Za Berlínskou zdí

O Německu se nedá mluvit jako o zemi zrovna exotické a plné divů, ale když už nic, jednou je to náš soused a rozhodně stojí za to se tam parkrát za čas podívat. Když jsem se dozvěděla, že bychom se školou měli vyrazit na dvoudenní výlet dokonce přímo do hlavního města, v němž jsem nikdy nebyla a už dlouho jsem se tam chtěla podívat, urychleně jsem sbalila foťák, kabát a šálu a jelo se.

V jednu ráno jsme se poskládali do autobusu, a tak zahájilo naše dlouhé putování.  Leželo před námi pár stovek kilometrů a několik probdělých hodin jízdy se sluchátky na uších. Cesta byla ale nakonec mnohem hladší, než jsem čekala. Řidič byl taky až překvapivě příjemný, takže jsme ráno bez potíží dorazili před Berlín, kde nás přivítala více než hodinová zácpa. A pak už se šlo na věc. Čekal nás opravdu dlouhý den a večer pořádně bolavé nohy. 

PRVNÍ DEN

Procházku po Berlíně jsme zahájili zastávkou u Olympijského stadionu. Nevím, co přesně jsem si představovala, že uvidím, ale bylo to prostě... Německo. Německo a komunistická architektura.

Potom jsme přejeli autobusem k Reichstagu, prošli se ulicí Unter den Linden a viděli asi největší dominantu celého Berlína, tudíž věhlasnou Braniborskou bránu. Okopírovanou, všemožně rozkradenou a upravenou, ale přesto vážně pěknou.

Další položkou na našem seznamu byl památník obětem holocaustu, což mě osobně přijde na tomhle místě docela absurdní (mimo jiné i co se estetičnosti týče). A co že to vlastně má být? Kvádry, kvádry a další kvádry symbolizující jedinečnost.

A mezi tím vším já a můj růžový batoh.

Poté, co jsme se nechtěně rozdělili na dvě půlky při obdivování zbytku Berlínské zdi plného žvýkaček a tak trochu jsme se ztratili, jsme se nakonec sešli v Sonic Centru, kde jsme sice nemohli nakupovat, ale alespoň nám dovolili obdivovat strop. Předtím mě vůbec nenapadlo, že je to celé vlastně venku.

Nohy nás zanesly k Postdamer Platzu, sice věhlasnému, ale poněkud ponurému náměstí.

Po nějakém čase jsme také konečně měli menší přestávku na svačinu a obhlédnutí obchodů, konkrétně pak v Mall Of Berlin. Věřili byste, že Němci mají placené záchody dokonce i v nákupním centru?!

Potom už jsme frčeli ke zdi s centrem věnovaným právě této tématice. Když si to člověk představí, ten obraz západu a východu je děsivý. Z mého pohledu je to ale bohužel asi tak všechno. Asi jsem spíš na exotiku než na města z betonu, takže by mi bohatě stačilo pět minut, abych si o zdi udělala nějaký ten obrázek. Pět minut místo hodiny.

Checkpoint Charlie, nejznámější přechod Berlínské zdi. Dnes už z něho nejspíš moc nevypozorujete, ale bacha! Za deset euro se můžete vyfotit s americkým vojákem - totiž Němcem v uniformě, u něhož bych skoro přísahala, že jsem ho nejednou přistihla hailovat.

Koncertní dům s krásným náměstím Gendarmenmarkt, které nenajdete skoro v žádném oficiálním průvodci.

Humboldtova univerzita a kupa spálených knih.

Další z velkých dominant Berlína, tudíž slavný Berlínský dóm a řeka Spree.

Navštívil jsme i Pergamonské muzeum. Musím přiznat, že původně jsem se tam vůbec netěšila, nejspíš proto, že jsem pořádně nevěděla, co od toho čekat. Ve výsledku jsem ale byla nadšená, když jsem zjistila, co všechno v tomhle muzeu je.

Mimo jiné třeba věhlasná Ištařina brána z Babylonu. Vždycky jsem měla pro tuhle kulturu slabost a vidět světoznámou Ištařinu bránu na vlastní oči, to byl vážně nepopsatelný zážitek. Kdyby nic, alespoň kvůli ní se musím někdy do Berlína vrátit.

Po návštěvě muzea jsme se vydali směr Fernsehturm a po cestě jsme minuli neméně známý Rotes Rathaus.

A zde už se sama televizní věž vpíjí až do oblaků. Ten pohled na mlhu požírající vršek věže byl poněkud skličující, když jste stáli úplně dole u její paty s vědomím, že za chvilku tam nahoru budete šplhat. Když pominu zdlouhavé čekání a prohlídky, nakonec to všechno ale stálo za to. Výhled byl sice troch mlhavý, ale i tak jsme dohlédli do daleka, abychom mohli zjistit, jak neskutečně velký flák cesty jsme ten den ušli.

Weltzeituhr nejspíš také nemusím nikomu dlouze představovat. Já sama jsem ale předtím, než jsem je viděla, o téhle kuriozitě měla vytvořený trošku jiný obrázek. Zaskočilo mě okolní prostředí a nejspíš jsem očekávala něco honosnějšího, velkolepějšího. Nehledě na to, že jim šel čas o hodinu pozdě.

Po zkušenostech s londýnskou ubytovnou jsem měla z ubytování trochu strach, ale jak se nakonec ukázalo, hostel, v němž jsme přespávali, byl naprostý luxus. A ta snídaně? Snad nemusím ani mluvit.

DRUHÝ DEN

Protože únava očividně nepadla jen na studenty, druhý den byl naštěstí o něco odpočinkovější. Hodně jsme popojížděli autobusem, měli čas si chvíli sednout nebo se najíst.

Jak už jste podle líbajícího se Brežněva zřejmě poznali, první ranní zastávkou byla East Side Gallery se zbytky Berlínské zdi, kterou si vzali do parády umělci. Ten pohled je poněkud neutěšený, ale některá z děl by si určitě zasloužila ještě větší popularitu, nehledě na to, že by si turisté měli více všímat především citátů, jež zasněně míjejí, aniž by se nad nimi zamysleli.

Důkaz, že Čechů je i tady požehnaně.

Hned vedle East Side Gallery vás pak vítá pohled na Oberbaumbrücke, známý červený most.

Posléze jsme přejeli do dalšího z center věnovanému Berlínské zdi a viděli dokonce i část zachovaného pásma.

I druhého dne jsme vyrazili k Reichstagu, ale tentokrát jsme si vystáli frontu, přetrpěli prohlídku jako na letišti a nakonec se dostali i nahoru ke kopuli. I přes nepříznivou předpověď počasí bylo vzato kolem a kolem celé dva dny hezky, ale zrovna když jsme se konečně dostali i na střechu Reichstagu, chytila nás pořád smršť, takže jsme měli co dělat, abychom neodletěli a z vyhlídky jsme toho tím pádem zas tak moc neměli.

Když už jsme u těch vládních budov, samozřejmě jsme nemohli vynechat ani kancléřství.

Posledním bodem naší návštěvy byl pobořený Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche. Nejdřív jsem si myslela, že ty dvě nevzhledné hranaté stavby z obou stran mají být lešení - ve skutečnosti to jsou ale moderní kostely. Nevím, jak to vyzní z fotky, ale jakmile stojíte před nimi, je to něco příšerného. I když na druhou stranu - zevnitř nevypadají vůbec špatně.

Po kulturní vložce jsme měli rozchod a prostor nakoupit poslední suvenýry a jídlo. Nakoukli jsme také do Zoo a zahlédli pár paviánů.

Po toulkách nákupními centry se nám pod nohy připletly i tyhle fascinující vodní hodiny.

A v závěru stojí určitě za zmínku ještě tenhle památník symbolizující rozdělené Německo.

Jak jen to celé zhodnotit? Zájezd jako takový probíhal mnohem lépe, než jsem si myslela, ale co se města jako takového týče, převládají u mě spíše smíšené pocity. I když si myslím, že se jedná o místo, které by měl každý správný Evropan alespoň jednou za život navštívit, aby si o něm utvořil vlastní obrázek, z Berlína jako takového jsem spíše na rozpacích. Nejspíš mám přece jen slabost pro větší exotiku.

A co vy?

Navštívili jste někdy Berlín?