Krvavé ostří | Všechno má svou cenu

Originální název: The Assassin's Blade

Díl: 0.1-0.5 (v sérii Skleněný trůn)

Autor: Sarah J. Maas

Nakladatelství: CooBoo

Rok: 2017, vydání originálu 2014

Žánr: Scifi-ci a fantasy

Počet stran: 408

Prostředí: Erilea

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Celaena Sardothien je nejobávanější zabiják v celém království. I když pracuje společně s ostatními zabijáky sídlícími v Tvrzi vrahů, důvěřuje jen sama sobě a svému příteli Samovi. Když ji její intrikující mistr, Arobynn Hamel, pošle na různé mise, které ji zavedou na vzdálené ostrovy i na nepřátelskou poušť, začne jednat nezávisle na jeho rozkazech – ale tím zároveň zpochybňuje i svoji vlastní věrnost. A během svých výprav zjišťuje, že k Samovi cítí mnohem víc než jen obyčejné přátelství. Ovšem tím, že jedná, jak jí napovídá srdce, a vzpírá se příkazům, se ocitá ona sama i Sam ve smrtelném nebezpečí. Arobynn je nelítostný a zradu nikdy neodpouští. A zná za ni jen jediný trest – smrt.

(goodreads.com)

Dlouho očekávaná sbírka příběhů z krvavé a zároveň nadmíru dojemné minulosti hlavní hrdinky Skleněného trůnu je konečně tady, aby nedočkavým čtenářům zodpověděla odpovědi na bezpočet otázek, jež si kladou už od prvního dílu. Jaký byl život slavné Celaeny Sardothien předtím, než se dostala do Endovieru? Jak se seznámila se Samem? A co všechno se muselo stát, aby byl nejobávanější Adarlanský zabiják deportován na smrt do solných dolů?

„Jmenuji se Celaena Sardothien,“ zašeptala, „a nebudu se bát.“

- str. 402

Krvavé ostří (v originále s mnohem výstižnějším názvem The Assassin's Blade) obsahuje celkem pět povídek. Ještě než jsem se do čtení pustila, očekávala jsem parádní podívanou, ačkoliv nutno připustit, že už tehdy jsem o sbírce neuvažovala jako o plnohodnotné knize. Což se mi potvrdilo hned u první povídky, Vražedkyně a pán pirátů. Bylo to vskutku milé čtení, v němž jsme se seznámili s pohledem, který měla na svět o několik let mladší Celaena a samozřejmě také s jejím společníkem, -budoucí láskou, avšak původně především rivalem - Samem, o němž jsme se zatím měli možnost dozvědět pouze z vyprávění. Stránky ubíhaly jedna za druhou, ale přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že tomu něco chybí. Stejně tomu bylo i u další krátké novely Vražedkyně a léčitelka. Děj byl jednoduše předvídatelný, nepodstatný a bez rozvinuté zápletky, na které jsme v souvislosti se Sarah J. Maas zvyklí.

Z první třetiny knihy jsem tedy byla poněkud skeptická, nicméně tyto nezvyklé smíšené pocity rychle vzaly za své a mně nezbylo, než tuto spisovatelku opět tiše obdivovat. Jak totiž čtenář pokračuje ve čtení a proplouvá skrz daleké země, léčky, nové přátele i zrádce, které na svých cestách Celaena posbírala, najednou začne všechno dávat smysl. Uvědomíte si, že první povídka nenávratně odstartovala řetězovou reakci událostí, která hlavní hrdinku pomalu a nenápadně pronásledovala až do tragického vyústění knihy. Každá povídka a každý její úsek mají v knize svůj skrytý význam, který pochopíte až posléze a nakonec zjistíte, že to, o čem jste si mysleli, že je zcela zbytečné, v celkovém ději hraje jednu z nejdůležitějších rolí.

A že se dal příběh předvídat? Postupně vám dojde, že to, jak střípky a úlomky minulosti, které jsme se dozvěděli ve Skleněném trůnu až po Královnu stínů, dokonale zapadají do sebe, je naprosto elektrizující pocit. Kdyby vám ani to nestačilo, opět na vás navíc čeká pořádná dávka akce a různorodých soubojů, nová neprobádaná území, láska, které nebylo přáno a síť intrik, léček a zrad, jež vás v konečné fázi zcela pohltí. Další věc, kterou jsem ještě nezmínila, je skutečnost, že povídky nejsou vystřižené z kontextu a vzájemně na sebe navazují, což způsobuje mimo jiné ohromnou čtivost díla.

Malé neznatelné mínus opět představovaly časté překlepy. Nebylo jich tolik jako v Královně stínů, ale i tento nemilý detail dokáže častokrát radost z četby značně pokazit.

„Doufal jsem, že se naučí čelit své bolesti - že se ji naučí snášet.“ Smutně se na Celaenu usmál. „Když se naučíš snášet bolest, dokážeš přežít cokoliv. Někteří lidé se naučí ji přijmout - a milovat. Někteří ji snáší tak, že se utápějí v žalu nebo se přinutí zapomenout. Další ji nahradí zlobou. Jenomže Ansel dopustila, aby se z její bolesti stala nenávist, a nechala se jí pohltit, až se stala někým úplně jiným - člověkem, kterým se, jak se domnívám, nikdy stát nechtěla.“

- str. 211/212

Netřeba opět zdůrazňovat, že jestli se v něčem Sarah J. Maas vyzná, je to tvorba postav, obzvláště pak mužských charakterů.

Sam Cortland
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/

Krvavé ostří poskytuje čtenářům zcela nový pohled na o několik let mladší, značně drzejší, rozmazlenější a arogantnější Celaenu Sardothien. Obzvláště u ní je vidět obrovský vývoj a časem posun směrem kupředu. Na koho jsem ale byla zvědavá především, byl Sam Cortland. Ještě než kniha vyšla v češtině, narazila jsem na komentář ve smyslu: "Je lepší Chaol nebo Rowan? Proti Samovi jsou všichni nuly." A já musím jedině souhlasit. Tento mladý vrah, bojovník za spravedlnost, přítel a mnoho dalšího měl tak neskutečný, tak neskutečný potenciál stát se legendou. Svým způsobem se jí taky stal - zářivé světlo hluboko v srdci, světlo, které pro nás nikdy nevyhasne.

Krom ústřední dvojice hrdinů hraje velkou roli samozřejmě Arobynn Hamel a jeho vrazi nebo sadista Rourke Farran. Nepopiratelnou úlohu má i kurtizána Lysandra a příběhem se okrajově mihne dokonce i Dorian Havilliard a jeho kumpáni. Nesmím ovšem zapomenout ani na nové postavy jako je Pán pirátů, Němý mistr a tiší vrazi, rudovlasá Ansel a další.

Věřte nebo ne, nechápu a nerozumím tomu, jak to dělá, ale Sarah J. Maas mi opět dokázala zlomit srdce a rozmetat jeho střepy do všech světových stran. Postupně mi dochází, že nejspíš neexistuje dílo, na němž by se podílela a já bych si ho nezamilovala. Pro její poutavý styl psaní, promyšlené příběhy a zápletky, výjimečné hrdiny. Z mého pohledu královna YA a fantasy literatury.

„Až umřeme,“ odpověděla, „myslím, že sami bohové nebudou vědět, co si s námi počít.“
Sam k ní vzhlédl s pobaveným zábleskem v očích.
Celaena se na něj usmála a svět se na prchavý okamžik zdál být v pořádku.

- str. 358

Krvavé ostří je povinná výbava každého správného fanouška Skleněného trůnu. V pětici povídek zjistíte nepřeberné množství zajímavostí a úskalí z minulosti hlavní hrdinky, a i když zpočátku můžete být lehce skeptičtí, brzy zjistíte, že všechno v knize má svůj význam a účel. Budete si rvát vlasy, křičet, jásat i plakat, Sarah J. Maas vám jednoduše zlomí srdce. Jenže i když se vám to nelíbí, v koutku duše víte, že přesně po tomhle prahnete. Ještě by stálo za zmínku říci, kdy přesně tento bonus číst. Osobně bych doporučovala mezi Dědičkou ohně a Královnou stínů, protože některá tajemství by do té doby přece jen měla zůstat skryta.

Co se pak týče grafického zpracování, zastávám názor, že Skleněný trůn patří k sériím s nejkrásnějšími obálkami vůbec. Možná proto, že tato je víceméně vedlejší a pracuje s prvky již využitými jinde, patří spíše k těm slabším. Postava Celaeny v plášti je nádherně vyvedená, nicméně písmo, převážně vyvedení jména autorky, mě trochu bije do očí a působí lehce kýčovitě.

95%

Sečteno podtrženo - Sarah J. Maas je zkrátka zárukou kvality a její tvorba nemůže zklamat. Jestliže patříte mezi fanoušky Skleněného trůnu a Krvavé ostří doma ještě nemáte, jedná se o neodpustitelný hřích.