Nikdy tě nenechám odejít

Originální název: Never Let You Go
Díl: 1. (ze série -)
Autor: Chevy Stevens
Nakladatelství: Ocelot
Rok: 2019, vydání originálu 2017
Žánr: thriller
Počet stran: 400
Prostředí: Vancouver, fiktivní města Lions Lake a Dogwood Bay
Úryvek: k přečtení zde (tentokrát jsem českou verzi nenašla)
Anotace: Před jedenácti lety uprchla Lindsey s dcerou Sophií před svým násilnickým manželem, který se ji pokusil zabít. Našla si nový domov, začala s podnikáním a snažila se odstřihnout od svého starého života. Myslela si, že unikla temné minulosti a že je v bezpečí. Po jedenácti letech je však exmanžel Andrew propuštěn z vězení a Lindsey se začínají dít strašidelné věci. Někdo se jí vkrade do domu, pokusí se otrávit psa a napadne jejího přítele. Andrew tvrdí, že to není on. Že se změnil. Může mu věřit? Nebo za útoky stojí někdo, kdo je Lindsey blíž než si sama myslí? A jak se může drobná lest, kterou Lindsey před lety provedla, změnit v její největší noční můru?

Psychologický román Nenechám tě odejít popisuje rodinné drama založené na efektu motýlích křídel. Kniha zachycuje majetnickou lásku, která se jednoho dne vymkne kontrole. Román plný napětí s nečekanou zápletkou od kanadské autorky Chevy Stevens, která napsala řadu úspěšných thrillerů oceněných mezinárodními cenami.

(převzato z megaknihy.cz)

Zhluboka vydechne a opře se na sedadle. „Musíš si myslet, že jsem pitomá, když jsem mu na ty lži skočila.“
„Vůbec ne.“ Dotknu se její ruky, aby se ke mně obrátila. „Vím, jak okouzlující umí být. Vdala jsem se za něj, pamatuješ?“
- str. 258

Když mě portál megaknihy kontaktoval, jestli bych neměla zájem o zrecenzování téhle žhavé novinky, neváhala jsem ani okamžik. Uhranula mě obálka knihy a čím hlouběji jsem se nořila do anotace, tím větší bylo mé nadšení. Troufám si říct, že za posledních pár let mám celkem načteno, ale thrillery nikoliv - a tak jsem byla o to zvědavější. Nenechám tě odejít pro mě bylo velkým překvapením - ale v jakém slova smyslu?


P Ř Í B Ě H
Nenechám tě odejít je psychologický thriller, který si vás získá doslova od první stránky. Cosi, co začalo jako příběh z románu, se brzy změní v noční můru - a vy ji budete hltat plnými doušky. K tomu napomáhá i střídání několika dějových linií a retrospektiva, díky níž celá skládačka postupně dostává tvar před očima a každý následující dílek je děsivější a mrazivější než ten předchozí. Právě pohledy do minulosti pak přihrávají do karet dynamice. Je ohromná škoda, že retrospektiva v druhé a třetí části mizí. V rámci příběhu se sice stále něco děje, ale celkové tempo působí v porovnání s prvním oddílem knihy tak nějak zpomaleně. Zajímavé je i střídání pohledů Lindsey a její dcery Sophie. Každý z nich je totiž psána úplně jiným stylem, což ze začátku může působit poněkud nezvykle, ale je to zároveň jedinečný způsob, jak se lépe vžít do postav a temné atmosféry, z níž místy doslova mrazí.

„Mluvila jsi s ním? Jestli ano, můžeš mi to klidně říct. Nebudu se zlobit.“ Budu zuřit, ale když jí to povím, neřekne mi ani slovo.
Zavrtí hlavou. „Jenom mě mrzí, že se ho tak bojíš.
To znamená, že ona z něj strach nemá. Jako by mi někdo do srdce zabodl meč a pak s ním otáčel.
Nechci, aby mě utěšovala. To je moje práce. Jenomže ona se nebojí. Čtu jí to ve tváři, a to znamená, že by mohla udělat chybu. Musím se mít na pozoru.
Jakmile Andrew zjistí, že mu někdo otvírá vrátka, tak je vylomí.
- str. 53/54

Napětí stoupá, podezření se hromadí. Autorka kolem sebe rozhazuje indicie jako drobečky, záměrně mate a svádí čtenáře na zcestí. V určité části knihy tak máte pocit, že ten, kdo tahá za nitky, může být prakticky kdokoliv. Přesto jsem poněkud rozpačitá ze závěru. Četla jsem pár recenzí a setkala se s mnoha názory, které opěvovaly vyvrcholení díla, proto jsem čekala nějakou bombu. Výsledkem však nemohlo být nic jiného než přehnaná očekávání. Tak dlouho jsem totiž kalkulovala, až jsem konec víceméně uhádla. A víte vy co? Ono to vlastně nebylo zas tak těžké. Žádné spadnutí brady se tedy nekonalo.
Ráda bych také zmínila brilantní název díla. Ač se to nezdá, ke knize se perfektně hodí a je fascinující, jak se promítá do všech hlavních postav a přitom pokaždé znamená něco trochu jiného. Drobný, ale opravdu důležitý detail.


P O S T A V Y
Coby psychologický román dostál Nenechám tě odejít svému žánru. Díky odlišnému stylu, kterým jsou psané pohledy jednotlivých postav, je pak opravdu snadné se do nich vžít a vcítit se do toho, čemu musí čelit. Autorka si s nimi opravdu pohrála. Už se tak nejedná jen o postavičky z písmen a inkoustu - teď už je to něco, co umí samo dýchat.
Místy bych si mnohými z postav podala ruku, jindy bych je nejraději profackovala, ale právě tohle je dělá lidskými a já v hloubi duše chápu, proč jednají tak, jak jednají. Ráda bych ale vyzdvihla i vztahy mezi nimi.

zdroj: https://i.pinimg.com/

S napětím a očekáváním jsem sledovala příběh Lindsey, která touží po svém malém kousku štěstí a snaží se ochránit svoji dceru, ať to stojí cokoliv. Sophie, jež se pere s radostmi a strastmi teenagerského života a na neštěstí, které je postihlo, se tak dívá úplně jinýma očima a s nadějí, kterou její matka často postrádá. A koneckonců svým způsobem rozumím i lásce a přehnanému majetnictví, které svazují Andrewa.

S T Y L  P S A N Í
Střídání minulého a přítomného času, spisovný i nespisovný jazyk. Na způsob, jaký Chevy Stevens tvoří, jsem si musela ze začátku zvyknout, ale nakonec si mě získal. Ze stylu psaní vyzařuje lehkost, na čtenáře působí svěžím a svižným dojmem, což je další z faktorů, který přihrává dynamice. V konečné výsledku je pak celá kniha neuvěřitelně čtivá.
Coby psychologický román kniha splnila má očekávání. Nutno ovšem poznamenat, že o klasický thriller se - kromě závěru - rozhodně nejedná.

„Říkal, že mu hrozně scházíš, a já mu to prozradila, aby se mohl s tvým novým vztahem vyrovnat.“ Mluví tak rychle, že jí sotva rozumím, ale pochopím toho dost na to, aby mi bylo jasné, že jsem v prdeli. Vážně v prdeli. Tohle není jenom katastrofa v zárodku. Tohle je roztavený reaktor na pokraji výbuchu a na útěk už je pozdě.
- str. 155

Nyní se však dostáváme k největšímu kamenu úrazu. Typografické chyby. Nesmyslné používání enterů, ignorace interpunkce, chybějící mezery, překlepy, naprosto příšerná úprava textu. Problém, který čtenáře doprovází doslova od prvních stran až do konce. Do určité míry jsem ochotna to ignorovat, ale existuje zlom, kdy už tato skutečnost značně ovlivňuje čtenářský komfort. Nenechám tě odejít balancuje na jeho okraji.


G R A F I C K Á  S T R Á N K A
Obálka byla první věc, která mě na knize zaujala a popravdě i jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla do čtení pustit. Značně se liší od té originální a to jak nápadem, tak i stylem zpracování. Přiznám se, že jsem úplně nepochopila symboliku vrány na přebalu, původní verze má pro mě tedy rozhodně větší hloubku. Co se ale čistě vizuálního dojmu týče, jsem rozhodně příznivcem té české - na té bych neměnila vůbec nic.

S H R N U T Í
Nenechám tě odejít byl z mé strany experiment, ale zároveň i příjemné překvapení. Autorka se díky svižnému stylu psaní s tímto těžkým tématem skvěle poprala. I tak by se ale našlo pár slabších a přehnaně roztahaných úseků - a také od závěru jsem čekala něco trochu jiného. Hlavním problémem knihy je však odfláknutá úprava textu a typografické chyby, kvůli nimž půjdou procenta dolů.


80%

Přesto jsem s knihou spokojená a mile mě překvapila svojí čtivostí. S Chevy Stevens jsem až donedávna neměla tu čest, už teď je mi však jasné, že to rozhodně není naposledy. 


Za mimořádnou nabídku a zaslání recenzního výtisku tímto mockrát děkuji:



Pokud vás kniha zaujala, můžete se po ní poohlédnout zde.

10 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze :) Taky mi knížka přišla k recenzi, zrovna ji rozečítám :) Tak se těším, že mě příjemně překvapí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Já se zase moc těším, až si přečtu tu tvoji recenzi :)

      Vymazat
  2. Tento žáner vyhľadávam odkedy som si prečítala výborný psychologický triler Ví o tobě od Sarah Pinborough a Pár od susedov od Shari Lapena - obe knihy vrelo odporúčam, sú naozaj skvelo napísané a neskutočne šokujúce! Takže táto kniha, Nenechám tě odejít, ide do knižného wishlistu :) Len ma mrzia tie spomínané chyby v spracovaní diela - ak je toho priveľa, tak to kazí dojem z prečítaného aj mne :/
    Super recenzia, prajem ti krásny deň!♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já s tímhle žánrem naopak moc velké zkušenosti nemám, o to víc jsem byla zvědavá - a protože se mi tahle knížka líbila, myslím, že mrknu i po dalších :)
      Ty chyby jsou strašná škoda - a hlavně je to úplně zbytečné.
      Díky, i já Tobě! :)

      Vymazat
  3. Taky mě vždycky strašně ruší, když jsou v knížce chyby - ať už gramatické, stylistické, interpunkční... Prostě to ruší a přebije to i extra dobrý příběh. Samozřejmě to ve výsledku trochu zapomínám, ale někdy mě to fakt vytočí a naštve. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Já si na tuhle "stránku knih" hrozně potrpím, takže o to víc pak nadávám :D

      Vymazat
  4. Thrillery mám moc ráda. O téhle knize jsem neslyšela ani o autorce, ale vypadá pěkně mrazivě.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak tomu se říká podrobná recenze :D
    A ačkoliv na mne opravdu zapůsobila, nemyslím si, že to je kniha pro mne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažila jsem se :)
      Díky a nevadí, sto lidí - sto chutí, ne? :)

      Vymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.