Tohle je válka!

Teprve září a já už zase nestíhám. Ani jsem se nenadála, že skončily prázdniny a hle - najednou je říjen. Musím se - a to ani zdaleka ne poprvé - přiznat, že na psaní úvodů si příliš nepotrpím, a jestliže mě nebaví je psát, se čtením to taky není žádná pecka.

Nebudeme tedy dlouho chodit kolem horké kaše. Jaké bylo moje září? Co jsem viděla, provedla, dostala, rozbila, kolika trapasů se dopustila?

A ZASE TA... POTVORA JEDNA!

Tenhle ročník má být dle slov naší třídní oddechový. Nezdá se mi. Ve výsledku jsme první týden v září řešili podobné věci, jako když se uzavírá klasifikace. Všichni všechno chtějí a to pokud možno hned, tady a teď, dokonale. Nevím, mívám z toho pocit, že si učitelé myslí, že se lidská společnosti dělí do dvou základních kategorií, tudíž nadlidi a podlidi. A my, coby studenti, pochopitelně spadáme až do té druhé, čímž se v nás snaží vyvolat dojem, že se z nich máme posadit na zadek. To já se klidně posadím - ale ne kvůli nim. Škola je potvora a před takovými já se neskloním.

Nový rok s sebou ale krom zajetých kolejí přinesl i pár změn. Tou nejvýraznější je asi nový spolužák aneb výměnný student z Argetiny. Abych byla upřímná, moc ho nechápu. Kdyby byla z Argentiny, určitě bych nejela do Čech. Je hezké mít ambice a chtít se naučit cizí jazyk, ale češtinu? Z hodin, které, jak jsem vypozorovala, ani neposlouchá, nemůže pochytit nic. Ale to už je jiná pohádka.

Budiž tomuto institutu k dobru, že i když to ne vždy dělá dobře, snaží se sem tam do smrtícího programu přimýchat i nějakou tu snesitelnou a odlehčující přísadu. Přednáška o budoucnosti energetiky aneb Všichni tady umřeme a bude to jenom vaše vina! asi nebyla úplně trefa do černého, co se umístění týče.

Netvrdím, že je to špatné, dokonce i ten pesimistický přístup je na místě, ale myslíte si, že když to budete vykládat puberťákům, kteří se včera vrátili z prázdnin a duchem jsou pořád ještě u moře, přinese to nějaký výsledek kromě toho, že se po zbytek dne budou utápět v depresi a snažit se sami sebe přemluvit, že tenhle svět má budoucnost? Takhle to bylo každopádně u mě. Připadala jsem si jako spráskaný pes, a když pak ve videu o poničeném životním prostředí zazněla What I've Done, po zbytek dne jsem měla vystaráno. Těžko se to vysvětluje, ale byla to první písnička, kterou jsem od nich slyšela. Připadá mi jako ironie, že už ji nikdy naživo neuslyším z úst, které jí vdechly život. Všem nám chybí, a i když to byla jen platonická láska a osobnost, kterou jsem ve skutečnosti vůbec neznala, pořád na něj myslím a s každou písní vzpomínám.

Každoroční projekt týkající se výměnných studentů mi naštěstí zvedl náladu - i když mě vedení opět přesvědčilo, že stojí za pendrek. Bohužel rozvrhy dopadly tak, jak dopadly, a tak jsem si pro letošek poslechla jen dívčiny z Thajska a Turecka. Byla jsem zvědavá třeba na Jordánsko a Írán, ale ti se k nám vůbec nedostali.

Moc se mi líbilo i bosu, které si vymyslela naše tělocvikářka místo cvičení venku - další důkaz, jak si na tom stojíme, když naše třída celý rok nemá k dispozici tělocvičnu. Nikdy jsem nic podobného nezkoušela, byla jsem ztrhaná a nemohla dýchat, ale hrozně mě to bavilo.

Koncem měsíce jsme se s němčinou vydali na výstavu ohledně vynálezů. Když se řekne výstava, člověk očekává nějaké exponáty. Německy psané transparenty byly fajn, ale chtělo by to něco k tomu. A když už nic, pracovní listy to zabily. Zavítali jsme také na výstavu optical artu spolu s válečnými plakáty, což už opravdu byla výstava a musím říct, že docela povedená. Nejsem milovník umění, nevydržím v galerii od západu do svítání, ale ráda se tam stavím.

Z TŘÍDNÍ KRONIKY

Čeština: 1. "Tys nám zatajil, že Hradecký rukopis není jedno dílo."

"Je to několik děl."

2. "Začíná to na H a jsou to dvě slova."

"Hadí noha."

3. "Je u Lenského znát nějaký vývoj?"

"Na začátku byl živej, na konci mrtvej."

"Dávali radium do zubní pasty a ještě na ni napsali Pro váš zářivý úsměv."

"Co si to tam píšeš?"

"Já si jenom kreslim."

Spolužák čte německy: "In der Formel jedna."

"Kde jsou ty ovládače? Já se z tý školy fakt..."

Pochybuju, že má někdo tak zábavnou biologii jako my.

1. "Vy nemáte zelenou? Tak co děláte na gymplu!"

2. "Já pocházím z laboratoře."

3. "Můžete se podívat do křoví. Občas uvidíte mrtvolu a občas hadovku. A někdy hovno."

4. "Phallus impudikus = penis nestydatý."

5. "Jsem v podstatě celebrita."

6. "Já jsem se narodil ve třeťáku."

7. Jestli ho prý najdeme na fotce: "To je náš učitel. Já jsem byl tenkrát mladší."

Řeč přišla na cyankály: "A to vám musim doporučit..."

Matematika: 1. "To měla být vsuvka na dvě minuty. No, vsouváme už pěkně dlouho. Š. už přemýšlí, co by kam zasunul."

2. "Měli se mnou čtyři hodiny."

"To bych vás musel napadnout."

3. "Nemohla byste nám k tomu papíru dát výsledky?"

"Ale to bys to pak uměla!"

STUDENTSKÝ ŽIVOT OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÝ

K čemu bychom ale my, studenti, byli, kdybychom se z té hrůzy hned první měsíc složili? Přiznávám, že jsem k tomu sice neměla daleko, a když už nic, nakonec mě stejně sklátila viróza, ale o tom jindy.

Protože maličkosti jsou důležité, víme? Kdybychom si nevšímali jich, tak čeho potom? Ať už se jedná o ledovou čokoládu z cukrárny, sledování cizího ohňostroje zpoza okna, návštěva hodiny street dance s perfektním učitelem, hromadný blackout nebo návštěvu nové čajovny a srovnání japonských a čínských zelených čajů. Paradoxně nejsem zrovna labužník, co se čajů týče. Ale tyhle věci si pamatuju, víte proč? Ne? Jestli se musíte ptát, tak vám to ani neřeknu.

NOVÝ ČLEN RODINY

A konečně je tady! Jmenuje se Sparrow, je to aymara pruhovaný a vyklubal se teprve v červnu, takže je to takové naše miminko. Někteří jim říkají opeřená krysa nebo šplhající mrcha, ale ten náš je miláček. Dost tvrdohlavý miláček. Myslím, že mi ale už od začátku bylo jasné, že si budeme rozumět - protože miluje jablka a je to tak trochu magor, co spí hlavou dolů jako netopýr.

MOJE VOLNÉ CHVILKY

Těch v září moc nebylo. A když už, utekly jako voda, aniž bych si pořádně všimla, co jsem vlastně dělala.
Co se knížek týče, přelouskala jsem Evžena Oněgina od Puškina, konečně se ke mně dostalo Šest vran, koukla jsem na Válku zrcadel a dočetla i nejnovější Bungou stray Dogs mangu. A už víc jak měsíc mám průběžně v práci Půlnoční vlny. Stevena Eriksona miluju, je to jednoznačně spisovatel s velkým S a jeho styl psaní je... nepopsatelný - ale strašně vyčerpávající a já se na něj jednoduše nedokážu pořádně soustředit.
Začala jsem po delší odmlce zase sledovat Hru o trůny, jinak mám rozkoukanou nejnovější Kobru 11, Boj o těžkou vodu a z anime potom Kuroshitsuji. Z filmů si vybavím snad akorát Pýchu a Předsudek.
A psaní je... psaní. Jako vždycky spontánní, náladové a náročné. Přesto se snažím dodržovat jakýs takýs rozvrh, to znamená alespoň jedna A4 strana denně, abych nebyla ve skluzu + samozřejmě ještě k tomu sem tam nějaký článek nebo kus jiné povídky. Musím se pochválit, že mi to zatím celkem vychází. Jsem na šedesáti stranách, což je celkem uspokojivé. Zároveň ale dost vyčerpávající.

SLAVÍME!

Kdo přesně? Přece já! Leč je to poněkud smutné, opět jsem si ke svému věku připočetla další číslici - a co je na tom horší, nepřipadám si starší ani rozumnější. Ale právě o to možná jde.

Dostala jsem naprosto perfektní dárky ať už od rodičů nebo od přátel a musím říct, že jsem si letošní narozeniny opravdu užila. I když jejich završení mohlo dopadnout trochu jinak než randevu s virózou. A tak jsem zahájila první dny sedmnáctého roku svého života nanejvýš stylově - nachcípaná. Inu, nutno poznamenat, že to má i něco do sebe. Za víkend jsem stihla asi devět dílu Hry o trůny. Jenže těch výhod v porovnání s jejich protikladu je tak rapidní převaha, že to vesměs uvadá.

Můj kandidát na Železný trůn je tedy jasný. (Ne, kecám, fandím Starkům a Targaryenům.)

CO JSEM SI POŘÍDILA JÁ?

Po dohadech s poštovní službou se mi konečně podařilo dohnat balíček, na který jsem se těšila snad celé týdny, a tak i u mě na stole přistálo dlouho očekávaných Šest vran od Leigh Bardugo. A jak se mi knížka líbila? To už jste koneckonců mohli zjistit v recenzi.

STÁLE POSLOUCHÁM

Září bylo na nové hudební přírůstky a poznatky dost chabé. Čerpala jsem spíše ze starých zásob a ani jsem nepostřehla, že by se děla nějaká zvláštní událost. Snad akorát účast Lindsey Stirling v Dancing with the Stars stojí za zmínku - protože Lindsey je prostě skvělá.

BEYOND THE BLACK - Rage Before The Storm

BEAST IN BLACK - Blind And Frozen

CELLAR DARLING - Challenge

NICKELBACK - When We Stand Together

OUR LAST NIGHT - Look What You Made Me Do (Cover)

HIDDEN CITIZENS ft. REMMI - Stay Alive

Juicy J, Wiz Khalifa, Ty Dolla $ign - Shell Shocked ft. Kill The Noise & Madsonik

JETTA - I'd Love to Change the World (Matstubs Remix)

ATC - All Around The World

Škola je válka, je to boj. A já se nevzdám!

Co vy? Jaké bylo vaše září?