Hořkosladká komedie

Steven Erikson onehdy napsal: "Pokud není v životě žádný drama, nemá smysl ho vůbec žít." Můj život je jedna velká hořkosladká komedie s ozvěnami dramatu na pozadí a nikdy neutuchající salvou trapasů a přešlapů, a přestože je mi z toho kolikrát smíchy do breku, jsem za to neuvěřitelně vděčná. Nevím, jak se můj příběh bude vyvíjet dál, jaké dialogy v něm budou proneseny, ale ať už se žánr vystřídá a přemění jakkoliv, vždycky se budu snažit, abych mu mohla připsat šťastný konec.

Koneckonců podobně, jako jsem to mohla udělat v srpnu. Jako obvykle se toho nestalo zrovna málo. Zasypaly mě střípky komedie, podobně jako jisté drobné tragédie a nešvary, na jejichž okrajích jsem balancovala jako akrobatka. Ale aspoň protentokrát už jsem na druhé straně provazu.

DÁMSKÁ JÍZDA

Začátkem měsíce jsme se po dlouhém smlouvání konečně shodli na termínu a podobně jako loni vyrazili na dámskou jízdu ve třech. A úplně stejně jako posledně to byly nezapomenutelné tři dny napěchované smíchem s vysmátými koláčky, koupáním i topením, hraním her, grilováním, sledováním filmů, nočních výprav na chatku s dobrodružným rozděláváním ohně, opékáním špekáčků, skřehotavým zpíváním a hrou na ukulele. V našem kinematografickém nočním programu se objevil nejnovější Vetřelec, Smrt ve tmě, Sedm, Wasabi nebo Co jsme komu udělali. Měli jsme navíc štěstí snad na tři nejparnější dny celého léta, slunce pálilo i spálilo ostošest, takže jsme venku i vzhůru zůstávali dlouho do noci - něco jako spánek před půl čtvrtou ranní je přece tabu - se skleničkou vysedávali na vyhřátém balkóně a sledovali hvězdy nad hlavou i tajný románek na ulici pod námi. Těžko říct, jestli je cizí láska tak legrační, když jsme všechny tři single, nebo za to mohla zvýšená hladina alkoholu v krvi.

Tři dny, tři lidi a kupa smíchu. Jen toho společného času je nakonec vždycky příliš málo. A vzpomínek nikdy není dost.

NEZŮSTÁVAT POZADU

Letošní léto je pro mě rozhodně ve znamení rychlosti na všechny možné způsoby a může za to především Rychle a zběsile a Kobra 11, na které jsem se po letech stala opět závislá, i když se u sledování povětšinou spíš bavím, než že bych Simírovy nové případy brala vážně. Vzhledem k tomu, že jsem většinu měsíce byla někde pryč nebo se vzpamatovávala z toho, že jsem byla někde pryč, jsem toho v tomto ohledu příliš nestihla.

Z anime jsem dokončila Brave 10, začala s Kuroshitsuji a vyzkoušela jsem i menší experiment, tudíž Castlevanii inspirovanou herní předlohou stejného názvu. Seriál je vedený v anime stylu, nicméně pochází z USA. Musím říct, že ta angličtina mi drásala nervy, ale aspoň jsem si ji procvičila a rozuměla jsem i bez překladu. Z filmů jsem pak kromě již zmiňovaných zhlédla nejnovějšího Krále Artuše, který se mi překvapivě líbil a Pýchu, předsudek a zombie. Taky jsem po roce - možná i déle - zase přišla na chuť Hře o trůny.

Z knížek jsem toho stihla celkem dost. Konečně jsme se dostala k Malému Testamentu a jinému překladu toho Velkého od Francois Villona, četla jsem i Máchův Máj a Pýchu a předsudek. Musím říct, že jsem to vůbec nečekala, ale Austenová mě okouzlila. Potom jsem přelouskala i Grišu a nejnovější mangu Bungou Stray Dogs - vyšla navíc i OVA, takže z tohohle ohledu jsem neuvěřitelně spokojená. Už aby byla venku i třetí série!

Literárně se činím víc než jindy. Narazila jsem na novou soutěž, v níž bych ráda zkusila štěstí, takže musím do konce února dát dohromady něco jako rukopis. Kdyby nic, zase je to pro mě něco nového, co by mi mohlo pomoct. Jestli do toho vtěsnám ještě něco kratšího si nejsem jistá, i když bych měla jeden dva docela dobré nápady. Koneckonců, někde jsem četla, že když člověk nestíhá psát jeden příběh, je nejlepší začít psát další. A proč vlastně ne?

DVA TÝDNY NA PUSTÉM OSTROVĚ

Po poměrně vydařeném zatmění měsíce sedmého srpna jsem pomalu začala balit a o několik dní později vyrazila k moři - přesněji na šestadvaceti hodinovou štreku skrz země, které jsem v životě neviděla. Maďarsko. Srbsko. Makedonie. Řecko. A konečná destinace ostrov Meganisi vedle Lefkády. Od začátku do konce to bylo velké dobrodružství, ať už cesta jako taková - couvání v koloně před hranicemi je vážně zážitek, moc často se vám nestane, že vám srbský celník poví: "Gut Auto!", kojoti na parkovištích velcí jako dva psi k nezaplacení stejně jako značky Pozor medvěd! a tříhodinové čekání na trajekt v naprostém zmatku a chaosu, za který mohou být zodpovědní jedině Řekové nepopsatelný - nebo pobyt na ostrově o rozloze 22,4 kilometrů čtverečních.

Na místě jsem si ale připadala jako v ráji. Perfektní ubytování. Křišťálová voda. Vedro a věčně žhnoucí slunce. Nádherné kameny. XXL koláče a výtečné mléko. Neskutečné množství luxusních jachet na pozorování. Ovce na předzahrádce a kozy pobíhající po pláži. Divoké kočky, netopýři, průhledné ryby, mrtví rejnoci a další verbež. Výlet na lodi a jeskyně ukrývající válečnou ponorku. Viděla jsem dokonce i Odysseovu loď a bájnou Ithacu. Noční zpěvy a demonstrace tradičních tanců. Noční koupání s hvězdnou oblohou nad hlavou. Přenádherné řecké kostelíky a chrámy. Jedla jsem ty největší krevety, co jsem v životě viděla a konečně ochutnala i chobotnici. A taky umím létat!

Neobešlo se to ovšem ani bez komplikací. Například vosa v puse není nic příjemného, takže jsme vyrazili i za doktory. O své se postarala také zpáteční cesta. Prvně jsem zaspala řecké vnitrozemí a musím říct, že zdejší hory mě očarovaly. Všechno se zdálo vzato kolem a kolem bez potíží až na absenci záchodů a nepořádek způsobený tažením Turků domů, dokud jsme nedospěli na srbsko-maďarské hranice. Tři kilometry jsme ujeli za pět a půl hodiny - doslova. Ke konci už to pak ale bylo pět hodin k popukání. Kdekdo ve frontě usnul a auta hromadně troubila na klaksony, mnozí dokonce vytrubovali různé melodie.

Víc o svých zážitcích ale sepíšu v samostatném článku a věřte mi, že se určitě máte na co těšit, ať už co se týče vtipných historek nebo fotek. 

ZPÁTKY DOMA

Asi v polovině slunného pobytu u moře se ozvalo echo z domova. Přes chalupu se nám totiž přehnala lokální pohroma a sundala osm stromů. Když ale říkám stromů, nemyslím tím rozhodně žádná párátka. Koncem týdne jsme jeli zhodnotit škody osobně. Osm stromů dole, další tři až šest dolů ještě musí a minimálně jeden potřebuje zkrátit. Do toho má kůlna děravou střechu a celá jedna stěna se zřítila. Bohužel jsme lehce zasáhli i souseda, což už tak velké potíže ještě komplikuje. Sečteno a podtrženo na nás na všechny ještě čeká pořádný kus práce a nejspíš se pořádně plácneme přes kapsu, než se nám tu hrůzu podaří zlikvidovat.

Něco málo jsme sklidili, ale pořád to tam vypadá jako po výbuchu a už to nikdy nebude takové jako kdysi. Nevím, jestli si na to zvyknu. Ale budu muset.

Abychom si trochu spravili chuť, zašli jsme si prvního září na oběd a trochu se rozhlédnout po obchodech. Už to sem sice měsíčně nepasuje, ale pro letošek ten den můžu ještě pořád počítat do prázdnin. Vybrala jsem si pár věcí předem k narozeninám a po skoro týdnech zase jedla pořádné maso. A teď už mi nezbývá nic jiného než se smířit s realitou a v pondělí nakráčet před katedru. Nějak mi to pořád nejde na mysl.

VZPOMÍNKY NA PRÁZDNINY

I když se moje zážitky nedají vyvážit věcmi, přece jen jsem si i v srpnu něco málo pořídila na památku. Rozhodla jsem se vyzkoušet Coloristu - fialovou smývatelnou barvu od L'Orealu. Jsem dost zvědavá, jak to dopadne, protože jsem si sama nikdy vlasy nebarvila. Taky jsem narazila na další pyžamo do mé spací sbírky a dvakrát se na mě usmálo štěstí a vyhrála jsem v soutěži s Fragmentem. Poprvé Grišu od Leigh Bardugo, od které jsem sice čekala maličko víc, ale jinak se mi moc líbila a podruhé Šest vran od téže autorky. Měl to být speciální RC ještě před oficiálním vydáním, bohužel jsem ale někoho zřejmě naštvala, a tak PPL odeslalo knihu nazpátky přesně den předtím, než jsem si ji šla vyzvednout. Teď jen doufám, že ji ještě někdy uvidím.

Kdo neriskuje, nic nezíská!

Poslední kus za skvělou cenu!

Skvělé fantasy z originálního prostředí - ideální letní četba!

PRÁZDNINY BEZ HUDBY? RYBA NA SUCHU!
Což je nakonec věčná pravda. Na hudbě je fascinující hodně věcí, ale mě nejvíc dostává skutečnost, že ať už si to uvědomujeme nebo ne, nevydrželi bychom bez ní jediný den. Jediný den. Zkuste to.

DEAD BY APRIL - Can You See The Red

KONGOS - Come With Me Now

CELLAR DARLING - Fire, Wind & Earth

ELUVEITIE - Lvgvs

PVRIS - Winter

KORPIKLAANI - Ämmänhauta

THE CHAINSMOKERS ft. DAYA - Don't Let Me Down

ALICE MERTON - No Roots

DNCE ft. NICKY MINAJ - Kissing Strangers

JULIA MICHAELS - Issues

BOY EPIC - Scars

RUELLE - Bad Dream

HIDDEN CITIZENS ft. ESSA - Heroes Fall

WELSHLY ARMS - Legendary

A jak jste trávili poslední měsíc prázdnin vy?