Šest vran a žádný slzy

Originální název: Six of Crows

Díl: 1. (v sérii Šest vran)

Autor: Leigh Bardugo

Nakladatelství: Fragment

Rok: 2017, vydání originálu 2015

Žánr: Fantasy

Počet stran: 384

Prostředí: Kerch, Fjerda

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Ketterdam – rušné přístavní město, kde se dá za peníze koupit naprosto cokoliv. Nikdo to neví lépe než Kaz Brekker, fenomenální podvodník a zloděj. Neštítí se žádné špinavé práce a dokáže vybruslit z každé situace. Jednoho dne dostane nabídku, na kterou by kývl jen šílenec. Pohádková odměna však několikanásobně převyšuje všechna nebezpečí, která ze sebevražedné zakázky plynou. Sám to ale nezvládne. Bude potřebovat další pomocníky…

Ostrostřelec, který nikdy nemine cíl a jehož jedinou achillovou patou je slabost pro hazardní hry. Neprávem odsouzený fjerdský lovec prahnoucího po pomstě. Špiónka pohybující se jako stín a nenápadná jako samotné ticho. Uprchlík z prominentní rodiny se zálibou v třaskavinách. Zatoulaná griša, jež používá svoji uhrančivou krásu jako smrtící zbraň. A potom samozřejmě sám král Barrelu, prohnaný podvodník a zloděj, který ví o všem a na každého něco má. Mnozí z nich si prošli peklem - ale to ještě netuší, že to nejhorší je teprve čeká. Kdo z nich vyvázne živý? Který z přízraků minulosti se jim stane osudným? A jak gigantický může mít jedna loupež dopad na zbytek světa?

To a mnohem více vám prozradí Šest vran, geniální dílo z mistrovsky vymyšleného fantasy světa, jemuž před lety vdechla život uznávaná americká spisovatelka s izraelskými kořeny - Leigh Bardugo. Jedna loupež, šest kriminálníků a tisíc způsobů, jak se to všechno může zhatit. Tak na co si vsadíte?

Představovat tuhle ostřílenou šestici nejspíš v dnešní době nemá smysl. Troufám si tvrdit, že Šest patří mezi nejočekávanější knihy tohoto roku, a tak není divu, že jsem vůči ní už od začátku měla vysoké požadavky.
Jakmile se pustíte do čtení prvních stránek, zvědavost vás žene kupředu neuvěřitelnou rychlostí, a když pak alespoň částečně zjistíte, oč se jedná, už je příliš pozdě - příběh vás totiž vtáhne takovým způsobem, že už odtud není návratu. Líbí se mi, že v porovnání s mnohými YA knihami (kupříkladu i Grišou, tedy druhou sérií od této spisovatelky) je čtenář uvržen přímo do centra dění a autorka dlouho nechodí kolem horké kaše. Je to akce, akce a akce, která posléze navazuje na další akci.
Figurují zde netradiční souboje, zapeklité životní příběhy a minulost postav, zákonitosti a pravidla gangů i samotného města, jež díky tomu působí realisticky, a hlavně přehršel nezodpovězených otázek, intrik, tajemna a trefných hlášek. Vydařeným tahem je také střet magie s technikou. Následovat šest vran na jejich pouti je jedním slovem fascinující i děsivé zároveň. Leigh Bardugo se totiž s nimi, podobně jako se samotným příběhem, nijak nemazlí. A možná proto čtenáři tolik přirostou k srdci.

Hráč, odsouzenec, vzpurný synek, zbloudilá griša, sulijka, ze které se stal zabiják, a kluk z Barrelu, ze kterého se stalo něco ještě horšího.
Inej si prohlížela tuhle zvláštní partičku lidí, kteří stáli bosí v umolousaných vězeňských mundúrech a třásli se zimou, přitom teplé zlatavé světlo ze skleněné kopule a mlžný opar rozptýlený ve vzduchu nebývale zjemňovaly jejich rysy.
Co je drželo pohromadě? Chamtivost? Zoufalství? Nebo prostě vědomí, že kdyby někdo z nich dneska v noci zmizel, nikdo by se po něm nesháněl?

- str. 287

Nenarazila jsem snad na jediné slepé místo, na úsek, který by se táhl nebo mě nebavil. Naskytlo se pár situací, z nichž jsem nebyla tak úplně moudrá nebo nad nimi mírně vrtěla hlavou, ale vše vysvětlil závěr, v němž do sebe všechno zapadlo jako ztracený dílek skládačky. Konečné vyznění pak propůjčilo celé knize úplně jinou hloubku a rozměr. Jediné, co by se v tomto směru dalo vytknout, je částečná předvídatelnost a občasný skluz ke klišé. Ovšem když se na Šest vran dívám drobet z výšky a s přihlédnutím k tomu, jak mě celý příběh pohltil, nějak to ztrácí na důležitosti. Ve skutečnosti to má v tomto případě své vlastní kouzlo, když čtenář může hádat a domýšlet si, co asi přijde, přičemž se následně může radovat, že měl pravdu.

Nemohu si odpustit krátké srovnání s Grišou, tedy druhou sérií, jež se odehrává několik let před Šesti vranami ve stejném fantasy universu. V porovnání s ní je znát obrovský pokrok ať už co se příběhu nebo stylu psaní týče (o tom ale později). Příběh Griši byl jednoduchý, snadno odhadnutelný, a přestože se četl dobře, bylo to klišé. Šest vran je o třídu nebo dvě jinde.
Spolu s tím se nabízí další otázka: Můžu sáhnout po Šesti vranách, když jsem nečetla Grišu? Samozřejmě, že můžete. Příběh pochopíte i bez toho, nicméně je to škoda, protože autorka v knize poschovávala spoustu odkazů a symbolů.

S postavami, jejich charaktery a zapeklitou minulostí si autorka neuvěřitelně pohrála. Každá je jiná, má své vlastní výjimečné vlastnosti, přednosti, ale i nedostatky, strachy a zlozvyky, díky čemuž působí uvěřitelně a neskutečně lidsky.

„Žádný slzy,“ houkl Jesper a hodil pušku Rottymu.
„Žádnej funus,“ zahučel zbytek Gaunerů jako jeden muž. Znamenalo to něco jako „hodně štěstí“.

str. 29

Ústřední šestici si dovolím zahájit Kazem Brekkerem, fenomenálním zlodějem a podvodníkem, z něhož mají všichni alespoň se špetkou rozumu strach, aniž by tušili, že ještě před několika lety to byl jen obyčejný vesnický kluk. Kaz si mě získal od hlavy až k patě a to velice rychle. Odjakživa mám slabost pro antihrdiny, ale přestože je Kaz darebáctvím prolezlý skrz naskrz, těžko ho tak budete vnímat. Jesper Fahey, snědý ostrostřelec se zálibou v hazardních hrách a nepřebernou zásobou hlášek. Kdo by ho neměl rád? K srdci mi přirostl i Wylan Van Eck, šlechtický synek na útěku, který je se svou hromádkou výbušnin neuvěřitelně roztomilý. S Matthiasem Helvarem to bylo už o něco horší, protože jeho chování bylo poměrně předvídatelné, stejně jako u Niny Zenikové. Ale jak už jsem říkala, v některých případech klišé nakonec uvítáte. Šestici uzavírá Inej Ghafa, špionka a akrobatka. Obyčejně mi dělá problém oblíbit si ženské hrdinky, ale Inej mi hned od začátku pila krev jen přiměřeně a myslím, že nakonec jsem s ní také našla společnou řeč.

Zleva: Wylan, Nina, Jesper, Kaz, Inej a Matthias (zdroj: http://grishaverse.com/)

To ale ani zdaleka není všechno. Důležitá jsou i další jména, jež za sebou skrývají hodiny dřiny, ať už je to Bo Yul-Bayur a Kuwei Yul-Bo, Jan Van Eck, Pekka Rollins nebo Per Haskell. Každý zde zmá nepostradatelnou roli.

Zapomeňte na styl Griši! Tentokrát všemu vévodí er-forma a ty tam jsou jednoduché věty o jednom slovesu a podmětu. Leigh Bardugo na sobě vskutku zapracovala a její poutavý styl psaní rozkvétá podobně jako květiny. Rozvětvené věty a složitá souvětí zde hrají hlavní roli. I když občas by možná nebylo na škodu vyměnit čárku za tečku. Dále je kniha plná poetických výrazů a obratů, nechybí ani barvité popisy, živé líčení atmosféry a vystupňované napětí. Po přečtení Griši jsem Leigh Bardugo považovala za lehce nadprůměrnou spisovatelku, po Šesti vranách k ní musím jen obdivně vzhlížet.

Co se ale moc nepovedlo, je bohužel české vydání. Když pominu samotný překlad, u něhož jsem místy skřípala zuby, protože mnoho scén i obratů by se dalo zformulovat mnohem zvučněji (mimochodem - jak se z přezdívky Dirtyhands stal Krkavec?), největší kámen úrazu je korektura. Nevím, jestli jsem někdy četla knihu s tolika typografickými chybami - čárky navíc, chybějící písmena, posunuté či úplně vynechané uvozovky nebo rovnou přehozená slova. U Dědičky ohně a Královny stínů od Sarah J. Maas jsem se onehdy vztekala, když jsem narazila všeho všudy na dvě desítky překlepů. Tady je to každá čtvrtá stránka.
Víc než všechno ostatní mě to hrozně mrzí, protože to knihu shazuje a ničí dobrý dojem. Ať už chci nebo ne, nedá se nic dělat - za tohle půjdou procenta dolů.

Od Šesti vran jsem toho kvůli jejich popularitě očekávala opravdu hodně. Už propracovaná obálka a grafické zpracování knihy celkově působí na čtenáře jako velké lákadlo. A jak vypadá Šest vran uvnitř? Vlastně skoro přesně tak, jak je líčí ostatní.

„Jednoho dne dostaneč, co ti patří, Brekkere.“
„To rozhodně,“ přitakal Kaz, „jestli je na světě nějaká spravedlnost. A všichni víme, jak je to pravděpodobné.“

- str. 39

Sečteno podtrženo: skvěle vymyšlený i podaný příběh s mrazivou atmosférou a děsivým prostředím, výjimečné charaktery působící lidským dojmem, velká porce akce, intrik, překvapení, trefných hlášek a konečně svižný a čtivý styl psaní Leigh Bardugo. V knize se sem tam objevuje i náznak klišé a lehká předvídatelnost, v porovnání s kontextem tato skutečnost ale vesměs zaniká. Co ovšem pokládám za největší kámen úrazu je český překlad a odfláknutá korektura, jež se značně podepíše na dobrém dojmu a nadšení z knihy.

90%

Šest vran by každopádně nemělo ujít žádnému pořádnému fanouškovi fantasy a koneckonců i těm, kteří zmiňovaný žánr příliš nevyhledávají, mohu tuto knihu jedině doporučit - je to jízda, která rozhodně stojí za to!

Za speciální reading copy děkuji nakladatelství Fragment.