Bylo nebylo, za devatero městy a devatero dálnicemi, se nacházela jedna velká zoo. Ještě dávno předtím, než se lidé začali hromadně vyvalovat u studené vody a mazat si opalovacími krémy své zarudlé údy, týdny před začátkem dvou neřízených měsíců prázdnin, se jedno děvče rozhodlo, že si sbalí batoh na safari, badatelskou čapku a fotoaparát a vyrazí přímo do divočiny.
Jak už jste možná pochopili, ta divočina je ve skutečnosti zoo ve Dvoře Králové a zvídavým děvčetem nemůže být nikdo jiný než já. Údajně jsem už tuhle naši malou zvířecí rezervaci kdysi dávno navštívila. Byla jsem ale tak malá, že jsem si z toho výletu nepamatovala skoro nic, takže pro mě Dvůr Králové byl jedna velká neznámá a milé překvapení. Ptáte se, koho všeho jsem tam potkala? Co všechno jsem viděla a zažila? Ať už ano nebo ne, snad vás tahle menší fotodokumentace přesvědčí alespoň o tom, že zoo rozhodně stojí za návštěvu a že pohledů na exotická zvířata nebude nikdy dost.
Naše výprava odstartovala doslova v divočině. Rozhodli jsme se totiž jet na safari, kterým je právě zoo ve Dvoře Králové tak proslavená. Ze začátku jsem byla zklamaná, protože kam se člověk podíval, na každé straně byl jenom les, les a možná nějaká ta bažina. Až ke konci okruhu se objevil život.
Některá zvířata byla z naší návštěvy očividně nadšená. Pokud mi to tak nepřipadalo tehdy, rozhodně jsem ten dojem nabyla při pohledu na některé fotografie.
Jiní jedinci byli naopak tak znudění, že se ani neobtěžovali vystrčit patu ze svých přístřešků. Ale kdo by se jim vlastně divil?
Ovšem největší terno dne byly zebry, u nichž jsem se ocitla tak blízko, že jsem mohla vystrčit ruku z okénka a sáhnout na ně. Když se na to všechno teď dívám zpětně, nechápu, z jakého důvodu jsem to nakonec neudělala. Možná mě ovládl strach, aby nedošlo k záměně mé ruky s větví.
V závěru naší trasy jsme pak měli takové štěstí, že jsme narazili i na krále přírody - nebo snad jen jeho manželku? A s kým by bylo horší pustit se do křížku?
Potom už následovala prohlídka samotné zoo. A já fotila a fotila a fotila. Co jiného mi taky zbývalo!
Jestli mě něco vyjma zvířat doslova očarovalo, tak to byla tahle domorodá vesnička, která v zoo nově vzniká. Procházet se mezi i uvnitř těchto různorodých domků s pestrou výzdobou bylo jednoduše kouzelné. Člověk měl z té atmosféry najednou pocit, jako kdyby se nacházel někde úplně jinde, daleko, daleko odtud.
Nakonec pak samozřejmě nesmí chybět ani květiny. Kdo z vás mou tvorbu sleduje delší dobu, už o mé slabosti pro focení těchto nádherných výtvorů přírody dozajista ví. A kdo ne, právě se to dozvěděl.
Co vy a zoo?
Navštívil jste už tu ve Dvoře Králové?
Nedávno jsem byla taky v zoo (v týhle zrovna ale ne) a nevím, jestli to bylo tím vedrem, ale.. všichni vypadali jak umučení k smrti. Prostě si tam stála a docházelo ti, že zvířata do klece nepatří.
OdpovědětVymazatA na těch tvých fotkách všechno působí tak.. klidně. Mírumilovně.
Prolhaná Mrcha
Moc povedené fotky :) Do Dvora to máme kousek, jezdím tam do ZOO skoro každý rok :) Nedávno jsem tam zase byla, to safari mě vždycky nadchne :)
OdpovědětVymazatVe Dvoře Králové jsem ještě nikdy nebyla. A kdy jsem naposledy navštívila zoo, to už si taky nepamatuju. Možná v létě 2015 v Liberci? :D Hrůza, musím to napravit. :D
OdpovědětVymazatKrásné :) ve Dvoře Králové jsem nikdy nebyla, ale ta safari vypadá zajímavě. Asi bych se ale bála sáhnout si na zebru, jsem celkem strašpytel :D
OdpovědětVymazatLady Lenna
Já se tam už strašně dlouho chystám, ale stále ještě jsem se k tomu nedokopala, je to od nás daleko. Každopádně fotky mě nalákaly. ;-) Letos jsem navštívila jen zoo Hluboká, ale tam je taktéž krásně. :)
OdpovědětVymazatNa Zoo ve Dvoře mám krásné vzpomínky - měla jsem tam totiž zhruba před 4 lety praxi. Krmila a hladila jsem želvy, žirafy, slony a obří hady (kterých se fakt bojím :D). Nevím, zda tam ten slon stále je, ale jeden se jmenoval Umbo a když jsi řekla:,, Umbo, zapískej!", tak stočil chobot a pískal :). Byl to nádherný týden. Ošetřovatelé se opravdu snažili zajistit zvířatům tu nejlepší péči.
OdpovědětVymazatJinak naposledy jsem byla ani ne před měsícem v Zoo v Olomouci. Byla děsná horka a zvířata byla vyčerpaná stejně jako lidi. Akorát s tím rozdílem, že lidi hrozně remcali, proč se ta zvířata nehýbou (jasně, komu by se v těch tropech nechtělo běhat kolečka po kleci, že?). Nejhůř to snášeli asi sobi, přeci jenom naše klima pro ně není úplně přirozené.
V Olomouci se mi líbilo, že zvířatům se snažili poskytnout velký prostor pro život. Ovšem zase bylo slyšet nadávání lidí, že ty zvířata nevidí, protože jsou někde schovaná a v tom velkém prostoru se je nedalo moc najít (třeba rysa). Na druhou stranu se lidé zase vztekají, když mají zvířata menší výběhy, aby na ně viděli. No, lidem se člověk prostě nezavděčí :D :D.
Vím, že mnoho lidí tvrdí, že zvířata patří do přírody a ne do Zoo. Souhlasím. Ale má to bohužel více stran. Kolikrát jsou v Zoo ubytováni zvířata, které se někdo snažil propašovat a nelegálně prodat do daného státu. Taková zvířata už se do přírody nevracejí. Některé druhy zvířat mají své zástupce v Zoo a za chvíli z nich budou poslední žijící kusy, díky pytlákům. Holt to prostě není jednoduché. Člověk se musí na určité věci dívat z vícero stran.
O této ZOO už jsem slyšela, ale zatím nenavštívila, vypadá hodně dobře. Láká mě tam právě to safari, musí to být hodně zajímavý zážitek.
OdpovědětVymazatMáš nádherné fotky. :) A co se týká focení kytek, to se ti ani nedivím, taky je ráda fotím, jsou prostě nádherné. :)
My jsme nedávno navštívili Olomouckou zoo, ale takhle krásné fotky nemám.... :p
OdpovědětVymazat