O říjnu, Havaně a padání listí

Těžko popřu, že od začátku října jsem v jednom kole, poněvadž celý měsíc se ustavičně něco děje - což je ovšem bezesporu ta lepší varianta. Napadlo mě, že kdyby byl čas kočí vezoucí se na kozlíku čtyřspřeží a práskající bičem, všichni koně už mu museli dávno padnout únavou. Moji koně ale zatím zpěnění nejsou a já nemám v plánu se zastavit. Co jsem za sebou nechala tenhle měsíc? Čím vším mě říjen překvapil, kde jsem byla, co jsem viděla a co se mi (ne)povedlo?

BERLÍN

Říjen 2017 si budu pamatovat v různorodém duchu i ruchu, ale jedním z hlavních motivů bude zaručeně zájezd do Berlína, kterého jsem se spolu se svou třídou zúčastnila začátkem měsíce. Co si budeme vyprávět, na hlavní město našeho největšího souseda jsem byla zvědavá, ačkoliv, pokud k sobě budeme upřímní, se nejedná o žádnou extra atraktivní destinaci. Jsem ráda, že jsem Berlín viděla a našlo by se hodně věcí, které mě na něm uchvátily, ať už se jedná o Fernsehturm, Braniborskou bránu, Rotes Rathaus, East Side Gallery nebo rekonstrukci Ištařiny brány. Rozhodně je to místo, které by každý správný Evropan - a tuplem pak Čech - měl alespoň jednou za život navštívit. Ale myslím, že prozatím mi to jednou docela stačilo.

Všechno, co jsem viděla, poznala a navštívila jste si už mohli přečíst v nedávném cestopisném článku. Dodám snad jenom to, že celý zájezd probíhal až na pár zádrhelů takřka neobyčejně hladce, a i když jsem byla koncem dne neuvěřitelně unavená a myslela jsem, že už nedojdu ani zpátky do autobusu, celé jsem si to užila.

INSTITUCE BEZE JMÉNA ANEB VY VÍTE KDO

Škola jako taková, jak mi jistě mnozí z vás dají za pravdu, je pořád stejná. Jednotvárný stereotyp kromě kopice písemek a nikde nekončícího výčtu zkoušení narušovalo jen pár přednášek - zmíním třeba besedu s bývalým studentem na téma volebních map nebo studium v zahraničí - a sem tam nějaká ta akce. Ale ti z nás, co jsou chytří, umí vařit i z mála.

Po čase jsme se dočkali i legendárního pátku třináctého a naše škola - nebo přesněji studenti - se zároveň rozhodla účastnit mezinárodního Suit Up dne, který se shodou okolností konal právě tento den. Abych pravdu řekla, vůbec jsem nečekala, že by ta akce mohla mít takový úspěch. Ale musím říct, že i když potkávat na chodbě samé vrány v oblecích a holky v šatech povzbuzuje v člověku pocit vlastní důležitosti a nepostradatelnosti, ta obyčejná všednost má přece jen něco do sebe.

Koncem měsíce jsem navíc s kamarádkou dorazila na svůj první křest knihy - škoda, že nebyla moje, ale jednou to vyjde - takže i v tomhle ohledu jsem se myslím něco přiučila. Taky jsme hromadně vyzkoušeli novou linku MHD. Výraz řidiče byl přímo k popukání, když sledoval, jak se mu do autobusu sune dvacítka studentů a to jenom proto, aby na další zastávce (změřila jsem to na třicet vteřin) opět se smíchem vystoupila. A abych nezapomněla, taky jsme tu měli Halloween. Co se mého názoru týče, nejsem zrovna příznivce. Ten svátek má hezkou myšlenku, ale je tu jeden zásadní problém - není náš. Já sama tedy neslavím, ale pozorovat cizí dýně mě vážně baví - té ve školní jídelně jsem se skoro lekla.

Z TŘÍDNÍ KRONIKY

Fyzikář je mimořádně všímavý: "Tobě teče krev z nosu nebo co?"
"No, asi to tak vypadá."

Na některé věci byste se neměli ptát - zvlášť při hodinách českého jazyka: "To vás tak rozesmála představa P. na kolenou?
Kamarádka: "Mě spíš rozesmálo, jak vstává."

Při biologii opět vyplouvají na povrch skandální odhalení. "Tohle mikroskopoval. Tohle všechno našel v těch sračkách."
"Někteří vlci se stali psama a někteří rakovinou psů."

Angličtina začíná být nebezpečná. "J., já bych tě nakopnul někam."
"Nekejvej na mě hlavou."
"Deep Fryer. Neni to prosim vás žádnej hlubokej frajer."

A krácení je nesmrtelné. "To neumíte? Tak to jste nedávala pozor při fyzice!" 

"Umíte krátit rovnici?"
"Ne."
"P. jo!"

"On je to... zkoušenífil."

NERUŠIT!

Sice nekradu - většinou - ale i tak jsem si z října vyčlenila nějaký ten čas, kdybych jsem si přála být nerušena. Co se týče knih, dočetla jsem Půlnoční vlny (a nepřestávám věřit tomu, že Steven Erikson je génius), Jámu a kyvadlo, Černého kocoura a Předčasný pohřeb od Edgara Allana Poa a taky jsem se konečně vrhla na Cress. Na anime jsem poslední dobou poněkud zanevřela, protože mě chytila Hra o trůny, kterou jsem po letech dokončila (další série má být až za rok - cože?!?) a zkoukla jsem i pár dlouho očekávaných filmů, jako třeba noví Transforměři, což je mimochodem něco otřesného. Skoro mě to rozplakalo.

A psaní... píšu, píšu, ale musím sama sobě přiznat, že říjen je od začátku roku asi nejzoufalejší. Že nemám čas, to je jen chabá výmluva, protože ten by se vždycky našel. Mě ale tak nějak schází síla a momentálně mi vyprchala i inspirace. Nejspíš jsem dospěla do toho bodu, kdy mě opustilo prvotní nadšení a potřebuju si od toho všeho, co jsem vymyslela a dala dohromady, trochu odpočinout. Ono se to podá. Vím že jo. Ještě pořád splňuju všechno, co jsme si předsevzala.

DO TĚLA

Konečně přišla řada na prázdniny - i když nehorázně krátké. Ty se vypařily dřív, než řeknete prázdniny. Využili jsme alespoň jednoho dne a po opravdu hodně dlouhé době vyrazili na celorodinný oběd. Zbytek dní, co se počasí týče, nestál celkem za nic, a tak jsem se akorát tak choulila doma v mikině. Pokud nepočítám jen prázdniny, stihli jsme také vyrazit na dva výlety a dát si pořádně do těla. Kanonádu jsme zahájili třicetikilometrovým okruhem na kolech, načež jsme hned den na to jeli na Šumavu, konkrétně na Plechý.

Když už jsem našla špetku toho volna, začala jsem trochu experimentovat. Konkrétně s barvou. Fialovou. Třikrát. Mám říkat, co z toho vzešlo? Jakýsi narezlý nezdar, který po dvou vyspáních sám vymizel. Nevím, kdyby se to stalo jednou, neřeknu ani myš. Ale vzhledem k tomu, že i napotřetí to dopadlo naprosto stejně, dospěla jsem k názoru, že moje vlasy na vině nebudou. Prostě Coloristu od L'Oreálu už kupovat nebudu.
A protože jsem nakousla ty skandálnosti, ještě se přiznám, že už jsme doma pekli - a příliš dlouho nám ty perníčky nevydržely. No jo, Vánoce, Vánoce přicházejí...

ÚLOVKY

Říjen byl úspěšný jak na knížky, tak na oblečení a další serepetičky. Sečteno podtrženo včerejškem mi domů dorazily hned čtyři knihy. Do uplynulého měsíce budu ale počítat jen dvě a to Říši bouří od Sarah J. Maas (!!!!!!!) a RC Dívku z inkoustu a hvězd, kterou jsem spolu se zápisníkem vyhrála u Fragmentu. Z Berlína jsem si potom přivezla magnet, triko z Primarku, pouzdro na brýle a, aby se neřeklo, taky nějakou tu čokoládu a perníčky, po nichž se už slehla zem.

Recenze tvrdí o Dívce z inkoustu a hvězd všelicos, ale i kdybych byla zklamaná, alespoň můžu říct, že už jsem dlouho neviděla tak krásné grafické zpracování. A z notesu jsem taky nadšená - vůbec jsem netušila, že na něm budou motýli!

PŘES KABEL

Z hudebního hlediska byl říjen docela úrodný. Po čase jsem opět propadla Two Steps From Hell, takže celý měsíc poslouchám prakticky převážně jenom je. Další novinkou je pak album Warmer in the Winter od Lindsey Stirling, na které určitě chystám recenzi a také klip na Mirage z alba Brave Enough a Dance of the Sugar Plum Fairy právě z nové desky.

RED - Still Alive

METALITE - Afterlife

ASKING ALEXANDRIA - Into The Fire

BEAST IN BLACK - Beast In Black

ELUVEITIE - Rebirth

LINDSEY STIRLING ft. BECKY G - Christmas C'mon

CAMILA CABELLO ft. YOUNG THUG - Havana

RAJA KUMARI - Believe In You

AXWELL Λ INGROSSO - More Than You Know

LAURA WELSH - Break The Fall

TWO STEPS FROM HELL ft. MERETHE SOLTVEDT - My Freedom

Half of my heart is in Havana, ooh na na

Ráda bych závěrem napsala něco hrozně chytrého. Abych ale pravdu řekla, jediné, co se mi teď honí hlavou, je písnička Havana a spolu s ní myšlenka, že půlku srdce jsem nechala v říjnu. Tak snad to stálo za to - a snad je moje srdce pořádně velké, abych ho mohla dál půlit.

Jak vypadal váš říjen?