4+1 tip, jak si vybrat vysokou

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já se někdy pustím do psaní takovéhleho článku. Přibližně dva roky v kuse jsem totiž řešila - chvílemi vážně, chvílemi převážně nevážně - co provedu s vysokou. A co si budeme povídat, moc se mi to nedařilo. Snad právě proto jsem ale ten pravý člověk, co by se o tom mohl rozepsat, a i kdyby vám mé tipy byly k ničemu, vyslechněte si alespoň zoufalý příběh jedné zoufalé holky, která si byla naprosto jistá, že skončí jako popelářka s gymplem, ale nakonec i ona našla řešení. Když to zvládla ona, byl by v tom čert, aby se to nepovedlo vám!

První rok a půl to byla sranda. Bavila jsem se nad tím obrovským množstvím možností a následným zklamáním, že v tak přeplněných krabicích nejsem schopna vyhrabat jeden čistý papír vhodný právě pro mě. Nicméně těch prvních pár měsíců jsem se pokaždé, když jsem dospěla ke stejnému závěru - tudíž k tomu, že vysoká škola, na kterou bych se hodila, prostě neexistuje - jsem se tomu zasmála a řekla si, že se to vyřeší někdy jindy. Nevyřešilo. Jakmile se ten samý proces opakoval už asi potisícé, konečně jsem pochopila, že nejspíš něco dělám špatně - a že je třeba přestat věci oddalovat a konečně se pohnout z místa.

Hledala jsem tipy na internetu, vyptávala se známých - zkusila jsem prakticky všechno, přesto bylo mé snažení dlouhou dobu zcela bez výsledku. Je těžké vybrat si jeden směr, když vás na gymplu celých osm let učí úplně všechno. Lidé s odbornou střední nejspíš mají volbu o poznání jednodušší, pokud se rozhodnou, že chtějí ve studiu pokračovat.

V tomhle článku ale nechci psát o všech těch obecně známých faktech a klišé řečičkách ve stylu, že se člověk má věnovat hlavně tomu, co ho baví a v tom se dále rozvíjet. V devadesáti procentech případů to tak není nebo alespoň ne úplně. Měli bychom si totiž také připustit bezprostřední reakci: Jo, to mě baví a jsem v tom fakt dobrá - no jo, ale co uplatnění? Praktické využití, to je další problém. Koneckonců i realita, k níž jsem nakonec dospěla, se zas tak moc neliší od přesvědčení, ve kterém jsem ještě před časem žila. Ideální škola, která by člověku seděla na míru, v naprosté většině případů opravdu neexistuje. A to je jedna ze skutečností, kterou si musíte uvědomit a musíte s ní pracovat.
Přesto se dá najít jistý kompromis a věřte tomu, že i když se vám nějaká varianta ze začátku nelíbí nebo jste dokonce skálopevně přesvědčeni, že právě na tuhle školu nikdy v životě nepůjdete, možná nakonec skončíte právě u ní a zjistíte, že jste jen celou dobu byli slepí a záměrně přehlíželi něco, co sice není stoprocentně váš šálek kávy, ale můžete se zároveň věnovat i tomu, co vás baví a sloučit tak příjemné s užitečným.

Čím vším jsem si tedy ve zkratce prošla já a jakých 5 tipů bych doporučila těm, kteří si s výběrem vysoké také připadají zoufalí?

KROK č. 1: Seznamy

Napiště si seznam. Klidně i dva, tři nebo čtyři. Existuje i spousta brožur a přehledů škol, které si můžete buďto stáhnout na internetu nebo třeba sehnat v novinách. Následně si kupte hromadu barevných a černých fixů a pusťte se do zaškrtávání. Zvýrazněte si všechno, co zní trochu zajímavě, i když nemáte ani páru, o co na té škole jde. První črta je tímto na světě a máte alespoň maličký přehled.

Problém téhle metody spočívá v tom, že se může stát, že dříve nebo později vyškrtáte úplně všechno černými fixy, tudíž jako nežádoucí.

KROK č. 2: Testy osobnosti

Proto je na řadě krok číslo 2. Na internetu dnes existuje spousta testů osobnosti a stále se objevují nové a nové, které vám kromě charakteristiky vaší osobnosti doporučí také směr, kterým se můžete ubírat z hlediska vaše budoucího povolání. A světe div se, v mnoha případech to skutečně funguje a odpovídá.

Za zkoušku stojí kupříkladu:

>> http://www.emiero.cz/

>> https://www.vysokeskoly.cz/pruvodce-vyberem-skoly/

>> https://www.16personalities.com/cs

>> http://testosobnosti.zarohem.cz/

>> http://www.zkouskaosobnosti.cz/kam-dal.html

>> https://znas.se/test-osobnosti

Určitě se vyplatí vyplnit si testů více, protože tak můžete snáze posoudit, jestli se výsledky podobají a které jejich části skutečně pasují na vaši osobu. Ze svých zkušeností však můžu říct, že resumé většinou celkem odpovídá. Mnohé z testů vám navíc kromě typu osobnosti vyhodí i seznamu hodících či nehodících se pozic a možných zaměstnání - a to je opět něco, z čeho můžete čerpat.

KROK č. 3: Odborná pomoc

Lidé se tomuhle kroku často brání a to povětšinou zcela bezdůvodně, přestože není příliš těžké vžít se do jejich mentality. Myslete ovšem na to, že se nemusí jednat rovnou o psychologa - v dnešní době existují kariéroví i osobní poradcí a koneckonců je tímhle krokem myšlena například i rada od známých.

Abych jen nevedla prázdné řeči, sama jsem se po sáhodlouhém přemáhání také rozhodla k radikálnímu řešení - že se výsledek nedostavil, to už je jiná věc. Dlouhou dobu mě doma ponoukali, abych si za někým zašla a já pořád vedla svou. Chtěla jsem tím tedy spíš říct, že je naprosto nesmyslné namlouvat si, že si přece dokážete poradit sami a žádat o pomoc od někoho cizího je pod vaši úroveň. Ba co víc, k psychologům přece chodí jenom blázni! Jo, blázni a já.
Ne, netrhám panenkám hlavičky a nebarvím jim obličeje černým liháčem. Neřežu se žiletkou, neběhám nahá po dálnici, ani u toho neprozpěvuju Call Me Maybe. Jediné, co jsem udělala, bylo to, že jsem spolkla vlastní ego a připustila sama sobě, že potřebuju pomoc.

Moje návštěva psychologa příliš nedopadla, protože jsem si vybrala špatně a doslova jsem narazila. Ze sezení tak nakonec sešlo a než jsem stihla realizovat něco dalšího, získala jsem o své budoucnosti lepší představu. Proč to ale říkám - píšu o tom proto, abyste viděli, že na tom není nic nenormálního a člověk se nemá za co stydět. A když už jsme u toho, vždycky upřednostněte kvalitu před penězi, ať nedopadnete jako já!

KROK č. 4: Veletrhy

Dalším způsobem, jak získat lepší přehled, jsou veletrhy vysokých škol. Mezi nejznámější patří Gaudeamus, na němž jsem letos sama byla. Je to senzační příležitost, jak všechny školy - nebo alespoň většinu - vidět pohromadě, nasávat informace jako houba nebo si promluvit se studenty a absolventy jednotlivých fakult. Rozhodně užitečná zkušenost - a navíc si můžete domů nakrást super propisky a vaří tam celkem dobré kafe.

Když už jsme pak u toho, většinou zde bývá i stánek kariérního poradenství, o němž jsem se zmiňovala v minulém bodě - a poradí vám tam úplně zadarmo.

KROK č. 5: Dny otevřených dveří

Závěrečným bodem, který můžete zrealizovat, když už máte alespoň nějaký okruh škol, jsou jednoznačně Dny otevřených dveří. Pochopitelně si musíte sundat růžové brýle a všechno vydělit dvěma či třemi, ale to nic nemění na faktu, že DOD jsou skvělou příležitostí na seznámení se se školou, atmosférou, konkrétním programem a pravidly a samozřejmě také zkouškami.

Během výběru školy průměrný student (tím myslím toho, který si neví rady) projde hned několika fázemi.

Fáze 1: Nadšení

Fáze 2: Procitnutí ze sna

Fáze 3: Zoufalství

Fáze 4: Deprese

Fáze 5: Kompromis

Je jen na vás, jak se s jednotlivými fázemi poperete. Já jenom chci, abyste věděli, že nejste sami. Vybírat si školu není sranda a nakonec jsou z toho na hlavu asi všichni. Já jsem nakonec skončila u toho, co jsem od začátku odmítala - jednoduše proto, že jsem neměla dostatek informací a nevěděla, co si v tom moři škol počít.
Důležité je vytrvat - a následně se připravovat na zkoušky.


A jak jste to měli/máte vy?