pondělí 23. ledna 2017

RADY PISÁLKA PISÁLKŮM #2: Postavy

Být, či nebýt? Proč je havran jako psací stůl? Údajně se jedná o otázky, jejichž odpovědi visí ve vzduchu už celé věky, a přesto je nikdo nedokáže s jistotou zodpovědět. Psaní skrývá mnoho tajů - často nepochopitelných, ale přesto neuvěřitelně fantastických a tyto dva dotazy jsou jen jedno zrnko písku uprostřed obrovské pouště. Stejně jako se lidé dohadují o odpovědích se ani nikdy nepřestanou dohadovat o schopnosti psát - jak, proč?
A nám nezbývá než se k nim přidat. V dnešní době neexistuje prakticky nic, co by už někdo kdysi nevymyslel. To ovšem nemusí být vždycky nutně špatně, protože pramenů, z nichž může ať už začínající či pokročilý, amatérský nebo profesionální pisálek čerpat, nikdy není dost. Proto jsem tu dnes s druhým vydáním souhrnů rad a tipů, které má pisatelská dušička doposud nashromáždila. Tentokrát budeme hovořit o několika základních i zásadních bodech, které by se měly promítnout do každé postavy.


Tvořit je umění. Tvořit cokoliv. Hudbu, obrazy, myšlenky. Umění je věčné, umění je dlouhé. Je skryté, a přesto se všem ukazuje na odiv. A najdete ho úplně všude.
Vytvořit obstojnou postavu, která dýchá vlastními plicemi a vystupuje z papíru, to je pak umění toho nejvyššího řádu. Je to vysoce nehmatatelná věc a přesto naprosto skutečná. Ať si to pak navíc uvědomujeme či ne, sama tvorba postav je svým způsobem spjata a prolíná se s reálným světem. Pro příklad nemusíme chodit daleko - stačí podívat se na obyčejný inzerát. Co je jeho účelem? Popsat sám sebe, jaké jsou vaše přednosti, co rádi děláte, jak vypadáte. Přesně to samé se děje při zrodu literární postavy.
Důležité je ale nezapomínat na jednu z mnoha věcí. Pokud píšete inzerát (hledáte práci, partnera), obyčejně se na sobě snažíte najít jen to dobré. Je ovšem nezbytné si uvědomit, že člověka dělají člověkem také jeho nedostatky a špatné vlastnosti. Čím méně bude postava černobílá (kladná x zlá) a autor si pohraje s její psychikou, tím víc lidsky bude působit.

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí.
Camus Albert

Abych předešla nejasnostem, nutno poznamenat, že to, co jsem právě řekla, není vždy tak úplně pravda. Postavy totiž nemusí být psychologicky rozvinuté za každých okolností, a proto se řadí na dva základní typy:

BARVITÉ/ŽIVÉ/PLASTICKÉ
Jedná se přesně o ten druh postav, o němž jsem před okamžikem hovořila. Jejich charaktery nejsou jednostranné, nýbrž propracované a těžce definovatelné, mohou se vyvíjet, jsou nepředvídatelné... zkrátka a jednoduše se co nejvíce snaží přiblížit skutečným lidem.
Jejich tvorba je často nadmíru složitá, ale nikdo z nás není dokonalý, tak proč si trochu nepomoct? Vezměte do ruky v dnešní době tak zastaralý papír a tužku a pište: vlastnosti. Všechny co vás napadnou, nehledě na to, jakou postavu tvoříte. Má být kladná? Je v pořádku, že se na papíře objeví převaha kladných vlastností - ale proč k nim nepřiřadit i pár těch špatných? Inspirujte se - lidmi, které znáte, sami sebou. To samé platí pochopitelně i naopak.

PLOCHÉ
Naopak postavy ploché jsou jednoduché, vyvíjí se jen málo nebo dokonce vůbec, snadno se dají popsat, jsou předvídatelné a zpravidla černé nebo bílé. S takovými postavami se běžně setkáváme například u pohádek, komixů nebo třeba i telenovel. Řekněte sami (z pohledu klasických pohádek), umíte si představit, že rytíř by byl jiný než chrabrý a laskavý (kladný), princezna sličná a obětavá (kladná) a drak lačnící po její krvi a poháněný touhou spálit celé království na popel (zlý)?

HLAVNÍ HRDINA VE ZKRATCE
Vytvořit obstojného hlavního hrdinu je vždy oříšek, ať už se jedná o jeho chování, jméno, věk nebo samotném pohlaví (o tom ale později). Co ale platí u každého z nich je to, že musí mít danou jasnou motivaci, která ho žene kupředu a obhajuje uvěřitelnost jeho jednání i samotného příběhu. Autorovi musí být jasné, co od dané postavy potřebuje, protože postava bez využití je jako sklenička bez vína. Prázdná a k ničemu.
Je pochopitelné, že zhrzený a podvedený hlavní hrdina půjde celá léta v stopách mafiána, který ho okradl a unesl mu snoubenku. Nebo stará známá Červená Karkulka spěchá do lesa, protože musí donést zásilku své babičce. Naopak nevidím důvod, proč by se ona vrhala za mafiánským bossem, který s ním nemá zhola nic společného.
Častou chybou (kterou děláme asi všichni) je přizpůsobování chování hrdiny podle toho, co v dané fázi příběhu potřebujeme a to se tak stává nelogickým. Pochopitelně, že postava musí nějak reagovat na děj a ne děj na ni, ale tak, aby mu prospívala, aby to dávalo smysl.
Pokud se vrátím ještě ke zmiňované motivaci, zjistíte, že s ní úzce souvisí ještě jedna věc: minulost. A ta je pro autora neuvěřitelně výhodná! Dokáže totiž vysvětlit i ty nejpodivnější pohnutky v chování hrdinů. Pochopitelně ovšem není nutná všude, ale jakmile se rozhodnete jednou psát delší projekt, stojí za zvážení.

Postava je živý organismus v hlavě spisovatele.

VŠECHNO A JEŠTĚ VÍC
Všechno.
Musíte o postavě vědět úplně všechno - dokonce i to, co pro příběh není důležité nebo se to v něm vůbec neobjeví. Nahodilé číslo je 10%. Jen pouhých 10% z toho všeho, co autor ví, nakonec použije. Jen si to představte.

NIKDO NENÍ NEPŘEPLNITELNÝ
Stejně jako jeden člověk nedokáže všechno, ani postavy nejsou všemocné. Je tedy dbát na tzv. kapacitu. Je nutné dobře zvážit, zda požadovaný úkol opravdu spadá do kapacity daného hrdiny nebo nikoliv. Kupříkladu Pepa ze 3.B nebude schopen zabránit invazi mimozemské rasy a zachránit tak celý svět, je to nad jeho kapacitu. Naopak náplň práce Batmana určitě nebude spočívat v tom, že by potají psal namísto Pepy domácí úkoly, poněvadž je to pod jeho kapacitu.
Přitom kapacita není věci nijak pevně daná a velice snadno se dá zvětšit například předmětem, jako je meč nebo jiná zbraň, magická či technická vymoženost.

ANTIHRDINA
Stejně jako hlavního hrdinu musí mít každý příběh i svého antihrdinu - a i když si to kolikrát neuvědomujeme, vždycky tam je. Pokud není, poznáme to snadno - příběh stojí slušně řečeno za houby. Dobrým příkladem jsou fantasy knihy od Lynn Flewelling. Štěstí ve Stínech a Příchod tmy jsem zhltla jedním dechem, i přestože měly několik set stran. Jenže u třetího dílu začaly upadat, za což mohl převážně jeden hlavní faktor: naprostá absence pořádného záporáka.
Je dobré si uvědomit, že antihrdinu nemusí představovat vždy jen člověk, v dnešní době je opak velice běžný. Kupříkladu hrdina Robinson Crusoe měl po boku celou dobu antihrdinu, kterého představoval nekonečný oceán, jenž ho obklopoval a s nímž celé věky sváděl krutý boj.
Když už jsme pak u toho, hrdina s antihrdinou by měli mít přibližně stejně velkou zmiňovanou kapacitu - protože koho by bavilo sledovat předem rozhodnutý boj?

TROJCÍPÝ PORTRÉT
Ani tahle maličkost není úplně k zahození a může vám jednak pomoci srovnat si určité fakty v hlavě a zadruhé pak při trefné formulaci určitě zaujme. Jedná se o portrét postavy ve třech větách:

tvrzení proti tvrzení, překvapení
1. věta          2. věta        3. věta

Jako malá si vždy přála mít křídla, jenže strach z výšek by jí nikdy nedovolil vzlétnout. Co naplat, pegas na zahradě bude muset počkat.

Radit někomu, jak správně psát, je vždy těžké. Sama to nemám ráda, protože lidské ego má poněkud protivnou a záviděníhodnou vlastnost nutit nás, abychom se domnívali, že všechno, co děláme právě my, musí být nutně správně. Nicméně čas od času neuškodí přečíst si názor někoho jiného. O postavách a jejich tvorbě by se toho dalo říct samozřejmě ještě mnohem více (jako zmiňovaná volba správného věku, jména atd.), ale tenhle článek jsem chtěla pojmout především jako takový obecný souhrn nejdůležitějších poznatků. Mně samotné hodně pomohlo, když jsem si prve tohle všechno uvědomila a dala dohromady.


A závěrem jedna rada: při psaní vždy škrtněte první dva nápady - protože ty napadnou každého.

Jak jste na tom vy a tvorba postav? Znáte nějaké fígly?

8 komentářů:

  1. Já se tedy do hlavních postav většinou nějakým způsobem promítnu a ztotožním se s nimi. Líp se mi i pak píše :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To dělám dost často taky, ale nedávno jsem přišla na to, že pak mám všechny hlavní postavy podobné, jednotvárné a v mém případě navíc tak nějak bezcharakterní. Ale záleží na konkrétním jedinci, mně samotné tenhle způsob už moc nevyhovuje, každopádně díky za tip :)

      Vymazat
    2. To je pravda! A taky můžeš mít pak problém s postavou něco provést, protože si ji oblíbíš :D

      Vymazat
  2. Velmi dobré rady :) já když sem zkoušela psát, tak se samozřejmě objevila ta častá chyba "přizpůsobování chování hrdiny podle toho, co v dané fázi příběhu potřebujeme a to se tak stává nelogickým." ano.. takže to bylo nelogické :D
    strašně oceňuji tento článek, protože musel dát strašnou práci a hlavně jsou tohle opravdu skvělé rady :) snad ho někdo shledá potřebným :) já jenom souhlasím :) fakt super článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tuhle chybu ale děláme všichni, dnes a denně. Mně samotné trvalo hrozně dlouho, než jsem si to vůbec uvědomila - ale pokud už si to člověk jednou opravdu uvědomí, je na správné cestě :)
      Mockrát díky za pochvalu :)

      Vymazat
  3. To jsou naprosto skvělé rady, je vidět, že tě psaní vážně baví! Jednou budu číst i tvou knihu, která se určitě stane úplným hitem! :)

    http://boook-planet.webnode.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, to bych byla vážně strašně ráda! :)

      Vymazat
  4. Snad díky té poslední radě jsem ještě nic pořádného nenapsala. :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...