Salzburg sladký, Salzburg předvánoční

Salzburg bývá často přirovnáván k Praze. Nemyslím si, že by to bylo kvůli nějaké velkoleposti v monumentálním slova smyslu, ale kouzlo a atmosféra tohoto města je bezesporu stejně jedinečné jako ta pražská. Já sama jsem zatím Salzburgem pokaždé jen projížděla, a tak když přišlo na nápad prozkoumat letos právě zdejší vánoční trhy, neváhala jsem ani vteřinu a ochotně souhlasila. Zpětně toho rozhodně nelituji. Jen o málokterém městě, které jsem zatím navštívila, mohu říct, že bych v něm chtěla bydlet. Co se Salzburgu týče, dokážu si to poměrně bez problémů představit.


Asi nejvýhodnější parkování pro turisty je na letišti. Letiště jako takové na mě dýchalo pohodovým a přehledným dojmem - možná proto, že je malé, možná proto, že si to v Rakousku umějí zařídit. Po zaplacení parkování dostanete navíc i denní jízdenku na městskou hromadnou dopravu pro pět osob. Například linky 2 a 10 vás pak bez obtíží dovezou až do centra. My vystupovali na zastávce Mirabellplatz. Odtud jsme vyrazili na venkovní prohlídku zámečku Mirabell a Mirabellské zahrady. V listopadu už sice není v plném květu, ale i tak se jedná o hezkou podívanou.


Zde už je výhled na samotné historické centrum Salzburgu spolu se vzpomínkami na lásky, přátelství a radosti, které se lidé rozhodli uzamknout na deset západů a uschovat na mostě přes řeku Salzu.



Toulky městem nás zavedly až k rodnému domu jedné z nejvýraznějších a nejvýznamnějších osobností nejen tohoto města, ale potažmo celé Evropy. Nejedná se o nikoho menšího než o Wolganga Amadea Mozarta.


Velkou dominantou města jsou Residenzplatz a Kapitelplatz s obrovskou zlatou koulí Goldene Kugel. Když jsem ji zahlédla poprvé, skoro jsem si myslela, že na ní vážně stojí živý člověk. Obvykle nejsem velkým příznivcem moderního městského umění, ale tohle se mi výjimečně líbí. Nějak to do té sváteční atmosféry a vánočních trhů kolem prostě zapadá.



Pokud už se jednou rozhodnete navštívit Salzburg, určitě by vaší pozornosti neměla ujíst pevnost Hohensalzburg. Na vrcholek se můžete vyvézt lanovkou. Problém je ten, že jízdenku jenom nahoru bez prohlídky hradu vám neprodají, což znamená, že se pořádně plácnete přes kapsu (rodinné vstupné vyjde přes 30 Euro). K hradbám se dostanete ale i po svých, a i když vás nepustí procházet se po hradbách nebo areálem pevnosti, v níž se obvykle konají trhy (letos kvůli rekonstrukci nikoliv), výhled na město je dech beroucí.


Prohlídka dómu stojí za to rozhodně i zevnitř, hlavně co se pa týče katakomb a moderní expozice v podzemí, jež si zahrává se stíny.



Nejvíc ze všeho mě ale fascinoval asi tenhle pohled. Jsem člověk co má slabost pro hory a to ať už pasivní nebo aktivní. Tahle fotografie je dle mého skromného názoru jedna z nejlepších, co jsem kdy udělala a kdykoliv, když se na ni podívám, mě přepadá myšlenka a možná i tak trochu naivní touha, že bych na takovém místě jednoho dne chtěla žít.



Jako velkou výhodu vidím skutečnost, že teď listopadu, nikoliv těsně před Vánoci, zde není tolik lidí. Celé město naopak působí poměrně vzdušným a klidným dojmem, člověk se může nerušeně procházet ulicemi a ani nemusí příliš často používat lokty, aby se dostal z jedné strany trhu na druhou.


Zdejší trhy v mých očích dlouho jen tak něco nepředčí. Upřímně si mi líbily mnohem víc než třeba ve Vídni, Linzi nebo Steyru. Dokonce bych řekla, že ve mně zanechaly i něco hlubšího než Praha. Jednu chvíli začalo i sněžit, což vytvořilo v kombinaci se zpěvem sboru a vůní cukroví nezapomenutelný okamžik.
Nakoupit se tady dá prakticky všechno: ozdoby, keramika, tradiční výrobky ze skla, dřeva, mýdla, čepice, rukavice, kulichy, kabelky a šály a samozřejmě hromada jídla. Jednomu by z toho šla hlava kolem a tekly sliny po bradě ze všech těch slaných i sladkých preclíků, kremrolí, jablek v karamelu, cukroví, indiánků, ovoce v čokoládě, omáček, punče a svařáku, párků a klobás, langošů se sýrem nebo zelím. Já jsem ochutnala naprosto senzační wafle s vanilkovou omáčkou a Beerenmixem.


A na svoje si přijdou i obdivovatelé betlémů.


Vynechat byste neměli ani věhlasnou Getreidegasse a Goldgasse, slavné uličky se spoustou (předražených) obchodů a nádherným vánočním osvětlením.



Výlet jsme zakončili už tradiční zastávkou v Red Bull hangáru. Díky mužské části osazenstva jsem zde byla už potřetí, ale poprvé to bylo večer. Musím říct, že i když se tolik nevyznám ve strojích, coby milovníka kontrastů, světel a barev mě to učarovalo. Super na tom je i to, že vstup je úplně zadarmo a expozice se pravidelně obměňuje, takže si pokaždé můžete prohlédnout něco trochu jiného.



Mě Salzburg srazil na kolena. A vás?

6 komentářů:

  1. To je náhoda, v Salzburgu jsem byla o víkendu! :D

    OdpovědětVymazat
  2. S tou vánoční výzdobou to vypadá celkem podobně jako v Regensburgu! :) Krásné město to musí být, moc ráda bych se tam někdy podívala. Jako malá jsem byla s rodiči v Linzi, ale to si už vůbec nepamatuji. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkný článek a fotky :) Moc ráda bych se tam také podívala, mám ted chutě cestovat někam do adventně laděného města. Bohužel poslední rok studia je ted před Vánoci dost drsný, tak toho asi mnoho nenacestuji :) Ale v Salcburku určitě muselo být krásně :) Moc se mi líbí hlavně ta fotka s horami.

    OdpovědětVymazat
  4. Vím kvůli čemu příští advent přiložím příteli kudlu ke krku! :D :D Vezme mě do Vánočního Salzburgu... Bude muset!!! Já tam tak chci!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné, na vlastní oči jsem ho neviděla, ale srazil mě na kolena jen díky tomuto článku. Díky za to a přeji krásný advent :).

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.