Dvůr mlhy a hněvu | Všechno je jinak

Originální název: A Court of Mist and Fury

Díl: 2. (v sérii Dvůr trnů a růží)

Autor: Sarah J. Maas

Nakladatelství: CooBoo

Rok: 2017, vydání originálu 2016

Žánr: Scifi-ci a fantasy

Počet stran: 664

Prostředí: Prythian

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Feyre porazila zlo v podobě krvelačné Amaranthy, zachránila muže, kterého miluje z celého svého srdce a spolu s ním i celý jeho lid. Ovšem aby toho všeho dosáhla, zaplatila obrovskou cenu - a vzdala se části sebe. Tím ale její cesta ani zdaleka nekončí. Na horizontu se opět sbíhají válečná mračna a Feyre se musí rozhodnout, ke komu vlastně patří.
Bestsellerová autorka Sarah J. Maas, kterou fantasy série Skleněný trůn proslavila doslova po celém světě, je tu konečně s pokračováním Dvoru trnů a růží. Z původního retellingu Krásky a zvířete se postupně stává epická fantasy sága se značnou příměsí YA, jejíž originální prostředí, postavy a mrazivý příběh si omotává kolem prstu fanoušky ze všech koutů planety.

Hlasem hlubokým, tlumeným a krutým jako spáry, které se mi vytvořily na konečcích prstů, krutým jako úchvatná tíha mezi lopatkami, jsem Lucienovi sdělila: „Až strávíš tak dlouhý čas polapený v temnotě, Luciene, zjistíš, že ti temnota začíná oplácet pohled.“

- str. 486

Jak už to u knih Maasové bývá, příběh se rozvíjí pomalu a postupně ve čtenáři zasévá semínka pochybností i detaily, jež zpočátku vypadají neškodně, ale nakonec sehrají obrovskou roli. Bohužel podobně jako u prvního dílu této série jsem se nemohla ubránit dojmu, že je to až příliš vláčné. Není to tak, že by kniha snad postrádala akci, ba naopak, jenže děj je tak nějak nemastný neslaný. Skleněný trůn je sice nekonečný, ale tím způsobem, kdy čtenář jednoduše nechce, aby skončil, zatímco v tomto případě může příběh místy sklouzávat svou přílišnou roztahaností k nudě. A přestože jsem vzhledem k ohlasům očekávala nějaký pořádný boom, nakonec jsem byla spíše mrzutá a podobně jako v prvním díle se mi nejedna záležitost jevila přitažená za vlasy. Jak jim může dovolit, aby s ní takhle zacházeli? Proč se Tamlin chová, jako kdyby ho její trápení vůbec nezajímalo, když pro něj zaprodala duši? A jak je možné, že ať se Feyre vrhne na jakýkoliv dvůr, někdo se do ní zamiluje?

A tak přes veškerou snahu propašovat do příběhu co nejvíce akce, soubojů, tajemství a humoru, se pro mě z knihy stávalo spíše klišé s nenaplněným potenciálem. Příliš do karet jí nepřihrávala ani zdlouhavá politika a přehršel scén jak vystřižených z červené knihovny, které bych v díle tohoto druhu i přesto, že se jedná o YA, nečekala. V souvislosti s touto problematikou by se našlo i pár vyloženě vynucených scén jdoucích proti logice, jako kupříkladu odvedení pozornosti na Dvoře nočních můr, nad níž musel kroutit hlavou i čtenář, který nemá literární cítění. Někdy je zkrátka méně více.
Jenže pak nastal ten zlom. Posledních dvě stě stran mě jednoduše posadilo na zadek a vyrazilo dech a já je hltala s otevřenou pusou jednu po druhé. Stejně jako v první díle i tentokrát začala většina pochybností dávat smysl a postupně do sebe zapadat, napovrch prosakují tajemství a překvapení, nad nimiž nestačíte valit oči. Vžijete se do světa plného temných sil a kouzel, neohraných fantasy prvků i bytostí, skrytého zla a lásky, za níž se zde tvrdě platí. Stranou nezůstává ani intrikářství, zrada, ale i noví přátelé na nečekaných místech.  

Další věc, kterou bych chtěla vyzdvihnout, je podstatně menší míra překlepů, které mi v předchozích překladech knih od Maasové doslova pily krev.

„Dvě sestry šly si k moři hrát,

loď svého otce chtěly uhlídat.

Avšak kde skála končila,

starší tam mladší shodila.“

- str. 231

Co se postav týče, Sarah J. Maas má neobyčejnou schopnost nejenom jim darovat výjimečný zjev a nezaměnitelnou osobnost, ale dokáže na čtenáře působit dokonce i tím způsobem, že toho, koho jste začátkem série nenáviděli, budete na jejím konci vynášet do nebes a naopak tomu, s kým jste si padli do noty hned, byste nejraději vyškrábali oči z důlků a stáhli ho z kůže.
Avšak v prvním díle mi paradoxně právě postavy připadaly poněkud slabší, bezcharakterní. Dvůr mlhy a hněvu mi ale ukázal, jak moc jsem se mýlila. Jejich chování je o poznání přesvědčivější a působí poměrně reálným dojmem, podobně jako dialogy.

zdroj: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/

Od začátku jsem se snažila neporovnávat Feyre s Celaenou ze Skleněného trůnu, protože jsem zjistila, že proti ní je jednoduše nula, ale druhý díl mě přesvědčil, že to v sobě nakonec přece jenom má a jakmile překoná vlastní sebelítost, nerozhodnost a nechová se jako lehká děva, je jednoduše další do řady hrdinek vašich snů.
Dlouhou dobu jsem uvažovala nad tím, jestli mi Tamlin coby vladař Jarního dvora připadá spíše hořký nebo sladký, nakonec jsem ale dospěla k názoru, že je tak nějak... bez příchuti. Postupem příběhu jsem ho pak dokonce začala nenávidět, podobně jako jsem ztratila valné mínění o Lucienovi. Naopak jsem konečně pochopila, co všichni vidí na Rhysandovi, muži dvou tváří a vladaři Nočního dvora. Rychle jsem si oblíbila i jeho nejužší kruh, ať už se jedná o illyrijské válečníky Cassiana s Azrielem, nebo Morrigan s Amren. Sedla jsem si i s na první pohled sobeckou Nestou, jen Feyřina druhá sestra Elain mě stále nijak nezasáhla.
V příběhu zazní samozřejmě ještě mnohem více jmen, ať už jsou to ostatní vladaři, královny smrtelníků, legendární bojovník Jurian či sám král Hybernu.

Sarah J. Maas bez pochyby patří mezi mé nejoblíbenější autory. Získala si mě okamžik poté, co jsem otevřela její první knihu a od té doby mě nepustila. I tentokrát prokázala, že je mistryní svého řemesla a moc dobře ví, co dělá. Lehký nezvyk může představovat ich forma, která se ovšem k tomuto příběhu dle mého názoru hodí lépe než vyprávění ve třetí osobě. Jinak je dílo napsané vskutku poutavě, barvité popisy střídají trefné dialogy a akční scény. Nicméně jednu poznámku bych přece jen měla: i když se nakonec vše vysvětlí, někdy je méně skutečně více.

„Myslíš, že nevím, jak se sepisují příběhy? Jak bude zapsán tento příběh?“ Rhys si položil ruce na hruď a jeho tvář vypadala upřímněji a zmučeněji než kdy předtím. „Jsem temný pán, který unesl nevěstu jara. Jsem démon, noční můra a skončím špatně. On je tvůj zlatý princ, hrdina, kterému připadneš jako odměna za to, že nezemřel následkem svém hlouposti a nadutosti.“
O věci, které miluji, obvykle přicházím, svěřil se mi pod Horou.
Avšak jeho slova byla rozbuškou mého hněvu a jen prohloubila jámu plnou strachu, která se otvírala v mém nitru.

- str. 444/445

Dvůr mlhy a hněvu si získal tisícovky fanoušků po celém světě, a ačkoliv se zpočátku nad čtením můžete ošívat kvůli přílišné vláčnosti, nakonec pochopíte, že to bylo oprávněné. Zápletka je dobře promyšlená, i když ne tak zapeklitá jako kupříkladu u Skleněného trůnu, přesto děj postupně graduje a u jeho vyústění na vás čeká solidní wow efekt. Můžete se těšit také na pořádnou dávku akce, soubojů, zajímavého fantasy světa s vlastním propracovaným řádem a promyšlených postav. Grafické zpracování knihy opět nemohu hodnotit jinak než kladně, lákavá je i anotace a název jakbysmet.

90%

Přesto všechno z mého pohledu tato série od začátku cosi postrádá, jakousi jiskru. Závěr knihy mi ale částečně vynahradil mrzutost, kterou ve mě zanechal její rozjezd a jsem si jistá, že nám Sarah J. Maas touto epickou sérii ještě všem vytře zrak.

A závěrem této recenze

poděkovat bych chtěla,

tomu, kdo uprostřed knižní dimenze

nejlepší má díla,

přátelský přístup a rychlou dopravu,

kdo největší má slevy,

ten, u koho nemusíte mít obavu,

no přece megaknihy!

Aneb jak to dopadá, když se pokusím zhostit nějaké výzvy. Ještě jednou tímto děkuji za recenzní výtisk: