Listopad je od slova padat a jak tak koukám, pro letošek se to zdaleka netýkalo jenom listí. Koneckonců o tom, jak nám ještě na podzim zdobil zahrádku sníh, kolik trapasů a příhod mi přistálo na hlavě, co dalšího jsem se (ne)dobrovolně naučila, nad čím jsem se div smíchy neudusila a co nového si našlo cestu nejen do mého šatníku, bude už tradičně pojednávat právě tento článek. Ready, steady, go!

ŠKOLA ZÁKLAD... ČEHO VLASTNĚ?

O téhle otázce by se dalo dlouze polemizovat. Dobrý základ pro frustraci? Depresi? Když ale vypustím všechno to učení, zkoušení, zkrátka původní podstatu této instituce, neuplyne měsíc, aby se tam neseběhlo něco, na co budu ráda vzpomínat. A když už ne zrovna ráda, určitě alespoň vzpomínat.

Salzburg bývá často přirovnáván k Praze. Nemyslím si, že by to bylo kvůli nějaké velkoleposti v monumentálním slova smyslu, ale kouzlo a atmosféra tohoto města je bezesporu stejně jedinečné jako ta pražská. Já sama jsem zatím Salzburgem pokaždé jen projížděla, a tak když přišlo na nápad prozkoumat letos právě zdejší vánoční trhy, neváhala jsem ani vteřinu a ochotně souhlasila. Zpětně toho rozhodně nelituji. Jen o málokterém městě, které jsem zatím navštívila, mohu říct, že bych v něm chtěla bydlet. Co se Salzburgu týče, dokážu si to poměrně bez problémů představit.

Asi nejvýhodnější parkování pro turisty je na letišti. Letiště jako takové na mě dýchalo pohodovým a přehledným dojmem - možná proto, že je malé, možná proto, že si to v Rakousku umějí zařídit. Po zaplacení parkování dostanete navíc i denní jízdenku na městskou hromadnou dopravu pro pět osob. Například linky 2 a 10 vás pak bez obtíží dovezou až do centra. My vystupovali na zastávce Mirabellplatz. Odtud jsme vyrazili na venkovní prohlídku zámečku Mirabell a Mirabellské zahrady. V listopadu už sice není v plném květu, ale i tak se jedná o hezkou podívanou.

Originální název: The Emperor's Blades

Díl: 1. (v sérii Kronika Netesaného trůnu)

Autor: Brian Staveley

Nakladatelství: Fantom Print

Rok: 2016, vydání originálu 2014

Žánr: Fantasy

Počet stran: 448

Prostředí: Annur,  Ashk'lan, Qirin

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Kruh se uzavírá. Sázky jsou vysoko. A staré pravdy znovu ožijí… Císař byl zavražděn a ponechal císařství Annurian ve zmatku. Jeho potomci teď musí pohřbít žal a připravit se k odhalení spiknutí. Císařova syna Valyna, který prochází výcvikem pro nejvražednější bojovou sílu říše, zastihne zpráva daleko za mořem. Očekává potíže, ale po několika „nehodách“ a po varování umírajícího vojáka si uvědomí, že je v nebezpečí i jeho život. Než však může podniknout jakoukoliv akci, musí přežít žoldnéřskou brutální závěrečnou iniciaci. Mezitím císařova dcera, ministryně Adare, pronásleduje otcova vraha přímo v sídelním městě. Dvorská politika jí může být osudnou, touží však po spravedlnosti. A Kaden, dědic říše, studuje ve vzdáleném klášteře. Tam nelítostným způsobem vyučují učedníci Prázdného boha a Kaden to musí zvládnout, aby získal jejich pradávnou moc. Když dorazí císařská delegace, umí už dost, aby dokázal vycítit zlé úmysly. Bude mu to však stačit k přežití, až se dají do pohybu dlouho skryté síly?

Kdo z vás mě zná, možná ví o tom, že razím teorii: čti tagy, piš tagy, nepublikuj tagy. Těžko říct, co přesně mě k tomu vede. Nicméně změna je život, a když jsem přednedávnem narazila na tenhle kousek, řekla jsem si, že v tomto případě se nejedná o klasické tagy typu mám ráda a to a to, přiřaď k barvě a tak dále. Přijde mi, že se právě touhle formou čtenářům naskytuje skvělá příležitost, jak někoho lépe poznat, povrtat se v začátcích blogování a zjistit odpovědi na praktické otázky. Když už jsem narazila na ty otázky, pokud by vás napadlo něco zajímavého, určitě neváhejte se mě pod článek zeptat - odpovím na vše (jak uznám za vhodné, co se konkrétnosti týče).

Originální název: OpRAWme se

Autor: Stanislav Skřička

Nakladatelství: Stanislav Skřička

Rok: 2017

Žánr: Naučná literatura, Zdraví

Počet stran: 379

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu.

Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Biochemické vzorce jsou tu přetlumočeny do lidového podání. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď.

V knize se odhalí se spousta mýtů „zdravé stravy“, například: Proč jsou nezdravé himalájské soli, klíčky, vláknina, svačinky jablko s mrkví či mladá vojtěška alfa-alfa. Proč se zběsilým běháním většinou nehubne, proč moc nefungují ořechové tyčinky pro sportovce…

Těžko popřu, že od začátku října jsem v jednom kole, poněvadž celý měsíc se ustavičně něco děje - což je ovšem bezesporu ta lepší varianta. Napadlo mě, že kdyby byl čas kočí vezoucí se na kozlíku čtyřspřeží a práskající bičem, všichni koně už mu museli dávno padnout únavou. Moji koně ale zatím zpěnění nejsou a já nemám v plánu se zastavit. Co jsem za sebou nechala tenhle měsíc? Čím vším mě říjen překvapil, kde jsem byla, co jsem viděla a co se mi (ne)povedlo?

BERLÍN

Říjen 2017 si budu pamatovat v různorodém duchu i ruchu, ale jedním z hlavních motivů bude zaručeně zájezd do Berlína, kterého jsem se spolu se svou třídou zúčastnila začátkem měsíce. Co si budeme vyprávět, na hlavní město našeho největšího souseda jsem byla zvědavá, ačkoliv, pokud k sobě budeme upřímní, se nejedná o žádnou extra atraktivní destinaci. Jsem ráda, že jsem Berlín viděla a našlo by se hodně věcí, které mě na něm uchvátily, ať už se jedná o Fernsehturm, Braniborskou bránu, Rotes Rathaus, East Side Gallery nebo rekonstrukci Ištařiny brány. Rozhodně je to místo, které by každý správný Evropan - a tuplem pak Čech - měl alespoň jednou za život navštívit. Ale myslím, že prozatím mi to jednou docela stačilo.