Nine Lashes - Ascend | Nové stoupající album

Nine Lashes je americká hudební skupina z Birminghamu hrající především různé odrůdy rocku. Abych byla objektivní, rozhodně se nejedná o kapelu, na kterou narazíte na každém rohu - vlastně právě naopak. Mě si ale Nine Lashes svou tvorbou, především z alb World We View (2012) a From Water To War (2014), získali a pochopitelně jsem tedy přivítala, když 11. března tohoto roku konečně vyšla dlouho očekávaná nová deska pod názvem Ascend. A jaký mám na tuhle novinku nakonec názor? To a mnohem více se dozvíte v dnešní recenzi.

zdroj: www.thechristianbeat

Styl a změny

Těžko říci, čím přesně je tento první dojem způsobený, ale posluchač po peckách z předchozích alb jako je Anthem of the Lonely, Get Back nebo Break The World očekává od nové desky akčnost a energičnost a právě proto může být značně zklamaný, když jako otevírací song zazní sice obstojná Heartbeats, ale je následována poměrně utahanými a jednolitými skladbami. Co je ale horší, té zmiňované energie, kterou známe z předešlých alb, se v celém Ascend dočkáme jen zřídkakdy.
Četla jsem už různé názory, někteří tuto změnu k "jemnější" hudbě vychvalují, jiní nikoliv. Já osobně se ale bohužel musím zařadit do té druhé skupiny. Je hezké, že Nine Lashes se snažili především o hudbu, kterou se jim podaří zaujmout větší část  publika, ale dle mého skromného názoru tímto počinem ztratili hodně starých fanoušků, kteří je poslouchali především kvůli jejich místy až hard rockovým skladbám, nyní je však nabízený pop rock, někdy vyloženě jen pop, příliš nezaujme.

Pěvecké výkony

O zpěvákovi skupiny Jeremy Dunnovi se nedá říci, že by měl velké rozsahy, avšak jeho hlas je nanejvýš příjemný a v kombinaci s pestrým instrumentálním podkladem dokázal zatím vždy zaujmout. Nebudu a ani nemohu tvrdit, že by se jeho pěvecké kvality snad zhoršily, ale vzhledem k tomu, že jeho hlas zároveň ani není nijak zvláště chytlavý sám o sobě, tak nyní s utahaným doprovodem může působit jednoduše nudně. Takovým pěkným příkladem, kde zpěv působí vyloženě fádně je píseň Glorious. Znatelný rozdíl je slyšet hned na to, když následuje Galaxy. Galaxy jako jedna z mála skladeb má v sobě tu starou dobrou jiskru, kvůli které jsem si tuto skupinu tak oblíbila a díky živým instrumentálům působí zpěv hned o poznání zajímavěji. A pak, že se prý jedno bez druhého obejde - ani náhodou!

zdroj: rapgenius.com

Instrumentální stránka

Jak už jsem se zmiňovala v předešlých odstavcích, hlavním problémem desky Ascend obecně je právě instrumentální stránka hudby. Bohužel i zde se totiž stalo to, co mají původně rockové skupiny v oblibě dělat - mám li to říci jako lajk, zkrátka vyměkli. Tentokrát skupina hodně sázela na electro, zatímco klasické prvky rocku vynechala a nahradila je těmi spíše popovými. Někomu se tato změna může hodit, troufnu si ale říci, že u velké části ze stálých fanoušků tomu bude právě naopak. Abych Ascend jenom nehanila, narazíme zde samozřejmě i na dobré a energické kousky, jako je kupříkladu již zmiňovaná Galaxy, Heartbeats a Brand New Life. Naopak většina ostatních skladeb počínaje samotným Ascend, přes Glorious, The Chosen a Eyes On You až po Love Still Shines a Christ In Me splývá v jedno.

Texty a koncepty

Texty písní jsou zhruba na lehce nadprůměrné úrovni. Po většinu času Nine Lashes hrají a zpívají o štěstích i strastech života, o tom, co nám přináším i bere a vzhledem k tomu, že se jedná o křesťanskou kapelu, padne slovo i Bohu (jistě si všimnete kupříkladu písně Christ In Me). Obecně vzato se jedná o takovou odlehčenou atmosféru a pohodová slova, která si posluchač rád prozpěvuje, ale zároveň nemohu tvrdit, že by mě některý z textů nějak hluboce zasáhl a donutil mě o vzniklé problematice detailněji popřemýšlet. 

Album jako celek

Nine Lashes není bůhvíjak známá skupina, ale mě si pro svou předešlou tvorbu získala a patřičně mi přirostla k srdci. Proto jsem od Ascend očekávala poměrně hodně, a i když toto říkám nerada, jsem zklamaná. Celkový styl hudby se hodně změnil a skupina se spíše přiblížila k popu. Až na výjimky jako je Galaxy nebo Heartbeats zní skladby neskutečně podobně, jsou utahané a jak se říká bez šťávy. Zpěvákovy pěvecké výkony tak v nudném instrumentálním podkladu zanikají.
Album jako celek na mě působí spíše průměrným ne-li lehce podprůměrným dojmem. Kdybych neznala jejich předešlou tvorbu z chytlavých a živých alb jako je World We View nebo novější From Water To War, možná by můj názor byl o něco více kladně zabarvený. Takto ale mohu říci akorát to, že Ascend mě zklamalo, zaujala mě jen hrstka písní, přičemž ke zbytku se nejspíš už nevrátím a raději zůstanu u jejich staré tvorby, jelikož ta nová mě skutečně neoslovila.