Vyděděnci | Severské dobrodružství začíná

Originální název: The Outcasts

Díl: 1. (v sérii Bratrstvo)

Autor: John Flanagan

Nakladatelství: Egmont

Rok: 2012, originál 2011

Žánr: dobrodružný, fantasy

Počet stran: 416
Prostředí: Skandie

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Ve Skandii existuje pouze jediná cesta, jak se stát bojovníkem. Chlapci jsou vybíráni do skupin zvaných bratrstva a musejí podstoupit tříměsíční výcvik v námořnických dovednostech, ovládání zbraní a bojové taktice. Bratrstvo stojí proti bratrstvu a soutěží spolu v řadě úkolů. Vítěz může být jen jeden. Když se Hal Mikkelson stane nedobrovolným vůdcem bratrstva vyděděnců, musí se tohoto úkolu zhostit, jak nejlépe umí. Bratrstvo Volavek se silou ani počtem sice nevyrovná dalším dvěma skupinám, ale jeho členové mohou svou vynalézavostí, důvtipem a odvahou všechny jen překvapit. 

(oficiální anotace)

Autor celosvětově úspěšného Hraničářova učně se rozhodl nás obohatit o novou sérii pod názvem Bratrstvo. Co tedy na první díl, který je pro změnu vytržen z lesů a zasazen do divoké severské Skandie, říkám já? Vyplnil John Flanagan všechna očekávání? Nebo pro mě kniha představuje spíše zklamání?

Jak už jsem zmiňovala, v sérii Bratrstvo se nás autor rozhodl více seznámit s mrazivou Skandií a jejími drsnými obyvateli - mohutnými námořníky a lítými severskými bojovníky. Z dřívějších zkušeností by si čtenář mohl myslet, že mořští vlci jsou dobří akorát na drancování a loupení u cizího pobřeží, Vyděděnci ale nabízí zcela nový pohled na věc a možná se budete divit, co všechno o nich vyjde najevo.

Jak už bývá autorovým zvykem, děj je poutavý, ale vzhledem k tomu, že se jedná o první díl, tak i pozvolný. Atmosférou mi hodně připomínal první díl Hraničářova učně, kde se hlavní hrdinové taktéž zaučovali, jaké to je být opravdovým bojovníkem. Když jsem ale zmínila slovo pozvolný, ani náhodou jsem tím nemyslela zdlouhavý nebo nudný. Kouzlo je právě v tom, že příběh se vyvíjí poklidně, ale plynule a postupně graduje. Na první pohled je hlavní zápletka velmi jednoduchá a opepřená o nějakou tu porci nesnází, problémů a momentů překvapení, nenechte se ale mýlit - autor po celou dobu jemně naťukává budoucí problematiku, která se vedere na povrch v závěru knihy a ačkoliv je poměrně předvídatelná, ve vzniklém kontextu vám vyrazí dech a budete doslova lačnět po pokračování. To byl z pohledu autora mistrovský tah.

Krom napětí, neustálé akce, zajímavé zápletky, nápaditých léček a rozverných ústních i fyzických soubojů musím hlavně vyzvednout hlášky, které v knížce zazněly. Právě z tohoto důvodu jsem si totiž knihy Johna Flanagana tolik zamilovala a jestli jsem se u Hraničáře často kutálela smíchy, nyní se mi naskytlo ještě minimálně dvakrát tolik příležitostí. Autor se z tohoto pohledu opravdu překonal a má můj obdiv, jelikož tím dodal knize úplně jiné grády. Dalším bodem, co musím zmínit, je prolínání děje s již zmiňovanou druhou sérií. Moc se mi líbilo, že autor nevzal pouze prostředí a tam nenasázel nové postavy, ale použil již známé charaktery a události.

Jakmile po ranní rozcvičce nastoupili k výcviku se zbraněmi, Sigurd podmračeně pohlédl na Halův rozbitý obličej.

"Co se ti stalo?" zeptal se.

"Narazil jsem do stromu, pane." odpověděl Hal. Sigurd si zamyšleně mnul bradu.

"Zdá se, že to byl ten samý strom, na který si naběhl i Tursgud," prohlásil. "Větve musely mlátit ve větru."

Hal Mikkelson (zdroj)

Pokud jste četli zmiňovaného Hraničářova učně, určitě si všimnete jistých charakterových podobností. Zmíním kupříkladu Stiga, Halova nejlepšího přítele a schopného bojovníka, který je obdobou královského rytíře Horáce, dále Thorna,  vysloužilého mořského vlka, jenž pro změnu zaujal místo legendárního hraničáře Halta a nakonec sama hlavní postava Hal, napůl Araluenec a z půlky Skandijec, nemůže být podobný nikomu jinému než hraničářskému učni Willovi, který byl pro změnu podceňován pro svůj nízký vzrůst. Možná právě tato podobnost zavinila, že jsem si postavy zamilovala takřka okamžitě. 

Hlavní postava - šikovný, pracovitý a vynalézavý Hal Mikkelson mi přirostl k srdci prakticky vzato od první strany, na níž se objevil. Postupně jsem si nakonec oblíbila celé Bratrstvo Volavek, přes Halova nejlepšího přítele Stiga, věčně hádající se dvojčata Ulfa a Wulfa, mistra hlasů Stefana, zlodějíčka Jespera, knihomola Edvina i hromotluka Ingvara. Můj obdiv si získal i Thorn a samozřejmě nesmím vynechat starého známého oberjarla Eraka a skirla Svengala. O pořádně otravného soupeře se pak postaral vůdce bratrstva Žraloků Tursgud.

John Flanagan patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům a již dříve si mě získal pro svůj barvitý styl psaní, originální nápady, skvěle vymyšlené prostředí i postavy, ale hlavně vtipné hlášky. Jeho knihy se čtou jedna báseň, i když je jich požehnaně, a pokud se rozhodnete pro některou z nich, velmi rychle si vás získá na svou stranu.

První díl Bratrstva pod názvem Vyděděnci opět prokázal, že John Flanagan je skvělý spisovatel každým coulem a veškerá chvála je zasloužená. Příběh zasazený do divoké Skandie a točící se kolem mohutných severských bojovníků, plný akce, napětí, nápaditých léček a hlavně vtipných hlášek si vás velmi rychle získá. Postavy si rychle oblíbíte a díky autorovu stylu psaní se snadno vžijete do jejich kůže. Co se vizuální stránky týče, originální obálka je moc pěkná, ale abych byla upřímná, ta česká se mi zas tak moc nelíbí.

95%

Přestože Vyděděnci jsou knihou vhodnou spíše pro chlapce, já jsem z ní byla nadšená a mohu vám jí jedině vřele doporučit.