže, nechce a odmítá uvěřit, že je to pravda, že by to mohla být pravda. Pak se to v něm rozleží, další ráno otevře oči a zjistí, že nic z toho není oukej. Tohle je nový den, nová realita a pro to, co skončilo, tady už není místo. Nevrátí se to zpátky. Nemůžete zatnout play a přetočit kazetu zase na začátek, protože přetržená páska už nikdy hrát nebude.

Linkin Park ve Vídni, 14. 11. 2014

Když nad tím teď přemýšlím a hlavně pokud se zpětně podívám na One More Light, najednou to celé dává smysl, už možná chápu, proč je nové album tak... jiné. Těžko se to popisuje, ale z nějakého důvodu jsem si stoprocentně jistá, že to věděl. Věděl to a plánoval celé měsíce a prostřednictvím One More Light se loučí.

LORY TESTUJE SVĚT

Od tragédie ke komedii. Nebo alespoň obrazně řečeno. Jak jsem říkala, život je o zkouškách a já jsem se rozhodla, že je tohle léto všechny čapnu za pačesy a vrhnu se po hlavě dopředu - jen dopředu, dolů radši ne.

Po xy letech se mi konečně podařilo splnit si mé malé kulinářské přání a ochutnala jsem sushi. Co jsem tak slyšela a viděla, lidé se většinou shodují na tom, že jim buď vážně chutná, anebo vážně nechutná. Já osobně na všechny možné mořské breberky nedám dopustit - nebo alespoň na ty, které jsem už jedla - a tak jsem ve skrytu duše předpokládala, že bych se mohla řadit spíše do té první skupiny. Světe div se, zase jsem jednou měla pravdu. Mimo sushi jsem se také dostala k opěvovaným francouzským makronkám. A podruhé jsem se zamilovala.

Kromě jídla jsem přesedla na pár dalších nových věcí. Bratříček se před časem rozhodl jezdit na skatu, a tak jsem se začala učit s ním. Žádná sláva, ale jedu. Po dlouhém přemáhání a pod jistým vlivem F&F, které jsem konečně zkoukla, jsem si sedla i za volant. Žádná sláva, ale jedu. Nadvakrát.

Párkrát jsem překonala i sama sebe, když jsme začátkem měsíce jeli na dovolenou do Dolomit a já nasedla na dvě extrémně nehezké lanovky. První byla stavěná jen pro dva a poněkud nezastavovala - ani když jste chtěli nastoupit nebo vystoupit, takže se do ní doslova naskakovalo. Což bylo extrémně hustý. Druhá už byla sice o něco větší, vlastně až moc, ale zato byla snad kilometr nad propastí a bez jediného opěrného sloupu. Což bylo zase extrémně na zblití.

NA CESTÁCH
Když mám před sebou přes šedesát dní volna - ach, tak krásně to znělo, a teď už jenom půlka - byl by doslova hřích jen sedět doma, ať už na zahradě nebo pod střechou. A tak jsem sbalila své saky paky, popadla kufr a pohorky a vyrazila se věnovat wandrování. Cílovou destinací se pro mě staly Sextenské Dolomity. Tuhle oblast jsem navštívila poprvé loni a netrvalo mi dlouho, abych jejímu kouzlu propadla natrvalo.

I letošek se vyvedl znamenitě. Nezřítila jsem se ze srázu, nepřetrhlo se lano od lanovky a dokonce jsem se ani neztratila. Počasí se taktéž vydařilo - až na dvě pořádné bouřky, které nás stihly odpoledne, naštěstí ale jen na procházce ve městě a kolem jezera, ne na vrcholcích. O mých letošních zážitcích hodlám do budoucna sepsat celý reportážní článek, proto nyní zmíním jen to, že jsem se doslova vyškrábal až k Lago di Sorapis, rozhlížela jsem se z vrcholku Langkofelu, Monte Rite a viděla jedno z Messnerových muzeí, přežila jsem smrtící lanovku na Passo Falzarego a výlet zakončila túrou kolem Col de Varda u Misuriny.
Kromě Itálie jsem minulý víkend byla na jeden den v rakouském Tauplitzalm, kde jsem opět spáchala pěší turistiku kolem dvou nádherných jezer.

VŠUDE DOBŘE, DOMA... JE DOMA
Ovšem ať už cestování miluju sebevíc, nejvíc času jsem strávila doma a na chalupě. To místo je obrazně i doslova řečeno odříznuté od civilizace, to znamená víc než týden bez internetu, jen čerstvý vzduch a proudící myšlenky, což je neuvěřitelně osvobozující. Vždycky dokážu načerpat hordy inspirace a sáhodlouze se v nich pak přebírat, než vyberu ty nejlepší nápady, kterým dám nějakou formu. Mimoto jsme jezdili na kola, na borůvky, dvakrát jsem byla v pískovně a stanovala.
Když už jsem se potloukala doma, párkrát jsem vyrazila na menší příměstské výlety. Poprvé do města na oběd a při té příležitosti jsem si pořídila nové plavky. Podruhé pak na zámek, kde pracuje kamarádka, která nás provedla po všech trasách i do věže za hubičku - totiž za čokoládu.

Sleva z 1300,- na 300,-??? No neber to!

KAŽDÝ SE ČINÍ PO SVÉM

Když prší, bolí mě hlava. Když mě bolí hlava, většinou mi to hodně pálí. Takže vzhledem k tomu, že často prší, hodně píšu. Odeslala jsem asi třiceti stránkovou povídku do další soutěže a mám spoustu nápadů. Jeden jsem se konečně rozhodla vybrat a dávám mu nějakou formu, postupně získává tvář. Zatím to vypadá na pár desítek stran, místy jsem z toho zoufalá, ale místy mám vážně skvělý pocit. Ale kdo by si všímal toho negativního - jo, prostě z toho mám fakt skvělej pocit!
Je léto, je krásně, to znamená, že jsem se ponořila i do fotografování - fotím doslova všechno, co mi spadne do cesty a někdy i to, co tam jenom leží.

Docela hodně taky čtu (další díly Malazské Knihy padlých, noví Hraničáři, testování Nanga Parbatu v podání Reinholda Messnera, ale i povinná četba aneb Mácha, Kytice a taky jsem se pokusila začít číst v angličtině), sleduju pár nových (Dead Like Me, Hooten and the Lady) i rozkoukaných seriálů z dřívějška (Legend of the Seeker), absolvovala jsem filmový maraton Rychle a zběsile, jen anime moc nestíhám (v progressu je Shiki, dvojka Shingeki no Kyojin a Brave 10) a hlavně - kašlu na všechno učení. Není to slastnej pocit?

NEOŠIDÍM SE

Rozhodně ne a ani v červenci tomu tak nebylo. Kromě již zmiňovaných plavek mi doma přibyly dvě knižní krásky, které jsem vyhrála v soutěži u ČBDB a to Válku zrcadel a Frosta. Na Válku zrcadel se zatím řada nedostala, ale jsem na ni hrozně zvědavá. Na Frosta jsem se hodně těšila, ale spíš mě zklamal. Čekala jsem psaní jak se říká od rány, temperamentní hlavní postavu a především příběh na úrovni. Styl psaní sice od rány byl a občas možná i na ránu, ale sprostá slova někdy nejsou všechno. Hlavní postava, válečný mág Zikmund Frost, v sobě určitě měla potenciál, ale všechno pohřbil děj, do něhož se autor snažil zamontovat doslova páté přes deváté, až z toho nakonec byl jeden velký maglajz a mě nezbývalo než hádat, co tím vůbec chtěl básník říci.

LETNÍ SWAG

Na letošní červenec s ohledem na hudební scénu budu vzpomínat spíše uslzenýma očima. Trvalo mi solidních pár dní, než jsem si mohla pustit něco od Linkin Park. Do té doby to prostě nějak... nešlo.

Snad proto jsem narazila na spoustu nových zpěvaček, zpěváků i skupin, kteří rozhodně stojí za zmínku a moc bych jim přála prorazit do světa větší díru.

CELLAR DARLING - Black Moon

SIX DAYS - Tokyo Drift (Fast & Furious)

ELUVEITIE - Epona

PVRIS - Half

HOLLYWOOD UNDEAD - California Dreaming

OUR LAST NIGHT - Mirrors (Justin Timberlake cover)

SILENT THEORY - Fragile Minds

EXTREME MUSIC - Take Me Now

WELSHLY ARMS - Bad Blood

LES FRICTION - Your World Will Fail

PETER ROE - Ronin

TWO STEPS FROM HELL - Archangel

JACK TRAMMELL - Sail

MÉTISSE - Boom Boom Bâ (Dead Like Me)

LINDSEY STIRLING - It Ain't Me (Selena Gomez & Kygo cover)

TIMEFLIES - Die Young

CLEAN BANDIT ft. ZARA LARSSON - Symphony

ALEXANIE - A Million on My Soul (Valerian and the City of a Thousand Planets)

BRAVE 10 - Ending song

Jak vypadal váš červenec?