neděle 11. prosince 2016

On(a)

Krásný zimní podvečer přeji všem. Ačkoliv právě dnes většina z nás pravděpodobně zapaluje třetí svíci na adventním věnci, já jsem tu s tématem zcela paradoxním, nepatřičným, svým způsobem opožděným čili zaostalým. Vskutku, je totiž opožděné. Původně jsem tímto střípkem poezie chtěla zapůsobit na čtenáře jakéhosi studentského magazínu, do něhož přispívám v tomto vydání prvně, bohužel, jak se ukázalo, informace z druhé ruky nejsou nikdy na sto procent spolehlivé, a tak v momentě, kdy jsem se odhodlala dílko konečně odeslat, bylo mi řečeno, že se rozchází se zadaným tématem. Pochopitelně bych musela být dítě štěstěny, kdybych se do něj hned napoprvé trefila - a to nejsem. Začala jsem tedy pracovat na jiném výtvoru a tento původní málem upadl v zapomnění. 


Teď zpětně a z kritického nadhledu cizího čtenáře si říkám, že jsem možná udělala dobře. Nikdy jsem nebyla příliš velký poeta, spousta mých básní působila a působí vyloženě nuceně a vesměs každá z nich je pesimistická až to bolí. V tomto případě se odráží můj pohled na příchod podzimu, zrcadlí mé nálady, postoje i každoroční rozpoložení a sama za sebe bych řekla, že docela věrně. Nicméně právě z tohoto důvodu nemůže zároveň postrádat již zmiňovaný pesimismus. Vzato kolem a kolem, jedná se o coca-colu přefiltrovanou v čističce odpadních vod. A co z toho vzniklo? To už posuďte sami. 


Zvadlá koruna,
spadané listí,
zbyla jen ozvěna
dávného štěstí.

Obloha šedá,
popelavá mračna, 
cestu si hledá 
dívka přízračná.

Tváře bledé, 
zmoklé vlasy,
jak vzpomínky zšedlé 
na staré časy.

Vzpomíná a pěje 
o vzdálených místech, 
tiše se směje 
se slzou na listech.

Jak rozkvétala zrána
v záplavě rosy 
a s paprsky si hrála 
mezi pšeničnými klasy.

Pletla věnce ze sněženek 
v záři sluneční,
záviděla průvodu milenek 
pod jarní třešní.

V divokém příboji 
jako mořskou pannu 
vlny v plné zbroji 
smívaly její hanu.

Vzpomíná na ty chvilky 
zalité barvami,
vzpomíná na ty chvilky 
se zářícími lukami.

Teď všechno je pryč,
v půdě skrývá se ozim.
Slyš, děvče, slyš, 
přichází podzim.


Jak jste se s příchodem podzimu srovnali vy?
Které roční období vám nejvíce pije krev? Nebo vám na tom vůbec nezáleží?

8 komentářů:

  1. Náhodou je to z mého pohledu super básnička, já bych se na něco takového určitě nezmohla. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Obdivuji všechny, kteří dokáží složit něco podobného. :) Já bohužel na básničky nemám vůbec talent.
    A stejně jako ty nemám ráda podzim. Kdybych mohla, tak bych ho vymazala z kalendáře a nechala bych více letních dnů. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, už jsem se totiž bála, že jsem ve svém okolí jediná, kdo ho nemůže vystát :D

      Vymazat
  3. Já mám pocit, že jsem podzim zvládla docela dobře, ale ještě pořád jsem se nenaladila na zimu, respektive na Vánoce. :D Prostě čas plyne a já s ním.. :)
    Básnické střevo máš, nepochybuj o tom! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to, že je dneska Štědrý den, jsem taky ještě pozadu... ale jsem zároveň strašně ráda, že ten podzim už skončil.
      Dobře! :)

      Vymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...