Vážně to nejde vzít zpět?

Snažím se dodělat většinu restů a na poslední chvíli doháním uzávěrky všeho možného i nemožného. Suma sumárum jsem teď tak trochu v zápřahu a můj současný stav by se dal popsat jako tvůrčí přetížení, ve kterém se pro články na blog najde jen málo prostoru. Protože mě ale mrzí pohled na ladem ležící blog a stále vzdálenější datum vydání nejnovějšího článku, sahám po všem, co se mi namane a mohla bych to za tímto účelem použít. Zrovna dnes mi do klína přistálo hodnocení letošní olympiády z českého jazyka, v níž jsem uspěla vysoce nad svá očekávání. V okresním kole už si sice tolik nevěřím, nicméně už jen to, že jsem do něj postoupila, je úspěch. Proč o tom ale mluvím? Součástí testu je totiž už tradičně i sloh.


Pro letošek téma znělo: Vyřčená slova nelze vzít zpět. Nic extra, ale v porovnání s ostatními, s nimiž jsem se v posledním roce setkala, patří spíše k těm - pro mě - lepším. Slohový útvar byl volný a rozsah 25 až 30 řádek, z čehož mně ve výsledku na papíře káplo 28, takže se mi podařilo zachovat takovou zlatou střední cestu. Siddhártha Gautama by měl radost. Dříve bych neváhala a vrhla se po úvaze, ale vzhledem k tomu, že se jim už asi dva roky moc nevěnuji, jsem se raději rozhodla pro vyprávění. A co z toho vzešlo? To posuďte sami.
Lidé, kteří to četli, říkali, že se jim líbí, jak je na krátkém prostoru trefně demonstrovaná myšlenka. Mně se na tom líbí hlavně ten krátký rozsah, protože díla podobné délky se sem na blog akorát hodí. Co si budeme nalhávat, třicetistránkové povídky, co píšu poslední dobou, by tady nikdo nečetl. A ty ještě delší? Ale jděte!


V poli oprýskaných náhrobků, trčících ze země jako zkažené zuby, stál jeden čistý, nablýskaný. Někdo ho sem dal teprve nedávno. Cizí kroky pod svou vahou prohýbaly stébla trávy, která tiše naříkala. Dívka se zastavila u hrobu zářícího novotou, sehnula se a položila na mramorovou desku kost. Potom obrátila zrak k nebi.
"Bože, jestli tam jsi, moc dobře víš, že jsem na tebe nikdy nevěřila."
Teď by však dala cokoliv za to, aby odpověděl na její otázky. Jak se tam nahoře má? Dostává dobře najíst? A to hlavní - odpustil jí?
Po tváři jí stékala osamocená slza. Vzpomínala na první den, kdy se setkali. Byl podzim, venku fičel otravný vítr a mráz ji štípal do nosu. Byla nakupovat a chtěla se vrátit domů obvyklou cestou. Na poslední chvíli však své rozhodnutí změnila. A tam, uvázané u sloupu, kňučelo malé chlupaté klubíčko. Nezaváhala ani na okamžik, když si ho brala domů.
Před očima se jí míhaly další a další obrazy. Oni dva pod ozdobeným vánočním stromkem. Chytání sněhu na špičku jazyka. Procházky lesem i rozkvetlými loukami. Nakonec se objevil i poslední výjev. Její nejlepší boty. Rozcupované na cucky. Křik. Vztek. Špatně zavřená vrátka. Nehybné chundelaté tělo ležící na silnici.
Zamrkala a kousla se do rtu. Byla to její vina. V těch posledních chvílích se k němu chovala tak zle. Proto ji opustil. Proto utekl. Proto zemřel.
V životě si byla jistá jen jednou věcí: "Vyřčená slova nelze vzít zpět." A tak se sem neustále vracela a prosila o odpuštění, kterého se nejspíš nikdy nedočká.
Otřela si slzy do rukávu a odešla. Hřbitov opět ztichl a osaměl.
Podzimní vítr zvedl ze země seschlé listí, prokličkoval mezi stromy jako slalomovými brankami a až u jednoho malého psího hrobu se zastavil.
Hřbitovem se rozlehl šepot. Slabý a kvílivý. "Vyřčená slova nelze vzít zpět? Hmm, možná."
A kost na mramorovém náhrobku znenadání zmizela.


Co vy a češtinářská olympiáda? Účastnili jste se někdy?

6 komentářů:

  1. Já si říkala, že je mi to zadání povědomé. No jo, tvůj příběh je celkem pěkný. Já vždycky vymyslím nějakou slátaninu. :D

    Držím palce v okresním kole. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na olympiádě z češtiny jsem nikdy nebyla, ale když to vidím asi to je škoda. Nejspíš by mě bavilo vymýšlet něco na zadané téma :D Místo toho jsem objížděla chemické a biologické olympiády :D Ale ten sloh se ti moc povedl ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som sa týchto súťaží nikdy nezúčastnila, lebo som na to nemala :D Všetko súvisiace so slovenčinou bola moja nočná mora a k tomu sloh? Och, je niečo desivejšie ako nočná mora? Ak áno, tak práve to vystihuje môj postoj k písaniu slohu na strednej :D Fakt som v tom bola zlá...príšerná! No akosi sa to otočilo a písanie ma teraz neskutočne baví :) Len tie moje poviedky sú dlhé, ako aj ty píšeš, fakt dlhé :D Kiežby som aj ja dokázala napísať v krátkosti taký skvelý príbeh ako ty...mne sa to veľmi - preveľmi páčilo!!! Na 100% ^.^ Si šikovná a ja ti to vravím, bude s teba veľká spisovateľka a písanie ťa bude isto živiť ;) Maj sa krásne a držím ti palce♥

    OdpovědětVymazat
  4. Docela depresivní v tomhle studeném počasí :p
    Taky jsem se účastnila olympiády z českého jazyka a dopadla docela dobře :) Na tvůj sloh ale nemám!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Tak na střední jsem ze zúčastnila leda tak olympiády z historie. Skončili jsme tenkrát asi sedmí, nebo jedenáctí (už si to přesně nevybavím), asi z pětatřiceti.. :D Češtinu jsem nikdy nezkusila, ale tobě držím palce v okresním kole! :)

    https://boook-planet.webnode.cz/

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.